Dan Drápal: Nárok, vděčnost a věčnost

Události posledních let a zejména posledních měsíců vyvolávají v řadě křesťanů zvýšený zájem o konec světa a očekávání, že konec je už opravdu blízko. Tento postoj mě nepřekvapuje, nicméně přiznám se, že ho nesdílím. Ne snad proto, že bych na druhý příchod Ježíše Krista nevěřil. Ne snad proto, že bych se domníval, že se světem je vše v pořádku a že Bůh nemá důvody se hněvat. Je to dáno spíše tím, že od okamžiku, kdy jsem přijal Pána Ježíše jako svého Spasitele a Pána, si uvědomuji, že můj osobní konec může nastat kdykoli, třeba ještě dnes. Prostě si myslím, že na konec musíme být připraveni neustále, ať už Pán přijde zítra nebo za tisíc let. Jedna generace zakusí skutečný konec, všechny předchozí ho mohou očekávat. Spory o to, kdy konec nastane, postrádají smysl, když si uvědomíme, že náš osobní konec může nastat třeba zítra.

V den, kdy jsem přešel ze smrti do života, mi ovšem nebylo jasných spousta věcí, které jsou mi jasné dnes. Tehdy bych nedokázal formulovat to, oč se pokusím nyní: Člověk může prožít svůj život s postojem nároku, nebo s postojem vděčnosti.

Domnívám se, že pokud v člověku převažuje postoj nároku, nemůže být nikdy opravdu šťastný. Jakmile máme pocit, že společnost, církev, Bůh, náš životní partner, naši rodiče nebo naše děti nám něco dluží, budeme sice usilovat o změny a možná i nějakých dosáhneme, ale pořád budeme mít pocit, že nejsme u cíle, ba že se nám cíl vzdaluje. Něčeho dosáhneme – ale ono se ukáže, že je to vlastně málo.

Přijetí spásy v Ježíši Kristu nás zbavuje strachu ze smrti. Přitom o smrti přemýšlíme více – právě proto, že se jí nebojíme a nemusíme ji vytěsňovat za hranice svého vědomí. Současně si uvědomujeme, že velice upřímně míněné přání, zcela běžné mezi nevěřícími a k mému zděšení stále častěji zaznívající i z úst věřících, totiž „hlavně to zdraví“, je dosti mimo. Zdraví je skvělá věc a buďme za ně vděčni. Nicméně fakt to není to hlavní. To hlavní je život věčný v Pánu Ježíši Kristu.

Zdraví je pro nás pouze prostředek, abychom mohli naplňovat své poslání. Přitom jsem za ně velice vděčný. Jako téměř každý stárnoucí člověk mám určité zdravotní potíže. Některé souvisí s dědičností. Svého dědečka, který trpěl podobnými neduhy jako já, jsem přežil již o čtyři roky – díky moderní medicíně a lepším lékům. A protože nemám postoj nároku, ale postoj vděčnosti, beru tato léta, v nichž žiji, jako zvláštní, mimořádný dar. Vždyť bych tady už vůbec nemusel být.

Jsem za ten dar opravdu vděčný, ale dávám si pozor, abych nebyl příliš připoután k této zemi, k tomuto věku. Pro křesťana není ideálem dlouhověkost, i když za ni může a má být vděčný. Co je tedy ideálem?

Slyšel jsem o jednom křesťanovi, který prožil klinickou smrt a setkání s Ježíšem. Nevím přesně, jak toto setkání probíhalo a co vše při něm bylo řečeno, ale pamatuji si, že Ježíš onomu křesťanovi položil otázku: „Naučil ses milovat?“

Tato otázka mě hluboce zasáhla. Netrápí mě otázka „Co když přijde Pán pozítří“, ale otázka: „Naučil jsem se milovat?“

Podle legend – které v tomto případě mohou mít historické jádro a jsou uvěřitelné – byl stařičký apoštol Jan jediným apoštolem, který se dožil vysokého věku. Prý dožíval v Efesu, a když ho téměř stoletého přinášeli a odnášeli z bohoslužeb, říkával prý opakovaně: „Synáčkové, milujte se!“ (Když si čteme Janovy listy, zejména ten první, tak nám to připadá velmi uvěřitelné.)

Mám za to, že jde-li člověk cestou nároku nebo cestou vděčnosti, vše se na této cestě jakoby zrychluje a prohlubuje. Jako by se naplňovalo slovo ze závěru knihy Zjevení, které se mi vetřelo pod kůži ještě v kralickém znění: „kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest … svatý, posvětiž se ještě.“ Máme na této zemi jen omezený čas, abychom se rozhodli, kde budeme trávit věčnost.

K naší chalupě v Jeseníkách přicházíme přes dřevěný mostek. Ten vždy po několika málo letech uhnije a je potřeba udělat nový. Ani nevím, kolikrát jsem ho za svého života obnovoval – snad desetkrát či dvanáctkrát? Letos jsem si od milého bratra truhláře Holuši nechal udělat dva solidní trámky a potřebná prkénka z modřínového dřeva, které výborně snáší vlhkost. Mám to vše složené v garáži a až uhnije mostek, který jsem narychlo stloukl loni v září, instaluji tam nový. Když jsem materiál v garáži skládal, došlo mi, že tento kvalitní mostek bude asi poslední, který za svého života nejen položím, ale i zakusím. Je to zajímavé, jak po sedmdesátce člověk začne přemýšlet o tom, co vlastně bude ještě do konce života potřebovat a co už nikoli, co ještě stačí a co už ne.

Pokud vám tyto úvahy připadají poněkud smutné a morbidní, je to fakt váš problém. (Ale Ježíš ho může vyřešit!) Tyto úvahy nevyvolává strach – naopak. Neboť s přibývajícími lety přibývá i vděčnost.

Ano, každý den je dar navíc. Už jsem tady nemusel být.

Ovšem kardinální otázka zůstává: Naučil jsem se milovat? Tato otázka je mnohem důležitější než dlouhověkost nebo krátkověkost.

 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

 

Autor je teolog a publicista  Datum: 24. června 2020  Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

 

Tags: ,,,,

17 Komentáře

  1. Dle mého názoru se nejde naučit milovat bez hlubšího poznání jediného Boha. Kdyby totiž lidi znali, že jsme jedna duchovní rodina svět by vypadal jinak a lidi by se k sobě chovali jinak. Jenomže zde máme biologické rodiny, které jsou nad rodinou duchovní.
    Sám pán Ježíš to zdůraznil…. kdo jsou jeho bratři.

    Mt 12:46
    Když ještě mluvil k zástupům, hle, venku stáli jeho matka a bratři a chtěli s ním mluvit. 47Kdosi mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ 48On však tomu, kdo mu to říkal, odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ 49Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři. 50Neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“

    Člověk, který pochopí jediného Boha pak ví, že milovat jediného Boha celou svou duší a srdcem NELZE bez toho aby miloval své bližní. V tomto světě je to ale složité už jen proto, že kdo má svou biologickou rodinu tak ji vyvyšuje nad rodinu duchovní. Například z tohoto důvodu jsem se kdysi rozhodl, že nechci mít svou vlastní biologickou rodinu, protože v podstatě všechny děti tohoto světa jsou dětmi jediného Boha. Jeli tedy mým pánem Ježíš tak pak všechny děti tohoto světa jsou dětmi našemi. O to více je tragické, že se najdou lidé, kteří tvrdí, že již nyní panuje tisícileté království JK. Kdyby tomu tak skutečně bylo nebylo by jediného hladového dítětě…nebylo by to u Boha možné !!! Jediný Bůh pro kterého není nic nemožné by nenechal trpět jediné dítko !!! neboť všechny jeho jsou. Kdo se připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.

    To je taky jeden z důvodů proč nenávidím tento pokrytecký shnilý svět, ubližuje těm nejmenším. A všichni Svatí tento svět budou soudit v den kdy se vrátí Ježíš.

    Nevíte, že svatí budou soudit svět? A soudíte-li svět, nejste hodni soudit maličkosti.

    A nenávidím i Ekumenismus protože je psáno : Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane!

    Jedinec, který věří v Pačamánu, trojici atd… nemůže tvořit jednotu s Božím Duchem…proč ??? protože ten kdo se připojuje k pánu je s ním jeden duch !!!…jeden Svatý Duch

    Šelma se sice zaříkává pravdou a láskou ale je to jen faleš a tak stejně falešný je i tento svět.

    Odpověď
  2. Občas autor „zabloudí“ mimo svá oblíbená témata z politického a světského dění, do duchovní sféry – a pak je to opravdu rozdíl! Člověk po sedmdesátce má jistě zcela jiný pohled a hodnoty, než např. mladá generace, která je svými názory a pohledy čím dál více mimo, tedy mimo pravdu, nám zjevenou v Písmu. Ne, to ale není náhoda, pouze to zapadá do současné reality, tak jako všechno. Dobře napsáno.

    Odpověď
  3. Nikoli „hlavně zdraví“, ale „milost a pokoj od našeho Pána“ si přáli dávní křesťané.
    A já přeji totéž všem přítomným.

    Odpověď
  4. Olga Nedbalová

    Souhlasím s panem Krejčím a doufám, že autor bude bloudit do témat týkajících se duchovní sféry čím dál více. O politice si můžeme přečíst na mnoha jiných webech, ale dobrých webu o křesťanství zase tak moc není.

    Odpověď
      • Olga Nedbalová

        Já jsem svým příspěvkem spíše chtěla povzbudit pana Drápala k psaní více takto zaměřených komentářů. Číst takové komentáře je jako napít se osvěžující vody. A je dobré plnit své nitro kvalitní duchovní potravou, bez toho je velmi těžké duchovně růst. A protože toužím po duchovním růstu, tak jsem si o kvalitní potravu rovnou řekla. Doufám, že to nezní moc sobecky.

        Odpověď
    • Paní Olgo, nezlobte se, mýlíte se, pokud si myslíte, že duchovní a politickou sféru lze oddělit. Je to přesně naopak – křesťan, který nezkoumá politiku a nevyzná se ve veřejném dění, neplní Boží vůli. V evangeliu o posledním soudu http://biblenet.cz/b/Matt/25#v33 Ježíš říká, že kritériem pro vstup do Božího království bude, zda jsme pomohli člověku v tísni. Prostřednictvím politiky každý z nás může účinně pomoci trpícím lidem třeba někde na druhé straně světa. Uvedu příklad, jak se taková pomoc dá realizovat:

      Na tomto webu je několik zpráv o perzekuci křesťanů v Číně. Může tuto věc ovlivnit prostý český občan? Ano, může. Čínský režim vynakládá veliké úsilí, aby se ukázal světu v příznivém světle. K tomu velice přispívá svou servilností Miloš Zeman, který jezdí do Číny „učit se stabilizovat společnost“. To je zvrácený přístup a je na českém voliči, aby ve volbách Miloši Zemanovi vystavil stopku, aby už Čínu nemohl propagovat. Je pravdou, že nezvolit Zemana pomůže těm trpícím jen nepatrně. Ale bylo by velkou chybou myslet si, že na tom vůbec nezáleží. Každý hlas ve volbách je malou kapkou, ale malé kapičky tvoří oceán. A tak si můžeme být jisti, že se nás při poslední soudu bude ptát Ježíš: „Zajímal jsi se, kde lidé trpí nespravedlností a pokusil jsi se alespoň něco málo pro trpící podniknout? Sotva pomůže odpověď: Já jsem se na prvém místě staral o spásu své duše – politika se mi protivila a o tom, že lidé v Číně trpí, jsem nevěděl.

