Dan Drápal / Úcta k rodičům

Genesis 9,18-29:

Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli: Šém, Chám a Jefet. Chám byl otec Kenaana. Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila celá země.

Noe byl rolník a první vysázel vinici. 

Jednou pil víno, opil se a obnažil se uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům. Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli.

Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům posledním z otroků. Dále řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem. Ať Bůh rozšíří Jefeta, ať přebývá ve stanech Šémových a ať je Kenaan jejich otrokem.

  Po potopě byl Noe živ tři sta padesát let. Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a zemřel.

Toto nebude úvaha o nebezpečí alkoholismu, i když se ve mně pomalu rodí úvaha o víně a jeho významu v Písmu. Toto bude úvaha o našem vztahu k rodičům. Už několik let mi tento zvláštní příběh připadá vysoce aktuální.

Začnu tím, že přestože byl Noe v Božích očích nejspravedlivější z lidí, a proto jeho rodina byla jediná, která byla ušetřena, když Bůh seslal potopu, neznamená to, že každý jeho jednotlivý čin byl rozumný a chvályhodný. Vysazení vinice a pití vína nebyly v jeho situaci hříchem. Snad bychom mohli říci, že to byla nerozvážnost, která byla důsledkem nezkušenosti. 

            Noe se opil a uprostřed svého stanu se obnažil. (Tady se nám nabízí možnost zamyslet se nad biblickou nahotou, s níž se setkáváme nejprve ve třetí kapitole Genesis a naposledy ve třetí kapitole Zjevení. Ale to je na jinou úvahu. Už se na ni těším.) Neměl to dělat, ale na to jistě přišel sám, hned jak vystřízlivěl. 

SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Čemu lze věřit II.

Jeden z jeho synů ho „přistihl”. Příběhy patriarchů jsou zpravidla velmi stručné. Máme často tolik otázek! Mnoho věcí si musíme domyslet, a v tom bychom mohli snadno udělat chybu. Potřebujeme Ducha svatého, abychom porozuměli správně.

Tak například ve zprávě o oběti Abelově a oběti Kainově není výslovně řečeno, proč byla Kainova odpověď odmítnuta. Někteří vykladači soudí, že problém byl v tom, že při Kainově oběti nebyla prolita krev obětního zvířete. Možná to je správné chápání, ale jist si tím nejsem. Nepochybně ale Kainově oběti něco scházelo – Bůh ji jistě neodmítl z pouhého kapricu. 

U příběhu o Chámově přestupku by mě hodně zajímalo, jaký byl vztah mezi Chámem a jeho bratry a Noem a jeho syny. Proč se Chám dověděl o otcově opilosti? Proč o tom vyprávěl svým bratřím? Co ho k tomu vedlo? 

Písmo o tom mlčí. Nemlčí ale o tom, jak moc Noema Chámovo jednání popudilo a rozhněvalo. Dokonce nad svým synem vyslovil dvojí kletbu.

            Je načase, abych zmínil, proč už třicet let tento příběh promýšlím. 

Někdy zhruba před třiceti lety jsem se díval na televizi. Jeden slavný režisér natočil film o svých rodičích. (Vzhledem k tomu, jak málo se dívám na televizi, je pozoruhodné, že jsem se k ní dostal, právě když vysílali tento příběh.

Autor v něm otevřeně mluvil o svých (ještě žijících) rodičích a mluvil o nich hodně negativně. Ve mně to vyvolávalo velmi tísnivý pocit, že jde o něco nepatřičného. A když jsem při dalším čtení Genesis narazil na příběh o Noemovi a jeho synech, vybavil se mi onen krátký film.

 SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Na co jsem hrdý

Pokud jde o mne, svého otce jsem si velice vážil. Nemohu ale říci, že by náš vztah byl vřelý. Nicméně dodnes si téměř doslovně pamatuji některé naše světonázorové rozhovory, které jsme velmi na dlouhých turistických túrách. 

Dnes je mi jasné, proč u mne zůstával určitý pocit distance. Před otcovou smrtí jsem s ním totiž sepisoval jeho paměti. Všichni jsme tušili – samozřejmě včetně jej samotného – že mu zbývá několik měsíců a posléze týdnů života. Čím byl smrti blíž, tím otevřeněji o sobě mluvil. Za poslední dva měsíce jeho života jsem se o něm dověděl víc než za celý jeho předchozí život. A pochopil jsem, že jeho dětství a dospívání bylo mnohem složitější nežli to mé. 

Leč nikdy jsem otce nerozzlobil tak, aby mne proklel. Ve své pastorační praxi jsem se ovšem setkal s celou lidí, které jejich otec proklel. Následky bývají strašlivé, a zbavit se jich může jen ten, kdo uvěřil, že Ježíš vzal naše prokletí na sebe. 

 Na druhé straně mne nenapadlo svým synům požehnat. Ben si v pravý čas o otcovské požehnání sám řekl, čímž mne velice zahanbil. (Křesťanští otcové, přemýšlejte o tom.)

 Mohl bych psát o některých skutcích či vlastnostech svého otce, které hodnotím negativně. Ale nikdy by mi nepřišlo na mysl některé věci roztrubovat zvědavému publiku, jako to udělal onen režisér. Někteří lidé by možná namítli, že určité věci zamlčuji, a že chceme-li porozumět sami sobě nebo druhým, musíme zveřejnit všechno. Je to ale hloupost. Jsme synové Boží a ještě se neukázalo, čím budeme (viz 1. Janova 3). Bůh ví všechno, ale říká: Jejich hříchy a nepravosti už nebudu nikdy připomínat (Hebrejům 10,17). Pokud jsi činil pokání, nemusíš se obávat, že na Tebe Bůh (nebo Boží nepřítel, nebo kdokoli jiný) vytáhne nějaký tvůj dvacet let starý přiblblý post na facebooku nebo na nějaké jiné platformě.

Ještě jsem zdaleka nesdělil vše, co jsem načerpal z onoho příběhu o Noemových synech. Budu potřebovat nejméně jeden další článek. Ale jisté poučení si můžeme odnést již dnes: Úcta k rodičům nás nepovede k tomu, abychom do světa rozhlašovali, v čem a jak se mýlili a v čem pochybili. A neúcta k rodičům vede pod prokletí. 

 Možná namítneš: A co mají dělat ti, kterým otec ubližoval, nebo je dokonce zneužíval? 

Odpovím, dá-li Pán, za 14 dní.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 21. srpna 2025 Foto: