Před několika lety Evropská unie odmítla dát do své preambule odkaz na judeo-křesťanské dědictví. Mnozí politici ovšem hovoří o „evropských kořenech“ či „evropských hodnotách“ a často mají na mysli judeo-křesťanské a antické kořeny, mnohdy to dokonce explicitně zmíní.
Se zájmem pozoruji u řady amerických a západoevropských myslitelů určitý příklon k náboženství, ne-li výslovně ke křesťanství. Se zájmem čekám na ohlašovanou knihu Jordana B. Petersona We Who Wrestle with God (My, kdo zápasíme s Bohem), která má vyjít v listopadu. V poslední době hodně poslouchám různé americké a britské podcasty (na svých zdravotních procházkách; jindy bych se k tomu patrně nedostal) a často slýchám od různých filosofů, politologů, sociologů, pedagogů, lékařů a jiných vědců, že žádná civilizace nemůže dlouhodobě přežít bez nějakého transcendentního přesahu. Stanoviska jsou různá, ale snad nejčastěji slýchám, že uznávají nezastupitelnou roli náboženství, ale že oni sami nemají osobní víru. Většinou je jim překážkou víra ve vzkříšení Ježíše Krista. Kromě těchto lidí jsem ovšem slyšel i o skutečné konverzi některých osobností – zmíním alespoň Ayan Hirsí Alí, původně muslimku somálského původu, která se nejprve stala ateistkou, ale nyní je rozhodnou křesťankou. Slyšel jsem i svědectví jednoho špičkového fyzika, původně přesvědčeného marxisty a komunisty, který poprvé překročil práh kostela ve čtyřiceti letech. A před chvílí jsem doposlouchal svědectví jednoho veleúspěšného pornoherce…
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Básníkovo nebe
Troufnu si předpovědět, že tento trend bude pokračovat a sílit, jak se budou nad západní civilizací zatahovat temná mračna, která již všichni můžeme pozorovat.
Přiznám se, že mi trochu vadí, když někdo použije obrat „evropské hodnoty“ nebo „judeo-křesťanské dědictví“, aniž alespoň nějakou z těchto hodnot zmíní. Už dlouhou dobu se k tomu chystám.
Zmíním v tomto článku dvě. Ve skutečnosti je jich celá řada a možná časem napíšu článek o dalších, ale chci se vejít do svého obvyklého formátu.
Záleží na motivech
Uvědomil jsem si, jak je to důležité, když jedna čtenářka napsala do diskuse, po tragické události 7. října, že smrt palestinského miminka je stejná jako smrt izraelského miminka. Je to velmi emocionálně nabité tvrzení – a v jistém smyslu je dokonce pravdivé. Je pravdivé v tom smyslu, že Bůh má rád obě tato miminka; je ale zcela zavádějící, pokud pomíjí otázku, s jakým záměrem byla tato miminka zabita. Islamistický terorista zabíjí miminka záměrně, izraelský voják žádné miminko nezabije úmyslně.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / O skutkaření
Starozákonní trestní a občanský zákoník je relativně stručný; jeho základ najdete v 20-23. kapitole knihy Exodus a dále v Levitiku a Deuteronomiu. Na to, jak je stručný, věnuje velkou část otázce motivů. Na Boží příkaz bylo zřízeno šest útočištných měst, kam mohl utéci člověk, který někoho zabil neúmyslně. Pokud se ale prokázalo, že šlo o úmyslnou vraždu, nebylo mu útočištné město nic platné.
Písmo nabádá soudce, aby nesoudili formálně, ale brali v úvahu okolnosti. Kupříkladu pokud měl někdo „trkavého býka“, o němž bylo známo, že je trkavý, nesl trestní zodpovědnost za případné škody, které tento býk způsobil, protože byl špatně zajištěn. Pokud způsobil škodu býk, který se jako trkavý dříve neprojevoval, majitel odsouzen nebyl.
Biblický zákoník rovněž obsahuje ustanovení o tom, kdy a jak může někdo druhého člověka udat. A pokud byl někdo udán a pravomocně odsouzen k ukamenování, udávající musel hodin první kamenem.
Zdá se vám, že jsou to banality? To proto, že v naší civilizaci se jedná o samozřejmosti. Ale není tomu tak všude. Když je v muslimské zemi znásilněna muslimka a z evropského hlediska je jednoznačně poškozená, její vlastní rodina ji zavrhne. Byla zneuctěna a nemohla se bránit. Přesto přestává být plnohodnotným člověkem. Ve Starém zákoně se naopak dočtete, že zneuctivší se musí o zneuctěnou postarat. Jistě, to, že si ji musel vzít za manželku, by se nám dnes patrně nelíbilo. Důležitý je ale princip.
