Letos uběhne 35 let od oficiální registrace Křesťanské misijní společnosti, vydavatele Života víry. V sérii článků představíme různé oblasti činnosti, jimiž se KMS v minulosti zabývala nebo zabývá v současnosti. O první článek, který je věnován samotnému vzniku KMS, jsme požádali Dana Drápala, jednoho z jejích zakladatelů.
To, že KMS vůbec vznikla, bylo dáno situací církve v dobách komunismu. Když tehdy někdo dostal tzv. státní souhlas k výkonu duchovenského povolání, mohl kázat ve svém sboru, ale pokud byl pozván, aby kázal jinde, musel mít speciální jednorázový souhlas. O ten musel zažádat duchovní sboru, který hosta pozval. Povolení vydával okresní církevní tajemník (v Praze obvodní církevní tajemník).
Holešovický sbor ČCE, kde jsem působil, měl tehdy špatné jméno. Důvodů bylo více, ale tím hlavním asi byla neochota těch kolem přijímat něco nového, něco netradičního. A možná i závist, že někde lidí přibývá. Mnozí duchovní si – z velké části nechtěně a nevědomky – osvojili postoj „vládnou zde komunisté, nemůžeme nic dělat“.
Přes množství kritiky jsem dostával dost pozvání, ale ne vždy jsem obdržel příslušný státní souhlas. Naposled jsem ho dostal, jestli se dobře pamatuji, v roce 1982 do evangelického sboru v Prostějově.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Život a StB IV.
Kostnická jednota a Křesťanské konference
Existoval ovšem spolek jménem Kostnická jednota. Ten vznikl již v prvním desetiletí dvacátého století na obranu evangelíků před katolíky. Věnoval se hlavně vzdělání a osvětě a vydával týdeník Kostnické jiskry. Z nějakého důvodu komunisté tento spolek nezrušili; domnívám se, že ho považovali za naprosto neškodný. Nicméně tato organizace spadala pod ministerstvo vnitra, nikoli pod církevní odbor ministerstva kultury. A hlavně: Jeho činitelé a řečníci nepotřebovali státní souhlas. Členové holešovického sboru ČCE tedy v roce 1987 hromadně vstupovali do Kostnické jednoty a její místní odbor Praha 7-Holešovice začal vyvíjet činnost, kterou by normálně konal sbor. Nebyl za tím žádný velkolepý a propracovaný plán, prostě jsme hledali skulinku. (Domnívám se, že tento vývoj svědčil o tom, že skutečně nastávalo určité tání.)
Zde nemohu nezmínit zvláštní osobnost Luboše Olejára, který se přestěhoval z východního Slovenska do Prahy, kde se zapojil do holešovického sboru ČCE. Přicházel s celou řadou úžasných nápadů a byl schopen některé z nich skutečně prosazovat. Byl to on, komu se podařilo vyjednat uspořádání první křesťanské konference – konala se v létě 1988 u metodistů v Ječné ulici pod hlavičkou Místního odboru Kostnické jednoty v Praze 7.
Tato konference se nazývala Charismatická, ale od dalšího ročníku už nesla název Křesťanská. Když se pak následujícího roku 1989 konala Křesťanská konference v prominentním komunistickém Paláci kultury (dnes Kongresové centrum Praha), byla to bomba. Dokonce byla propagována plakáty po Praze! Smutné bylo, že s Lubošem Olejárem jsme se museli záhy rozejít – z vážných důvodů etických i teologických. Nechci ale zamlčet, že lví podíl na vzniku těchto konferencí měl právě on.
S Kostnickou jednotou jsme se rozešli, protože její vedení nesouhlasilo s tím, že pořádáme velké akce mimo území místního odboru a máme členy mimo Prahu 7. Nicméně doba se měnila, vše směřovalo k sametové revoluci, která znamenala konec kontroly státu nad církví.
