Dan Drápal / Pokoření

Nepokořili jsme koronavirus. Koronavirus pokořil nás.

  Připomenuli jsme si (nebo spíše: bylo nám připomenuto), že neporoučíme větru dešti. 

  Nedá se říci, že by ze statistik nešlo vyčíst, jak se bude pandemie vyvíjet. Vláda doufala, že to, co říkají experti, se nenaplní. Nebo ne tak moc. Proto se různá opatření přijímala vesměs příliš pozdě. 

Možná nás zachrání očkování. 

 Možná se Bůh smiluje a požehná nám. A koronavirus zmizí ještě rychleji, než se objevil. Mnozí z nás budou muset přiznat, že se mýlili. Že tato epidemie není „jen chřipečka“. 

  Někdo možná bude činit pokání a dá do pořádku svůj život před Bohem. Možná tak učiní pod dojmem smrti někoho blízkého, kdo přímo kypěl životem a vůbec se nezdálo, že by byl kandidátem na to, aby ho skolil COVID19. 

  

Někteří manželé se během částečného lockdownu rozešli.

  Někteří manželé se během částečného lockdownu smířili a jejich vztah se prohloubil. 

   Některé děti zjistily, že mají rodiče. Někteří rodiče zjistili, že mají děti. Pro některé to bylo zjištění skvělé, pro jiné zdrcující. 

  Prostě nová situace byla příležitostí, aby se ukázalo, co v nás je. Do této chvíle zaznívá velmi aktuálně slovo z poslední kapitoly Zjevení sv. Jana (22,11): „Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“

  Ve svém počítači jsem si v e-mailovém klientu zřídil podadresář „koronavir“, kam jsem si začal ukládat e-maily se sděleními či s odkazy na články, které doporučují očkování nebo zpochybňují očkování, které dokazují, že za vše může George Soros nebo Bill Gates nebo naopak vyvracejí, že za to může George Soros či Bill Gates, dále e-maily s dobrými radami, co má člověk dělat, aby se nenakazil, články dokazující, že tento koronavir by uměle vytvořen a články vyvracející, že by mohl být uměle vytvořen, atd. 

 Ne, nebudu se snažit se v tom všem nějak do detailů vyznat. Některé věci jsou hlouposti na první pohled, na jiných by mohlo něco být. 

  Co nedělám? Nepřeposílám tyto články a odkazy dál. Chci posílat jen to, za co ručím. Ano, nějaké názory mám, některé hodně silné. Například že při odběru vzorků nám není implantován žádný čip. Na to bych dal hlavu na špalek. Jiné věci tak stoprocentně jasné nejsou. 

            Co Bůh? 

   Nebudete-li činit pokání, všichni zahynete podobně, jako zahynuli ti, kdo na COVID 19 umřeli. Budete-li činit pokání, čeká vás věčný život s Pánem Ježíšem Kristem, i kdybyste na COVID19 zemřeli hned zítra.

            Včera jsme se byli se synem Benem podívat na kus bývalého lesa u Zlatorudných mlýnů – jen kilometr od Zlatých Hor. Neuvěřitelná spoušť. Poslal jsem fotky širší rodině. Synovec Marek, který se zabývá ekologií, komentoval lakonicky: „Když se jednou otevře les, není cesty zpět.“

  

V roce 1947 vyšla kniha Vladimíra Úlehly Napojme prameny. Tam bylo předpovězeno, co se stane, bude-li se vysazovat smrková monokultura. Byli lidé, kteří to věděli. A byli lidé, kteří to věděli, a stejně v tom pokračovali. 

  Vždyť i naše vláda věděla, co se stane, když se nevyhlásí těsně před Vánoci lockdown. Jenže neměla tu odvahu udělat to, co je zapotřebí. „Lidé by to stejně nedodržovali.“ Ano, tato úvaha byla podle všeho správná. Sklízíme plody svých přístupů k životu, jak jsme si je po desetiletí osvojovali. Platí to pro vládu i pro celý stát. Vláda není horší než my. Vláda je stejná jako my. Přece jsme si ji zvolili. 

Může pokání činit celý národ? Věřím, že může. Přestože je to velmi málo pravděpodobné. Ale má smysl k němu volat. Má smysl je činit. I kdyby nás bylo málo. 

  I kdybys byl sám. 

  Vládní opatření na záchranu ekonomiky znamenají stamiliardové výdaje. Neříkám, že tato opatření vláda neměla dělat. Málokdo ale vysloví, co to znamená: Cenu za katastrofu, kterou prožíváme my, zaplatí následující generace. Tak jsme si to rozhodli. Aniž jsme jasně vyslovili, co děláme, co naše rozhodnutí znamená pro budoucnost.

  Jak je to možné? Jen velmi málo lidí je ochotno nést důsledky vlastních voleb. Platí to v nejrůznějších oblastech života. Kuřák si ničí plíce, ale léčbu mu platí všichni, včetně nekuřáků. Jiný se přejídá, ale náklady za jeho obezitu zase padnou na všechny. Žena se rozvede s mužem, který byl podvraťák, nyní jí neplatí alimenty a žena je dostane od státu. Nemusí nést následky své špatné volby, přestože ji mnozí upozorňovali, že ten chlap za to nestojí. A tak bychom mohli pokračovat. Kůrovcová kalamita není naše, coronavirová pandemie není naše, my přece nebudeme nést důsledky toho, co nás potkalo v naší přítomnosti. Převládající ideologie nás ujišťuje, že máme oprávněné nároky. O povinnostech toho mnoho nenamluví. Volám: Tudy cesta nevede. 

Mají-li se věci změnit, musí se objevit stateční lidé. Lidé, kteří se odváží říkat i nepříjemné věci. To se neobejde bez lásky k pravdě. K té nás volá Ježíš Kristus, Mesiáš, Syn Boží. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 4. ledna 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Tags: ,,,,,

28 Komentáře

  1. Konečný Fr.

    Nevím od kdy se vysazovaly smrkové monokultury, ale myslím, že to nebylo špatné řešení. Bylo dostatek dřeva a mohlo se i vyvážet. Polomy a kůrovec jsou pohroma a na kůrovci se asi podepsali částečně i zelení aktivisté. Chybami se člověk učí a myslím, že lesáci nejsou hloupí. Smrk se bude sázet dál, ale již chytřeji.
    U očkování je otázka, jak vlastně bude dlouho účinné – 2 týdny nebo půl roku?

    Odpověď
    • Kůrovcová pohroma byla vyvolána zcela úmyslně. Pokud to někoho zajímá může si k tomu najít dost informací , viz prohlášení Bursíka a jím dosazeného ředitele NP Šumava Krejčího. Následně kombinace úmyslů různých stran a neschopnosti státních úřadů řešit problémy.

      Smrkové monokultury:
      „V současné době je podíl smrkových monokultur na lesích v ČR necelá 2 % a monokultur jiných dřevin (které však nikoho nedráždí) jsou 3 %….“ viz: https://sumava21.cz/2018/08/29/fotbalu-a-kurovci-rozumi-kazdy/

      Odpověď
      • Pokud úmyslně definujete monokulturu rozpětím pouhých 5 let a vtroušenými dřevinami do 5 – 10 %, nemá to s realitou nic společného. Lýkožrout smrkový zničí smrčiny 40 – 100 let staré a na přesný věk ani zda náhodou není v okolí nějaká břízka se neptá. Lýkožrout severský, který mu v poslední době „pomáhá“ přišel na naše území poprvé do Slezska a s poněkud nešťastným megalomanským plánem udělat z NP Šumava význačný prvek evropské sítě národních parků nemá co do činění. Největším hřebíčkem do rakve je management Lesů ČR od r. 1992 jako dojné krávy pro různé lobbisty a politiky , v tom se s panem profesorem shodnu ( byť on to napsal slušněji ).
        Dál pokračovat nebudu. Toto je křesťanský web a z lesnictví sem už dávno raději odešel.

        Odpověď
        • „Pokud úmyslně definujete monokulturu“ – je to definice používaná v lesnictví, viz ten odkaz.

          „Lýkožrout smrkový zničí smrčiny 40 – 100 let staré a na přesný věk ani zda náhodou není v okolí nějaká břízka se neptá..“ – o „smrkových monokulturách“ se píše v článku nahoře a rovněž je uvádí Končný FR. Proto jsou zmíněny ty „smrkové monokultury“ když se o nich píše výše.

          Ony „smrkové monokultury“ též „smrkové plantáže“ apod. jsou mantrou novinářů a intelektuálních diskutérů. Z nějakého důvodu to vypadá že snad ty smrky nenávidí. Novináři možná za peníze, intelektuálové asi z nějakého dalšího důvodu.
          Co se týče „hřebíčku do rakve“, tak to nemusí být jenom ten management (i když může hrát svou roli), též je to neschopnost státu (kombinace zákona o VZ a toho že státní lesy neprovádí samy fyzickou práci). Rozhodně na začátku byl úmysl který trvá, viz Bursík, Krejčí, dnes Hubený, k tomu média, viz: „kůrovec je lékař lesa“, „chemický útok na kůrovce“ … atd.
          To vše je patrné z vývoje kalamity když vojenské, církevní a soukromé lesy zpočátku nebyly postiženy. Rovně vývoj kůrovce sousedních zemích a obdobných podmínkách, tj. Rakousko a Německo je mnohem pomalejší.
          Úmyslná pohroma v kombinaci s neschopností se nazývá v mediálním a intelektuálním světě „smrková monokultura“.

          Odpověď
          • „Monokultura je v biologickém pojetí definována jako porost tvořený jedinou dřevinou, některé
            definice, včetně stávající klasifikace ÚHÚL, definují monokulturu jako porosty se zastoupením
            dalších dřevin do 10 %“. Stejnou definici mám i ve skriptech Lesnické fytocenologie z VŠZ Brno. O věku se tu nepíše ani slovo. Je pravda, že v odborných pracích se používá termín stejnověká smrková monokultura, umělé smrčiny na nevhodných stanovištích atd. Už jsem si zvykl, že některé termíny se definují trochu jinak na katedře lesní těžby a katedrách jiných.
            “ Smrkové monokultury, v tomto případě chápané jako smrkové porosty se zastoupením
            jiných dřevin do 10 %, pokrývají 23 % výměry lesní půdy, podle přírodních lesních
            oblastí (PLO) v rozmezí 3 – 63 %.“ recenzovaná metodika VÚLHM ( ing. Staněk, prof. Tesař ) v r. 2008

  2. “ Žena se rozvede s mužem, který byl podvraťák, nyní jí neplatí alimenty a žena je dostane od státu. Nemusí nést následky své špatné volby, přestože ji mnozí upozorňovali, že ten chlap za to nestojí“
    .. že dvakrát rozvedenému autorovi huba či ruka neupadne.

    Odpověď
    • Mirka Mačáková

      Obávám se, že jste to vyjádření vzal velmi zjednodušeně a velmi škaredě se opíráte do autora – Nevěřím, že by byl mezi neplatiči alimentů. Myslím, že autor chtěl pouze upozornit na fakt, že dnešní (právní) situace nepodněcuje k zodpovědnému životu. Já souhlasím.

      Odpověď
      • O alimentech nevím .. ale to „že ten chlap za to nestojí“ asi sedí, ne? Takže být autorem bych se tomuto tématu obloukem vyhnul.

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Myslím, že každý věřící má svůj okruh hříchů, které na něho útočí. Někdo má problém s partnerským soužitím (věrnost, pochopení toho druhého), jiný zase s leností, nepořádností, nepoctivostí. Mě třeba nikdy nelákala nevěra, když mi cizí muž i něco dvojsmyslně nabízel, tak jsem ho slušně odkázala do patřičných mezí. Ale nemusela jsem k tomu vyvíjet nějakou zvláštní námahu, překonávat samu sebe. Zato lenost, v minulém zaměstnání jsem vcelku s tímto zápasila. Udělala jsem si svoji práci a zbytek pracovní doby jsem tak nějak předstírala, že pracuji. V podstatě jsem tímto okrádala svého zaměstnavatele o jeho peníze. Někde jsem četla, že nás nejvíce dráždí hříchy, kterým sami podléháme. A tím pádem je také nejlépe známe. Ano, nemáme kázat vodu a pít víno. To neplatí jen pro kazatele, ale i pro nás řadové věřící. Ale pokud si svůj hřích uvědomíme, kajeme se z něho, tak proč bychom neměli varovat své bratry a sestry před tímto hříchem. Vždyť ho tak sami dobře známe. Navíc my, protestanté, přece víme, že ani naši kazatelé nejsou prosti pokušení. Nejsou svatí, ale jsou také lidé z masa a kostí. K hříchům – pokud jsem dobře pochopila, jediný smrtelný hřích je mluvení proti Duchu svatému. Jinak je celkem jedno, jaký hřích pácháme, pořád je to hřích, který si máme uvědomit, pomocí Ježíše se z něho očistit a dále ho nepáchat. Tak jak řekl Ježíš – jít a dále už nehřešit.