      Když už občan dostal volební právo, obrovsky záleží na tom, co s touto „hřivnou“ udělá. Adolf Hitler získal ve volbách v roce 1933 44 % hlasů. Je velmi pravděpodobné, že mezi jeho voliči byla řada křesťanů. Tito lidé svou ignorancí těžce poškodili celý svět i své svědomí.

      Odpověď
      • Je pravda, že církve v Německu kolaborovaly s Hitlerem. Dnes pro změnu s neomarxistkou Merkelovou. Zase špatně. Právě Německo obchoduje s Čínou čile a i ostatní Západ, ale u Zemana to vadí. Zase špatně, dvojí metr. Já se cítím ohrožený více neomarxistickou nedemokratickou EU a demokraty v USA než Ruskem. Proto dnes bych volil buď SPD nebo Trikoloru nebo ANO, potom KSČM asi jako poslední možnost. Je jasné, že dnes člověk s dobrým svědomím může volit tzv. demokraty, protože je oklamán propagandou a domnívá se, že dělá dobře.

        Odpověď
        • Není pravdou, že církev v Německu kolaborovala s Hitlerem. Ve skutečnosti papež Pius XI. v roce 1937 vydal německy psanou encykliku Mit brennender Sorge, která byť nacismus přímo nejmenovala, ostře odsuzovala jeho filosofické základy, spočívající v rasismu a vypjatém nacionalismu. Protože hrozilo nebezpečí, že nacisté znemožní její distribuci a čtení, nebyla encyklika předem ohlášena a po tajném vytištění a distribuci byla na květnou neděli (21. března) 1937 čtena v německých kostelích. Orgány nacistického Německa ji označily za útok proti nim a tvrdě zaútočily na církev. Vrchol slovních reakcí přišel v Goebbelsově projevu z 28. května, v němž německý ministr propagandy vyslovil na adresu Svatého stolce „poslední varování“ a označil jej za nepřátelskou mocnost. Hitlerova vláda se sice rozhodla, že pro likvidaci církve dosud není ta správná doba, ale neváhala přikročit k perzekucím jednotlivců podílejících se na distribuci. Její vydání znamenalo, že žádný vážný katolík již nadále nemohl považovat podporu nacismu za slučitelnou s jeho vírou.

          Angela Merkelová není neomarxistkou. Je to dáma věřící v Boha, zatímco neomarxisté jsou ateisté. Takže, pane Konečný, zase lež z vaší strany.

          Německo a Západ se domnívaly, že hospodářské kontakty s Čínou povedou k tomu, že se tam ujme svoboda. Byla to chyba a mnoho Zápaďanů to ještě nepochopilo. Stejně tak si mnozí Zápaďané dlouho mysleli, že se dá vyjít s nacistickým Německem. Nevím o žádném západním politikovi, který by se v Číně „učil stabilizovat společnost“.

          Pane Konečný, vaše přiznání, že byste volil komunisty, je v době, kdy si připomínáme, že komunisté zavraždili Miladu Horákovou, velmi příznačné. A vůbec by mě nepřekvapilo, kdybyste se přihlásil také k neonacistům.