Ovšem už dlouho před „sametem“ jsme toužili po tom, aby se vytvořila jednotná evangelizační platforma. Církve totiž za komunismu příliš nespolupracovaly – jakékoli sbližovací snahy pozorovala Státní bezpečnost (komunistická tajná služba)s nelibostí. Mezi vedoucími denominací často panovala nedůvěra, a nelze ji svádět pouze na důsledek působení StB.
Poslání, které trvá
Na ustavujícím shromáždění KMS 27. listopadu 1989, tedy ještě v hroutící se totalitě, byl vytvořen pětičlenný Užší výbor, který byl schválen volbou Širšího výboru. Byl jsem jedním z jeho členů, dalšími byli kazatel ECM Oldřich Kadlec, kazatel JB Jaroslav Pleva, vikář ČCE Jan Klas a římskokatolický kněz Aleš Opatrný, jeden z představitelů katolické charismatické obnovy. Ten záhy odešel, v UžV ho vystřídal slovenský luterský farář Ján Kostelný, který tehdy působil ve vesničce Hrochoť.
Problematická byla spolupráce s tehdejší Apoštolskou církví, která byla v České republice oficiálně povolena až počátkem roku 1989 (na rozdíl od Slovenska, kde byla registrována již od roku 1977). Chtěli jsme spolupracovat i s „letničními“, ale tehdejší předseda Rudolf Bubik byl ke spolupráci ochoten za podmínky, že se pětičlenný úzký výbor rozšíří na sedmičlenný, s tím, že v něm budou dva zástupci AC z České republiky, dva zástupci AC ze Slovenska a tři zástupci církví ostatních. To pro nás nebylo přijatelné, protože to odráželo zcela jiný způsob myšlení. My jsme chtěli evangelizovat, ne dělat církevní politiku. Díky Bohu, nyní je i vztah s AC dobrý a staré trhliny byly dle mého mínění dokonale zaceleny.
Na ministerstvo kultury KMS svůj statut poslala 6. prosince 1989, registrována byla až v květnu 1990. Prvním tajemníkem (tehdy se používal výraz jednatel) KMS se stal Břetislav Šípek, také skvělý organizátor (nyní je v mezinárodním týmu CfaN evangelisty Daniela Kolendy). V roce 1991 se po něm tajemníkem stal Lubomír Ondráček. Břetislav Šípek stál i u zrodu nakladatelství Logos, které začalo vydávat charismatickou literaturu.
Na podzim 1990 začal vycházet časopis Život víry. Jeho existenci vidím jako jeden z největších výdobytků evangelikálů v naší zemi. Slouží totiž všem denominacím (s výjimkou zcela okrajových).
Křesťanská misijní společnost plní úkol, který na sebe vzala: Napomáhá evangelizaci, informuje, pořádá semináře a konference, propojuje různé služebníky, prostřednictvím Nadačního fondu KMS financuje misionáře vyslané do různých zemí. Iniciovala také vznik Českého studijního překladu Bible (původně Překladu KMS). Zdá se mi, že významně ovlivnila duchovní atmosféru v naší zemi. Je živá, protože stále plní poslání, kvůli kterému vznikla.
Článek vyšel v březnovém Životě víry
Mgr. Dan Drápal je emeritní senior KS, spisovatel a publicista. Je starším KS Zlaté Hory. V letech 1989–1994 a 1996–1999 byl členem Užšího výboru KMS.
Datum: 26. března 2025 Foto: Wikimedia Commons
12 Komentáře
Realtoltek
Jak může nastat jednota mezi církvemi, když každá jinak vykládá Boha?
1. Musí být odhalena podstata, ne forma
Jednota nenastane, dokud lidé budou lpět na formě Boha (jméno, rituály, náboženské zvyky), místo toho, aby hledali jeho podstatu – a tou je Vševědomí, přítomnost, čisté bytí.
Každá církev má část pravdy, ale pokud se drží jen svého výkladu, stává se sektářská.