          Odpověď
  3. Olga Nedbalová

    Včera jsem se dívala na film o J. A. Komenském. A připomněla jsem si – ať se děje, co se děje, ať svítí slunce nebo zrovna řádí běsy – důležité je neztrácet víru v Hospodina a Jeho zaslíbení. Pod stromeček jsem si nadělila knihu Jana Karafiáta o Mistru Janu Husovi. Slyš pravdu, hledej pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, braň pravdu až do smrti. Pravdu Kristovu. Chybí mi v dnešní době takoví velcí učitelé, takoví svědkové víry. Rezignujeme na víru? Přizpůsobíme si víru svým potřebám? Budeme neustále jen hledat viníky tohoto stavu, aniž bychom si z toho vzali ponaučení? Dnešní doba není zkažená, tedy alespoň ne více, než doby před námi. Může být vůbec doba zkažená? Nejsme náhodou zkaženi my sami, také hříšní, neslyšící, nevidící? Dnes mi volal můj nadřízený. Ptal se mě, s čím vstupuji do nového roku. S depresí nebo optimismem? Odpověděla jsem mu, že vstupuji s vírou. S vírou v Hospodina. A můj plán do nového roku zní – držet se Hospodinových cest. V bázni Boží spolu se svými sestrami a bratřími ve víře následovat Ježíše. A obdobně to přeji i všem ostatním bratřím a sestrám zde na webu Křesťan dnes.

    Odpověď
    • Martin Hambálek

      Velmi dobrá odpověď na manažerskou otázku od nadřízeného. Zajímalo by mně, jak váš šéf reagoval….

      Odpověď
      • Olga Nedbalová

        Pravil, že jít s vírou se vždy hodí. S panem manažerem vedu občas hovory i o víře. Je jako dítě pokřtěný katolík, čte Bibli i se svými dětmi, ale do kostela ho to netáhne. Zdá se mu, že kázání je celkem o ničem a my, jako křesťané nehlásíme dostatečně Boží pravdu. Jeho manželka je učitelka v MŠ a je obdivovatelka J. A. Komenského. On zatím moc jeho obdivovatel nebyl. Říkal, že reformace spíše odvrátila lidi od víry, protože způsobila v jejich hlavách zmatek. Nicméně, chtěl půjčit Labyrint světa a Ráj srdce. Teď ho čte, tak jsem zvědavá, jak ho osloví. Ještě mám v záloze Hlubinu bezpečnosti, tu mu dám přídavkem. Já mám dvě zaměstnání, pracuji jako finanční poradce (zde propaguji Komenského) a také jako projektový manažer. U obou zaměstnání jsem hned zkraje dala vědět nadřízeným, že jsem věřící (evangelík :-). Tudíž mým úplně nejvyšším nadřízeným je Hospodin, k Jeho rukám skládám svou práci. Také mám od Něho směrnice napsané v knize – Písmu Svatém. Myslím, že máme žít evangelium i ve svých zaměstnáních. Ostatně – věřící by měl být požehnáním pro zaměstnavatele. Poctivý, pracovitý, pravdomluvný. Snad u některých zaměstnavatelů může narazit, to když ho někdo bude nutit dělat nepoctivé věci. Tam vidím problém a radím každému, pokud mu to jeho osobní situace dovolí, raději z takového zaměstnání odejít.

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Ještě malá poznámka k žití evangelia ve svých zaměstnáních. Nestalo se mi, že by nadřízení mou víru zpochybňovali nebo zesměšňovali. Bohužel jsem se setkala s nepochopením u jedné sestry ve víře, když jsem se rozhodla změnit zaměstnání. Pojišťovák = podvodník. Hodně mě tím překvapila. Já osobně jsem byla i s manželem celý život pojištěná. Pojištění jsem vnímala jako součást zodpovědného přístupu k životu. Odkrojím si malou část ze svých financí a v případě nešťastné události se nemusím alespoň stresovat s nedostatkem peněz. A druhé zaměstnání mi také moc nepochválila – projekty směřují i do oblasti romské inkluze. Romové jsou dle jejího názoru všichni pouze pijavicemi státního systému. V tom pro nás křesťany spatřuji jedno velké nebezpečí – odsoudíme celou skupinu lidí, bez ohledu na jejich osobnost. Ne všichni celníci jsou hříšníci. Ježíš se dívá k srdci každého člověka a umí ho posoudit daleko lépe než my. I v tom je má velká naděje, proto se upínám k Písmu. Je také řečeno, že pyšným lidem, kteří žijí bez Boha, kteří popírají Jeho slovo, nebude patřit konečné vítězství. Pro nás křesťany velká naděje ale zároveň i varování. Abychom nezpychli a naše srdce neztvrdla.

          Odpověď
        • Problém je, že to vidíte tak teoreticky. Poctivý, pracovitý, pravdomluvný křesťanský zaměstnanec… Zaměstnáváme s manželkou mnoho křesťanů již dlouho. Mnozí jsou jako zaměstnanci skvělí. Mnozí ne. Přináší to specifické problémy. Třeba naši šílenou pověst v církvi. Zaměstnavatel je často vnímán automaticky jako ten zlý vykořisťovatel. Mnohdy jako ten, kdo nutí lidi pracovat a nedbá na jejich duchovní potřeby. Někteří křesťané mají jako prioritu službu v církvi apráce je jen nutné minimum pro získání obživy, věřící zaměstnavatel by to měl přece pochopit… Když se zaměstnanec v práci modlí a čte bibli, věřící zaměstnavatel by to měl chápat a být vděčný… Není to zdaleka tak jednoznačné. Bohužel.

          Odpověď
          • Olga Nedbalová

            V Bibli je to řečeno jednoznačně. Pavlův list do Efezu 6 (použiji překlad ze Slova na cestu):
            „Vy, podřízení, poslouchejte své představené uctivě a svěřené úkoly plňte s upřímným přesvědčením, jako by vám je ukládal Kristus. Ne tedy jen když jste na očích, ale i když vás nikdo nekontroluje. Pamatujte: za vykonané dobro dostanete od Pána každý svou odměnu, ať poslouchal nebo poroučel. Tak i vy, nadřízení, zacházejte se svými podřízenými ve stejném duchu. Nestrašte je výhrůžkami. Mějte na paměti, že je nad vámi kdosi, kdo vás bude volat k zodpovědnosti, Petra nebo Pavla.“
            Tedy, nikde Pavel nepíše, že se máme v práci modlit na úkor svěřených úkolů. Já třeba osobně jsem v pojišťovně OSVČ a jsem placena čistě za uzavření nové smlouvy. Když přijdu za nadřízeným do kanceláře a rozebíráme Bibli, je to na úkor mého volného času a v ten moment mi z toho neplyne žádný hmotný užitek. Leda ten duchovní 🙂 Za servis klientů nejsem také placená, a přece když mi nadřízený volá, že potřebuje zajet za obtížnějším klientem – bydlí daleko, je po vážném úrazu, vždy mu ráda vyhovím.
            Mám ráda také Luthera – ten zdůrazňoval, že Ježíše můžeme najít v každé situaci. Třeba když utíráme miminku zadeček, pracujeme na poli. Nemusíme se speciálně připravovat. Modlit se dá i poctivou prací. Jak už jsem psala výše, čím dál více poznávám nutnost osobní kázně ve víře. K osobní kázni patři i jistá vážnost, zodpovědnost, spolehlivost. Jsem v ČCE. Snad Božím řízením mi náš farář čím dál více v kázáních i biblických hodinách tyto úvahy potvrzuje. Nelze být ve víře jen stále hledajícím nezralým dítětem, které si pobíhá po louce mezi motýlky. Čerpá „radost z víry“, zpívá písničky (chvály), neustále se usmívá. Nic proti tomu, k víře patří i radost. Ale ta radost k nám přišla skrze Kristův kříž. Skrze utrpení našeho Spasitele. To nás zavazuje k tomu, abychom si hodili svůj kříž na záda, nereptali a šli za ním. Tak jak J. A. Komenský. Není to sentiment nebo staromilství, že čerpám víru z těchto zdrojů. Máme vynikající svědky víry, kteří nám ukazují cestu. Je důležité se přestat vymlouvat na okolnosti a zamyslet se sami nad sebou. Křesťané, kteří k tomuto bodu nedospějí, se zřejmě jednou budou divit. Pro vás povzbuzení na závěr. Pokud někdo dokáže podnikat tak, že uživí nejen sebe ale i ostatní, pak má můj velký obdiv. To, že zaměstnanci nejsou ideální, s tím vám bohužel nepomohu. Ale vím, že pokud takový zaměstnanec je zároveň křesťan a vědomě si neplní své povinnosti v zaměstnání, tím pádem nežije životem křesťana, Ježíš to vidí. Poslední instancí je skutečně Ježíš. A je smutné, když lidé, kteří jsou mimo víru (nejsou křesťané), se osvědčují více v poctivosti, pracovitosti než někteří rádoby křesťané.

          • Konečný Fr.

            Pokud je zaměstnanec nespokojený, měl by odejít a sám začít podnikat. Třeba by byl úspěšný a nebo by s tím seknul a vrátil se zpět.

    • Olgo,

      píšete, že Mistr Jan Hus nabádal mimo jiné „hledej pravdu“. Co se myslí hledáním pravdy? Četba Písma a hloubání nad tím, co se tam píše? Nic proti, ale dělal to tak Ježíš, kterého bychom měli následovat? Když Ježíš promlouval, až na výjimky se na Písmo neodvolával. Říkali o Něm, že mluví jako Ten, kdo má moc. Co tím mysleli? Člověk, který má moc, může mluvit otevřeně, nemusí se bát, aby někomu nešlápl na kuří oko. Stejně se choval i Ježíš – řekl, co si myslí o prohnilé společenské smetánce, o jejím pokrytectví. Myslím si, že právě v této věci bychom měli Krista (i Husa) následovat. Tak, jako Ježíš odhaloval pravdu o tehdejším světě, tak bychom i my měli odhalovat pravdu o nynějším světě. Ježíš pravdu o tehdejším světě nevyčetl v Písmu a stejně i my nenajdeme v Písmu pravdu o dnešním světě. Žijeme v jiných podmínkách, například ve starověku nebyl internet. Internet umožňuje obrovskou mltiplikaci lži, ba dokonce umožňuje vedení takzvané hybridní války. A řada křesťanů se tváří, jakoby žádná válka nezuřila. I na tomto webu řádí ruští trollové a jsou tolerováni.

      Následovat Ježíše znamená říkat mnohdy nepohodlnou pravdu o světě. To neznamená moralizovat ty, kdo mají těžký život, to znamená moralizovat ty, kdo si myslí, že jsou nedotknutelní.

      Odpověď
      • Olga Nedbalová

        Souhlasím – pravda se má bránit. Musíme si ale hlídat, aby ta pravda byla skutečně Kristova. Stalo se mi, že jsem také začala urputně bránit pravdu, ale pak jsem si uvědomila, že to byla moje pravda. Prostě se mi to hodilo do „krámu“. Teď si tedy velmi bedlivě kontroluji, co vypustím z úst, zda náhodou nejsem vedena jen svými sobeckými úmysly. Internet je dvojsečná zbraň, dalo by se také říci dobrý sluha ale zlý pán. Pokud internet vede k šíření Božích pravd, tak je to požehnání. Pokud umožňuje Satanovi šířit jeho lži, tak je to prokletí. Vyznat se ve všech informacích je složité. Já osobně se snažím hledat pravdu primárně v Bibli. A pokud to jde, hledat i v jiných pramenech. Úplně první mě v začátku víry oslovil Jan Ámos Komenský. Až následně Jan Hus, dále Jan Karafiát a Jan Heller. Všichni výše zmiňovaný trvali na osobní kázni, na osobním vyznání hříchů. Začít sám od sebe. Já jsem ve fázi, kdy si zatím reflektuji sama sebe. Tedy své hříchy. A ostatním se snažím dát naději ve spasení skrze víru v Ježíše Krista. Možná to také souvisí s duchovním obdarováním. Každý z nás pociťujeme jiné povolání k víře.

        Odpověď
      • Konečný Fr.

        Máte pravdu, mediální válka je fakt. Ale to bylo, je a bude. Nic nového. Pouze dřív nebyl internet, byly štvavé vysílačky. Máme různé názory na Rusko, Čínu, Trumpa, EU. A to je zcela v pořádku. A rozumný člověk dokáže i své názory měnit, proč ne. Já jsem rozhodně proti EU, protože jsem byl vždy proti bolševikům. Pokud jste pro socialismus, já Váš názor plně akceptuji, i když s ním nesouhlasím.

        Odpověď
  4. ad “ Vždyť i naše vláda věděla, co se stane, když se nevyhlásí těsně před Vánoci lockdown. Jenže neměla tu odvahu udělat to, co je zapotřebí. „Lidé by to stejně nedodržovali.“ Ano, tato úvaha byla podle všeho správná. Sklízíme plody svých přístupů k životu, jak jsme si je po desetiletí osvojovali. Platí to pro vládu i pro celý stát. Vláda není horší než my. Vláda je stejná jako my. Přece jsme si ji zvolili. “
    ————————————————————————————————–
    Není pravdou, že lidé by nedodržovali lockdown, kdyby ho vláda vyhlásila před Vánoci. Je to cosi podobného, jako kdyby představitelé státu řekli, že nebudou vyhlašovat pravidla silničního provozu, protože by je nikdo nedodržoval. Většina řidičů je dorovolně dodržuje a od státu očekávají, že je bude pomocí sankcí chránit před těmi, kdo neberou ohled na druhé. Ano, součástí vládnutí jsou i sankce proti nekázni. Boris Johnson ode dneška vyhlásil lockdown pod pokutou 200 liber (téměř 6000 Kč) s jejím stupňováním při opakovaném provinění. Proč si Babiš nic podobného nedovolí? Protože jako trestně stíhaný politik v konfliktu zájmů stojí a padá s politickými preferencemi. Johnsonovi již preference klesly, ale pro Babiše by to znamenalo úplný konec. Vláda není stejná jako my. My totiž trestně stíhaní nejsme. Já jsem tuto vládu nevolil a ty, kdo zvolili trestně stíhaného člověka do čela státu, nechápu.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      V tomto s Vámi, pane Pavle, souhlasím. Bohužel se spoléhat na zodpovědnost lidí nelze. Přeplněné nemocnice a naproti tomu „právo“ lidu si užít svátky. Připomíná mi to – dejte lidu chléb a hry. A do vlastních řad nás křesťanů malá připomínka – našim vzorem je Kristus a ne Švejk. Není žádné hrdinství obcházet i již tak málo omezení a tvářit se jako hrdina. Hrdinové jsou úplně někde jinde – Heliodor Píka, Milada Horáková…………..

      Odpověď
  5. Eva Hájková

    Včera večer jsem nemohla usnout. Byla jsem nějak rozmrzelá, šla na mě „depka“, necítila jsem se dobře. Rozhodla jsem se, že se budu v duchu modlit. Přitom mě napadlo, že se mám modlit za švagra jedné sestry, kterou znám ze skupinky. Ona o to před několika dny prosila, protože ten muž je na dýchacím přístroji. Řekla jsem si: Nemodli se za sebe, že se cítíš špatně a nespíš. Vždyť když nespíš dnes, budeš spát zítra. Modlí se raději za všecky nemocné covidem. A tak jsem se modlila za všecky nemocné a za celý svět,aby přestala pandemie. A cítila jsem jak mizí „depka“ i rozmrzelost, jako by Bůh byl přítomen.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Mám obdobnou zkušenost. A také z druhé strany, kdysi jsem měla hodně starostí s rodinou, zaměstnáním, sama jsem byla nemocná. Už jsem byla tak unavená, že jsem ani nemohla dojít na naši modlitební skupinku. Ale večer jsem najednou pocítila obrovský příliv energie, všeobjímající Boží lásky. Až později jsem se dozvěděla, že se za mě sestry na skupince modlily. Je nádherné, když se nám daří si navzájem vyprošovat Boží pomoc a lásku. Navzájem na sebe v modlitbách myslíme.

      Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář