Minulou neděli jsem v jesenickém sboru prožil něco zajímavého. Jedna sestra vydávala svědectví, jak tříleté holčičce odstraňovali nádor na mozku. Prognóza byla nejistá. Milá sestra pak zmiňovala, kdo všechno se zdar operace modlil – její dcera, přítelkyně její dcery… a dokonce i jedna muslimka. Ta sestra ji zmínila jen okrajově a řekla něco, o čem jsem tušil, že to vyvolá bouři. Prý je jedno, ke komu se modlíme, hlavně když je to ze srdce.
Tato starší sestra prožila ve svém životě děsivé věci a Ježíš ji zachránil a vytáhl z obrovského utrpení. Ježíš jí dal i široké a milující srdce, což vycítí zejména děti.
Ano, její svědectví bylo teologicky zmatené. Není jedno, ke komu se modlíme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nechte už těch řečí
Stalo se, co jsem trochu čekal: Jedna sestra povstala a řekla, že ona zásadně nesouhlasí s tím, aby se někdo modlil s muslimem. A domnívám se, že nebyla sama, kdo byli svým způsobem pohoršeni. Na druhé straně mi vytanul na mysli biblický příběh z 13. kapitoly Lukášova evangelia o tom, jak Pán Ježíš uzdravil ženu, která se nemohla narovnat. Čteme v něm o představeném synagogy, kterého rozhněvalo, že Pán Ježíš uzdravuje v sobotu. Zázrak uzdravení nepopíral – vlastně ho potvrdil. Nicméně zatímco mnozí ostatní se radovali z uzdravení ženy, která prožila značnou část života v trápení, onen představený se hněval. Tady nám sestra nadšeně líčila, jak Bůh vyslyšel modlitby a uzdravil malou holčičku, ale ne všichni se radovali. … Kdyby tam nefigurovala ta muslimka, že?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Co si počneme, když Bůh vyslyší modlitbu nějakého muslima, zatímco naši ne? Nebudeme v pokušení se na Pána Boha zlobit? My mu přece věrně sloužíme, zatímco ten muslim… Nebo to můžeme vše popřít či prohlásit za satanské působení.
Já nemám problém se modlit s muslimem. Samozřejmě mu řeknu, že jsem ctitelem Hospodinovým. Ale věřím v živého, jednajícího Boha, nikoli v nějakou svou teologii, která je vlastně ideologií. Proto bych možná muslimovi modlitbu sám nabídl, protože vím, že Bůh miluje všechny lidi, i toho muslima. Samozřejmě bych s ním mluvil o tom, co pro mě Kristus udělal a co pro mě znamená. Ale víc než na svá slova bych spoléhal na dotyk Ducha svatého. Znovu opakuji: Není tak důležité, co si o Bohu myslíme, důležitější je, abychom se s ním setkávali.
Krásně to líčí C. S. Lewis v 15. kapitole posledního dílu Letopisů Narnie (Poslední bitva). Jeden z ctitelů Taše, který je v knize protivníkem Aslanovým, jenž v Narnii představuje Krista, se ocitne v obnovené Narnii. (Tedy v ekvivalentu Nového Jeruzaléma.) A hledá v ní Taše. Taše nenajde, ale najde Aslana. Lépe řečeno, Aslan najde jej. A říká mu: „Buď vítán, synu můj!“ Onen muž odpovídá: „Běda, Pane, já nejsem tvým synem, nýbrž služebníkem Tašovým.“ Zatímco Boží nepřátelé se snažili všechny přesvědčit, že Aslan a Taš jsou vlastně jedna a táž bytost, Aslan onomu bojovníkovi vysvětluje: „Nikoli proto, že bychom byli jedna a táž osoba, nýbrž proto, že jsme rozdílní jako noc a den, pro sebe přijímám všechnu službu, kterou jsi konal pro Taše.“ A pokračuje: „My dva se od sebe lišíme natolik, že pro mne nikdo nemůže vykonat nic zlého a pro něj nikdo nemůže udělat nic dobrého. Když tedy někdo bude přísahat při Tašovi a dodrží svou přísahu proto, že je to přísaha, přísahal ve skutečnosti při mně, třebaže o tom nevěděl, a budu to já, kdo ho odmění. A jestliže někdo spáchá v mém jménu nějakou krutost, je to Taš, komu slouží, třebaže vyslovuje jméno Aslan, a Taš je ten, kdo jeho čin přijímá.“
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vykoupení a výkupné
Tak tomu rozumím i já. Nepřekvapuje mě, když se setkám se šlechetným muslimem či budhistou. Toužím, aby poznali Krista. Ale vím, že s přístupem „dokud si nebudeš myslet o Bohu totéž co já, tak se s tebou nemohu modlit“, příliš neuspějeme.
