Dan Drápal: Znovu k situaci Romů

Můj článek „S rasismem je to složité“ vyvolal celou řadu zajímavých reakcí a poměrně málo osobních útoků; proto jsem se rozhodl na některé myšlenky zareagovat. 

            Jedna námitka se týkala mé formulace, že Romové si nezvolili správnou strategii, zatímco Vietnamci ano. O volbě se prý nedá hovořit, protože nedošlo k žádnému hlasování v rámci dané komunity.

            Pokud bychom slovo „zvolit“ brali čistě formálně, tak se patrně jedná o námitku oprávněnou. Sloveso „zvolit“ ale používáme často v přeneseném či širším slova smyslu, např., „disidenti zvolili vnitřní svobodu“. Předpokládám, že tomu všichni rozumíme, přestože disidenti o vnitřní svobodě nikdy nehlasovali. 

            Pokud bych nesměl použít slova „zvolit“, nevím, jak bych mohl svou myšlenku vyjádřit. Uvedl jsem Vietnamce jako ty, kdo zvolili jinou strategii. (Kdybych žil ve Spojených státech, nemluvil bych o Vietnamcích, ale o Asiatech obecně, protože podobnou strategii volili ve Spojených státech Korejci, Japonci i Číňané.) 

            Přičemž trvám na tom, že o svého druhu volbu jde. Pokud bychom chtěli ve Spojených státech mluvit o hlavních etnických skupinách, pak bychom museli zmínit „bílé“ Američany, Židy, Hispánce, Asiaty, Indiány, Afroameričany (o Židech by se dalo diskutovat, zda tvoří samostatnou skupinu nebo zda by měli být zahrnuti pod bělochy). Jestli je někdo na amerických universitách diskriminován, tak jsou to Asiaté. To má své důvody, které zde nebudu uvádět – je to trochu jiná kapitola. Asiaté by se mohli hlasitě bránit, poukazovat na diskriminaci, ale oni většinově volí jinou strategii: Smiřují se s tím, že chtějí-li se někde prosadit, musí vynaložit větší snahu a dosáhnout lepších výsledků než jiná etnika. 

            Pokud chcete vyhrocený biblický případ, vzpomeňte na Syrofeničanku ze sedmé kapitoly Markova evangelia. Když požádá Pána Ježíše, aby uzdravil její dcerku, náš Mistr jí odpověděl velmi tvrdě, až urážlivě. (Dnes by byl za svou odpověď žalován či při nejmenším morálně lynčován.) Syrofeničanka se ale neurazí a odpoví velmi pokorně. Jsem přesvědčen, že lze právem říci, že „zvolila“ určitý přístup; mohla přitom zareagovat zcela jinak. 

            Asiaté ve Spojených státech tedy zvolili jinou strategii, svým způsobem náročnější, nicméně z dlouhodobého hlediska úspěšnější. Nechci tím tvrdit, že se lidé proti diskriminaci nemají vůbec ozývat a mají si nechat všechno líbit; jen chci upozornit, že v naší moci je volit z několika možností, a z tohoto hlediska považuji mluvit o „volbě“ za oprávněné, byť nedochází k žádnému hlasování. 

            Za závažnější považuji tvrzení jedno z čtenářů, který je mi jinak příznivě nakloněn, totiž že hlavní problém (99 %) je v tom, že se Romové málo snaží. Jistě, Romové se ze své situace nevymaní, pokud se (také) nebudou snažit. Přesto jsem přesvědčen, že míč je na naší straně hřiště. Romové v naší společnosti neumí chodit, kromě určitých vyšlapaných cestiček. Ale nemyslím si, že by to byla jejich vina. Neznají alternativu k tomu, v čem žijí. A pokud by ji znali, neuměli by se v ní pohybovat. Ale aby to „bílý“ pochopil, musel by s nimi strávit nějaký čas a porozumět jejich uvažování a jejich možnostem. 

            Dále jsem zaznamenal povzdech, že pokud nějaký Rom nabude vzdělání a lepšího společenského postavení, odstřihne se od romské komunity. Tady se ale začínáme blížit k jádru pudla. Vzdělaný Rom má totiž před sebou pouze dvě moznosti: Buď se od své komunity zcela oddělit, nebo přijmout její způsob života. K tomu patří, že když přijde o bydlení váš bratranec, vezmete ho i s jeho rodinou do svého beztak malého bytu. Zřejmě si nemůžete říci, že vezmete jen jeho nebo jedno z jeho dětí. Buď tedy hrajete podle not společenství, nebo se od něj oddělíte. Něco napůl nepřipadá v úvahu. 

            Pak je zde ještě jeden faktor, který celou věc komplikuje. Znám několik rodin či jednotlivců, kteří adoptovali romské dítě. Ocituji matku jednoho z nich: „Když jsme si dcerku brali, myslela jsem, že role genů a role výchovy je asi tak 50:50. Teď si myslím, že je to spíše 70:30.“ To jsou slova matky, která měla ve spořádaném manželství dvě vlastní děti, k němuž přidali jedno romské. Neznělo to jako zklamání, jako stížnost. Bylo to konstatování, že věci nejsou jednoduché. Podobné věci jsem slyšel i od ostatních rodin. 

            To je jeden z důvodů, proč tvrdím, že integrace Romů není nic jednoduchého. To ale neznamená, že bychom měli složit ruce v klín.

            Konečně chci zmínit ještě jednu zkušenost. Předem podotýkám, že se jedná o zkušenosti z druhé ruky. Sám bych uvítal, kdyby někdo prozkoumal a přinesl zprávu o tom, jak je to doopravdy, tj. zda se nemýlím. Následující povídání je tedy bez záruky. 

            Před několika lety přišlo probuzení mezi Romy žijícími někde mezi Spišskou Novou Vsí a Prešovem. Zasáhlo celé osady. Romové činili pokání a jejich životy se začaly výrazně měnit. Nicméně v té době byly již na Slovensku nastaveny sociální dávky tak, že se z nich nedalo žít. Obrácení Romové ovšem už nemohli krást a práci jim nikdo nedal. Jak to vyřešili? Emigrací do Velké Británie (o tom se psalo i v českých novinách, aniž bylo ovšem zmíněno, jaká byla motivace tohoto exodu). O několik let později jsem četl – opět v sekulárním tisku – o tom, že Romové přišlí ze Slovenska si vedou v Británii překvapivě dobře. Někteří z nich dokonce úspěšně podnikali. Rozhodně si vedli lépe než v České republice nebo na Slovensku. Zřejmě měli v Británii větší šanci vymanit se z bídy než u nás a na Slovensku. 

            Předpokládám – o tom se patrně nepsalo nebo jsem to nečetl – že ze Slovenska emigrovali zejména ti, které bychom mohli označit jako elity jejich společenství. To ovšem jen zhoršovalo situaci těch, kteří zůstali. 

            Myslím, že jak od slovenské, tak od naší vlády by bylo inteligentní, kdyby příslušné orgány věnovaly pozornost (provedli audit, abych trochu popíchl jednoho ze svých milých kritiků) tomu, proč se v Británii dařilo to, co se nedařilo u nás. A aby si třeba přiznaly, že obrácení Romů ke Kristu vedlo k pozitivním změnám, k nimž mnoho jiných – často velmi nákladných – opatření nevedlo. To by ale znamenalo zbavit se některých stereotypů, k nimž patří tvrzení, že na víře nezáleží. 

Autor je teolog a publicista Datum: 29. července 2020 Foto:

Tags: ,,,

48 Komentáře

  1. Sociální integrace je na Wikipedii definována jako „oboustranný psychosociální proces sbližování minority znevýhodněných a majority intaktních.’’
    Nebudu se přít o to, co přesně znamená slovo intaktní.
    Myslím, že významově tady jde o začleňování problémové skupiny do vcelku bezproblémové majority. Podle mého názoru je to chybná strategie. Nic takového jako bezproblémová majorita neexistuje. Žije snad ta majorita tím pravým a správným způsobem. O tom lze pochybovat. Pokud má nějaký člen minority přejímat její hodnoty, ať je tedy přejímá. Nikdo mu jistě nebude bránit. Lidé o něm řeknou: To je ten slušný, spořádaný Rom. Moje sestra měla představu o slušných Romech: Mají záclony. Mají starou sedačku maximálně deset let a už si kupují novou.
    Nemusím dodávat, že to jsou maloměšťácké představy o slušnosti.
    Pokud je strategie osobní volbou, je tedy třeba mluvit o strategii konkrétní osoby, nikoli Vietnamců a Romů.
    P. S. : Sama mám sedačku už patnáct let a nepřipadám si nijak neslušně. Mou strategií není, aby mě někdo uznával kvůli mé úspěšnosti v této společnosti.

    Odpověď
  2. Z pohledu katolické církve a jejich integrace lze historicky doložit toto : Poprvé se Romové objevili na našem v roce 1417 [3] pod vedením vojvody Panuela. Přes naše zeměprošli velmi rychle a pokračovali na Slovensko. Cestou se prokazovali ochrannými listinami. Ty jimzajišťovaly vlídné přijetí. Tyto listiny se označovaly jako „glejty“. V polovině šestnáctéhostoletí se ale situace pro Romy změnila. Katolická církev měla vůči nim výhrady, které nakonec
    přerostly v represi. Ta se ještě více prohloubila v roce 1541, kdy byli Romové obviněni ze založení
    požáru v Praze.
    Od Romů se očekávalo, že se z nich stanou řádní křesťané. V této politice pokračoval i císař Josef II. „V osvícenském
    přístupu pokračoval i syn Marie Terezie, císař Josef II. (1780-1790), který ve svém nařízení z roku
    1782 kladl důraz na školní docházku dětí, vyučení romské mládeže, povinnou návštěvu bohoslužeb a
    zlepšení hygienických podmínek.“
    Snahy o asimilaci Romů vyústily v roce 1927 vydáním
    zákona č. 117 o potulných Cikánech. Tento zákon byl v rozporu s ústavou republiky a diskriminoval
    hlavně potulné a kočovné Romy, protože Romové od této chvíle byli vedeni v evidenci, což pro ně
    však v podstatě znamenalo žít pod neustálým dozorem.

    Odpověď
  3. Zajímavé je postavení ženy u Romů :
    Romská žena je ve společnosti vždy až druhá, po svém muži. Svůj názor může sice mezi muži říct,
    není na něj ale brán zřetel. Svoje názory může totiž prezentovat jen mezi dalšími ženami. Romské
    ženě se nedostává taková úcta jako romskému muži, vždy kráčí za svým mužem. Kdyby šla po ulici žena
    před mužem, znamenalo by to, že vládnou ženy a to není možné. „Neexistuje to, aby žena bola viac
    ako muž, pretože muž nosí klobúk a žena iba ručník.“ [26] Pro romskou ženu je to samozřejmost, je
    tak od malička vychovávaná. Pokud muži o něčem debatují, ženy stojí bokem a nesmí do hovoru mužů
    zasahovat.
    Zvláštní postavení mají v romské společnosti staré ženy. Ostatní se na ně dívají s úctou, kvůli
    jejich zkušenostem a vědomostem. Některé disponují léčitelskými schopnostmi. Právě za nimi chodí
    ostatní členové rodiny pro radu. Tyto ženy zaujímají v podstatě rovnocenné postavení s muži.

    Odpověď
    • To je zajímavé. V muslimské společnosti mají ženy po padesátce také mnohem větší vážnost než ženy mladé. I muži dají na jejich rady.
      Nevím, čím to je.

      Odpověď
      • I křesťané ctili ženy moudré a rozvážené. Taková starší žena měla být příkladem ženám mladším. Hodně to rozvádí apoštol Pavel. Ostatně obdobně to platilo i u mužů. Na druhou stranu, když dnes vidím některé padesátníky, jak se chovají, tak se ani nedivím, že je mladí nectí. Snad mají někteří lidé po padesátce pocit, že jim ujíždí vlak a chtějí si to dokázat tím, že se snaží být stále mladí. Bohužel spíše ve smyslu nerozvážnosti, nestálosti a kosmetických úprav zevnějšku. Zatím ale každý věčně mladý stejně umřel a pokud nemyslel i na údržbu své duše, nevím, jak to s ním dopadne. Já už jsem také překročila padesátku a jsem tomu ráda. Už se nerozčiluji pro drobnosti jako v mládí, beru věci více s rezervou. Myslím, paní Hájková, že vy jste také žena rozvážná, kterou je radost ctít. A že Vás také lidé, kteří Vás znají, také patřičně ctí. Být moudrým starším člověkem má své výhody. I v dnešní době 🙂

        Odpověď
        • Mně už je přes šedesát.
          Ve stáří prý je nám zapotřebí trojího: Přijetí, odevzdání a vyjití ze sebe.
          Kdo to nezvládne, stává se protivným a zahořklým.

          Odpověď
  4. Integraci Romů zahájila katolická církev a ta byla tou hlavní kdo se podílel na represi Romů. Tato represe jde jasně historicky doložit. No a to je i hlavní příčina neúspěšnosti integrace, která trvá již několik století. Katolická církev by měla část svých pozemků a statků darovat Romům jako náhradu za nenávist, kterou svou represí způsobila.

    Odpověď
  5. jako důkaz lze doložit samotnou omluvu papeže :

    Papež František v neděli na závěr své třídenní návštěvy Rumunska požádal jménem katolické církve Romy o odpuštění za diskriminaci, segregaci a špatné zacházení. Dopoledne při mši v Rumunském městě Blaj blahořečil sedm řeckokatolických biskupů, které pronásledovali, věznili, mučili a zabili agenti bývalého komunistického režimu.
    Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/papez-frantisek-rumunsko-omluva-romove-navsteva.A190602_162250_zahranicni_dtt

    Odpověď
  6. není chyba v tzv.integraci.Rom nikdy nebude běloch a naopak.Nechme je žít podle jejich zvyklostí a přestaňme z nich dělat Čechy.Jediná podmínka je dodržovat zákony dané země a bude po problémech.

    Odpověď
  7. Zkusil jsem do Google zadat slovenskí romovia anglicko a nevypadá to tak jednoznačně. Ani v Británii se nedaří to, co se nedaří u nás. Jedenz mnoha https://www.dnes24.sk/svet-o-slovensku-romske-deti-s-bicmi-terorizuju-anglicky-sheffield-314751 Kdo chce pracovat u nás, pracuje i v Anglii a kdo nepracuje u nás, nepracuje i v Anglii. Článek pracuje s fakty z říše legend?

    Ten příběh o věřících Romech, jak přestali na Slovensku krást, ale museli odjet do Anglie, aby našli nějakou práci, mě zaujal ještě jinak. Autor by mohl svůj zdroj požádat o audit, zda dotyční prokázali předtím, než se ucházeli o práci, snahu dát věci do pořádku. Omluvit se, poprosit všechny poškozené o odpuštění a vrátit, třeba postupně ve splátkách, zpátky to, co ukradli.

    Pokud ano, pak to bylo nádherné svědectví o Kristu. On mění člověka. A mohlo jim to pomoci otevřít cestu k lepším vztahům s majoritní společností a k novému zaměstnání. Pokud to dosud neudělali, pak platí to „tvrzení, že na víře nezáleží“.

    Odpověď
  8. Je pravda, že romská problematika je opravdu složitá. Na jedné straně nepříliš šťastně nastavený systém sociálních dávek státu, k tomu romská mentalita a zápletka je na světě. Romové nemají moc motivace se snažit pracovat, majorita jim závidí bezpracný zisk. Do toho ještě poslední kapka v podobě obchodníků s chudou (exekuce, sociální bydlení). Sice se mi zdá, že v poslední době je už alespoň trochu naděje v podobě změny zákona ohledně sociálního bydlení, ale v každém případě je to běh na dlouhou trať. Další věcí je, jak může reagovat křesťan. A tam se mi moc líbí příspěvek pana Arona. Skutečně jen sám Kristus může změnit člověka. A jak máme my, jako křesťané reagovat, pokud se někomu děje křivda? Ať je to Rom, Rus, Vietnamec nebo Čech? Máme se zastat slabých, bezbranných, ničených lidskou zlobou. A pokud budeme opravdu chtít následovat Krista, On nás sám k tomu dovede. Tak jako si volá své učedníky bez ohledu na národnost. Ježíš rasista určitě není 🙂

    Odpověď
    • Četla jsem nedávno takový názor, že kdykoliv v dějinách církev některý ze svých úkolů zanedbala (například péči o chudé), chopil se toho někdo jiný a obrátil to proti církvi.

      Odpověď
      • Pravdou je, že církve dnes také pomáhají, například pokud vím, Diakonie ČCE ve Vsetíně se zabývá prací s mladými Romy. Trochu mě pobavilo, když v některých příspěvcích se objevuje, kolik je v ČR NNO a kolik tam teče peněz. Já třeba kromě toho, že pracuji pro NNO, mám ještě další pracovní úvazek, pracuji ještě v oboru pojišťování. Práce jenom pro NNO by mě neuživila a vzhledem k tomu, že potřebuji kvůli péči o babičky i flexibilní pracovní dobu, tak dělám zrovna tyto dvě zaměstnání. Spíše si myslím, že finanční rezervy v problematice romské integrace se nacházejí v současné době v systému sociálních dávek a jejich úpravě, aby sociální dávky skutečně pomáhaly tak, jak je potřeba. A ještě poznámka k obecně rozšířené představě, jak moc Romové kradou. Oni kradou i bílí, kteří tolerují práci načerno, neodvádí nebo krátí daně atd. A Vietnamci- pracovala jsem dříve v obchodní firmě a prodávali jsme potraviny i Vietnamcům. Co jen šlo se prodávalo tzv. bez hlavičky, na prodejce do 10 000,- Kč, bez jména příjemce (mimo cigaret a lihovin). Takže evidentní krácení daní. Ostatní obchodníky to ani nenapadlo, aby takto mazaně využili skuliny v zákoně. A stále pozoruji, že EET některé skupiny obyvatel evidentně vůbec netrápí. Někteří lidé (a bohužel i křesťané) se chovají hodně pokrytecky a rádi soudí. Aniž by měli o lidech více informací.

        Odpověď
  9. Myslím si, že se u nás Romům daří dobře, že jsou spokojeni. Pouze neradi slyší, když někdo tvrdí, že by měli více pracovat. Takže s tím rasismem to považuji za přehnané. To je taková neomarxistická agenda na kterou by křesťané neměli přistupovat. Kdokoli jakkoli Romům pomáhá, zaslouží si ocenění. Záleží i na životech bílých v nepříznivé životní situaci i těm by se mělo pomáhat.

    Odpověď
    • Velice dobrý nápad, skutečně by sociální pomoc měla být více adresná. Že by Romové měli více pracovat – s tím se naše organizace zabývá už delší dobu. Nedávno jsme měli vypracovaný pěkný projekt na sociální podnikání Romů (stavební činnosti), bohužel nám projekt OSF (Výbor dobré vůle Olgy Havlové) neschválil. Prý nepodporují projekty, které generují zisk 🙂 Jinak je také celkem velký problém práce načerno – oni Romové i pracují, ale aby nepřišli o dávky, tak načerno. Těm, co si je platí, to samozřejmě vyhovuje, nemusí platit daně, sociální a zdravotní. Mimochodem, již delší dobu mě fascinuje, kolik je u nás OSVČ. Dle mého úsudku spíše nedobrovolně. Například na Vsetínsku Lesy ČR zaměstnávají pracovnice (ne Romky) na živnostenský list. Pokud mají nemocné dítě – smůla. Pokud onemocní samy – také smůla. Schwarz systém u nás stále vesele funguje a stát tomu klidně přihlíží. V podstatě se zneužívá postavení některých lidí – ženy s dětmi, starší lidé, lidé s nižším vzděláním, lidé v okrajových regionech. Pokud chceš dělat – tak na živnost. A pokud ne, tak běž o dům dál. To mi opravdu hlava nebere.

      Odpověď
      • Myslím, že je to tím, že ten kapitalismus, jak si ho představujeme, už docela špatně funguje, paní Nedbalová. Zaměstnávat lidi se vyplácí už asi jen velkým korporacím.
        Dnes je největší terno pro podnikatele dostat státní zakázky, protože to je jistota.

        Odpověď
        • Znám i malé podnikatele, kteří poctivě platí zaměstnance, odvádí za ně daně, sami poctivě odvádí daň z podnikání, nepoužívají na PC nelegální software. Jenom tím, jak jsou poctiví, mají velkou konkurenční nevýhodu oproti nepoctivcům. Prostě musí své služby a zboží nabízet dražší než ti nepoctivci. A také samozřejmě mají nižší zisk. U nás ve sboru zrovna máme manžele, kteří v restituci zdědili obchod a provozují ho už dlouho. A opravdu odvádí všechno poctivě. Myslím, že hlavně křesťané, pokud opravdu chtějí následovat Krista, by se měli vyhnout nelegálním praktikám. Také je pravda, že stále více je lidská práce dražší. Ale proč je tomu tak? Není to náhodou tím, že jsou u nás docela velké daňové úniky a stát tedy musí vybrat více od těch poctivých? A to co vybere, se ne vždy úplně šťastně daří alokovat. No, my s tím asi moc udělat nemůžeme, jedině snad to, že se tak chovat nebudeme.

          Odpověď
        • Nejlepší jdou dotace z EU, stačí známosti, vědět jak nafouknout rozpočty a máte vystaráno. Stačí pak už jen málo…doživotně chválit EU.

          Odpověď
          • Někdo to zvládne i bez EU. U Lipna je na jednom penzionu tabulka nesoucí tento nápis: Tento objekt byl vybudován bez laskavého přispění z EU.

  10. Když se porouchá nějaký stroj, dá to obvykle mnoho práce zjistit, co je příčinou poruchy a kterou součástku vyměnit. Tělo je nesmírně složitý systém a tak je překvapující, že k překonání poruchy – nemoci často postačí dodat tělu relativně jednoduchou chemikálii. Ta jen změní prostředí uvnitř těla a ono si pak pomůže samo. Rovněž společnost je složitý organismus a také je lze léčit její neduhy změnou prostředí. To platí i pro problém sociálního začleňování romů. Jak psal autor blogu, dosavadní metody začleňování nebyly příliš úspěšné a mělo by se to tedy dělat jinak. Podle mého by se mělo změnit prostředí, rozuměj atmosféra ve společnosti. To znamená odstranit rasismus – nepřistupovat k romům z pozice, že jsou cizorodým prvkem ve společnosti nebo že nedosahují kvalit většinové populace. Není totiž pravda, že by byli horší než my, bílí. Oni mají svoje (nesnesitelné) chyby. Stejně tak máme nesnesitelné chyby i my běloši. Stačí jen připomenout vraždy, jichž jsme se dopustili během obou totalit. Ale také tunelování majetku, finanční podvody, vytlačování aut z dálnice. Romové jsou obviňováni ze zneužívání sociálních dávek. Když tyto ztráty srovnáme se ztrátami způsobenými korupcí a krádeží dotací na nejvyšších místech, ve srovnání s tím jsou ztráty na sociálních dávkách marginální. Koneckonců zneužívání dávek se dopouštějí i bílí.

    Jak odstranit rasismus? Jak dosáhnout, aby většinová společnost přestala v romech vidět občany druhé kategorie? Máme jako prostředek použít slovo Boží, chodit od domu k domu a kázat bratrskou lásku jako svědkové Jehovovi? Víme, jak neúčinné, ba nesmyslné je jejich řešení. Existuje vůbec nějaké řešení, jak pohnout se společností? Existuje, pokud si uvědomíme, že na tu toužebně žádanou změnu nejsme nikdo sám. Že jsou miliony lidí, kteří touží, aby ve společnosti vládl pořádek a tolerance. A že je jen otázkou času, kdy se tom podaří tak, jak se podařilo svrhnout zdánlivě neotřesitelnou totalitu. Není to zadarmo. Není tak snadné v nějaké partě, kde se vyprávějí vtipy na adresu romů, říci, že se vám ty vtipy protiví.

    Hlavní metodou pro eliminaci rasismu je eliminace lidí, kteří se rasismem živí. Jistí politici propagují rasismus právě proto, aby byli populární. Když budeme otevřeně mluvit o tomto zlu, dosáhneme „obrácení“ lidí vezoucích se s davem.

    Odpověď
    • Konečný Fr.

      Eliminace lidí. Asi nejlépe pověsit. To už tady bylo. Když se kácí les, tak létají třísky. Je třeba chránit svobodu slova. Obrácení lidu jsme tu měli po únoru 1948 a teď by nás chtěl obracet Milion chvilek. Kupředu levá, zpátky ni krok.

      Odpověď
  11. Mimochodem, jsem právě na Slovensku. Seděli jsme na lavičce před „sekáčem“ z něhož vyšel Rom. Za ním vyběhla prodavačka: Pane, vraťte tu bundu!
    On řekl: Já som nechcel. Několikrát to opakoval a tvářil se, že jde o nedopatření. Že si jako bundu zkoušel a zapomněl ji sundat. Pak bundu svlékl a vrátil. A pak šel v klidu dál.

    Odpověď
    • Eva Hájková

      Je chybou házet do jednoho pytle lidi, kteří mají s Romy špatnou zkušenost, a proto se jim jenom vyhýbají nebo jsou vůči nim opatrní, se skutečnými rasisty, kteří na ně útočí (např. ve Vítkově).

      Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Souhlasím, paní Hájková, křesťané se mají zastávat těch, kdo jsou bez práva, kterým se děje křivda. Ve Vámi zmíněném případě se tedy zastat okradené prodavačky. Samozřejmě, Romům můžeme pomáhat, třeba překonat nevzdělanost, pomoci najít práci a zkraje jim dát i psychosociální podporu. Ale pomáhat lze těm, kdo o to stojí a chtějí být sami aktivní. A hlavně pomáhat i ostatním, třeba maminkám s dětmi, starým lidem, lidem, co po padesátce přijdou o práci. Co se týče dávek a dotací, někdy mají nepříjemnou vlastnost
      Někteří příjemci si jich vůbec neváží a mají pocit, že je to všechno automatické a nemusí se vůbec snažit. Dotace obecně mají pomoci vyrovnat nerovnosti a ideálně by dále příjemci měli fungovat již bez této pomoci. Jinak pozbývají smysl

      Odpověď
  12. Chceme-li řešit nějaké potíže, musíme nejprve zjistit, co je jejich příčinou. Co je tedy příčinou rasismu vůči romům? Je rasismus přirozenou výbavou české populace? Tomu nevěřím, protože většina českých občanůs romy nikdy nepřišla do styku. Podle mého je rasismus uměle vytvářen s cílem vyvolat strach nebo nepřátelství a následně z toho těžit tak, jak těžil Hitler z nepřátelství vůči židům nebo Miloš Zeman z nepřátelství vůči muslimům.

    Odpověď
    • Eva Hájková

      Tomu nevěřím, že většina českých občanů nepřišla do styku s Romy.
      Je fakt, že teď, když bydlím na vesnici, je vidím celkem málo. Ale když jsem zamlada žila v Ostravě, žilo jich tam dost a bydleli poměrně blízko nás.

      Odpověď
    • Konečný Fr.

      Zeman řekl že jsme zažili dvě zrůdné ideologie – nacismus a komunismus. A nyní přichází další, a to je islám. Nenávidět zlo je správné. Muslimové jsou oddáni nenávistné ideologii a je třeba jim ukázat lepší cestu. Pokud se Zeman staví proti nelegální migraci, tak stojí na straně zákona.

      Odpověď
    • V místě, kde žiju, romové nejsou. Zato je u nás poměrně hodně rasistů. Situace se podobá vztahu bílých k muslimům. Obyvatelé zemí, kde je hodně muslimů, s nimi mají zkušenost a ta je taková, že jsou mezi nimi nejen lumpové, ale i slušní lidé – stejně tak je to u bělochů. V důsledku toho byl muslim Sadiq Khan zvolen starostou Londýna. V Česku se s muslimy téměř nikdo nepotkal a tak Češi snadno uvěří naprosté lži Miloše Zemana – cituji: „Ne každý muslim je terorista ale každý terorista je muslim“. Bonmot byl řečen jakoby nadsázce, přesto se stal semínkem zlého býlí.

      Odpověď
  13. Mám kolegyni Romku. Je to šikovná žena, vzdělaná, statečná žena, dcera vysokoškolského profesora. Když v září začala pracovat byla v ní velká nejistota, toho, jak se k ní budeme chovat a neustále mluvila o tom, zdali nám to nevadí. Nevadilo. Časem v ní vznikla jistota. To je normální. Ale bylo tady něco víc, než normálně. Její strach, ale i naše obavy jiné než normálně. Drobné, ale byly.
    Nebylo to něco, co si na první dobrou uvědomíte, ale objevilo se to , ale museli jsme to překonávat. Nikdy před tím by mně nenapadlo, že takovou otázku budeme řešit. Není to závislé na nás osobně, je to něco ve společnosti na obou stranách.
    Nemáme problémy, spolupracujeme a již se nás to netýká. Mohla bych si říct, proč jsme to řešili? Jak to? No protože je to společenský problém a týká se to nás všech, ať chceme či nechceme.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Ano, Romové jsou také lidé jako my. Nejsou jednolitá masa. Na Slovensku se dnes pokusil jeden Rom okrást prodavačku, na druhou stranu paní Mirka má úžasnou kolegyni Romku. A je pravda, že Romové, pokud chtějí něco dokázat, musí vynaložit více námahy než my, bílí. Protože naráží na barieru rasismu. Matně se mi vybavuje vzpomínka v letech po sametové revoluci. Otevřely se hranice a Češi vyrazili nakupovat do Rakouska a Západního Německa. Zanedlouho se v supermarketech začaly objevovat nápisy: „Češi, nekraďte.“ Člověk mohl být jak chtěl poctivý, pokud promluvil česky, okamžitě byl ostražitě hlídán ochrankou. Nebyl to tenkrát nic moc příjemný pocit. A něco podobného cítí bohužel u nás i ti Romové, kteří chtějí tzv. zapadnout. Ale potěšilo mě, že žádný ze zdejších diskutujících není rasista. Alespoň já jsem to nepozorovala. Asi je to tím, že ten, kdo uvěří v Ježíše, ani rasistou být nemůže.

      Odpověď
      • Konečný Fr.

        Snem komunistů byla beztřídní společnost. Bezrasová společnost zatím není. Jsou různé rasy a různá etnika. Všechno je měřitelné. Na základě výzkumu by se třeba zjistilo, že Němci mají vyšší IQ než Češi. Pokud by to tak bylo, tak jsme v tomto jako Češi méněcenní než Němci. Kvalita člověka se dá hodnotit na základě mnoha parametrů. S tím se každý musí vyrovnat. Fotbal nemůže vždycky končit remízou. Je tu vítěz a táborem poražených cloumá vztek. Lidé jsou různí. Slávisté fandí Slavii – tenhle rasismus je tak nějak normální.

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Dost dobře si neumím představit, že by všichni lidé byli úplně stejní, měli stejnou inteligenci, byli stejně manuálně zruční, stejně empatičtí, měli stejné logické myšlení. U rasismu jde o především o posuzování jednotlivce dle určitých charakteristik té které rasy (většinou negativních) a využití těchto charakteristik k odsuzování jedince předem, aniž on sám by tyto znaky nesl. U fašismu to bylo ještě zrůdnější, tam se odsuzovalo šmahem všechno, co neodpovídalo stanovenému typu árijského člověka. To, že jsme každý jiný, co se týče našich fyzických a psychických dispozicí, je krásně popsáno v Korintským 12. Tam není tato různorodost odsuzovaná, ale naopak se vítaná. Vždyť nakonec jsme přece všichni údy jednoho těla. A přiznám se, že jsem také přemýšlela, že určitá forma ostražitosti proti cizímu je nám vrozená. Možná je pro nás i někdy dobrá. Ale neměla by vést k šikanování jiných jen pro jejich odlišný původ, bezdůvodně. A neměla by vést k bezpráví na těchto jedincích. Zajímavé je, že na tom, jak se prováděl u nás odsun Němců, se často podíleli ti, co za války nebyli zrovna hrdiny. Ale jakmile skončila válka, tak šmahem odsoudili všechny Němce jako špatné a docházelo k dalšímu bezpráví na nevinných lidech. „Hrdinové“ vylezli, až jim nešlo o život. A ti opravdoví hrdinové – většinou se moc nechlubili a často se o jejich hrdinství člověk dozvěděl spíše náhodou. Tady jsem opravdu ráda, že Ježíš Kristus ví, jak to doopravdy je a nedá se oklamat líbivými řečmi a gesty.

          Odpověď
  14. Paní Olgo,

    všiml jsem si vašeho nového příspěvku v předchozím článku pana Drápala o rasimu. Napsala jste tam určitý názor, který považuji za docela zajímavý, i když s ním tak úplně nesouhlasím – cituji: “ Všichni komunisté určitě nebyli většími zločinci než někteří rádoby demokraté. Hlavně si člověk musí dát pozor, pokud už nutně musí být součástí některé ideologie (masy), aby si zachoval svůj zdravý rozum. Tak aby nešel křičet s ostatními: „Ukřižovat, ukřižovat.“ A myslím, že ne všichni Židé tenkrát toto křičeli. Tak jak ne všichni komunisté popravili Miladu Horákovou.“

    Ten váš názor obsahuje jen polovinu pravdy. Celá pravda je, že to byli komunisté, kdo křičel: „Ukřižovat, ukřižovat“. A také „křižovali“. Celá věc se objeví v jiném světle, když se na ni podíváte z hlediska jejich obětí. Kdyby vám komunisté někoho zabili nebo žalářovali, nedělalo by vám takovou starost, aby se na ně nepohlíželo příliš přísně nebo aby někdo z nich nebyl „odsouzen“ neprávem. Asi by vás spíše pálila otázka, proč žádný komunista nebyl potrestán.

    Když je zavražděn člověk, pozůstalí si přejí, aby ho soud náležitě potrestal, a to i přesto, že trest pro vraha jim jejich blízkého stejně nevrátí. Myslím, že byste se takovým lidem neodvážila říci, že touží po pomstě. Ani já si to nemyslím. Domnívám se, že jim jde spíše o spravedlnost.

    Po skončení druhé světové války prosadil v Západním Německu Konrád Adenauer pokutu pro bývalé nacisty. Ta se platila jako svého druhu daň a závisela na výši příjmů. Co myslíte, bylo to spravedlivé? Vždyť oni nebyli všichni stejní. Něco stejného měli všichni – bez jejich podpory by Hitler nic neznamenal.

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Pane Pavle, já nebudu nikoho soudit. Nejsem soudce, tudíž není mé povolování soudit. Také nejsem Bůh, abych měla všechny potřebné vědomosti k tomu, abych mohla po právu někoho odsoudit. U procesu s Miladou Horákovou si uvědomte, jaké informace měli v té době komunisté (obyčejní dělníci), navíc žijící daleko od Prahy. Milada Horáková byla v zmanipulovaném procesu líčená jako zrádce vlasti. Navíc v padesátých letech nebylo zrovna snadné postavit se na odpor. A vy si myslíte, že všichni komunisté měli v tehdejší době představu, že na Miladě Horákové je páchán justiční omyl a přesto s tím souhlasili? A co vlastně vyvozujete za závěr k dnešku- komunisté mají platit daně? A kteří komunisté, ti z padesátých let jsou už dávno mrtví. Navíc co komunisté sebrali lidem v padesátých letech se rozkradlo v devadesátých letech při kuponové privatizaci. Také mě zaujalo, že se například nevrátil v restituci majetek zabavený podle Benešových dekretů. Takový Baťa měl prostě smůlu. Když se vůbec podívám zpětně na rok 1989, zbylo mi z něho hodně věcí, které byly provedeny špatně. A záměrně špatně. Opět byli podvedeni lidé, kteří věřili novým vládcům, jak zavedou demokracii, jak to všechno myslí dobře a spravedlivě. Mě z toho všeho vychází, že ten, kdo to myslí opravdu dobře a spravedlivě, je jedině Ježíš Kristus. Jiného tady nevidím.

