V dnešní moderní církvi probíhá mnoho diskuzí ohledně povolení tetování a piercingu. Je opravdu hříšné, když křesťan nosí piercing nebo tetování?
Argumentace často začíná příkazem uvedeným v Leviticu 19,28: „Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin.“
Kniha Leviticus je v podstatě databází více než šesti set přikázání, která Bůh dal Izraelcům, když se připravovali vstoupit do zaslíbené země. Mnohé z těchto zákonů jsou univerzální, v principu nadčasové a pravdivé až dodnes.
Ale v Bibli existovaly mnohé zákony, které byly více než duchovní zaměřeny na civilní a kulturní život. Některé z těchto zákonů zahrnovaly zákony o otrocích, omezeních ve stravování atd. Zákazy tetování a piercingu spadají do této kategorie, což znamená, že existuje šance, že se již nebudou vztahovat na dnešní moderní kontext.
Abychom věděli, zda se daný zákon vztahuje nebo ne, musíme v první řadě pochopit, proč byl takový zákon dáván. Bůh zakázal tetování a piercing jako prostředek k oddělení lidí od pohanských kmenů, které používaly tyto praktiky k uctívání svých bohů. Bůh zakázal tetování a piercing ne kvůli aktu samému, ale kvůli jeho duchovnímu pozadí. Dnes se tetování a piercing již nepoužívají výhradně ve spojení s uctíváním božstev.
Nový zákon nikde nezmiňuje téma tetování a piercingů a někteří to považují za signál, že už to není zakázáno. Ale důležité je srdce, proč děláme to, co děláme. Ježíš shrnul všechny příkazy do jednoho – „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí. Toto je velké a první přikázání a druhá je toto: Miluj bližního jako sebe jako samého.“(Matouš 22,37-39)
Pro Boha není důležité, co děláte, ale proč děláte to, co děláte. Můžete se zdržet tetování nebo si je udělat z nesprávných důvodů. Na druhé straně by křesťan mohl mít tetování s veršem nebo prohlášením, které by sloužilo jako neustálé připomínání Božího slova a slibů.
Navíc pro Boha není důležitý vnější vzhled, ale vnitřní charakter. V 1 Petrově 3,3-4 se říká: „Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech – v okázalých účesech, zlatých špercích a nádherných šatech – 4 ale ve vašem srdci. Ozdobte své nitro nepomíjivou krásou krotkého a pokojného ducha, který je před Bohem velmi vzácný.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Zdroj: Christian Today Foto: Wikimedia Commons, ilustrační
3 Komentáře
Sváťa
kompromis zabíjí
Gabriela
Přesně tak.. kompromis zabíjí… Dlouho toužím po piersingu a dlouho jsem hledala, jestli jako křesťanka můžu. Našla jsem mnoho článků o tom, jak tetování je znakem náležitosti k jinému náboženskému kultu. Slýchala jsem, jak exorcisté měli největší problém s lidmi, kteří byli tetovaní, vybavovali si nejsilnější problémy právě díky tetování – tedy, že démon sám zmínil, že jednou z příčin jeho silného setrvávání je tetování, někdy přímo nějaký použitý znak. Tetování bylo jasné, ale o piersingu jsem nenašla nic. Až v některých pramenech přímo o piersingu jsem našla, že např. piercing v jazyku sloužil ke komunikaci s duchy, v určitých částech těla sloužil jako znak příslušnosti k nějakému kultu. Je to obdobné jako u tetování, předpokládám tedy stejný duchovní problém jako u tetování.
Mrzí mě, že se opíráme o věci staré více jak 2000 let, ale nedochází nám souvislosti z dnešních dob. Křesťanství žije stále, Bůh žije stále a zjevuje svou pravdu stále, různými způsoby. Je důležité číst Bibli, ale je důležité sledovat, co se děje okolo – např. zkušenosti exorcistů nejsou staré ani 100 let. Je nebezpečné doufat, že i když se změnil účel tetování a piersingu, tedy z kultovního symbolu se pro člověka stal módním doplňkem, že se změnil i jeho prapůvodní význam, když ze zkušenosti exorcistů víme, že ne. Není lehké odstranit tetování, ale piersing vyndáš snadno… Vím to.
Tomáš Korčák
Velice mne šokoval výrok v předešlém článku: „Pro Boha není důležité, co děláte, ale proč děláte to děláte.“ Čtěte prosím Bibli a zjistíte, že pro Boha je velice důležité i to, co děláte! A právě z lásky k Bohu některé věci dělat nebudu a některé dělat budu. Ještě, že máme celé Písmo, které tak často konfrontuje kulturu, ve které se nacházíme.