Příběh Davida všichni dobře známe, Eliab ale pro některé čtenáře může být neznámý. Bible se o něm zmiňuje dvakrát. Poprvé ho poznáváme, jako nejstaršího syna Jišaje (1 Sam 16). Když ho chce Samuel pomazat za krále, protože je jednak prvorozený a jednak dobře stavěný, je mu řečeno, aby se (Samuel) nenechal zmást jeho postavou (1 Sam 16, 7). Podruhé se s Eliabem setkáváme, když kritizuje Davida: „Proč jsi sem přišel? A komu jsi nechal to malé stádo ovcí na poušti? Znám tvou domýšlivost a zlé srdce. Přišel jsi sem jen proto, abys viděl bitvu.“ Tento verš je klíčový pro pochopení jejich vztahu, kdy Eliab nesprávně připisuje Davidovi zlý úmysl, chrání svou pozici autority a znevažuje Davida přes jeho roli pastýře. Určitě pak v Davidovi nevidí budoucího krále, ale narušitele řádu.
Příběh Davida a Eliaba ale není jen starozákonní rodinná epizoda. Na tento příběh se lze dívat jako na model toho, jak vznikají napětí ve vedení organizací, týmů i církevních komunit i dnes. V jeho jádru se stále opakuje stejný střet: řád proti povolání, zkušenost proti vnitřní jistotě, instituce proti charismatu.
SOUVISEJÍCÍ- David Novák / Proč jsou kulturní normy i v církvi tak přitažlivé?
Eliab dnes: „ochránce systému“
Eliabův typ se v moderním prostředí objevuje ve vedení, které vyrostlo uvnitř zaběhlé struktury a nese odpovědnost za její stabilitu. Typickými rysy tohoto přístupu jsou důraz na procesy, pravidla a správný postup, respekt k hierarchii a „služební cestě nahoru“, opatrnost vůči rychlým změnám a vysoká citlivost na neautorizované kroky. V církevním prostředí to bývají starší vedoucí nesoucí odpovědnost za stabilitu sboru, kteří často vychází z nevysloveného tvrzení, že „se to tady takto dělalo vždycky“. Jejich motivace přitom není špatná. Naopak – jde o snahu chránit stabilitu systému, který dává komunitě kontinuitu a bezpečí.
David dnes: „nositel vize“
Davidův typ se objevuje tam, kde vstupuje nová iniciativa, změna nebo silný vnitřní impulz, který překračuje běžné zavedené rámce. Typické rysy jsou silný vnitřní pocit nutnosti jednat, menší závislost na formální autoritě, kreativita, riziko a iniciativa, vědomí povolání a také schopnost vidět jinou možnost tam, kde ostatní vidí jen hranice systému a tradice. V církvi to někdy bývají mladší vedoucí, laici s výraznou vizí, lidé mimo hlavní struktury nebo „nezařazení“, kteří přináší nový směr. Jejich síla spočívá v tom, že dokážou vidět to, co ještě není institucionalizované, ale může se stát budoucností komunity, a v tom, že přinášejí nápady, které jsou nové a nevyzkoušené.
Kde vzniká dnešní konflikt Eliab vs. David
Napětí nevzniká proto, že by jedna strana byla správná a druhá špatná. Vzniká ve chvíli, kdy se střetnou dva různé principy legitimity. Eliab říká: „Nejdřív musíš projít systémem.“
David odpovídá: „Nemohu nejednat, protože vím, že to má smysl.“
Tento rozdíl není jen organizační, ale jde o odlišné chápání toho, co dává člověku právo jednat. V praxi se tento konflikt někdy projevuje v jazyce. Eliabův jazyk zní: „Nejsi připravený.“ Ve skutečnosti tím často myslí: „neprošel jsi naším procesem a rámcem formace.“
Na druhé straně Davidův jazyk bývá: „Bůh mi to položil na srdce.“ Tím vyjadřuje, že vnitřní jistota a přesvědčení předchází formálnímu schválení. Oba jazyky jsou legitimní, v určitém kontextu dávají smysl, ale vycházejí z odlišných zdrojů autority.
Psychologické mechanismy dnešních konfliktů
V těchto střetech se často aktivují hlubší psychologické mechanismy. Prvním je projekce, typická pro „Eliabův“ postoj. Starší nebo zkušenější vedení může na nositele vize promítat nezodpovědnost, pýchu nebo nezralost. Ne vždy jde ale o objektivní hodnocení – někdy jde o obrannou reakci na narušení zavedeného systému a na pocit toho, že někdo ohrožuje jejich status.
Druhým mechanismem je diskvalifikace zkušenosti, která se může objevit na straně „Davida“. Ten může podcenit hodnotu struktury, vnímat systém jako překážku nebo podcenit rizika, která zkušenost či tradice nese.
Třetím prvkem je konflikt dvou časových horizontů. Eliab myslí v kategoriích stability a dlouhodobého procesu, kdy stabilita vzniká postupně. David naopak vnímá naléhavost okamžiku, proto je někdy nutné jednat teď.
Jeden tedy myslí v letech, druhý v okamžiku.
Na obou stranách existují typické chyby. Chybou Eliaba je, když zamění novost za nezralost, potlačuje impulzy, které mohou být skutečně inspirativní, a chrání systém i za cenu stagnace. Chybou Davida je, když zamění vnitřní jistotu za automatickou legitimitu, obchází procesy, které mají ochrannou funkci, a podceňuje zkušenost a zralost druhých.
Zralé vedení: integrace Davida a Eliaba
Zdravá komunita nepotřebuje volit mezi Eliabem a Davidem. Potřebuje obojí. Eliab chrání kontinuitu, David přináší budoucnost. Eliab zajišťuje stabilitu, David otevírá nové směry. Jeden bez druhého se stává buď stagnací, nebo chaosem. Problém nevzniká mezi nimi, ale ve chvíli, kdy přestanou být schopni se navzájem slyšet a vyvažovat se.
Bible neříká, že Eliab byl špatný, ale ukazuje, že i dobrý strážce řádu může přehlédnout Boží nový směr. A zároveň i nositel vize potřebuje proces, který jeho vizi ukotví a ochrání před vlastní jednostranností.
Konflikt Davida a Eliaba se dnes odehrává v každé komunitě, kde existuje struktura a zároveň život, instituce a zároveň pohyb. Nejde o boj dvou lidí, ale o napětí mezi tím, co drží svět a církev pohromadě, a tím, co je posouvá dál.
Zralé vedení není to, které tyto síly oddělí, ale spojí, které je dokáže držet v dialogu tak, aby jedna nezničila druhou a aby se navzájem korigovaly a doplňovaly.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 20.června 2026 Foto: WikimediaCommons
17 Komentáře
Petr Kartouz
Občas si říkám, jaké by to bylo, kdyby každý stál v tom povolání, které dostal od Boha a rozvíjel ho. Je pro mne povzbudivé přečíst si článek, jehož obsahem není kritika konzervativních politiků a podpora těch progresivních, ale popis biblických postav a výklad jejich života.
Realtoltek Dzehenuti
To neni problem soucasnosti. Soucasnost si zada Eliase.
Karel Konečný
Rozdíly mezi lidmi nejsou dané tím, že někdo má test inteligence vyšší než jiný. Úroveň intelektu je daná tím jak člověk rozumí určitým tématům. Třeba slovo hřích většinou lidé chápou v morálním smyslu. Význam toho slova je když ničíš to co tě živí to je hřích. Proto bylo za hřích považováno vyhazování chleba. Univerzitní profesory živí studenti, lékaře živí pacienti a pod.
Dalším slovem je třeba gender, což je abstrakce muže a ženy a nemá nic společného s biologickým pohlaví. Přitom zjistíte, že to nechápou i lidé s pedagogickými hodnostmi. Tímto dochází k nedorozumění a konfliktům.
Jiří Aron
Nejzávažnější problémy v článku
1) Zaměnění exegeze za eisegezi
biblický text je použit jako „ilustrace“ moderního modelu vedení
místo výkladu textu je do něj vložen předem připravený koncept (leadership typologie)
2) Připsání Davida do zkreslené role „vizionáře mimo systém“
Davidovi jsou připisovány motivy jako:
obcházení struktury
podcenění zkušenosti
tyto rysy text 1 Sam 17 vůbec neuvádí ani nenaznačuje
Je to přesně naopak – David se s Eliabem nehádá kvůli E. osočování, že D. je špatný člověk. E. není velitel vojska, nemá autoritu – tu má přece král Saul. E. je jen starší bratr. David jedná se všemi pokorně, uctivě, trpělivě argumentuje.
3) Zkreslení teologického obrazu Davida („muž podle Božího srdce“)
David je nepřímo rámován jako někdo, kdo:
jedná impulzivně
může zaměňovat vnitřní jistotu za legitimitu
to je v v rozoru s biblickým celkem, kde je Davida v předchozí kapitole pomazal Samuel za krále Izraele. Není vidět imlulzivní jenání, naopak.
4) „Vylepšení“ Eliába jako legitimního aktéra systému
Eliab je popsán jako:
ochránce stability
strážce řádu
text však:
neukazuje jeho autoritu ve vojsku
nepopisuje jeho roli jako strážce
jde o projekci moderní organizační role do rodinného konfliktu
5) Falešná symetrie mezi Eliabem a Davidem
článek vytváří dojem dvou rovnocenných principů:
„stabilita vs. inovace“
biblický text ale ukazuje asymetrii:
Eliab nesprávně soudí srdce Davida; srdce David je potvrzen Božím vyvolením skrze Samuele
symetrie tedy není v textu, ale v interpretaci autora
Pečlivost při práci s biblickým textem je důležitá. Pozor na povrchní čtení a na vnášení do textu např. poučky z moderního leadershipu.
Pokud by zde nastalo že by „zralé vedení“ obě síly drželo „v dialogu tak, aby jedna nezničila druhou a aby se navzájem korigovaly a doplňovaly.“ pak by jistě D. přijal tuto „korekci“ od E.! Potom David by uvěřil, že není Bohem povolaný jednat; za Saulem by nešel a nenabídl by se jako bojovník. A Goliáš by nebyl poražen.
Petr Kartouz
Pane Ašere, nebyl bych tak přísný. Slovo laik má dnes trochu jiný význam. Asi chtěl autor říci, že církev má služebníky, které uvolní na plný úvazek, aby mohli sloužit a věnovat se svému tématu. Dnes jako laika proto označujeme „neodborníka“ (nikoliv nekněze) v jakékoliv oblasti. Je to například ve chvíli, kdy člověk, který nezvládá ani základy řečtiny a církevní historie, posuzuje relevanci překladů Bible a příkře je hodnotí. Podobně, například v nedávné době, se zde spousta laiků – i na tomto fóru – zasvěceně vyjadřovala k očkování, aniž by zvládali základy imunologie nebo vývoje léčiv. Přesto zde kárali a plísnili druhé a věřili všemu, co jim předložila média. Dnes jsou z těchto militantních vaxofilů rusofobové, kteří opět jen opakují mediální narativy.
Jiří Aron
PS ještě jsem nad článkem přemýšlel v tom smyslu, jak vnáší filosofii jing a jangdo biblického vyprávění. I když to autor takto nepojmenovává, je to tam JIng tma, ženský, pasivní jako Elíab, řád, stabilita, procesy, chrání systém, zkušenost a Jang světlo, mužský, aktivní je David, vize, změna, charisma přináší nové myslí v okamžiku, vnitřní jistota. V něčem to připomíná myšlenkový svět Richarda Rohra.
Toto je klasický výrok jing a jang:
– „Zdravá komunita nepotřebuje volit mezi Eliabem a Davidem. Potřebuje obojí. “ Dva protikladné principy, které se potřebují.
V Bibli se nejedná o Elíaba strážce systému. Je to jen žárlivý starší bratr. Jeho jediná „služba“ spočívá v tom, že pomlouvá srdce Davida. Osočuje ho, očerňuje jeho motivy.
A David nepřináší novou vizi, ale poslušnost. Nepřišel, aby přinesl reformu systému. Poslechl svého otce aby přinesl bratrům (tedy i svému pomlouvači Ellíábovi) jídlo. A jeho boj s Goliášem byla poslušnost Božímu povolání a pustil se do obra až poté, co se radil s vojáky a pak i s králem, ke kterému jej přivedli.
Takový způsob výkladu Bible není pro církev bezpečný:
1/ Rozmazává hranice mezi pravdou a lží, např. kdo pomlouvá, může být pochválen jako ten, kdo má zájem o řád. Nebo pastor, který varuje před falešným učitelem, může být označek za Elíaba, který potlačuje vizi. A nejde o to, co je biblicky správné, ale o udržení rovnováhy mezi protiklady.
2/ Z hříchu Elíaba dělá ctnost, je to starost o stabilitu systému. Vedoucí, který se bojí o ztrátu vlivu, může svůj hříšný postoj nazvat službou řádu.
3/ oslabení autority Písma. Text, který je o něčem jiném, slouží jako ilustrace mých manažerských teorií.
4/podkopávání až konec rozlišování. Článek se staví za to, že pravda je vždycky někde uprostřed. Zralé vední uplatňuje oba principy. Proto: Když pak Bůh povolá k rozhodnému kroku, systém ho vybrzdí: veď dialog a spolupracuj.
5/ relativizace Božího vyvolení, nahradí jej organizační demokracie?
6/ oterírání dveří synkretismu zde New Age relativismu a východnímu jing a jang; Bible říká, že není žádná shoda mezi Kristem a Belálem, 2 K 6,15
Jiří Aron
P.s. omlouvám se za spoustu překlepů. Nesmím tolik spěchat.
Mirek P.
Pan Jiří trefil hřebíček na hlavičku. Zobecňování starozákonních příběhů je problematické. Například Jordan Peterson použije příběh Abrahama jako vyučování, jak se muž musí vydat na dobrodružnou cestu, aby v životě uspěl. Že jde o intimní příběh mezi Bohem a Abramem a ne vzor pro každého, Peterson v potaz nebere. A ten samý příběh převypráví D. Novák v novoroční bohoslužbě ( loňské či předloňské, to teď nemohu najít ). Přeji D. Novákovi, aby s ním Bůh nejednal stejně přísně jako s Petersonem.
Jak si předsevzal J. Wesley při svém obrácení, každé kázání a vyučování musí být kristocentrické, s těžištěm v Nové smlouvě. Musí být až vášnivé, jak zmiňuje nedávný článek o Georgi Whitefieldovi.
Kéž by křesťanští vedoucí zůstali evangelisty, prostí jako děti a obezřetní jako had. A nepodlehli pokušení býti filozofy a mluvit do všech záležitostí tohoto světa.
M. Pinkas
Mirek P.
Když už jsem zašel takto daleko, budu pokračovat. Jako problém českých evangelikálních kazatelů spatřuji obecně v tom, že relativizují obecné pravdy Písma : stvoření, hřích, kříž, pokání, vzkříšení těla. A pak jim zbývá jen psychologizace jednotlivých biblických příběhů. A to si osobně vážím mnoha řadových členů CB, KS, ČCE atd.
Jiří Aron
Panu Mirkovi. V tomto případě nešlo o zobecňování. Článek je v zásadním rozporu s principy dobrého výkladu jakéhokoliv textu.
Je úplně jedno, že Eliab Davida pomlouvá. Zde je to pozitivní postava, protože chrání řád. Zlá slova nevadí! „Bible neříká, že byl špatný“.
A to, že David poslechl svého otce, nepřel se se svým pomlouvačem, uctivě mluvil s každým i s králem a sám král Saul ho poslal na Goliáše? Dobré jednání v tomto případě také nevadí! “Chybou Davida je, když zamění vnitřní jistotu za automatickou legitimitu, obchází procesy, které mají ochrannou funkci, a podceňuje zkušenost a zralost druhých.“
„Zdravá komunita nepotřebuje volit mezi Eliabem a Davidem. Potřebuje obojí.“ Článek jde zase proti smyslu textu! Pokud by se tenkrát komunita izraelského vojska zachovala “zdravě“, byl by s nimi ámen.
Ale děkuji, že jste napsal, že kázání mají být kristocentrická
S vaším postřehem o relativizaci obecných pravd také souhlasím!
Petr Kartouz
Přejete br. Novákovi, aby s ním Bůh jednal stejně přísně jako s Petersonem? Co tím máte na mysli? Jeho hospitalizaci v Rusku po vysazení benzodiazepinů? Víte co to představuje? To snad ne? Jinak, nevím o tom, že by Jordan Peterson byl křesťanem. Přát někomu cokoliv jiného než požehnání a milost, to si vůbec nedokážu představit.
Ano, i Nový zákon zná kletby, když Elimas bránil evangeliu, Pavel vyřkl kletbu. Ale to byla přímá duchovní konfrontace člověka, který bránil evangeliu. Osobně se mi také nelíbí politický aktivismus br. Nováka. Jsem přesvědčen, že tím zejména svoji církev značně poškozuje. Ale za to ho napomínají mnozí. Tohle je ale přece navíc něco jiného. Je to výklad, se kterým nemusíme souhlasit, ale že by to vyžadovalo takovouto Boží reakci? Bál bych se před Bohem takto jenom smýšlet, natož psát.
Za CB a její představitele se denně modlím žehnající modlitbou s prosbou o ochranu právě před těmito věcmi. Přát bratrovi, aby s ním Bůh přísně jednal, k tomu bych nemohl říci amen. Ano, Bůh nás přísně vychovává, ale svoji přísnost projevuje zejména k těm, co odpadli. David je pro mne bratrem v Kristu.
Eva Hájková
Panu Kartouzovi
Vždyť on mu přál, aby s ním Bůh nejednal stejně přísně jako s Petersonem, nikoliv aby s ním přísně jednal. („Přeji D. Novákovi, aby s ním Bůh nejednal stejně přísně jako s Petersonem.“)
Mirek P.
Achich ouvej, pane Petře, než budete jednou komentovat, třikrát čtěte a dvakrát přemýšlejte 🙂
Napsal jsem toto : “ Přeji D. Novákovi, aby s ním Bůh nejednal stejně přísně jako s Petersonem.“
Lída A.R.
Pane Kartouzi,
nálepkování nepomáhá. Vždy zde budou existovat vůdcové, kterým jde o to, aby církev byla srozumitelná, kteří budou v ulicích, pokud bude potřeba a kteří budou pro jiné inspirativní svými skutky, ne slovy. Za církevní vůdce se modlím, neb od nich se odvíjí, jakou podobu bude mít česká církev. CB má své problémy jako každá jiná, znám lidi, co odešli, ale z našich církví protestantského rázu je nejkomlexnější dle mého soudu a dokáže mladé nejlépe oslovovat. Nebude za tím jen hudba.
Petr Kartouz
Pane Mirku, velká omluva z mé strany! Doufám, že jsem se Vás nijak nedotkl a že omluvu přijmete.
Lída A. R.
Nemyslím, že by evangelikální kazatelé relativizovali hřích, stvoření atd. Záleží, o jaké skupině se mluví, protože všichni nejsou stejní. Jiný je kazatel v Praze, jiný v Horní Dolní. Spíše však vnímám, že je silná tendence brát Bibli doslovně a ignorovat výkladové přístupy. Tyhle skupiny bývají hlasitější. A zde zase platí, že je třeba rozlišovat – v jednom sboru se mohou vyskytovat oba typy kazatelů. Mě už to nezajímá, ale setkávám se s členy, přáteli, kteří postrádají plnohodnotné kázání s výkladovými principy. V době, kdy mě to zajímalo, jsem to však postrádala také. Proto čest všem kazatelům, kteří se nedají otrávit tlakem na absolutní doslovnost, rozlišují literární žánry a dokážou z textu vytáhnout jeho záměr. Kteří nechají člověka přemýšlet a nedávají mu rady jak pětiletým dětem nazývané jako zbožnost. Věřím, že se situace zlepšuje. Je potřeba si uvědomit, že fundamentalisté projíždějí diskuse, brání „pravdu Boží“ a pomlouvají skupiny lidí bez rozlišení, nejčastěji liberály. Kazatel, který dá osobní svobodu (znám jich dost), netlačí. Kazatel, který ji nedá, tlačí na převzetí svého vidění světa. Vzdělané členstvo by to mohlo rozlišit, proto je důležité, aby se vedoucí věnovali také pobídkám ke kritickému myšlení. Toto nespasí všechno, nicméně je to první krok k zodpovědnosti člena. Kazatel jen dává náměty, zodpovědnost za sebe musí převzít každý sám.
Jiří Aron
Paní Lídě. Mlha přede mnou mlha za mnou. Jestli tak dokonale vágní text může cokoliv vyřešit?
Někteří jsou takoví jiní jsou opační, jedni z Prahy jiní z Horní Dolní.
Máme tu někde nějaké fundamentalisty a ti jsou špatní, protože pomlouvají projíždějíce diskuse, ale zase někde jinde nějací další naopak dávají nějakou svobodu a netlačí – díky za ně.
Je tu někde mezi námi nějaká silná tendence k nějakému braní Bible doslovně a nectění blíže neurčených výkladových principů.
A k tomu je zásadní ta výzva některých vedoucích k výzvám některých členů k nějakému kritickému myšlení.
Ale nemá zřejmě cenu o tom všem napsat cokoliv konkrétního, protože Vás to kdysi zajímalo, přitom dneska Vás to už nezajímá.