          Odpověď
          • Katolická církev v Německu selhala. Určitě byly vyjímky. S Hitlerem kolaborovali v Německu evangelíci, to je všeobecně známé, pouze Vy to nevíte. Ti, kteří se postavili proti byli šikanováni a společensky znemožněni stejně jako je dnes snaha znemožnit odpůrce EU. Paní Merkelová je křesťanka a neomarxistka zároveň. Stejně jako ti němečtí křesťané byli zároveň uctívači Hitlera. Řídili se vyznáním víry + Hitler k tomu. Pochopitelně, že bych volil komunisty, pokud bych to uznal za vhodné, než třeba TOP nebo KDU. Levicová strana, která nemá v programu revoluci, je legitimní. K jejich dědictví se pochopitelně nehlásím. Analogicky Vy se dopouštíte velké hanebnosti, když podporujete EU, kde dominují Němci, kteří bestiálně vyvraždili miliony lidí ve válce a koncentračních táborech. To jste tedy neonacista? Jinak já jsem doposud volil pořád v podstatě ODS, do které asi také nalezlo dost komunistů, se kterou jsem skončil. Stabilizovat společnost – to jste opět nepochopil. To řekl Zeman správně. Čína je velká země s množstvím lidí a ti komunisté to tam prostě nějakým způsobem zvládají. Určitě tam není hladomor jako v Severní Koreji. To neznamená, že je to nějaký ideál. Pořád lepší než nějaká Lybie apod. Myslím, že u nás je to stejné jako na Západě – koupíte si něco v marketu – a všude Made in China.

      • Olga Nedbalová

        Nezlobím se, pane Pavle, politiky určitě neodsuzuji. Třeba na Slovensku má mé sympatie pan ministr Krajčí. Skutečně jsem jen chtěla pochválit pana Drápala za jeho komentář. Je to skutečně krásné osobní vyznání jeho vztahu k Ježíši. Politika je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud se jí necháme až přespříliš pohltit, může nám zaslepit oči. Tak jak všechno, co je ze světa.

        Odpověď
  5. Člověk, který nemiluje, je jako svíce, která nehoří. Svíce může být na pohled krásná, ozdobná tvarem i barvou, ale neplní své poslání, dokud nehoří. A tím, jak hoří a vydává světlo, stravuje samu sebe, až dohoří.
    Ale plamen je věčný.

    Odpověď
  6. Tak asi nemůžeme být vděční jak se tady po Sametu kradlo a týká se to i politiků. Nemůžu být vděčný za ČT, která slouží elitám proti zájmům našich lidí. A tak jsem vděčný za novou členku rady Lipovskou, která má snahu ten chlív vyčistit. Slabá žena je příkladem mužům a křesťanům. Po vzoru Jana Husa – mluv pravdu, braň pravdu. Zaslouží si naší plnou podporu. Nemůžu být vděčný za protiruskou propagandu a působení Milionu chvilek ve službách EU.

    Odpověď
  7. Je omylem domnívat se, že svým rozumem můžeme předjímat všechno, co se stane.
    Mám ráda píseň:
    „Doufej v Hospodina celým srdcem svým
    na rozumnost svou se nespoléhej.
    Hledej vůli jeho na všech cestách svých,
    on spravovati bude stezky tvé.“

    Včera jsem si ji zpívala celý den.
    Inspiruje se žalmem 37.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Krásné. Od té doby, co jsem pochopila, že nemusím řídit svůj život celý sama, ale mohu se odevzdat do Hospodinovy náruče, se mi hodně ulevilo.

      Odpověď
  8. Také jsem si všiml, že pan Drápal odložil politickou agendu (KDU ČSL) a píše o lásce a vděčnosti. Jsem za to rád.

    K článku mě napadly dvě poznámky. 1/ Milovat se učíme celý život a prvním a největším přikázáním je milovat Boha. Kristus se ptal Petra poté, co ho zradil, zda jej miluje. Nejsme na učenísse lásce sami, vždyť ‚Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán‘. Ř 5.

    2/ Pro pana Drápala. Podle textu to vypadá, že dřevo na mostku nebývalo v minulosti povrchově ošetřeno. Škodí mu vlhkost a proto vždy brzy uhnije.
    S použitím běžné lazury či oleje na dřevo a s pravidelným přetíráním může i obyčejné smrkové dřevo venku sloužit dlouhou řadu let. I ten nový modřínový mostek doporučuji před složením několikrát natřít, vyplatí se Vám to.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář