Ve třetím roce kralování judského krále Jójakíma přitáhl babylonský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a oblehl jej (Daniel 1:1).
Babylon obléhá Jeruzalém, ale Jeruzalém nikdy neobléhá Babylon. Zdá se mi, že je to určitý duchovní princip, který se projevuje jak v doslovném, tak v přeneseném smyslu, jak v duchovní oblasti, tak v oblasti politické.
Jeruzalém je tu od toho, aby oslavoval Boha, nikoli aby bojoval proti Babylonu.
Babylonský král Nebúkadnesar tehdy nad Jeruzalémem zvítězil a zničil ho. Jeruzalém tehdy padl pro vnitřní nečistotu, pro zradu svého duchovního poslání. Jakmile Jeruzalém opouští své pověření, přichází o Boží ochranu.
Skutečný život Jeruzaléma je podobně jako náš skutečný život „spolu s Kristem skryt v Bohu“ (Kol 3:3). Je-li Jeruzalém nevěrný, Babylon nad ním může zvítězit, ale Bůh může Jeruzalém kdykoli obnovit, jako ho obnovil za Ezdráše a Nehemjáše a jako ho v poněkud jiném slova smyslu obnovil v roce 1948.
Církev Jeruzalém nenahrazuje. Nicméně církev má a může být duchovním Jeruzalémem. I pro církev platí slova „Stavitel Jeruzaléma Hospodin“, nebo, v nových překladech, „Hospodin buduje Jeruzalém“ (Ž 147:2). Ani Izrael, ani církev nejsou lidské výmysly. Hospodin jim dává vznik, Hospodin je buduje, Hospodin jim dal poslání, Hospodin je i pročišťuje a soudí.
Jakmile Jeruzalém podlehne pokušení porazit Babylon, stává se z nevěsty nevěstka. Základní stav Božího lidu je obležení, nikoli dobývání. Jedině Bůh může ochránit Jeruzalém.
Ochrana Jeruzaléma a vítězství Božího lidu ale neznamená, že Boží lid bude uchráněn utrpení. Křesťanským hrdinou není sebevražedný útočník, ale trpící mučedník. Praví křesťané nejsou uchráněni před cestou kříže, na které nejednou čeká mučednictví. Platilo to tak ve všech dobách. Nevěstka trpět nemusí – v této časnosti. Čeká ji ale „druhá smrt“, která je definitivní. Té jsou Boží děti ušetřeny.
Dnes jsou křesťané obléháni na celém světě. Boj proti nim je veden různými prostředky – jinak v USA, jinak v Africe jinak v Číně, jinak v Indii.
V krajním případě mohou být křesťané prakticky zcela vyhubeni, nebo přinejmenším zatlačeni do té nejhlubší ilegality. Tak tomu bylo před staletími v Japonsku, kde byli téměř všichni křesťané doslova uvařeni. Tak je tomu patrně v těchto dnech v Severní Koreji. A současný systém sledování téměř všech obyvatel, který je právě teď vytvářen v Číně, zřejmě povede k naplnění apokalyptických slov, že bez znamení šelmy nebude nikdo smět kupovat nebo prodávat.
Nicméně z krve mučedníků často vyrůstá probuzení. Kříž se jeví jako prohra, ale ve skutečnosti znamená vítězství. Skutečnou prohrou je zradit kříž, zradit Krista. Prohráváme, když nám přestane záležet na svatosti. Prohráváme, když nejsme ochotni následovat svého Pána cestou kříže. Prohráváme, když si myslíme, že můžeme obklíčit a porazit Babylon.
Jist si tím nejsem, ale domnívám se, že jednou se změní režim v Íránu. A pokud tam nastane náboženská ne snad svoboda, ale alespoň tolerance, ukáže se, že pětina Íránců jsou křesťané. Totéž se ukázalo po několika letech marxistické hrůzovlády v Etiopii. Když tamní komunistický režim padl, zjistilo se, že výrazně přibylo křesťanů.
Nenaznačuji, že máme utrpení a pronásledování jen trpně přijímat. Apoštol Pavel neváhal využít výhod, které mu poskytovalo římské občanství, a my rovněž můžeme ke své obraně využít možností, které nám poskytuje právní stát. Nicméně ani Pavlovi se zřejmě nakonec mučednická smrt nevyhnula.