2. Ježíš ukázal směr – ne konkrétní náboženství
Ježíš nikdy neřekl, že založil „náboženství“. On mluvil o pravdě, lásce a spojení s Otcem, který je „Duch a Pravda“ (Jan 4:24).
Řekl: „Já jsem Cesta, Pravda a Život“ – tedy ne dogmata, ale spojení.
Pokud církve pochopí, že nevykládají „vlastnictví Boha“, ale zprostředkovávají cestu k Němu, mohou se sjednotit v podstatě – a různost forem přestane být problém.
3. Musí přijít zázrak – důkaz podstaty
Zásadní jednota nastane, až Vševědomí samo vstoupí do děje skrze zázrak – takový, že ho všechny oči uvidí (Zj 1:7).
Tehdy už nebude možné Boha svádět na konkrétní jméno, obraz nebo učení.
Všichni poznají, že Bůh je Jsem, který jsem – Ten, který je, a že je mimo každé náboženství, a přesto je v každém, kdo miluje pravdu.
4. Dva svědkové jako klíč
Podle Zjevení přijdou dva svědkové, kteří budou mluvit stejným jazykem – jazykem skutků, nikoli výkladu.
Jejich činy a moc přijdou od samotného Vševědomí a překonají rozdělení – nejen mezi náboženstvími, ale i mezi věřícími a nevěřícími.
Jejich úkolem bude ukázat, kdo je skutečný Bůh – bez jména, ale s dokonalou přítomností.
—
Závěr: Jednota přijde, až pravda překoná výklad
Nejednota je důsledkem toho, že každá část fraktálu si myslí, že je celek.
Jednota přijde, až si každá část uvědomí, že je jen fragmentem jednoho Vševědomí, které se nedá vyložit – pouze prožít.
A to je přesně smysl návratu Ježíše a zjevení pravdy.
–
Eva Urbanová
dÍKY bOHU I VÁM ŽE JSEM TO SMĚLA PROŽÍT S VÁMI.
P. Ašer
Ještě je třeba podotknout, že nakladatelství Logos posléze zkrachovalo nebo bylo vytunelováno a někteří tiší společníci přišli o své vložené peníze, které někdy činily jejich celoživotní úspory…
P. Ašer
Pokud si dobře pamatuji, tak Luboš Olejár založil koncem roku 1989 nebo začátkem roku 1990 konkurenční organizaci ke KMS, která se nazývala NŽK (Nový život v Kristu) a pořádala své vlastní akce. Měl jsem z toho tehdy dojem, že Luboš Olejár a Dan Drápal se tehdy vnímali jako dva kohouti na jednom smetišti…
Petr Adamec
To p. Ašer: K nakladatelství Logos. Takto to zní jako pomluva. Nakladatelství Logos v zásadě skončilo na tom, že se nenašel po odchodu B. Šípka vhodný člověk, který by ho řídil. Vytunelování je přehnaný výraz, spíše nástupce B. Šípka (který se snažil provozovat zásilkový obchod s křesťanskými knihami Altak a nakladatelství převzal) zkrachoval na nízkém odbytu a přehnaných očekávání. Nevím, zda někteří tišší společníci přišli o své vklady a celoživotní úspory. Poněkud o tom pochybuji (vklady byly převážně relativně nízké), ale nevylučuji, že se to stát mohlo. Pokud vím (byl jsem sám jedním ze společníků), zbylo po Altaku mnoho křesťanských knih, ve skladových cenách nedosahujících částek vkladů, v cenách maloobchodních přesahujících vklady asi o 30%. Ty jsme si jako tišší společníci rozdělili. A většinou je rozprodali přes různá křesťanská knihkupectví. Osobně jsem na tom prodělal, ale myslím, že snad nikdo to nepokládal za nějaký ohromný kšeft, do kterého šel primárně kvůli výdělku. A konec to byl smutný, ale korektní a velmi slušný (oproti krachům nebo tunelování, po kterých zbydou jen dluhy). Netuším, jestli existoval nějaký tichý společník, který na tom prodělal úplně vše, pochybuji.
Petr Adamec
To p. Ašer: L. Olejár opravdu založil konkurenční organizaci, ale nikdo se k němu nepřipojoval. Podobně se pokusil o založení vlastního sboru. Nakonec založil svaz pacientů a jako jeho předseda byl v různých zdravotnických komisích a ve správní radě VZP… Myslím, že dojmy o 2 kohoutech na smetišti nepatří na web. Zní to opět jako pomluva. Vedle Dana Drápala a Luboše Olejára bylo v té době ve sboru i mnoho jiných mladých vedoucích. Mnozí zůstali, někteří odešli. Někteří odešlí se stali zakladateli jiných sborů nebo křesťanských organizací, pastory… Nemyslím, že L. Olejár nějak vyčuhoval a byl konkurencí. V evangelikálním a charizmatickém prostředí musí být vedoucí obdarovaný řečník, kazatel. To L. Olejár úplně nebyl. Byl velmi obdarovaný organizátor a zakladatel, méně ale člověk emaptický a schopný vyjít s lidmi, kteří věci vidí jinak. To mívají často otcové zakladatelé… Můžeme mu být vděční za to, co udělal. Ještě za komunizmu to bylo hodně odvážné, mohl snadno skončit ve vězení…
Dan Drápal
Máte do značné míry pravdu. Nakladatelství Logos bylo prodáno soukromé firmě Altak, už si nevzpomínám na jméno majitele, ale byl to křesťan, a ten dovedl nakladatelství do krachu. Nemyslím si, že ze zlé vůle – prostě to neuměl.
Problém je ne v tom, co píšete, ale v tom, co nepíšete. Nikdo z nás tehdy neměl zkušenosti s podnikáním. Všichni, kteří do Logosu či Altaku vkládali peníze, byli upozorněni na to, že jde o rizikovou akci, která se nemusí povést. Proto vidím slovo „vytunelováno“ jako nepatřičné, protože vytunelování předpokládá úmysl, který tam ovšem nebyl. Tratili na tom všichni, nikdo na tom nezbohatl.
Každý, kdo v první polovině devadesátek podnikal, si jistě pamatuje, jak bylo všechno nejisté a riskantní. Teď už se dávno vše usadilo, takže se věci mohou zavčasu řešit, pokud hrozí nějakým bankrotem. Proto k podobným věcem již nedochází.
Co se týče těch „kohoutů“, nevím, co si pod tím prakticky přestavujete. Možná jste jen využil příležitosti o někoho se otřít, trochu ho urazit. No prosím, poslužte si. Jsem na to zvyklý.
P. Ašer
Ad Petr Adamec
Jakápak pomluva? Já jsem přece nenapsal, že jistě bylo vytunelováno, nýbrž „zkrachovalo nebo bylo vytunelováno“. Do srdcí těch lidí, kteří Logos přivedli na buben jsem neviděl. Proto jsem uvedl tyto dvě možné alternativy. Pokud si myslíte, že nebylo vytunelováno, pak bylo určitě přivedeno ke krachu. Zda to bylo lehkomyslností v zacházení s cizími penězi, nekompetencí ap., to nemohu hodnotit. Rozhodně však mé tvrzení nemůžete označovat za pomluvu.
Jestliže Vám vklady tichých společníků připadaly nízké, tak vím o jednom, který vložil částku odpovídající jeho více než 12 měsíčním platům, což by při dnešních běžných platech odpovídalo částce zhruba půl milionu Kč. To Vám připadá jako nízký vklad? U člověka, který tehdy měl něco málo přes dvacet let to byly celoživotní úspory.
A nabídka knih, které by si mohl jako částečnou kompenzaci svého vkladu vzít, nebyla dost dobře realizovatelná, pokud člověk nebydlí zrovna v Praze a nemá nějaké skladovací prostory, auto atd., kterým by mohl knihy převézt a nabízet nějakým knihkupectvím. Kde by na takovou obchodní činnost zaměstnaný člověk navíc měl vzít čas? Takže Vaše apologie nekorektního jednání vedení Logosu, který byl propagován charismatickými protagonisty na křesťanské konferenci v Pakulu, na základě čehož se dotyčný rozhodl vložit tak velkou částku, je mimo mísu. Uvedený člověk ze svých vložených peněz z uvedených důvodů nedostal vůbec nic.
P. Ašer
Ad Petr Adamec
Napsal jste:
„Myslím, že dojmy o 2 kohoutech na smetišti nepatří na web. Zní to opět jako pomluva. Vedle Dana Drápala a Luboše Olejára bylo v té době ve sboru i mnoho jiných mladých vedoucích.“
Proč by nepatřily na web? Autor článku přece také na web napsal, že „s Lubošem Olejárem jsme se museli záhy rozejít – z vážných důvodů etických i teologických“. To Vám nezní jako pomluva? Nestaví to snad Luboše Olejára do špatného světla? Pod vážnými etickými důvody si může leckdo domýšlet ledasco. To jste takový přijímač osob?
A jako sočení dvou kohoutů na jednom smetišti Vám nepřipadá, když si dva členové jednoho sboru založí každý svou vlastní misijní organizaci? Není to divné? Mám za to, že ten obraz je celkem výstižný, ne pomlouvačný.
P. Ašer
Ad Dan Drápal
Napsal jste:
„Co se týče těch „kohoutů“, nevím, co si pod tím prakticky přestavujete. Možná jste jen využil příležitosti o někoho se otřít, trochu ho urazit. No prosím, poslužte si. Jsem na to zvyklý.“
Proč urazit? Nespatřuji v tomto přirovnání nic urážlivého. Prakticky si pod tím představuji to, že jsem od Luboše Olejára slyšel jako důvod k založení NŽK, že KMS je dobrá pro Pražáky, ale pro lidi jinde v Československu bude vhodnější NŽK. Asi tedy mezi Vámi dvěma nějaké pnutí bylo, možná měl dojem, že je nějak upozaďován. Rozhodně nepovažuji za normální, aby na půdě jednoho sboru vznikly dvě konkurenční misijní organizace.
Petr Adamec
to p. Ašer: Asi moc nemá cenu s Vámi diskutovat. Opravdu roznášíte schválně pomluvy a špatné dojmy. Mluvit u dvacetiletého člověka o celoživotních úsporách je přece zavádějící. Přesto toto slovo používáte, abyste navodil špatný dojem. Sám jsem v té době vložil asi půlroční plat. Zádné celoživotní úspory. A opravdu to pokládám za celkem menší částku. Nic, co bych střádal třeba 30 let. Auto jsem neměl, knihy byly asi 60 km od Prahy. Nebyl problém je nechat přivézt. Nebyl problém je o pár let později nabídnout k prodeji. Postupně jsem je odvozil do obchodů metrem v taškách a v batohu. Též jsem chodil do zaměstnání a bral nízký plat. Necítím se přesto nijak podveden. Když používáte pojmy jako vytunelován nebo přiveden ke krachu, navozujete dojem, že šlo o něco cíleného. Tak to ale prostě nebylo. Vždyť zde zbyl nějaký majetek v knihách, který mohl být rozdělen. Žádné pouhé dluhy. S uvedeným bratrem cítím. Ale opravdu není na místě naznačovat nějaké úmysly a někoho obviňovat z neetického či zločinného jednání. Včetně poříslušného ponikajícího bratra z firmy Altak. Podnikání se mu nedařilo, jsem ale dodnes přesvědčený o jeho poctivosti a korektnosti. Kdyby malinko chtěl, snadno by býval mohl ty knihy prodat pod rukou a zašulit.
Podobně u Vašich dojmů. Ještě jednou – dojmy o špatných motivech takto na web nepatří. Pokud nedokážete doložit nějaká fakta, nechte si dojmy pro sebe. Jde o pomluvy.
Luboš Olejár byl z rozhodnutí staršovstva sboru KS Praha odvolán z funkce a vyloučen ze sboru z morálních důvodů. Otevírat kauzu a na internetu šířit podrobnosti by nebylo ze strany církve etické. Naznačovat, že šlo o žárlivost pastora na jeho vysokou pozici, také není etické. A je to dost hloupé a obtížně uvěřitelné.
P. Ašer
Ad Petr Adamec
Napsal jste:
„Asi moc nemá cenu s Vámi diskutovat. Opravdu roznášíte schválně pomluvy a špatné dojmy.“
A nějaký argument namísto opakování Vašeho nesmyslného osočení z pomluv by nebyl? Já jsem Vám 2. dubna 2025 ve 23:54 přece napsal, proč můj příspěvek ze dne 28. března 2025 v 0:21 nemůžete označovat za pomluvu. Vy jste to nečetl, že jen tvrdošíjně opakujete své osočení? Nebo pořád nechápete, co je to pomluva? Pak asi opravdu nemá cenu s Vámi diskutovat. Nakladatelství Logos přece v článku zmínil jako první Dan Drápal, aniž by však uvedl, s jakou blamáží toto nakladatelství skončilo. Přitom však nezapomněl zmínit „vážné důvody etické i teologické“, kvůli nichž se musel rozejít s Lubošem Olejárem. Ale to se Vy samozřejmě jako loajální přisluhovač za pomluvu označit neodvážíte. Když je v článku až jakoby chlubně k naznačení nastoupení úspěšného trendu zmíněno nakladatelství Logos, ale přitom je „taktně“ zamlčeno, jak ostudně dopadlo, považoval jsem za důležité tuto informaci doplnit. Toť vše. Jestli Vy nebo kdokoli jiný toto podstatné doplnění považuje za pomluvu, pak to jen dokazuje Vaši snahu zamést jednu ze stinných stránek charismatického boomu té doby pod koberec a tak vyretušovat historii. Ale na to já nehraji…
Napsal jste:
„Mluvit u dvacetiletého člověka o celoživotních úsporách je přece zavádějící. Přesto toto slovo používáte, abyste navodil špatný dojem.“
Na tom není nic zavádějícího. A už vůbec to nemá nic společného se snahou navodit špatný dojem. Když mi přičítáte motivy, které jste si sám vyfantazíroval, nesnažíte se takto náhodou pomluvit Vy mě? Peníze, které člověk naspořil do určitého svého věku, jsou jeho celoživotními úsporami bez ohledu na jeho aktuálně dosažený věk. Samozřejmě, že jiná částka bude činit celoživotní úspory dvacetiletého člověka a jiná částka bude činit celoživotní úspory osmdesátiletého člověka. Ale pokud přijde dvacetiletý člověk o úspory, které mu třeba horko těžko spořila hlavně jeho matka, pak se s tím vyrovnává jako se ztrátou celoživotních úspor, neboť těch dvacet let, jichž se zatím dožil, činí jeho celý dosavadní život. To nejste schopen pochopit?