Synové a otcové
Zdá se mi, že Písmo je v jakémsi pomyslném středu mezi individualismem a kolektivismem. A důležitým biblickým principem je, že synové nemají být trestáni za otce a naopak (viz Dt 24,16). A máme v Písmu svědectví, že alespoň někteří králové a vladaři tuto zásadu ctili (viz 2Kr 17,6). Víme, že v řadě zemí je za prohřešek jednoho člověka potrestána celá rodina. Snad nejvíce to platí o Severní Koreji. Je to jeden z důvodů, proč z této země málo lidí prchá. Když někdo uprchne, hrozí vyvraždění celé jeho rodině. Starší lidé vědí, jaká praxe byla u nás uplatňována v dobách komunismu. Tvůj bratr je disident? Máš smůlu, tvé děti se nedostanou na školu. Bylo to jistě ve většině méně kruté než v citované Severní Koreji, ale zmiňuji to kvůli principu.
Slyšel jsem námitku, že v rozporu s touto zásadou je boření domů na Západním Břehu, pokud se prokáže, že někdo z rodiny spáchal teroristický čin. A byl bych rád, kdyby k tomu nedocházelo. Nejsem si ovšem jist, zda tuto zásadu (netrestání synů za hříchy otců) lze aplikovat i ve válečném stavu. Nepochybně je ale možno je aplikovat v občanském životě a v trestním právu. Připadá vám to jako samozřejmost? To jen proto, že židovské a křesťanské náboženství ovlivnilo (či vlastně určilo) evropskou civilizaci.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 17. dubna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
10 Komentáře
Konečný Fr.
Hodnoty EU – genderová ideologie, politické vydírání zemí s jinými názory a tudíž popírání demokracie, okrádání obyvatel pod vlajkou boje proti oteplování. Co s tím? Do EU nevolit nikoho z naší pětikolky, určitě lepší volba jsou komunisté a spol. A kdo nechce volit spol kvůli komunistům, tak má ještě další možnosti.
Být křesťanem neznamená být křesťanským sionistou, podporovat vládu v Izraeli není správné.
pavel v
Stalo se určitou módou, že se veřejně působící lidé hlásí ke „křesťanským hodnotám“. Tomio Okamura se vyjádřil, že chce, stejně jako Orbán, chránit svět založený na křesťanských principech. Andrej Babiš nosí v kapse Jezulátko. Co je smyslem těchto postojů? Získání voličů. Počítají s tím, že jednoduchý křesťan si řekne: Ten politik usiluje, abych se měl lépe a navíc je to náš člověk – křesťan.
Historie je plná případů, kdy nějaký vládce využil církev jako zástěrku svých dobyvatelských choutek. Církev pomohla vsugerovat vojákům, že bojují za věc Boží. Toto vymývání mozků dodnes používá Putin a Gunďajev zvaný Kirill. Také Hitler se navenek prezentoval jako křesťan.
Dnes existuje soft forma téhož. Předmětem boje už není věc Boží, ale židovsko-křesťanská kultura chápaná jako systém příkazů a zákazů, jako donucovací systém, jehož cílem je, aby nikdo nevybočoval z řady. Podle tohoto schematu myšlení nepřítelem židovsko-křesťanské kultury je ten, kdo upozorňuje na historické křivdy, na chyby církve, na pokrytectví bývalých mocipánů, kteří se zaštiťovali vírou. Takvý kritik dostane nálepku zvrhlého neomarxisty.
Jiným nepřítelem židovsko-křesťanské kultury je multikulturalismus, protože prosazuje nenáboženský charakter státu. Odpůrci multikulturalismu žádají, aby křesťanství mělo přednost islámem s tím, že podle nich je islám morálně vadný. Podle nich jsou všichni muslimové náboženští fanatici usilující o ovládnutí světa (Michel Houellebecq: Podvolení). Takto vyvolaný strach z cizáků je tím hlavním důvodem, proč se někteří ateisté obrací ke křesťanství, aby „transcendentními“ pohnutkami odůvodnili, proč se nesluší pomáhat válečným uprchlíkům. Muslimové jsou pro ně „kulturně nekompatibilní“, což je eufemistický výraz pro rasismus.
pavel v
„… jedna čtenářka napsala do diskuse, po tragické události 7. října, že smrt palestinského miminka je stejná jako smrt izraelského miminka.“
—————————————–
Plně sdílím autorův názor na věc. Kladu si otázku, proč ona čtenářka považuje zabití palestinského miminka za stejně nemorální jako toho izraelského, proč tam nevidí žádný rozdíl.
Smrt miminka je obrovská tragédie – palčivá bolest pro rodiče toho dítěte. Každého soucitného člověka napadne, proč se to „muselo“ stát? Nejjednodušším vysvětlením je, že za to může voják, který to dítě zabil. Někdo jiný řekne, že za to může ten, kdo dal vojákovi rozkaz a voják ho splnil ze strachu o vlastní život, protože neuposlechnutí rozkazu se obvykle trestá smrtí. Tento blud je mezi lidmi velmi rozšířený, že viníkem válečného vraždění jsou mocipáni, kteří pro svoje zájmy ženou lid do válek. Může to tak být, ale není to obvyklé. Aby armáda zvítězila, potřebuje bojovou morálku. Vojáci musí vědět, za co bojují. Boj vyžaduje vysoké nasazení. Bez myšlenky, která vojáka žene do boje, se nedá zvítězit. Žádný voják nemůže říci: Já jsem jen pouhý vykonavatel a nenesu žádnou odpovědnost za to, co se ve válce děje.
Kdo tedy nese vinu za smrt oněch miminek? Není to jediný člověk. Jsou to všichni, kdo podporovali ideu, která vojáky žene do války, která zažehla válečný požár. Idea Palestinců je vyhnat Izraelce z jejich společného území. Mírové soužití s Izraelci Hamás, který je zdrojem ideologie Palestinců, odmítá. Cílem Hamásu je zradikalizovat všechny muslimské státy na Středním východě, aby díky své početní převaze Izrael ve válce zničili. Cílem Izraelců je zabránit Hamásu, aby přestal svými raketami z Gazy ohrožovat životy izraelských miminek.
Věděla maminka a otec zabitého miminka z Gazy, že její bratři posílají smrtící rakety na izraelská miminka? Věděla. Proč nic neudělala? Proč se diví, že přišla odveta?
Na počátku každého zabití miminka ve válce je lhostejnost lidí, kteří tomu mohli předejít, ale nehnuli prstem.
„Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nic nedělali.“ – Edmund Burke
P. Ašer
Mám za to, že evropské či jakékoli jiné světské hodnoty mohou být křesťanům naprosto ukradené. Pro ně mají být podstatné jedině hodnoty Božího království, ne to, čeho si cení lidé tohoto světa:
„…neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.“ (L 16:15b)
pavel v
to P. Ašer
Budete-li prchat z míst, kde je váš život ohrožen válkou, a někdo vám podá pomocnou ruku, bude vám zcela lhostejné, k jakým hodnotám se ten člověk hlásí.
Samaritán, který projevil prostý lidský soucit, byl pohan. Pohanské hodnoty se mohou krýt s hodnotami Božího království. To platí i pro evropské hodnoty.
P. Ašer
Tento svět nemůže stát na žádných křesťanských hodnotách, poněvadž kdyby stál na křesťanských hodnotách, tak by přestal být světem, ale stal by se Božím královstvím. Na tom nic nemění, jestli svět nějaké dílčí hodnoty z křesťanství okopíroval (ďábel bývá odedávna označován za „Boží opici“), ale sekularizoval (tzn. deformoval) si je podle svého. To nic neznamená, to svět nijak zásadně nezlepšuje.
„Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.” (J 15:19)
To znamená, že kdybychom měli stejné hodnoty jako tento svět, tak nás svět bude milovat. Skutečné následovníky Ježíše však svět nenávidí. Z toho vyplývá, že hodnoty tohoto světa, které nám připadají jakoby křesťanské, jsou odlišné, jsou křesťanskými jen zdánlivě.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Vojáci musí vědět, za co bojují. Boj vyžaduje vysoké nasazení. Bez myšlenky, která vojáka žene do boje, se nedá zvítězit. Žádný voják nemůže říci: Já jsem jen pouhý vykonavatel a nenesu žádnou odpovědnost za to, co se ve válce děje.“
Je potěšující, že křesťané žádná podobná dilemata řešit nemusí jednoduše proto, že z evangelia vědí, že se nemohou stát vojáky bojujícími fyzickými zbraněmi za zájmy tohoto světa. Mohou být jen duchovními vojáky Ježíše Krista (2 Tm 2:3), pro nějž bojují duchovními zbraněmi (2 K 10:4-5) onen dobrý boj, za nějž budou po návratu Ježíše ověnčeni věncem spravedlnosti (2 Tm 4:7-8).
pavel v
Kristovy učedníky nenáviděli „farizeové a zákoníci“. Ve skutcích apoštolů se píše, že jejich cílem bylo klíčící křesťanskou církev zničit. Tito lidé představovali ten „svět“, o kterém mluvil apoštol Jan. Typově máme takové lidi mezi sebou dodnes. Jsou to takzvaní majitelé pravdy, lidé, kteří nepřipouštějí možnost vlastního omylu. Myslí si, že jen oni vykládají Bibli správně. Například, když Ježíš vyzval Petra, aby za něj nebojoval mečem proti velké přesile, udělají z toho závěr, že Ježíš byl první pacifista. Nebo když řekl „milujte své nepřátele“, vyvodili z toho, že křesťané mají dát volnou ruku zločincům.
Pro farizeje a zákoníky byl charakteristický doslovný výklad Písma. Ježíš přišel s jiným výkladem: Přikázání lásky ruší jiná Boží přikázání – například lze porušit sobotní klid. Ukázal ještě na mnoha jiných příkladech, že doslovný výklad Bible může být mylný. Je nesmysl něco dokazovat citátem z Bible který je vytržený z kontextu. Kontextem kterékoliv části Bible je celá Bible. Nelze z ní vytrhnout citát a zbytek ignorovat.
Lidé v mém okolí vědí, že věřím v Ježíše Krista, ale není mezi nimi nikdo, kdo by mě kvůli tomu nenáviděl.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Budete-li prchat z míst, kde je váš život ohrožen válkou, a někdo vám podá pomocnou ruku, bude vám zcela lhostejné, k jakým hodnotám se ten člověk hlásí.“
Ano, mi by mohlo být pragmaticky lhostejné, kdo mi pomáhá, jaké vyznává hodnoty a z jaké motivace tak činí. Ale Bohu to není lhostejné. Jinak by nemohlo být napsáno:
„A není v nikom jiném záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ (Sk 4:12)
Tudíž ten, kdo mi pomohl v nouzi, se tímto svým dobrým skutkem bez Ježíše do Božího království stejně nemůže dostat. Ačkoli mi svým činem ulehčil život na tomto světě, nezískal tím bez Ježíše vstupenku do nebe. Ježíše zkrátka nelze při vstupu do Božího království nijak obejít.
Například buddhismus požaduje po svých vyznavačích vlídnost, dobrotivost a milosrdenství ke všemu tvorstvu. Skutky milosrdenství jeho vyznavačů mají odstraňovat utrpení ve světě. Cílem činitelů milosrdenství v buddhismu však není dosažení věčného života, nýbrž nirvány (v sanskrtu: „vyvanutí“, sfouknutí“, „zhasnutí“), čili věčného nebytí. Buddhista tak činěním milosrdenství jiným tvorům vlastně páchá svým spěním k nirváně postupnou sebevraždu. Jak správně podotknul Ortega y Gasset, kdyby Buddha nevěřil v reinkarnaci, byla by jeho jediným dogmatem sebevražda, poněvadž veškeré bytí je utrpením a odstranit utrpení lze jen odstraněním bytí. Kdyby však buddhista natvrdo spáchal sebevraždu, tak věří tomu, že se příště znovu narodí v horším vtělení a tak svůj vstup do nirvány pouze oddálí. Skutky milosrdenství koná jen proto, aby ji uspíšil, tzn. aby uspíšil své nebytí. Cílem křesťanů je však věčný život, ne věčné nebytí. Ke skutkům milosrdenství proto mají úplně jinou motivaci než buddhisté. Ačkoli skutky milosrdenství buddhistů a křesťanů mohou být vnějšně podobné, vycházejí ze zcela odlišné podstaty. Milosrdné skutky buddhistů ani jiných, kteří nepočítají s Ježíšem (Ga 2:16), tak nevedou do Božího království, byť by jakkoli výrazně pomáhaly snižovat utrpení v tomto světě.
Napsal jste:
„Pohanské hodnoty se mohou krýt s hodnotami Božího království. To platí i pro evropské hodnoty.“
Pohanské hodnoty se s hodnotami Božího království vzhledem k tomu, co jsem napsal výše, mohou krýt jen zdánlivě. Jsou jen ďáblovou napodobeninou, která má lidi tohoto světa odvést od touhy po vysvobození v Božím království (Ef 2:5-6). Pokud tedy tyto hodnoty připomínají křesťanské hodnoty, jsou jen obyčejným ďáblovým svodem. Není totiž možné aplikovat hodnoty Božího království bez toho, aby byl člověk napřed do něj znovuzrozením přenesen (Kol 1:13).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Kristovy učedníky nenáviděli „farizeové a zákoníci“. Ve skutcích apoštolů se píše, že jejich cílem bylo klíčící křesťanskou církev zničit. Tito lidé představovali ten „svět“, o kterém mluvil apoštol Jan.“
Nejen farizeové a zákoníci představují onen nenávidící svět, o němž mluvil Ježíš (J 15:19). Kristovy učedníky přece nenáviděli nejen farizeové a zákoníci, nýbrž také (částečně) idumejští herodovci (Sk 12:1), Řekové (Sk 19:23-34), Římané (2 Tm 4:17; Tacitus: Annales XV,44) a další (Mt 24:9: „všechny národy“). Nepřípustně zde zužujete pojem světa pouze na skupinu, kterou chcete tepat v její domnělé novodobé formě (píšete: „Typově máme takové lidi mezi sebou dodnes.“).
Napsal jste:
„Jsou to takzvaní majitelé pravdy, lidé, kteří nepřipouštějí možnost vlastního omylu. Myslí si, že jen oni vykládají Bibli správně. Například, když Ježíš vyzval Petra, aby za něj nebojoval mečem proti velké přesile, udělají z toho závěr, že Ježíš byl první pacifista. Nebo když řekl „milujte své nepřátele“, vyvodili z toho, že křesťané mají dát volnou ruku zločincům.“
Chcete snad tvrdit, že Ježíš nebyl pacifistou, nýbrž válečníkem? Proč tedy řekl:„Blahoslavení mírotvůrci (Vg.: Beati pacifici Mt 5:9)“, když by chtěl válčit světskými zbraněmi? A za co by asi válčil on či jeho následovníci, když jeho království není z tohoto světa (J 18:36), není proto za ně třeba bojovat fyzickými zbraněmi?
Vy si snad myslíte, že zločinci jsou z milování nepřátel (Mt 5:44) vyňati? Prosím o odkaz na nějaký novozákonní text, který by něčemu takovému nasvědčoval. Já čtu v NZ pouze o tom, že Ježíšovi následovníci mají zlo přemáhat dobrem (Ř 12:21). Vy tam někde čtete něco jiného? A nedal snad sám Ježíš volnou ruku zločinci Pilátovi, když proti jeho vraždám (L 13:1n) nejen nic nepodnikl, ale ani nic neřekl? A nemají snad křesťané jednat podle Ježíšova vzoru (1 J 2:6)?
A k tomu Petrovu meči chci jen podotknout, že Ježíš mu nebránil použít meč proto, že proti Petrovi stála velká přesila. Ve skutečnosti totiž byla obrovská přesila na straně Ježíše (minimálně 12 legií – Mt 26:53). Ježíš ji však odmítnul použít jednak proto, že se musela naplnit Písma, jednak proto, že jeho království není z tohoto světa a proto jeho služebníci nebojují za to, aby nebyl vydán Židům (J 18:36). Takže zase do toho příběhu podsouváte něco, co tam není.
Napsal jste:
„Pro farizeje a zákoníky byl charakteristický doslovný výklad Písma. Ježíš přišel s jiným výkladem: Přikázání lásky ruší jiná Boží přikázání – například lze porušit sobotní klid.“
Pro zákoníky a farizeje doslovný výklad charakteristický až tak nebyl, když svévolně nedbali na doslovný výklad pátého přikázání a klidně ho zrušili svou lidskou tradicí (Mk 7:9-13). A právě Ježíš zde v opozici vůči nim trvá na doslovném výkladu. Jinak porušení sobotního klidu nebylo připuštěno až Ježíšovým přikázáním lásky, ale bylo běžné už v rámci judaismu před Ježíšem (Mk 2:25-26; Mt 12:11-12).
Napsal jste:
„Ukázal ještě na mnoha jiných příkladech, že doslovný výklad Bible může být mylný. Je nesmysl něco dokazovat citátem z Bible který je vytržený z kontextu. Kontextem kterékoliv části Bible je celá Bible. Nelze z ní vytrhnout citát a zbytek ignorovat.“
Vytrhávání citátů z kontextu je ovšem právě Vaše oblíbená záliba, když vytrháváte z kontextu celého NZ Ježíšovo přikázání o lásce, respektive interpretujete lásku, o níž hovořil Ježíš, bez ohledu na jiná místa NZ, která upřesňují, co tou láskou mínil. Vy si ovšem do jeho slov o lásce projikujete své vlastní světským myšlením deformované představy o lásce.
Pomáhat totiž světu vylepšováním jeho podmínek, aby se mu pohodlněji žilo v jeho hříchu (Mt 18:7; J 8:34; Ř 3:22-23; Ef 2:1-2), to není láska, poněvadž takovým vylepšováním je svět nadále ponecháván ve svém hříchu, tedy ve smrti. Není při tom řešen jeho základní problém. Láskou je naopak ukazovat světu v čem tkví jeho hřích (J 16:8-9) a zvát lidi k přenesení z tohoto světa do Božího království (Sk 2:40; Kol 1:13).
Láskou vytrženou z kontextu Ježíšova učení, to je právě láska běžná v tomto světě (Mt 5:46), láska běžná u hříšníků (L 6:32). Ježíšova láska znamená neodpírat zlému (Mt 5:39), nepoužívat meč (Mt 26:52), zkrátka neodplácet zlým za zlé. Láska, kterou vyžaduje od svých následovníků Ježíš, to nejsou nějaké pocity, nýbrž něco, co převyšuje spravedlnost zákoníku a farizeů, co převyšuje onu sekulární lásku, kterou znají i celníci a hříšníci vůbec. Milujete-li jenom ty, kdo milují vás, co činíte jiného než celníci a hříšníci? To je jen přirozená lidská reciprocita, obyčejná sarkická solidarita. To není ta láska, o které hovořil Ježíš.
Jestliže budete milovat pouze ty, kteří milují vás, kteří vám konvenují, kteří se se chovají podle vašich představ, tak se nijak nelišíte od celníků a pohanů (Mt 5:46-47). Hříšník je schopen onou sarkickou láskou milovat ty, kdo mu jeho lásku vracejí, ale klidně je schopen zavraždit svého nepřítele, který ho nenávidí a útočí na něj. To je svět. Ne tak Ježíšův následovník. Kdyby Ježíšův následovník zavraždil někoho, kdo na něj útočí, jak by v něm mohla zůstávat Ježíšova láska, která je právě dle jeho vlastních slov odlišná od oné lásky běžné mezi hříšníky (L 6:32-33)? Jak by se nějaký vrah, ať už vraždí z jakéhokoli „vznešeného“ důvodu, mohl odvolávat na Ježíšovu lásku? Vždyť tím zavražděním svého nepřítele by jen potvrdil svou nenávist (1 J 3:15), ne Ježíšovu lásku, která se projevuje přesně opačně neodpíráním zlému (Mt 5:39). Abyste byl synem nebeského Otce (Mt 5:45), pak musíte milovat právě ty, kteří Vás nenávidí, kteří se nechovají dle Vašich představ, kteří Vás pronásledují, kteří Vás chtějí zahubit. Bez toho se vůbec nemůžete považovat za syna nebeského Otce, za Boží dítě. Jen tak může Vaše spravedlnost přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů a díky tomu můžete vejít do Božího království (Mt 5:20).
Proto také obranná válka je v rozporu s Ježíšovým pojetím lásky, neboť není ničím jiným než odpíráním zlému (Mt 5:39), než odplácením zlým za zlé, před čímž jsme v celém kontextu Nového zákona opakovaně varováni, abychom tak nečinili (Ř 12:17; 1 Te 5:15; 1 Pt 3:9). Ten, kdo navzdory tomuto kontextuálnímu učení NZ tak činí, kdo odplácí zlým za zlé, ten jenom dokazuje, že v sobě Boží lásku nemá, že se z Boha nenarodil (1 J 4:7). To je ten kontext Písma, jehož se sice dovoláváte, avšak soustavně ho odmítáte respektovat.
Napsal jste:
„Lidé v mém okolí vědí, že věřím v Ježíše Krista, ale není mezi nimi nikdo, kdo by mě kvůli tomu nenáviděl.“
Tím bych se na Vašem místě zrovna na křesťanském fóru vůbec nechlubil, protože to jen odhaluje, že je-li svět vůči Vám prostý nenávisti, pak náležíte stále ještě tomuto světu, protože svět miluje své vlastní (J 15:19 srov. L 6:26). Ostatně Vaše světská rétorika ustavičně prozrazuje, komu patříte, když zde namísto evangelia Božího království (Mt 4:23; 9:35; 24:14) předkládáte pseudoevangelium o vylepšování tohoto světa.