Můžeme si být jisti, že nakonec „naši vyhrajou“. Tedy… za podmínky, že se Jeruzalém nepřizpůsobí Babylonu. To by nastalo, pokud bychom odmítli jít cestou kříže a opláceli stejnou mincí. Pak by se „království kněží“ stalo jen dalším královstvím tohoto světa. A tato království, jak dobře víme, ukazoval Boží nepřítel našemu Spasiteli. Věřím ale, že zde bude vždy svatý ostatek, který se Božímu nepříteli klanět nebude.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Dan Drápal Datum: 11. září 2019 Foto: Wikipedie – Ilustrace z norimberské kroniky o zničení Jeruzaléma za babylonské vlády
8 Komentáře
Realtoltek
Jeruzalém je čím dál tím více pohlcován pomyslným Babylónem. Nesmíme opomíjet i fakt, že většina židů nevěří v Ježíše Krista jako mesiáše ale mají ho v neúctě. Velkou úctu Boží pak mají mesiánští židé, kteří zachovali Ježíši věrnost i přesto, že měli velké problémy vůbec dostat izraelské občanství na rozdíl od těch ortodoxních, kteří se Ježíše zřekli a čekají na svého „mesiáše“.
Jeruzalém bude obnoven při příchodu Ježíše, poté spadnou pásky z očí židů a poznají pravdu a budou litovat svých činů a milostivý Bůh jim odpustí.
Je je totiž psáno, smrtelný hřích je jen proti Svatému Duchu, který je jediným a pravým Bohem. Ten, který řekl Mojžíšovi : JSEM TEN KTERÝ JSEM, KTERÝ BUDU. Ten který přišel v lidské tělo a narodil se na zemi jako Ježíš.
Co se týče nevěstky tak tou je církev, která se prohlašuje za Svatou a Svatá není. Jediná Svatá církev je ta Kristova a ta je bez POSKVRNY. Ano, ano bez poskvrny stejně tak jak její pán – Ježíš.
Otakar Vožeh
Potřebný článek, díky.
Konečný Fr.
Církev v Česku je pronásledována tím, že ji hrozí zdanění. Kromě toho se mi zdá, že s mocnými kolaboruje. Kolik bylo v Německu před válkou křesťanů a jak to, že církve kolaborovaly s Hitlerem? Našli se stateční, kteří pak byli pronásledováni. Z historie se máme poučit a nyní je na to čas. Nedat podporu prounijním stranám, ale stranám protiunijním a proevropským – třeba Trikolora – teď jsem jim poslal stovku a zaregistroval se jako příznivec.
Eva Hájková
Také děkuji. Stala jsem se křesťankou mimo jiné i proto, že jsem hluboce pochopila, jak zlé je vnucovat druhým lidem svoji víru či ideologii, ať násilím nebo nátlakem, a pevně jsem se rozhodla, že už nikdy nic takového nebudu chtít. Už nikdy žádnou diktaturu na mou ochranu nebo na prosazení mých zájmů.
Konečný Fr.
Také jsem proti tomu někomu něco vnucovat, ale tu stovku by jste mladému Klausovi mohla poslat také, jde mu o dobrou věc, o svobodu.
Eva Hájková
Klausovi nic nepošlu.
Proč vám Evropa a její orgány tolik vadí? Vždyť se tam možná lidé dovolají spravedlnosti, které se nedovolali ve svém státě. Konkrétně se to týká odebírání dětí v Norsku.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/eva-michalakova-evropsky-soud-pro-lidska-prava-deti-norsko-barnevernet.A190910_165522_domaci_karb#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=domaci&utm_content=main
Konečný Fr.
Evropa je v pořádku, ale ty orgány jsou totálně mimo.
Karel Krejčí
Je to dobře napsané, s neochvějnou vírou v konečné vítězství Nového Jeruzaléma. Je nepochybné, že Jeruzalém by neměl bojovat s Babylonem – rozhodně ne, stejnými „zbraněmi“. Nedělali to ani apoštolové a Ježíš jim to dal jasně najevo napomenutím Petra, který se zbraní v ruce odvážně bránil Ježíše při Jeho zatčení. Spíše se ale projevuje ona naznačená alternativa, kterou bychom dříve vůbec nepředpokládali. Začíná se nenápadně projevovat pravý opak, Jeruzalém se začíná přizpůsobovat Babylonu, jde mu „na ruku“. Je logické, že je to viditelné především na těch, kteří mají v církevní hierarchii vysoké postavení a jsou mediálně známí. Neskrývaně dávají najevo svá otevřená srdce téměř pro vše, neboť jejich „bezbřehá láska“ začíná teprve tam, kde u „normálního“ smrtelníka končí. Je to jakési „dokazování“ světu, ale ve skutečnosti především sobě. Zmiňovaní mučedníci sklidí skutečnou odměnu v Božím království. Opakem je, sklízet odměny zde na zemi.