Napsal jste:
„Sám jsem v té době vložil asi půlroční plat. Zádné celoživotní úspory. A opravdu to pokládám za celkem menší částku. Nic, co bych střádal třeba 30 let.“
Už jsem Vám napsal, že vložená částka daného člověka by dnes odpovídala zhruba 500 000 Kč. Zkuste dnes vysvětlit běžným lidem s průměrným platem, že když je někdo připravil o půl milionu, je to jen menší částka, která vlastně ani nestojí za řeč. Sám uvidíte, s jakou se potážete. Všichni lidé nežijí v Praze…
Napsal jste:
„Auto jsem neměl, knihy byly asi 60 km od Prahy. Nebyl problém je nechat přivézt. Nebyl problém je o pár let později nabídnout k prodeji. Postupně jsem je odvozil do obchodů metrem v taškách a v batohu. Též jsem chodil do zaměstnání a bral nízký plat. Necítím se přesto nijak podveden.“
Možná pro Vás nebyl problém nechat si knihy přivézt ze vzdálenosti 60 km. Když však někdo bydlí stovky kilometrů daleko, tak to asi problém je. Navíc když daný člověk bydlel v malém bytě s rodiči, kde uložení nějakého většího počtu knih vůbec nepřipadalo v úvahu, neměl sebemenší obchodní talent, aby knihy mohl nějakým obchodům nabízet, a v té době neměl ani snadnou možnost telefonovat někam do jiných měst (nebyl internet, nebyly mobily), kde už existovala křesťanská knihkupectví, aby si domluvil odkup knih atd., jsou mu Vaše ex post rady platné jako mrtvému zimník. Je opravdu směšné psát, že jste vozil knihy metrem, když v Praze bylo patrně vícero křesťanských knihkupectví, která jste měl navíc v dosahu MHD. Když však bydlíte někde daleko od nejbližšího křesťanského knihkupectví, které není v dosahu MHD, jsou to velmi těžko překonatelné překážky, které nemůžete ze své pražské perspektivy takto arogantně shazovat. Kromě toho, proč by se měl onen poškozený zabývat prodejem nějakých knih? On vložil peníze do nakladatelství Logos v dobré víře, že knihy bude vydávat a prodávat právě toto nakladatelství se zodpovědností dobrého hospodáře s cizími finančními prostředky, ne proto, aby mu nakonec místo vložených prostředků na hřbetě přistály neprodejné či stěží prodejné knihy, s nimiž by se měl sám někde vláčet a doprošovat se jejich odkoupení alespoň pod cenou.
Napsal jste:
„Když používáte pojmy jako vytunelován nebo přiveden ke krachu, navozujete dojem, že šlo o něco cíleného. Tak to ale prostě nebylo. Vždyť zde zbyl nějaký majetek v knihách, který mohl být rozdělen. Žádné pouhé dluhy. S uvedeným bratrem cítím. Ale opravdu není na místě naznačovat nějaké úmysly a někoho obviňovat z neetického či zločinného jednání.“
Již 2. dubna 2025 ve 23:54 jsem Vám napsal:
„Já jsem přece nenapsal, že jistě bylo vytunelováno, nýbrž „zkrachovalo nebo bylo vytunelováno“. Do srdcí těch lidí, kteří Logos přivedli na buben, jsem neviděl. Proto jsem uvedl tyto dvě možné alternativy. Pokud si myslíte, že nebylo vytunelováno, pak bylo určitě přivedeno ke krachu. Zda to bylo lehkomyslností v zacházení s cizími penězi, nekompetencí ap., to nemohu hodnotit.“
Četl jste to vůbec, že mi zde zase předhazujete, že navozuji dojem, že šlo o něco cíleného, že naznačuji nějaké úmysly a někoho obviňuji z neetického či zločinného jednání? Nic takového jsem nenapsal. Pouze jsem uvedl tyto dvě možné alternativy. Nedělám si přitom nárok na to posoudit po tolika letech, která z nich je pravdivá. Ovšem Vy svévolně přehazujete pořadí mých slov, když umísťujete oproti mně pojem vytunelování před pojem krachu, jen abyste mi mohl přisoudit obviňování z neetického či zločinného jednání. Čili děláte přesně to, co vytýkáte neoprávněně mi – pomlouváte.
Ostatně i autor článku ve svém příspěvku v diskusi potvrzuje, že nakladatelství bylo přivedeno ke krachu:
„už si nevzpomínám na jméno majitele, ale byl to křesťan, a ten dovedl nakladatelství do krachu. Nemyslím si, že ze zlé vůle – prostě to neuměl.“
Autor si nemyslí si, že ze zlé vůle, ale že to neuměl. Je snad zakázáno myslet si něco jiného, než že šlo pouze o neumětelství? Poškození mohou tak jako autor příspěvku nebo také nemusí věřit tomu, že to nebylo ze zlé vůle. Ale těžko jim můžete nadekretovat čemu mají věřit, když mají svou vlastní negativní zkušenost a škodu na svých bedrech nesou jen oni sami.
