Existence atomových zbraní snižuje nebezpečí vypuknutí velké války.
Už slyším rozčilené námitky: „Jak můžeš něco takového napsat? To si říkáš křesťan?“
Bráním se: Já přece nepíšu o světě, jaký by se mi líbil. Byl bych raději, kdyby lidé žádné atomové – a ostatně jakékoli jiné – zbraně nikdy nevyrobili. Nicméně žijeme v padlém světě a chtě nechtě přemýšlíme o tom, co se ve světě děje, a přemýšlíme i o tom, zda by bylo možno udělat svět o něco bezpečnějším.
Jak tedy existence atomových zbraní snižuje nebezpečí války?
Atomové zbraně byly reálně použity jen jednou, a je možné (i když nikoli pravděpodobné), že už nikdy znovu použity nebudou. Proč si je tedy státy pořizují? Proto, že se cítí bezpečněji. A právem.
Na Severní Koreu, která má atomové zbraně, si netroufne ani Trump.
Dva rivalové, Indie a Pákistán, si oba pořídili atomovky, aby se navzájem drželi v šachu. Kdyby je neměli, určitě by po získání nezávislosti v roce 1947 spolu svedli jednu či více opravdu velkých a zničujících válek. Nepřátelství mezi těmito státy trvá, ale skutečnou válku nevedly. Jen přestřelky na hranicích, případně nějaké teroristické útoky ve vnitrozemí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Má se církev ozvat?
Izrael nepřiznává, že atomovku má, ale všichni s tím počítají. Kdyby s tím nepřátelé Izraele nepočítali, dávno by izraelský stát zlikvidovali.
Některé státy výrobu atomových zbraní zvažovaly, ale pak se rozhodly proti. Jedním z těchto států byla Jihoafrická unie. Po změně režimu nová vláda usoudila, že tyto zbraně nepotřebují. Nepřátele v regionu by snadno porazili konvenčními zbraněmi. A atomovka by byla zbytečně drahá.
Snahy získat atomovku odpískal i libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. Dopadl velmi špatně. Zahynul – a Libye je dodnes rozvráceným státem.
Atomových zbraní se zřekla i Ukrajina – na základě Budapešťského memoranda z roku 1994 je odevzdala Ruské federaci. Jak to dopadlo, všichni víme. Kdyby si je nechala, Putin by Ukrajinu nenapadl. Můžeme si být jisti, že po ukrajinské zkušenosti už žádná vláda podobnou chybu neudělá.
V osmdesátých letech minulého století měl západ namále. Mladí lidé volali po jaderném odzbrojení a zpívali spolu s Beatles: „All we are saying, give peace a chance“. Ale zpívali to jen na jedné straně železné opony. Kdyby tehdy na západě zvítězili zastánci jednostranného atomového odzbrojení, dopadl by západ jako Ukrajina.
Nyní se dostávám k jádru toho, co chci říci: Všechny státy, které si opatřily atomovku, tak činily s vědomím, že ji patrně nikdy nepoužijí. Opatřily si ji, aby potenciálního agresora odstrašily.
Je však jeden stát, který se snaží opatřit si atomovku, aby ji skutečně použil. Tím státem je Írán.
Proč je Írán tak odlišný? Je za tím něco, co je tak cizí západním, ale i východním intelektuálům, že si to nedokáží vůbec představit. Je za tím přesvědčení, že až se svět ponoří do celosvětového chaosu, přijde spasitel, mahdí, nesmrtelný imám. Spasitele očekávají jak sunnité, tak šíité, ale u šíitů hraje toto očekávání větší roli. A ne všichni šíité jsou přesvědčeni, že lidé by měli aktivně usilovat o chaos a války. Radikálové jsou možná v menšině. Nicméně patří mezi ně bývalý prezident Mahmúd Ahmadínedžád. A patřil mezi ně jak Chomejní, tak Chameneí.
Izraelské i americké služby tyto věci vědí, proto jim jde tolik o to, aby Írán atomovku nezískal. Porušují přitom Izraelci a Američané mezinárodní právo? Nepochybně. Mezinárodní právo nepočítá s tím, že nějaký národ či stát bude chtít zničit celou civilizaci. Íránská vládnoucí garnitura se svými plány nijak netají.
My si motivaci těchto lidí nedokážeme představit. Pro západního člověka je důležité, aby žil v pohodě a blahobytu. O nějakém posledním soudu či životě po smrti neuvažuje. A nedokáže si představit, že tito lidé mají zcela jinou motivaci. Slýcháme, že představitelé Hamásu nechávají trpět ubohé obyvatele Gazy a sami si užívají bohatství v katarských špičkových hotelech.
Ano, užívají. Ale to neznamená, že by to byla jejich motivace. Oni opravdu věří, že jako mučedníci půjdou do nebe. Na počtu mrtvých nezáleží; proto íránští gardisté při nedávných protestech v Íránu neváhali povraždit na třicet tisíc vlastních spoluobčanů.
My křesťané máme jiný příběh. Také věříme v poslední soud a očekáváme radikální změnu. Víme ale, že kvůli tomu nemusí umírat tisíce lidí. Stačilo, aby zemřel jediný člověk, Kristus Ježíš. On zemřel, aby přinesl pokoj těm, kdo v něho věří. A nepotřebuje k tomu ani atomovku, ani konvenční zbraně.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 6. března 2026 Foto: Wikimedia Commons
