Žijeme v době, která si libuje ve zpochybňování. Tento trend se nevyhýbá ani církvi. A tak někdy narážíme na zpochybňování základních biblických pojmů. Jedním z nich je i „výkupné“. (Budu trochu parafrázovat – neuvádím doslovný citát.) „Představa výkupného je děsivá – to Ježíš musel platit výkupné krvežíznivému Bohu?“ A protože víme, že Bůh přece není krvežíznivý, ale milující a odpouštějící, musí být chyba v samotném pojmu. Bůh přece nevyžaduje žádné výkupné.
Je tu ale závažný problém. Pojmy výkupné a vykoupení mají své pevné místo v Písmu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / O covidu a lidech
Mk 10:45 (= Mt 20:28): „Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé.“
1Tm 2:6: „[Ježíš] dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.“
Tt 2:14: „[Ježíš] dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.“
Míst, kde se mluví o výkupném a vykoupení, je ovšem mnohem více, a to jak ve Starém, tak v Novém zákoně.
Pokud beru Písmo jako autoritu, pak se pojmu výkupné nemohu vyhnout. Pokud bereme Písmo jako autoritu, musíme ho brát jako celek, a ne si z něj „vyzobat“ jen něco. Možná jsou v Písmu místa, kterým bychom se rádi vyhnuli, nebo bychom si přáli, aby tam raději nebyla. A tento přístup také mnozí volí: Některým pravdám Písma se vyhýbají nebo je, jak rád říkávám, „odvysvětlují“, často poukazem na kontext či dobové pozadí, případně na posuny ve významu. A vskutku: Studujeme-li Písmo, pak musíme kontext, dobové pozadí a posuny ve významu brát vážně. (Sám jsem tak hojně činil ve svém spisku Spory o Trojici.) Nicméně nás to nesmí vést k tomu, že dané verše z Písma vyřadíme nebo popřeme, co říkají.
Ale vraťme se k věci samotné – jak to s tím vykoupením vlastně je?
Napsal jsem, že Písmo musíme brát jako celek. Nemůžeme nějakou doktrínu postavit jen na některých knihách Písma, či dokonce na jedné jediné knize. (Nejčastěji se s tímto přístupem potkáváme v podobě, kdy člověk bere vážně jen Nový zákon, a co se týče Starého zákona, spokojí s tvrzením, že ten je „překonaný“. Nikoli: Bůh Nového zákona je rovněž Bůh Starého zákona.)
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vyznavači Kristovi v dobách nejistoty
Nicméně je tu ještě další hledisko. V Písmu jsou lidskými pojmy a obrazy vyjádřeny nebeské skutečnosti (na to správně a krásně poukazuje úvod k Českému studijnímu překladu; zvlášť výmluvné je srovnat tento úvod s úvodem k Českému ekumenickému překladu). Z tohoto hlediska je pojem výkupné obrazem. Samozřejmě neprobíhá nějaká transakce, při níž by vykupující strana poskytovala prodávající straně příslušný peněžní obnos. A každý obraz (podobenství, alegorie) má jen určitou nosnost. Na to vtipně poukazuje C. S. Lewis, když komentuje Ježíšovo slovo, že máme být jako holubice. Poznamenává k tomu, že by nás to nemělo vést ke snaze snášet vejce.
A tak bychom do obrazů a podobenství neměli vkládat víc, než je zdrávo. Mnohé zůstává otevřené. Tak jsem například nedávno četl v jedné knížce poznámku, že vlastně nevíme, zda se marnotratný syn z Ježíšova podobenství, jež je zachyceno v 15. kapitole Lukášova evangelia, skutečně obrátil. Co když jen kalkuloval s tím, že mu otec pomůže vylepšit jeho zoufalé postavení, ale ke skutečné proměně srdce nedošlo? Jsem toho názoru, že tuto otázku vůbec nemusíme řešit. Nemáme k ní žádné podklady, a Pán Ježíš jistě toto podobenství nevyprávěl proto, abychom se touto otázkou vůbec zabývali.
Uf, pořád utíkám od toho vykoupení.
Tak tedy: Lidé, kteří odmítají tento pojem, jsou toho názoru, že Bůh je tak milostivý, že hřích jednoduše odpustí, „a jede se dál“. Že problém hříchu se vyřeší tím, že Bůh už o něm nebude mluvit a tiše napraví všechno to, co jsme my lidé pokazili. Ukřižování pak není třeba chápat jako vykoupení, ale pouze jako svědectví o lidské zkaženosti, která dobrého Ježíše přivedla na kříž. Jinak to ovšem s problémem hříchu nesouvisí – Bůh nám hřích jednoduše odpustí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Jistota spasení – stále živé téma
Problém ovšem je, že Písmo to tak nevidí, a v reálném životě to taky tak nechodí. Uvedu banální příklad. Jako malí kluci jsme si hráli venku na ulici fotbal (to už moji vnuci nemají šanci zažít, ale to je jiný příběh). Můj nejlepší kamarád kopl do míče tak nešťastně, že rozbil sousedovi okno. Tato událost mohla mít několik různých pokračování. Rozčilený soused vyběhl ven a ihned se u chlapcových rodičů domáhal, aby dali okno neprodleně zasklít. Pokud by rodiče nebyli doma, sám by nezdárníkovi nařezal.
Nešťastníkův otec se omluvil a promptně zařídil zasklení okna. Co ale se synkem? Možností bylo několik: Mohl to přejít mlčením, což ovšem nebylo příliš pravděpodobné, ani příliš výchovné. Mohl syna potrestat – přísně nebo mírně. V případě, že by šlo o staršího chlapce, mohl trvat na tom, aby si synek na opravu okna vydělal.
Jednu věc ale nemohl. Nemohl se tvářit, jako že se nic nestalo. Bylo tu rozbité okno – problém, který musel být nějak vyřešen.
Mívám pocit, že dnešní lidé, zdůrazňující Boží milosrdenství a odmítající biblická místa o Božím hněvu, by se asi (v našem příběhu) klonili k tomu, že otec onen prohřešek odpustí, okno zaplatí, a tváří se jakoby nic. Ale všichni se asi shodneme na tom, že okno musí být opraveno a zaplaceno.
Příklad je to jednoduchoučký. Nepadlo v něm ani slovo o tom, jaký byl ten chlapec. Poslušný, nebo vzdorný? Možná byl jen nešikovný. V životě se dějí horší věci. Jsou lidé, kteří mučí druhé lidi – z politických důvodů, z náboženských důvodů, ze sadistických sklonů. Jejich hříchy mají mnohem vážnější následky, než je rozbité okno. Ve Zjevení čteme o těch umučených, jak leží pod oltářem a volají „Jak dlouho ještě?“ Slyšel jsem v jednom kázání, že byli pomstychtiví. Přiznám se, že mě to kázání dost pohoršilo. To se snadno říká člověku, který nikdy mučen nebyl a který neviděl, jak nespravedlnosti na těch umučených spáchané poznamenaly jejich rodiny, jejich děti a vnoučata. Ne, to nejde jednoduše odpustit a tvářit se, že se vlastně nic nestalo.
Pořád ale není jasné, jak je to s tím výkupným. To ho platí Ježíš satanovi? Nebo krvežíznivému Bohu?
Jsem si jist, že nikoli. Obraz vykoupení – a bylo řečeno, že jde o obraz – toto neřeší. Pouze nám říká, že Ježíš musel strašlivě trpět, aby napravil naše hříchy. A aby nás vykoupil z moci Zlého. Jsem si jist, že kdyby to Otec mohl udělat jinak, tak by to udělal – právě proto, že není krvežíznivý.
Proto se budu držet onoho starého, nemoderního náboženství, které se neobejde bez vykoupení.
Leave me that old-time religion…
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 2. února 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
20 Komentáře
Jaroslav Rada
Zdá se, že ani právnický (etický) výklad o milosti, ani ekonomický výklad o zaplacení výkupného nestačí na plné pochopení dopadu hříchu na celé lidstvo a významu Kristova kříže. Je třeba připojit i pokusy o technický (kosmologický) výklad a vrátit se až k Adamovi a oběma stromům v zahradě. Pokud se nám nepodaří světu vysvětlit, v čem tkví pravá podstata hříchu (nepřinášet lidem jen diagnózu jejich hříchů, ale i anamnézu porušenosti celého světa), jehož následkem je, že všichni jsou až dodnes ve stavu vyhnání od Boha, nesplníme své poslání.
Zajímavý technický výklad, jak to funguje, přináší Bill Johnson v knížce „Snění s Bohem“ v překladu Dana Drápala:
„Když okusili zakázané ovoce, střežil Hospodinův anděl strom života, aby z něj Adam s Evou nemohli pojíst. Čeho se totiž dotkl strom života, to se stalo věčným. Věčným by se stal i jejich hříšný stav. Pak už by pro ně nebylo vysvobození.“ (str. 25)
To vrhá úplně jiné světlo na vyhnání z ráje, které pak nebylo jen za trest, ale také z velké milosti, aby se plán záchrany mohl rozeběhnout.
K tomu se pojí také zjištění N. T. Wrighta v knize „Překvapivá naděje“ opět v překldu autora článku:
„Výsledkem je vykloubený vesmír.“ (str. 125)
Celé stvoření je porušeno, věci se už zkrátka nedějí tak, jak původně měly a v této porušenosti celé tvorstvo ztratilo přístup do nebe. Ovoce stromu poznání totiž nebylo jen nějaké placebo, na kterém si Bůh testoval Adamovu poslušnost (morálku). Tím vlastním poznáním se něco kouslo, rázem se celý svět změnil, potenciál stromů se otočil, zakázaným se stal strom života a celé lidstvo se ocitlo mimo jakoukoli možnost se vrátit před Boha bez ohledu na morálku, tedy ani vzorné slušňáky nevyjímaje. Vykládat hřích pouze morálně (nebo ekonomicky o zaplacení dluhu) prostě nestačí, protože hřích má také svůj kosmologický dopad. Morální výklad hříchu na ty, kteří vidí Boha s plamenometem v ruce, nezabírá. Je to tím, že neznají (nebo nechápou) pravý stav věcí, ve kterěm se nalézá celé lidstvo už od vyhnání z ráje.
Výkupné je spíše jen metaforou pro tzv. záměny kříže. Ježíš se na kříži stal naším hříchem, abychom se my mohli stát jeho spravedlností. Ježíš primárně nezemžel na kříži proto, aby dostal člověka z pekla do nebe, primárně zemřel proto, aby Boha dostal z nebe do člověka a až sekundárně na základě toho, aby tento člověk nemusel jít do pekla.
Luděk Vostrý
Ahoj Jardo, Ježíš zemřel na kříži hlavně proto, abych já i ty mohl žít s Bohem jako přítel, abych už TEĎ mohl žít věčný život 🙂
Karel Krejčí
Představuji si, že význam výrazu „výkupné“ vyjadřuje zde na Zemi stav, kterým nelze zpochybnit právoplatnost nabytého vlastnictví. Byli jsme nezpochybnitelně vykoupeni z vlastnictví Satana do vlastnictví Boha. To je ta „materiální“ stránka. Když oslavujeme ukřižování Krista při „Večeři Páně“, nevybavuje se nám kupecká transakce, ale již vnímáme v srdci přímo účinky a stav změny našeho staro-nového Vlastníka. Důvod, proč Kristus za nás trpěl a proč především všemocný Bůh nechal „všechno“ dojít až do našeho bezvýchodného stavu, do zničení světa, nejsme schopni pochopit a ani k tomu nemáme informace. Ale Písmo naznačuje, že to tak Bůh chtěl.
Realtoltek
Lidé v Malachiášově době zapírali, že by potřebovali se vrátit k Bohu a že potřebují činit pokání. Chovali se, jako by vůbec nebyli v zajetí hříchu. Říkají: „Vždyť chrám je plný lidí. My absolvujeme všechny předepsané obřady. Co to máš na mysli, když říkáš: „Navraťte se a čiňte pokání. Vždyť jsme tady, nikam jsme neodešli. Ale Bůh říká: „Odešli jste. Jó, absolvujete obřady, ale vaše srdce je ode mne daleko.“
Totéž lze říci i o mnoha konzervativních církvích dnes, kriticky dodává náš přednášející. Lidé tam chodí na své obřady a to je vše. Mají svůj vlastní slovník, vědí, kdy říci „Amen!“, kdy vstát, kdy si sednout… Ale jejich srdce jsou v jejich praktickém životě ve skutečnosti daleko od Boha. Bůh i nás křesťany vyzývá, abychom činili pokání. Ale zdá se, že to je to nejtěžší, co po nás křesťanech může chtít. Nevím proč, protože pro nás by to mělo být jednodušší než pro kohokoli na světě.
Otakar Vožeh
Souhlas s tím, že i do řad Církve se dnes vkrádá pochybování i v těch nejzákladnějších článcích křesťanského vyznání víry. Ovšem nejde tu o jen o zpochybňování pojmů nýbrž o zpochybňování biblické a historické reality. Ani v tomto případě nemohu přijmout názor, že vykoupení je jen obraz. Vykoupení, které přináší Pán Ježíš Kristus je dáno historickou událostí Jeho oběti a Jeho prolité krve, která je tím nejvyšším možným výkupným. Kristus nás vykoupil pro Boha, svého i našeho Otce. Transakce vykoupení je transakce mezi Otcem a Synem a my jsme vděčnými a nezaslouženými příjemci jejích důsledků. O vykoupení nelze hovořit bez prolité krve Pána Ježíše Krista a bez smíření s Bohem, které Kristus zprostředkoval. Takže ano, mluvme o vykoupení a o výkupném, avšak nikoli jako o pouhém obrazu, nýbrž jsko o biblicko-historické realitě.
Karel Krejčí
Ano, Bůh vykoupil Kristovou krví celé Stvoření právoplatně do Jeho vlastnictví. Protože vše bylo stvořeno skrze Krista a pro Krista. Je to akt, na jehož základě vše patří Bohu a je mu také podřízené. „Moudří“ ateisté a především politici a vládci si neuvědomují, že ať dělají, co dělají, vždy jsou pod Božím vlivem a dokonce Kristus je jejich hlavou.
Jiří Aron
Souhlasím s Vámi, nemůže se jednat o pouhý obraz – co je jednou z hlavních myšlenek článku. Slovo obraz použil p. Drápal šestkrát, mluví podobně o vykoupení jako o podobenství. Vykoupení je fyzická realita, která se stala na těle a duchu Boha a člověka Ježíše Krista. Obrazy i podobenství v Bibli samozřejmě jsou a hodně, ale Kristovo vykoupení není ten případ.
Co chce p. Drápal říci svým závěrečným vysvětlením, že Kristus nezaplatil výkupné krvežíznivému Bohu?
Bůh samozřejmě není krvežíznivý. jinak by nás poslal všechny zaplatit naše viny jednoho po druhém bez výjimky.
A právě proto, že krvežíznivý není, Bůh poslal svého jediného Syna, svatého a spravedlivého na kříž, aby se stal výkupným za nás nespravedlivé. Kdo uvěří, není souzen a nemusí platit, za toho Kristus zaplatil svou krví. Takže ano, Kristus zaplatil výkupné Bohu, pan Drápal se mýlí.
Honza Hučín
Obávám se, že nerozumím Vaší konstrukci v posledním odstavci. Pokud Bůh není „krvežíznivý“, tj. nevyžaduje smrt hříšníka, proč by Mu musel Kristus přinášet výkupné? Ano, mzdou hříchu je smrt (Ř 6:23), ale souhlasím s autorem, že zde jde spíš o důsledek, který je způsobený hříchem — odloučení člověka od Boha, tj. duchovní smrt — než o zločin ve smyslu přestoupení zákona.
Jiří Aron
Žd 9:13 -14
Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha
sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu,
očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu?
Ř 8,3
Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to
učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť
za hřích a odsoudil hřích v těle,
pavel v
Chceme-li nějakého člověka získat pro věc Boží, pak mu musíme osvětlit věci, které by se mu mohly zdát v Písmu nelogické. V opačném případě nás bude považovat zcela logicky za pomatence. Nemůžeme mu říci, aby slepě věřil něčemu, co se mu zdá nesmyslné.
Nemůžeme tedy říci, že „krvežíznivý Bůh“ požadoval oběť svého nevinného Syna, aby bylo učiněno spravedlnosti zadost. To by naopak znamenalo, že Bůh je vrcholně nespravedlivý, když místo zločince odpyká trest nevinný.
Začněme od začátku. V podobenství o Adamovi (nejedná se o historický příběh) Bůh ukazuje vzpouru člověka proti Bohu. I když člověk Bohu vděčí za všechno, odmítne poslouchat jeho dobré rady a Bohu nezbývá, než podrobit člověka smrti. Představme si, že by zrůdy jako Čingischán, Cézar, Lenin, Stalin, Hitler, Mao či Putin žily věčně. Musíme být Bohu za smrt vděčni.
Kde se bere v člověku zlo? Je to pýcha v jeho duši. Perzonifikací pýchy je zlý duch – satan. Ten není spokojen se světem a neustále Boha obviňuje (žaluje), že svět není dokonalý a že člověk si nezaslouží věčný život, protože je zlý. Bůh mu oponuje, že ne všichni lidé jsou zkažení. Jako příklad uvádí Jóba. Satan říká, že Jób je spravedlivý, protože Bůh mu poskytuje výhody. Bůh svolí, aby satan Jóba zkoušel a Jób obstojí. Zde se ukazuje, že Bůh i satana přesvědčuje po dobrém, že nepoužívá násilí, aby satanovu lež umlčel. Kdyby totiž použil násilí, satan by okamžitě řekl, že Bůh používá stejné metody jako satan. To je důvod, proč Bůh nevyrve člověka ze satanovy moci násilím. Proto Bůh v podobě Ježíše obětuje život místo člověka, aby ho zachránil. Satan nemůže říci, že se Bůh zachoval nespravedlivě. Za vinu člověka bylo zaplaceno (člověk byl vykoupen). Protože oběť byla dobrovolná, nedošlo k žádné nespravedlnosti.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Začněme od začátku. V podobenství o Adamovi (nejedná se o historický příběh) Bůh ukazuje vzpouru člověka proti Bohu. “
Kde jste přišel na to, že příběh o Adamovi je podobenství? Ani Ježíš ani ap. Pavel s tímto příběhem jako s podobenstvím nezacházejí.
P. Ašer
Ježíšovo výkupné lze chápat také tak, že svou smrtí zrušil ďábla, který má vládu nad smrtí (Žd 2:14). Takže to výkupné se týká daleko spíše ďábla než Boha. Ovšem ne v tom smyslu, že by byl Ježíš ďáblovi něco dlužen. Ďábel totiž vládu nad smrtí získal lstí. A Ježíšova smrt neměla uspokojit nějaké ďáblovy legitimní nároky, nýbrž ho měla zničit.
pavel v
to P. Ašer
Že se stvoření světa odehrálo přesně tak, jak je popsaáno v Genesis, tomu věří jen kreacionisté. Vědecké poznatky říkají něco jiného. Názory kreacionistů jsou nahrávkou na smeč přesvědčeným ateistům typu Richarda Dawkinse. Ten na kreacionistech dokazuje, že existence Boha je pouhou báchorkou. Není to nová situace. Kdysi církev považovala heliocentrický model za blud. Dosáhla jen toho, že když byl nade vši pochybnost vědecky dokázán, řada lidí přestala Bibli věřit a odpadla od Boha. Dnes kreacionisté stejně vehementně bojují proti evoluční teorii, kde člověk vznikl během milionů let postupným vývojem. A znovu odvádějí lidi od Boha. Každý fanatický fundamentalismus odmítající vědu křesťanům nesmírně škodí.
pavel v
ad „A Ježíšova smrt neměla uspokojit nějaké ďáblovy legitimní nároky, nýbrž ho měla zničit.“
—————————————————————————
Ani já si nemyslím, že by měl ďábel nějaké legitimní nároky vůči Bohu. Já jen říkám, že Bůh se snaží každého přesvědčit po dobrém – i ďábla. Proto se raději na kříži poníží a trpí, aby tím smazal hřích (pýchu) člověka. Bůh, který se stal člověkem, podobně jako Jób dokazuje, že člověk je schopen se vymanit z moci zla, tedy z moci satana nad světem. Ježíš byl člověkem, který zažíval jako kterýkoliv jiný člověk před svou mučednickou smrtí obrovskou úzkost. Přemohl ji. Andělé pochopili a ocenili jeho hrdinství. Zato satan cítil porážku – ukázalo se nade vši pochybnost, že neměl pravdu a že člověk je schopen ho přemoci.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Že se stvoření světa odehrálo přesně tak, jak je popsaáno v Genesis, tomu věří jen kreacionisté. Vědecké poznatky říkají něco jiného… . Každý fanatický fundamentalismus odmítající vědu křesťanům nesmírně škodí.“
Mě nezajímá, čemu věří ti, které nálepkujete jako kreacionisty. Ani mě nezajímají tzv. vědecké poznatky, pokud popírají základní biblické pravdy, a už vůbec ne darwinistický fanatik Dawkins. Já jsem následovník Ježíše – a ten věřil ve stvoření tak, jak je popsáno v knize Genesis (Mt 19:4). Tedy nevěřil tomu, že se člověk vyvinul z nějakého hominida etc. Stejně tak ap. Pavel věřil ve stvoření člověka podle knihy Genesis (1 K 11:9; 1 Tm 2:13). Pokud křesťanům něco nesmírně škodí, pak to není odmítání „moderních“ pseudovědeckých vysvětlení původu člověka, která jsou namnoze jen scientifikovanými totemistickými mýty, nýbrž nevíra v Boží slovo a přizpůsobování se tomuto věku (Ř 12:2).
pavel v
to P. Ašer
V Bibli se můžeme dočíst: „Na nebi se objevil nápadný úkaz: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a korunou z dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a sténala, protože přicházely její porodní bolesti. Vzápětí další úkaz na obloze: Veliký ohnivě zbarvený drak se sedmi hlavami a deseti rohy, na každé hlavě korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe na zem.“
Pane Ašere, jak si představujete umístění těch hvězd na Zemi, když každá z nich je násobně větší než zeměkoule? 🙂 Co myslíte, nevyjadřuje se Bible obrazným (symbolickým) jazykem?
Věříte na geocentrickou soustavu?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, jak si představujete umístění těch hvězd na Zemi, když každá z nich je násobně větší než zeměkoule? Co myslíte, nevyjadřuje se Bible obrazným (symbolickým) jazykem?“
Ano, bible se někdy vyjadřuje symbolickým jazykem, zvláště v apokalyptických pasážích. Kvůli tomu však nemůžete všechny texty, které se Vám nehodí do krámu „odvysvětlit“ jako symbolické. Ježíš ani ap. Pavel příběh o stvoření jako symbolický nechápali, jak jsem nastínil výše. Proč bychom ho tedy měli jako symbolický chápat my? Proto, že dáváme přednost současným tzv. vědeckým poznatkům před Božím slovem? To se pak už ovšem nemůžeme nazývat křesťany, pokud tak činíme.
Ti, kteří věří v evoluci, musí implicite přiznat, že smrt je tvůrčím principem a před vznikem člověka musely vymřít miliony generací jeho předchůdců, než se mohl objevit on. Nový zákon však tvrdí, že smrt je důsledkem hříchu a vládne jí ďábel. Takže si musíte vybrat, čemu chcete věřit. Zda chcete být křesťanem se vším všudy nebo „moderním“ totemistou…
Napsal jste:
„Věříte na geocentrickou soustavu?“
Víra v geocentrickou či heliocentrickou soustavu není spasitelnou otázkou. Tato otázka je mravně nelišná. Naproti tomu víra ve stvoření či v evoluci má závažné mravní a soteriologické důsledky. Např. na základě evolucionistou Haeckelem zfalšovaných obrázků embryí dodnes mnozí věří, že prenatální ontogeneze jen opakuje hypotetickou fylogenezi, takže když je zabito lidské embryo či plod při potratu, tak není zabíjen člověk, ale jen nějaké jeho předlidské zvířecí vývojové stadium. Takto je člověk před narozením dehumanizován a na základě této dehumanizace je pak ospravedlňována jeho vražda.
V Písmu však čteme, že „žádný vrah nemá podíl na věčném životě.“ (1 J 3:15)
Víra ve stvoření či v evoluci je tak v takovém případě otázkou věčného života či věčného zatracení.
pavel v
Jestliže se Písmo vyjadřuje symbolickým jazykem, jak poznáme kdy ano a kdy ne? Podle mého názoru je příběh o stvoření světa symbolický. Proč? Dnes je všeobecně přijímána teorie velkého třesku, který měl nastat před 13,8 miliardami let. Je to jen teorie, ale je zřejmé, že svět vznikl jinak, než jak je to popsáno v Genesis. Nebylo v silách proroka vysvětlit tehdejším primitivním lidem vznik světa tak, jak ho dnes vidí fyzikové. Je to podobné, jako když vysvětlujeme nějaký jev dětem, které ho ještě nemohou pochopit, pro nedostatek znalostí a inteligence, které pro úplné vysvětlení potřebují. Musíme použít metaforu (podobenství). Jak byste vysvětlil velký třesk dítěti?