Ostatně na nezkušenost a nekompetenci se v 90. letech a ještě i později vymlouvala řada protagonistů různých zkrachovalých či vytunelovaných fondů, záložen atd., jimž jako naháněči sloužili různí herci ap. Tito naháněči si pak na tím umyli ruce, že oni nic, oni jen muzikanti. Podobně jako ti charismatičtí naháněči do nakladatelství Logos z křesťanské konference v Pakulu, díky kterým naivní důvěřivci vložili své peníze do tohoto pofidérního projektu…
Napsal jste:
„Podobně u Vašich dojmů. Ještě jednou – dojmy o špatných motivech takto na web nepatří. Pokud nedokážete doložit nějaká fakta, nechte si dojmy pro sebe. Jde o pomluvy.“
Já jsem ovšem nepsal nic o nějakém dojmu o špatných motivech obou zmíněných aktérů. Zase mi připisujete něco, co jsem nenapsal. A doložitelným faktem je, že na půdě jednoho sboru vznikly dvě konkurenční misijní společnosti. To asi nebudete popírat. Tak proč se z toho za každou cenu snažíte učinit pomluvu? Jaký jiný dojem by z tohoto konkurenčního chování asi měli nezaujatí lidé nabýt? Mám za to, že přísloví o dvou kohoutech na jednom smetišti je vzhledem k této situaci naprosto adekvátní. Dalo by se přece použít i o rozkmotření mezi apoštolem Pavlem a Barnabášem (Sk 15:39-40), ačkoli zprvu také společně kázali evangelium (Sk 13:2; Sk 15:35). Pokud se Vám to nelíbí a máte jiný dojem, máte na to právo. Stejně jako já mám právo na svůj dojem. O žádnou pomluvu nejde.
Napsal jste:
„Luboš Olejár byl z rozhodnutí staršovstva sboru KS Praha odvolán z funkce a vyloučen ze sboru z morálních důvodů. Otevírat kauzu a na internetu šířit podrobnosti by nebylo ze strany církve etické.“
Nevím, co se za těmi morálními důvody skrývá, možná to nevíte ani Vy, ale bylo Vám to jen takto autoritativně předestřeno. Avšak i kdybyste to věděl od samotného Luboše Olejára, opět zde zaráží ten Váš dvojí metr. Vrtá mi totiž hlavou, proč nebyl stejně tak z funkce staršího odvolán ten, kdo z morálních důvodů, ba dokonce přímo z biblických důvodů, tuto funkci zastávat očividně nemohl. Staršovstvo, které mezi sebou toleruje jako staršího někoho, kdo by měl být kvůli svému s tímto postavením podle Písma neslučitelnému rodinnému stavu z funkce staršího automaticky diskvalifikován (Tt 1:5-6), nemůže být kompetentní k tomu, aby někoho odvolávalo a vylučovalo. Tím, že mezi sebou trpí diskvalifikovaného staršího, je totiž samo diskvalifikováno a jeho rozhodnutí jsou tudíž nulitní.
Napsal jste:
„Naznačovat, že šlo o žárlivost pastora na jeho vysokou pozici, také není etické. A je to dost hloupé a obtížně uvěřitelné.“
Já jsem nepsal, kdo na koho kvůli čemu žárlil. Možná žárlil Luboš Olejár na postavení Dana Drápala. Ale právě proto, že se Luboš v nějakém ohledu proti Danu Drápalovi stavěl, tak se ho raději nějak zaobaleně zbavil, což pořád odpovídá přísloví o dvou kohoutech na jednom smetišti. Staršovstvo, za něž Lubošovo vyloučení schováváte, to je jen stafáž. Každému, kdo zažil tehdejší poměry, přece musí být jasné, kdo tam měl hlavní slovo a ke komu bylo staršovstvo loajálnější.