Patrně dost lidí si myslí, že kdyby se modlili s muslimem, zradili by Krista. Domnívám se, že tomu tak není. Naopak, člověk se může modlit i s muslimem, právě protože má víru v pravého Boha.
Opakuji, co jsem patrně již psal. Byl to tuším Dietrich Bonhoeffer, kdo napsal: „Pochopil jsem, že Bůh není nepřítelem mých nepřátel. A později mi došlo, že není ani nepřítelem svých nepřátel.“
A poznámka na závěr: Opravdu je důležitější, aby se nás Bůh dotkl, než abychom si o něm mysleli ty správné věci. Nicméně bedlivě studujme Písmo. Pak se můžeme zamyslet třeba nad tím, jestli se tak trochu nepodobáme onomu představenému synagogy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 16. února 2022 Foto:
35 Komentáře
Realtoltek
Klíčem jsou dvě největší přikázání :
„‚ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚ Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ 40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“
V podstatě veškerá náboženství prolíná „Svatý Duch“, indiáni měli Velkého ducha atd… kdo studoval historii náboženství všude je zmínka o čistém nezatíženém ducha. A ano tento Svatý duch je jediný Bůh. Bohužel lidi to nepochopili a dali mu podobu a formu a dali mu nesmyslné jména.
Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.
Tedy pokud má někdo místo skutečného boha jakousi jmenovitou modlu, jediného boha nezná a nemůže tedy ani milovat svého bližního, protože nezná že v našem blížním je „Svatý Duch“ a že jsme všichni bohové.
Eva Hájková
Tentýž úryvek z Lewise loni někdo uveřejnil v jedné ze zdejších diskusí. Tuším, že to byl snad David Brož. Minulý měsíc jsem si na ten úryvek vzpomněla a velice jsem ho hledala. Jenže jsem si, bohužel, nepamatovala, pod kterým článkem byl napsán. A bez toho se diskusní příspěvek nedá najít. Ke všemu jsem si ani nepamatovala ta jména, a z jaké knížky citát pocházel, takže jsem se při případném hledání jinde neměla čeho chytit.
Tak teď už to vím, díky panu Drápalovi.
pavel v
Pane Drápale, mluvíte mi z duše.
Dan Drápal
Milý příteli,
děkuji, to potěší…
Přeji krásný den!
Konečný Fr.
Kdybych jel v kupé s muslimem a on se modlil, tak bych se musel modlit proti jeho božstvu – Alahovi a Mohamedovi – a nikoli s ním. Je mi divné, že to br. Drápal nechápe. Taková jednoduchá věc.
Konečný Fr.
Věrouka islámu považuje křesťany za nesprávně věřící. Kristus pro ně není Bůh, ale pouze prorok. To je dobrý důvod proč se s muslimem nemodlit.
Dan Drápal
Nu, já bych se asi modlil, aby poznal Ježíše Krista. A snažil bych se mu o Něm říct.
Nicméně přiznám se: Modlil jsem se za spoustu nevěřících. Na ulici. V parku. Když jsem ležel v nemocnici, modlil jsem se tam za komunisty, čekající na operaci. Po operaci kýly jsem se modlil se všemi, kteří prošli tím osmilůžkovým pokojem.
A modlil jsem se i s křesťany, jejichž obraz o Bohu byl hodně zkreslený.
jk
Pro mě, coby spokojeného ateistu, je v tomhle příběhu mnohem sympatičtější ta muslimka, která měla soucit s nebohým děckem, než banda náboženských fanatiků, pro které je víc důležité to, na kterého imaginárního kamaráda člověk myslí, než jeho úmysly. Já prostě nechápu a asi ani chci chápat, jak může taková kravina někoho pohoršit.
Jaroslav Rada
Pevně věřím, že Dan Drápal tímto článkem neruší to, co hlásal před pár lety o hrozbě islamizace Evropy a o tom, co by se stalo, kdyby ve svobodných volbách zvítězil džihád (např. v brněnské televizi v pořadu „Vertikála“).
Modlitba za uzdravení je universální a Bůh ji vyslýchá téměř vždy, dokonce i od pachatelů nepravostí, kteří se budou u Božího soudu hájit tím, že v Kristově jménu činili zázraky (Mat 7:22-23).
Za probuzení v Evropě se ale s muslimem těžko můžu modlit, když to on bude chápat jako islamizaci. Za probuzení se nedá smysluplně a v jednotě Ducha modlit ani se stoupencem Sergeje Miháĺa, který už má obrazně řečeno „svačinu v chlebníku“ a z okna vyhlíží vytržení.
Ke Kristu obrácený muslim Salman Hasan (Slovensko) všechny přesvědčuje, že Aláh je ve skutečnosti satan a ne Hospodin v arabštině a Korán je inspirovaný satanem, který ponechal zdání návaznosti na Bibli, ale bez Kristova kříže a vylití krve a tím zrušil zdroj odpuštění hříchů a spasení.
Ježíš nám před svým odchodem uložil, abychom v Duchu svatém oznámili světu podstatu hříchu, spravedlnosti a soudu a že soud je v tom, že jsou dva Bohové, jeden stvořitel světa a druhý uchvatitel světa (satan), a že ten druhý je již tím prvním skrze Kristův kříž odsouzen (Jan 16:11). Proč to svět ještě neví?
Václav Drozda
A nebyl to nakonec Alláh, kdo to dítě uzdravil?
Luděk Vostrý
Proč hned Muslim ? Modlil(a) by ses se Svědkem Jehovovým ?
Jiří Aron
Napadají mne dva body, 1/zostuzení člověka a 2/ nepochopení teologie.
1/ Jistá sestra povstala a řekla, že zásadně nesouhlasí s tím, aby se někdo modlil s muslimem. Panu Drápalovi k tomu vytanula souvislost s příběhem o představeném, který se hněvá na Ježíše, Syna Božího, že uzdravuje v sobotu, kp.13, v. 14. Kristus pak představeného a další, co smýšlí podobně, v příběhu nazývá pokrytcem – svým zvířatům by v sobotu posloužili, ale u dcery Abrahamovy jim to vadí, kp. 13, v. 15. Podobnými zcestnými biblickými asociacemi týkající se pokrytců a lidí, kteří se staví vůči Bohu, mohou současní křesťanští představení lidem, které vyučují, hluboce ublížit.
Z popisu pana Drápala nikde jasně nevyplývá, že ta nesouhlasící sestra se hněvala na Boha, podobně jako onen představený se hněval na Krista. Ani nevyplývá to, že by jí vadilo to, že Bůh vyslyšel modlitby muslimky (což také není jisté, nikdo z nás neví, čí modlitby Bůh ve skutečnosti vyslyšel). Neměli bychom do srdcí lidí vkládat jiné motivace, než které ve skutečnosti mají. Je to ono souzení druhých – my lidem do srdce nevidíme, na rozdíl od Boha.
Přijde to, jak událost p, Drápal prezentuje, vyznívá jako jeho veřejné zostuzení oné nesouhlasící a pohoršené sestry. V jesenickém sboru přece už jistě všichni vědí, o kterou sestru jde.
Co když pobouřením té sestry nestál její odpor vůči Bohu, který naznačuje v souvislosti s Lk 13 pan Drápal, ale NAOPAK – její láska k Bohu? Nebudeš mít jiného Boha než mne, učí Mojžíš a proroci. Kristus řekl, že nikdo nepřichází k Otci než skrze něj. Apoštolové za tuto pravdu, že Bůh se zjevil v Kristu, položili své životy. Není vyloučeno, že motivace oné protestující sestry vycházely z její víry ve skutečného Boha a Ježíše Krista. Pokud se mýlím, mohl by zde pan Drápal uveřejnit i její vyjádření?
2/ Pan Drápal píše, že věří v živého jednajícího Boha a ne v nějakou svou teologii, která je vlastně ideologií. To je ale umělý rozpor – zdravá teologie vychází z poznání Boha, vychází z Bible a taková teologie uctívá živého jednajícího Boha.
– Pan Drápal se pod tímto článkem podepsal tak, jak je u něj obvyklé. Mohlo by tam stát spíše ideolog a publicista, když věří, že jeho teologie je jen ideologie.
– Jako důsledek tohoto postoje k teologii může být jeho odvolávání se na autoritu. V tomto případě čím podepřel své tvrzení „Není tak důležité, co si o Bohu myslíme, důležitější je, abychom se s ním setkávali.“ Namísto citace z Bible je pro něj důkazem citace z 15. kapitoly 7. dílu pohádkové fantazie. Pokud jsou podobné fantazie pro p. Drápala autoritou, může být jeho obraz o Bohu hodně zkreslený.
pavel v
to Jiří Aron, 17.2.22
„Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Je toto opravdu Ježíšova věta, která brání křesťanovi modlit se společně s muslimem? Znamená to, že my, křesťané máme exkluzivitu a člověk, který se narodil do muslimské rodiny má prostě smůlu? Tvrdím, že ne. Každou větu v Bibli musíme vykládat v kontextu celé Bible. Když Ježíš řekl, že nikdo nepřichází k Otci než skrze něj, mělo to svůj smysl v souvislosti s jeho sporem s farizeji a zákoníky. Tito lidé jeho učení zpochybňovali, řkouce, že je v rozporu s Mojžíšovým zákonem. Ježíš měl na mysli, že naopak interpretace Písma předkládaná farizeji je vadná, že k Bohu vede jedině jeho učení (lásky). Vyjádřil to velice úsporným stylem.
V evangeliu o posledním soudu čteme, jak bude Ježíš „třídit“ lidi na „ovce a kozly“, že království Boží je určeno pro lidi, kteří v životě projevili milosrdenství. Ne pro ty, kdo se jen (formálně) hlásili k Bohu. Na jejich adresu Ježíš říká: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ Mohou muslimové, třebas nevědomky, činit vůli nebeského Otce? Nebo myslíte, že muslimové kvůli své víře nesmí prokazovat milosrdenství?
Slovo ideologie je synonymem pro učení. Avšak výraz ideologie byl jakoby „zašpiněn“.
Petr Adamec
Myslím, že zrovna tato oblast je dobrá k tomu se vzájemně respektovat. Někdo má svobodu modlit se s muslimem, mějme k němu respekt a lásku.Někdo naopak tuto svobodu nemá, mějme k němu respekt a lásku. A mějme ohled jeden k druhému, slabšímu ve víře. Nesuďme, která strana je ta slabší. Spíš přemýšlejme o tom ohledu na druhého a snaze ho nepohoršovat a neublížit mu ve víře. I když to třeba vidíme jinak.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Napsal jste:
„Mohou muslimové, třebas nevědomky, činit vůli nebeského Otce? Nebo myslíte, že muslimové kvůli své víře nesmí prokazovat milosrdenství?“
„Znamená to, že my, křesťané máme exkluzivitu a člověk, který se narodil do muslimské rodiny má prostě smůlu?“
–
Platí to podle vás i v případě, když si slovo muslim nahradíme slovem ateista? Pochopitelně, málokdo asi čeká, že se ateista bude modlit. Anebo ještě jinak – platí to, i když slovo muslim nahradíme slovem komunista? Musíte přece připustit, že někteří lidé se narodili v komunistických rodinách.
Ovšem, na druhé straně – znamená to, že každý, kdo se něčím narodil, musí zůstat tím, čím se narodil?
Samozřejmě že nemusí. Ale to, čím se ten člověk narodil, je součástí jeho já. V diskusi pod článkem Davida Nováka jste se zmínil (17. února 2022 v 11:48), že „nechat umřít část svého já strašně bolí“.
A to je pravda.
Vy si pravděpodobně myslíte, že komunismus je omyl, zatímco islám není omyl, ale jen jiná varianta víry v Boha. Já si myslím, křesťanská teologie je ve své podstatě pravdivější.
Ale podle mého názoru bychom měli rozlišovat mezi křesťanstvím (islámem) jakožto kulturou a křesťanstvím (islámem) jakožto vírou. Je to trochu něco odlišného.
Neznamená následovat Ježíše právě to „nechat v sobě umřít kus svého já“? Já se domnívám, že ano. I když, Ježíš k tomu nikoho nenutí, právě tak, jako k tomu nenutil bohatého mládence, kterému navrhl, ať rozdá majetek. Mládenec toho nebyl schopen, protože by musel nechat v sobě umřít kus svého já. Ježíš ho za to nikterak nezatratil. Pouze mu naznačil, že nemůže být jeho učedníkem.
A to jsou také dvě různé věci, které nelze směšovat: být dobrým člověkem a být Ježíšovým učedníkem.
Nevěřím, že dobří lidé jakékoli víry či nevíry skončí v pekle. Pouze se nestanou Ježíšovými učedníky.
Honza B.
Islám je dílem ducha antikrista.
Z biblického pohledu islám – přesněji však ďábel skrze islám – naprosto nehorázným způsobem atakuje a uráží osobu – všeho však jen do času – 1. Boha Otce, 2. Božího Syna Ježíši Krista, a dále 3. převrací evangelium Kristovo (popíráním smrti a tedy i vzkříšení Ježíše), tak aby lidem zastřel a odklonil je od věčného spasení skrze Kristovu oběť.
Ďábel v islámu převrací věci tak, že se staví do pozice boha, a Boha Otce a Syna popírá, neguje (viz koránecká súra 112 – ďábel v islámu říká Bohu Bible: Jsi nikdo, nula, nejsi nic, nicka která neexistuje, já – ďábel – jsem Bůh a Ježíš je můj otrok, který se mi klaní a pracuje pro mě), a sám sebe ďábel dává/staví na jejich místo uctívání, čímž si plní svůj odvěký sen – být jako bůh/Bůh (Iz 14). Z Ježíše činí svého proroka, který jemu – ďáblu – slouží a je mu podřízen. Ze Spasitele činí proroka (vidíš tu lest, jak biblický Spasitel Ježíš Kristus v islámu ďáblu vadí, a tak ho „lehce“ zmodifikuje na proroka, který nikoho nepřišel zachránit – cílem islámu je oklamat lidi, že islám má cokoliv co do činění s Bohem, ale mají to ti muslimové „jen“ trochu jinak. Když byste pak měli takto zmodifikovaného a „lehce“ upraveného islámského textu třeba 95% z celkového objemu, lehce se může neznalým stát, že řeknou: většinou je to stejné, jen tam je pár odlišností, ale jinak podobné jako křesťanství. Těch 5% je však NAPROSTO zásadních – viz body výše 1+2+3, které dávají věci na světlo a demaskují celý islám, že je to dílo ďáblovo). Ďábel jde v islámu až tak daleko, že z Ježíše udělá radikálního muslima, který se na konci časů údajně vrátí a obrátí křesťany k islámu.
Ďáblovým cílem v islámu je zlikvidovat vším možným způsobem cestu spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista, Božího Syna. Ďábel zakazuje v islámu muslimům vzývat, uctívat Ježíše jako Spasitele, Božího Syna – pod pohrůžkou pekla. Islám nezná nutnost spasení, prvotní hřích. Muslimové neznají Boha, Alláh se jim skrývá za závojem. Proč? Protože Alláh islámu není tím, kým o sobě říká, že je – Bohem. Co by jim jako ďábel nabídl? Jaké poznání sebe sama? Jakou zkušenost Boží slávy a lásky, když to je něco, co ďábel nemá? Proč však muslimové věří v někoho, koho neznají? Protože jim ďábel – alláh islámu – řekl, že to tak má být a že takový alláh prostě je. Skrývající se. A tak nepátrají (teď nechci zabíhat do islámské mystiky, což je jen démonická zkušenost). Súry koránu začínají slovy: … Ve jmému alláha milosrdného, slitovného… což je úplně nehorázný vrchol ďáblova cynismu, při vědomí toho, jak ďábel nenávidí člověka. Dalším důvodem, proč si ďábel hraje na alláha, je ten, že potřebuje zničit a poškodit Boží jméno v očích lidí. Co si lidé mají jako myslet o Bohu, když se odpálí šahíd, sebevražedný atentátník, a to „ve jmému alláha milosrdného, slitovného“? K jakému uvažování o Bohu je to povede? Kým pro ně Bůh bude? To jako, že je Bůh milosrdný a slitovný a projevuje to tím, že poroučí svým služebníkům, aby sebe a další takovýmto brutálním způsobem zmasakrovali a ještě s jistou garancí a motivací rájem? Tohle úplně křičí a volá šíleností, a zároveň průhledností a odhalením/odkrytím toho, kdo je tento „slitovný“ alláh islámu!
Když čteme v Písmu, Bibli, jediném Božím slově, cokoliv o Ježíši Kristu, Božím Synu, o Bohu Otci, o Božím plánu spasení, o smrti Ježíše a Jeho vzkříšení, vězme, že to ďábel neguje, převrací, popírá a totálně atakuje – zkrátka je ve válečném módu proti Bohu.
Kdybych měl Nový Zákon proškrtat podle učení islámu, kde všude to ďábel převrací a neguje, tak by mi moc nezbylo. Takový je prostě duch antikrista v islámu („anti“ znamená „proti“, ale i „namísto“ co si ďábel do islámu nacpal).
Podle islámu, ďábla v rouše beránkově, byste si následující pravdivé biblické verše (J 3:16-18) mohli škrtnout. Jak urážlivé!
[CSP] Jan 3:16 -18 „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
Miluji Jana 3:36 a 14:6.
Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“
(tohle platí pro židy i muslimy a každého…)
Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Ano, muslimové nepřichází k Bohu, neznají Boha, protože odmítají Božího Syna, Ježíše a evagelium. Jiná cesta k Bohu prostě není – jen skrze Božího Syna, Pána Ježíže Krista.
Václav Drozda
To myslíte vážně, pane Adamče? Opravdu chcete mít respekt k někomu, kdo se odmítá modlit s bratrem muslimem? Ta sestra muslimka jistě musí nyní z celého srdce děkovat Alláhovi za vyslyšení modliteb. Snad nechcete respektovat někoho, kdo by jí o takovou radost připravil?
Adamčík
Modlit se můžeme s každým, ale jde o to jak a za co a v jakém duchu. Modlit se tak, aby poznal Ježíše Boha ano. Tak jako bych se za něj modlil doma. Otázka jestli to příjme a jak na to bude reagovat. S Čechem muslimem bych neměl problém, ale s Čečencem nebo Egyptanem bych neměl odvahu. Žil jsem v UK. Určitě se nebudu modlit s muslimem aby Alláh způsobil muslimské probuzení. Pak každý opravdu znovuzrozený člověk dojde k tomu, že modlit se v Duchu Svatém s jiným duchem, protože oni jsou pod jiným duchem, je možné jen tak, aby poznali Ježíše. Nikdy né tak, aby jsme se modlili v jednom duchu. To je rozdíl mezi těmi kdo patří Pánu.
Václav Drozda
Já jsem přesvědčen, že na autora je třeba nahlížet tak, jak on sám chápe svoji službu na tomto webu. Kdysi v podstatě sdělil, že považuje za své selhání, že evangelikály nedokázal získat pro volbu lidovců. Tato převážně římskokatolická politická strana obvykle sleduje zájmy římskokatolické církve. Je zajímavé, že například papež patří na tomto webu mezi stálice. A je to i papež, který vede svět k jednotě tzv. „abrahámovských náboženství“, což zahrnuje i společné modlitby s muslimy. Pokud tedy autor uvádí:
„Patrně dost lidí si myslí, že kdyby se modlili s muslimem, zradili by Krista. Domnívám se, že tomu tak není. Naopak, člověk se může modlit i s muslimem, právě protože má víru v pravého Boha“.,
chápu to jako naznačení budoucí cesty společných modliteb s muslimy. Jak by se třeba na Mokonu výjimaly turbany a jak by v IHOPP krásně znělo muezzinovo lkaní!
Ale je možné, že si to autor nemusí plně uvědomovat a možná pouze pokračuje v nastoupeném diskurzu, který sám nensatolil, jen se v něm veze. Zřejmě ale bude tato snaha vydávána za cestu evangeliace a možná i probuzení. A ono jednou skutečně, žel, příjde…
Jiří Musil
Odpověď Honzovi B.: To, co píšete, máte obdivuhodně promyšlené. Ale podstata článku Dana Drápala je podle mě jiná – viz poslední věta: „Opravdu je důležitější, aby se nás Bůh dotkl, než abychom si o něm mysleli ty správné věci. Nicméně bedlivě studujme Písmo. Pak se můžeme zamyslet třeba nad tím, jestli se tak trochu nepodobáme onomu představenému synagogy. “ Takže: Už se Vás Bůh dotkl? Už jste se s ním setkal? Ze srdce Vám to přeji.
Konečný Fr.
Modlit se s muslimy, to je pouze další úlet EU, který br. Drápal asi není schopen odmítnout.
Petr Adamec
To p. Drozda: Myslím to vážně. A chápu, že někdo nemá svobodu se modlit, někdo má. Myslím, že jste asi nikdy muslima nepotkal a nemluvil s ním. Mnozí z nich jsou asi jako liberální křesťané – nevěří v Ježíše jako Krista, ale jako velkého proroka. Navíc muslim není vždy úplně víra, spíše často kultura. Jsou často věřící muslimové, asi jako jsou moraváci katolíci (tedy jen někteří tomu vážně věří). Když kázal Ježíš zástupům, také mnoho lidí uzdravil a neptal se na jejich pravověrnost (např. syrofeničanka), někteří ho pak přijali jako Spasitele. Analogicky bych neměl problém se modlit s muslimem třeba za uzdravení a to, aby se ho Ježíš dotkl. Takto se ve skutečnosti někdy obrací muslimové – někdo pozná Ježíše (třeba skrze zázračné uzdravení, sen…) a pak se modlí s ostatními. Postupně vzniká sbor… četl jsem průzkum mezi nově obrácenými muslimy v Africe. Mnoho z nich přijímali Ježíše jako Spasitele, ale současně také vnímali korán jako knihu o Bohu a třeba na stejné úrovni jako Nový Zákon. Jen málo z obrácených bývalých muslimů dokáže úplně odhodit svou muslimskou kulturu a postavit se scela nepřátelsky k této víře. Myslím, že byste mohl mít trošku důvěry k tomu, že autor fakticky věří v Ježíše Krista a když se modlí s muslimem, není to modloslužba, ale misie s cílem, aby tento muslim poznal Ježíše jako Pána a Spasitele..
pavel v
to Eva Hájková 18.2.22
Napsala jste: „Nevěřím, že dobří lidé jakékoli víry či nevíry skončí v pekle.“
—————————————————–
Myslím si přesně totéž co vy.
Myslím si, že každý člověk bude souzen podle jiných měřítek. Jinak bude souzen ten, jehož rodiče byli alkoholici, člověk, který jako dítě nepoznal lásku a jinak ten, který měl všechny předpoklady vyrůst ve spořádaného člověka, ale stal se z něj ničema. Nemyslím, že zločinec za způsobené zlo nemůže, že je determinován prostředím, v němž vyrostl, ale věřím, že bude mít polehčující okolnosti. Hlavně jsem přesvědčen, že my nikdy nesmíme posuzovat, zda ten či onen má nárok na království Boží a to ani v případě masových vrahů.
V katolické církvi, k níž se hlásím, kdysi panoval úzus, že jedině katolíci mohou dosíci království nebeského. Tento blud byl naštěstí dávno opuštěn.
pavel v
to Honza B. 18.2.22
Honzo, v písmu najdeme větu: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.“
Ježíš sděluje, že nezáleží na tom, zda se k němu budeme hlásit, ale zda budeme jednat podle jeho učení. To znamená prokazovat milosrdenství trpícím. Velice názorně je to vysvětleno v následujícím podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici.“ On odpověděl: „Mně se nechce,“ ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: „Ano, pane,“ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“
Honzo, nezáleží na tom, co vyznáváte, ale na tom, co konáte.
Eva Hájková
Panu Pavlovi V.:
„…nezáleží na tom, co vyznáváte, ale na tom, co konáte“.
Mně ale někdy připadá, že vyznávání víry je samo o sobě také již jakýmsi skutkem. Vždyť má moc ovlivňovat další lidi. Rozhodně by ale mělo plynout ze skutečné víry. Samozřejmě, že i konání musí plynout z toho, čemu věříme. Nesmí tu být rozpor. Skutky, které děláme, protože to někdo od nás vyžaduje, nejsou právě tím, co Bůh od nás žádá.
Ještě zbývá vysvětlit, co vlastně znamená víra. Může to znamenat víru v určitá dogmata nebo články víry, v nějaký ucelený soubor náboženských sdělení, který je člověku předkládán k věření. A víra také může znamenat důvěru vůči Bohu. Jan Heller píše v jedné své knížce: „Věřit znamená mít Boha za věrného…. Víra v biblickém smyslu není výpovědí o stavu mého nitra, o mé „věřivosti“ či o mé věrnosti, nýbrž výpovědí o Boží věrnosti navzdory lidské nevěrnosti a nedověře“.
pavel v
Paní Evo,
diskuze s Vámi je pro mě téměř vždy nezajímavá, jelikož se obvykle shodneme 🙂
Jediný rozdíl mezi námi je snad v otázce „skutkaření“. Zdá se mi, že Matin Luther v této věci apoštola Pavla nepochopil. Nepochopil, že se nejedná o skutky jako takové. Židé věřili, že člověk bude spasen na základě skutků Zákona (plnění Mojžíšových ustanovení). Ježíš (potažmo i Pavel) však říká, že to by bylo strašně málo, že i kdyby člověk všechny ty předpisy dodržel, nic mu to nepomůže, že Bůh chce něco jiného – lásku k bližnímu (k trpícímu člověku).
Dagmar Houdková
Pokud chcete, aby se šlechetný muslim nebo budhista setkali s Bohem, tak se za to modlete. Je to fujtajbl toto číst, je to článek napsaný tak, aby lahodilo uším všech. Ten neprijmul Jk za svého spasitele, nezmezmenil smýšlení a nečiní pokání, tak na takovém člověku ulpívá boží hněv- jistě, Bůh je láska, ale je spravedlivý.
Už nevím, co na takovou slátaninu říci….snad jen, že toto snad nemůže říci skutečně věřící člověk. Vědět tímto lidi na širokou cestu záhuby..pokud vím, v Koránu je jk jen prorok, není jedno, k čemu se modlíte- pokud máte jiného Boha, porušujete 1. přikázání. Jistě, díky jk jste pod milostí, ale zákon nebyl zrušen. Pokud tedy tvrdíte, že milujete Boha a přitom se tak nechováte, sám si protirečíte.
PS: Nejsem katolík ani evangelík, ale letniční. Akorát umím opravdu rozlišovat a nesnázím se zalíbit světu. Tfuj toto, co to je za emočně manipulativní článek s příměry, které nesedí na situaci.
Eva Hájková
Chtěla jsem jen vyjádřit, že to (veřejné) vyznávání víry není bez významu, že je to také určité jednání či konání. Ne to, že by to byl nějaký záslužný čin, který bude odměněn.
Nevím, z čeho jste vlastně usoudil, že podle mého názoru Ježíš nechce od lidí skutky milosrdenství. Jistěže chce. A ještě navíc žádá, aby se jimi člověk nechlubil, neboť, když ho za to někdo chválí, „již dostal svou odměnu“ a nebude mít odměnu u svého Otce v nebesích (Mt 6, 1)
„Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,3)
pavel v
Paní Evo, to, co si myslíte, že já si o Vás myslím, si nemyslím 🙂 Na skutcích milosrdenství se plně shodneme. Asi se však neshodneme na Lutherovi, který „skutkaření“ neuznával. Ale možná, že se i v tomto mýlím.
Svědci Jehovovi chodí ode dveří ke dveřím a hlásají Krista. Je to logické? Ježíš to dělal jinak. Lidé chodili za ním. Proč? Protože ho předcházela pověst milosrdného člověka. Řekl bych, že milosrdenství je to, co otevírá srdce, nikoliv hlásání. Ledaže narazíte na nějakého filozofa, který si Boží slovo vyslechne a řekne: „To je to, co jsem hledal.“
pavel v
pro Dagmar 21.2.22
Dášo, když Ježíš vyprávěl podobenství o milosrdném Samaritánovi, dosadil tam za kladnou postavu kohosi, koho židé považovali za pohana a opovrhovali jím. A naopak ti, kdo měli kruté srdce, byli jejich souvěrci a jeden z nich byl dokonce kněz. Ježíš nezvolil toto obsazení rolí náhodně. Chtěl židům ukázat jejich nadutost – setnout jim hřebínek.
Předpokládám, že pokud by Ježíš žil v dnešní době, dosadil by za milosrdného člověka muslima. A do role člověka s tvrdým srdcem by možná obsadil evangelikála, který přesně „ví“, na kom „ulpívá Boží hněv“ 🙂
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Bližší než Luther je mi Komenský. Historická Jednota bratrská, ke které mám jistý vztah, nebyla protestantskou církví.
Václav Drozda
Měl jsem tu čest bydlet s muslimy několik let na koleji, seděl jsem s nimi v kanceláři a v zahraničí navštěvoval jejich domácnost. Byl jsem například i svědkem, jak na sebe sami vytáhli nože… Asi nemám tolik zkušeností, jako někteří diskutující, ale mohl jsem je trochu poznat. Někteří mluví o „liberálních“ muslimech a myslí si, že stejně jako liberální křesťané nevěří Bibli, muslimové nevěří koránu. Ale zkuste před nimi mluvit o koránu, jako liberálové mluví o Bibli. Nikdy jsem takového muslima neviděl. Spíše bych proto mluvil o muslimech vlažných a zapálených.
Ale představme si, že se bude muslim modlit k Alláhovi (spolu s křesťanem) a Hospodin muslima vyslyší. Opravdu? Potvrdí Bůh takovou modlitbu, ze které bude oslaven Alláh? Opravdu si myslíte, že Bůh zaskočí za Alláha, odpoví za něho, a nechá nebohého muslima, aby ho tak zmátl? Nemyslím si. Na druhou stranu dovedu si představit, že Bůh může skrze tyto modlitby jednat, ale tím, že muslima povede ke Kristu.
Samozřejmě se mohu modlit za muslima, a nejen za něho, ale i za mormona, ateistu nebo satanistu. To je ale přeci jenom něco jiného.
Arnošt Kobylka
Jen upozorňuji, že tam kde mi máme ve starém zákoně Bůh, mají křesťané v arabském překladu Bible الله čili Alláh. A křesťané i židé používali v arabštině toto slovo zřejmě dříve, než přišel Mohamed.
Arnošt Kobylka
Haha. Tohle údajně v USA někde na teologické fakultě testovali, že studenti měli v krátké době napsat kázání o milosrdném Samařanu, a mezi tím se museli přesunout do vzdálené budovy, kde se to odevzdávalo. A po cestě byl někdo s nějakou naléhavou potřebou, ale znamenalo to neodevzdat včas… Moc dobře to nedopadlo. Poslouchal jsem to v nějakém podcastu na Radiu7.
Z. Hroudová
Ka‘ba v Mekce je prastará svatyně Arabů. Původně byl Alláh pán Ka’by, dřevěná modla, která v ní stála. Dle pradávných představ Arabů mu byli podřízeni ostatní bohové, měl tři dcery. Mohamed tuto představu pozměnil, ponechal svatyni Ka’bu, prastaré kulturní místo animistických Arabů, která se stala centrem islámské zbožnosti. Alláh je vlastní jméno, odvozené od podstatného jména al Ilah = Bůh. Arabští křesťané proto raději používají pro Boha jméno Rabb = Pán.
Proto pokud se křesťan modlí s muslimem, riskuje, že se modlí každý k někomu jinému. Křesťan však k Bohu, Pánu světa, skutečnému Bohu, jak o něm hovoří bible.
Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“ (Jan 14:6).
To platí doslova. Jinak činíme z Boha lháře.
Ježíš říká také: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Matouš 28:18 – 20)
Sk 1:8: „Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“
Jsme povinni svědčit co nejvíce lidem o tom, že Ježíš je záchrana pro každého, kdo v něj věří, činit učedníky, aby oni zase učili další (viz Timoteus).
Ř 8:1 – 4: A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. 2Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, 4aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.
Jan 5:24: Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
Ten kdo je v Kristu, kdo činil pokání, přijal odpuštění skrze Jeho oběť na kříži, kdo Ježíše miluje, následuje a odevzdal mu a stále odevzdává svůj každodenní život, nebude odsouzen.
Ale co ti, kteří (i naší vinou) neuslyší a nedostanou šanci se pro Ježíše rozhodnout?
Ř 2:14 „Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, 15ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. 16Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.“
To vše rozhodně neznamená, že se nemáme s muslimy přátelit, milovat je, pomáhat jim, modlit se za ně, svědčit jim o Bohu, o Ježíši! Právě naopak.
Ona v článku propíraná sestra je moje milovaná sestra v Kristu, která miluje Ježíše, výborně zná a ctí Boží slovo. Proto chápu, proč se musela ozvat.