Teorie velkého třesku je fyzikální teorie, která předpokládá, že vesmír měl na počátku extrémně vysokou hustotu a teplotu a od té doby dochází k jeho neustálému rozpínání. Původně posměšné označení velký třesk (anglicky Big Bang) označuje počátek tohoto rozpínání a zjednodušeně ho připodobňuje k explozi. Dnes se jedná o všeobecně přijímanou kosmologickou teorii o vzniku a vývoji vesmíru a protiklad k opuštěným teoriím stacionárního vesmíru. Myšlenku časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínaní vesmíru, roku 1931 první navrhl belgický kněz a astronom Georges Lemaître
Pierre Teilhard de Chardin byl francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova (jezuita). Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomène humain (česky Vesmír a lidstvo), jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme díky moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ („Nic než fenomén, ale celý fenomén.“) mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podle mého názoru je příběh o stvoření světa symbolický.“
Podle Vás ano, podle Ježíše a ap. Pavla však nikoli. Stavíte se tedy ve jménu modernizovaných totemistických mýtů nad Ježíše a ap. Pavla?
„Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ (2 Tm 4:2-3)
Proč se tedy prezentujete jako křesťan, když pro Vás Ježíš ani apoštol nejsou autoritami? A to nejen v otázce stvoření…
Jestliže někdo nevěří ve stvoření, ale místo toho v darwinistickou evoluci, jak pak může věřit ve vzkříšení, které je klíčovou událostí evangelia? Vzkříšení z mrtvých přece odporuje tzv. vědeckým poznatkům úplně stejně jako stvoření podle knihy Genesis. Z hlediska dnešních vědeckých teorií je obojí nemožné. Takže pokud s odvoláváním se na současnou vědu odmítáte věřit v biblické stvoření a vykládáte jako symbolické texty, které brali Ježíš i Pavel jako prostý popis skutečnosti, proč pak nevykládat také biblické zprávy o Ježíšově vzkříšení jako symbolické? Potom však ten, kdo považuje Ježíšovo vzkříšení jen za symbolické, je právě tak jen křesťanem symbolickým, nikoli skutečným…
pavel v
Podle mého je podobenství (alegorie) o stvoření světa ve shodě s evoluční teorií. Bůh stvořil hmotu a dal jí takové zákony, že jejich výsledkem byl vznik života a následným vývojem i vznik myslící bytosti – člověka. Logickým důsledkem lidské schopnosti myslet, bylo uvědomění si Boží existence. Pokud by nebylo Boha, který odměňuje dobro a trestá zlo, nebylo by ani spravedlnosti. Pokud by nebyla žádná spravedlnost, chovali by se lidé jako zvěř – každý by sledoval jen o svůj vlastní zájem. Ostatně totalitní systémy, které zavrhly Boha, jsou toho důkazem.
Malé děti věří, že pohádka je záznam toho, co se skutečně stalo, že je pravdivá. Dobrá pohádka je skutečným obrazem světa, pravdivá tedy je i přesto, že ji někdo vyfabuloval. Vypovídá o tom, že existuje zlo, které se zpočátku jeví jak neporazitelné. Že k jeho poražení je nutné vyvinout obrovské úsilí a hlavně odvahu. Že dobro nakonec zvítězí. Podobně i apoštol Pavel věřil, že stvoření světa proběhlo přesně podle scénáře popsaného v Genesis. On byl totiž ve srovnání s našimi dnešními znalostmi v pozici dítěte.
Na podobenství o stvoření světa je důležité, že svět vznikl vlivem Boží vůle. Že není pravdou, že svět zde byl vždy a Stvořitele tedy nebylo třeba, jak tvrdili marxisté. Že člověk vznikl, protože Bůh to chtěl. Že člověk je Božím obrazem, protože má svobodnou vůli, a že člověk ji zneužil ke vzpouře proti svému tvůrci. To vše je esenciální pravda a zbytek jsou nepodstatné podrobnosti.