      Odpověď
      • Paní Olgo,

        píšete, že se necítíte povolána někoho soudit. Představte si však, že vám někdo způsobí obrovskou újmu a vy se nemůžete obrátit na justici, jelikož ta zrovna nefunguje. Budete zajisté očekávat, že se vás zastanou vaši sousedé, obecně společnost. Oni vám však řeknou, že nechtějí nikoho soudit a nepomohou vám. Co si o takových lidech pomyslíte? Jsem přesvědčen, že tolerovat křivdu, která se děje vašemu bližnímu, je naivní strategie. Agresor totiž bude tolerováním svého zla povzbuzen a vy budete další, na kom si smlsne.

        Věděli občané Československa, že poprava Milady Horákové je justiční vraždou? Většině z nich to bylo srdečně jedno. Otázka, zda to věděli či nevěděli, je naprosto nepodstatná. Jim osobně se nic zlého zatím nedělo a i kdyby věděli, že jde o justiční vraždu, bylo by jim to lhostejné, protože se za to necítili odpovědní. Ba dokonce i někteří křesťané by si umyli ruce s tím, že Bůh jednou učiní spravedlnosti zadost. Lhostejnost lidí k utrpení jiných je až neuvěřitelná. Použijme příklad z naší doby: Všichni občané ví, že prezident Zeman je lhář, že Peroutka článek Hitler je gentleman nikdy nenapsal. Logické by bylo, že člověk bez morálky úplně ztratí veřejnou podporu. Proč se tak neděje? Protože pro voliče je morálka nedůležitá. Lidé také vědí, že v Číně jsou politickým vězňům odebírány orgány na transplantace (na kšeft) , že jsou tam obroské koncentrační tábory pro Ujgury, že jsou tam pezekuováni lidé kvůli víře. Miloš Zeman jezdí do Číny „učit se stabilizovat společnost“. To ho v očích myslících lidí zcela diskvalifikuje. Ale těm ostatním je to srdečně lhostejné. Oni netrpí a empatie je jim zcela cizí.

        Máte pravdu, že Václav Havel a spol. udělali chyby. To dobré, co udělali, obrovsky převýšilo všechny chyby. Oni přerušili řetěz pomsty a nenávisti.

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Pane Pavle, morálka a křesťanství nejsou to samé. Byly doby, kdy jsem si to také myslela. Ale křesťanství není o tom, že se budeme chovat morálně. Morálka se s vývojem lidstva mění, Kristus zůstává. To, že jsou praví křesťané tak urputně pronásledování po celém světě, je právě důsledkem toho, že křesťanství se NESLUČUJE s žádnou světskou mocí. Může ji neodporovat, tak jak to doporučuje Kristus, může se jí podřídit, tak jak to doporučuje Pavel. Ono podřízení ale pouze znamená jisté respektování státní moci. Z tohoto hlediska máte pravdu, jsem také ráda, že žiji v demokracii, kdy ono podřízení státní moci není až tak obtížné. Ale jakmile se křesťané pokusí sloučit s jakoukoliv státní mocí, teprve potom nastane to pravé „peklo“. Míněno ironicky. Tím neshazuji žádnou snahu o pomoc pronásledovaným křesťanům, ani nechci shazovat Vás osobně. Pokud si myslíte, že Vás Kristus osobně povolává takto jednat, pak takto jednejte. Ostatně sám Kristus je nám nejlepším učitelem a směřuje nás právě do oblastí, kde toho můžeme hodně dokázat. Přeji Vám moudrost a dar Ducha Svatého v této věci.

          Odpověď
          • Paní Olgo,

            na první pohled by se mohlo zdát, že je mezi námi názorový rozpor, ale řekl bych, že se jedná spíše o nedorozumění způsobené odlišným chápáním pojmů.

            V každém případě s vámi plně souhlasím, že „spojení trůnu a oltáře“ je zlo. Použití politických (=mocenských či donucovacích) prostředků k prosazování křesťanských zásad nemůže přinést dobré ovoce.

            Píšete, že morálka se vývojem lidstva mění. Pokud morálku chápete jako to, co je vtěleno do zákonů státu, máte pravdu. Morálka má však i nepsané zákony, důležitější než ty psané, kterými se řídí naše svědomí. Zdrojem těchto zákonů je Písmo a hlavně evangelium. Chápeme-li morálku jako zásady, jak správně žít, pak hlavním cílem Ježíšovy mise byla právě morálka. Tak, jak je Bůh stále stejný, je stále stejná i morálka, kterou nám dal ve svých přikázáních. Ježíš mluvil o tom, že nepřišel Zákon Izraele změnit, ale naplnit. Moderním jazykem precizovat.

            V Matoušovi 7,21 Ježíš říká: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ Smyslem křesťanského života tedy není jen propagovat Ježíše. Smyslem je podle jeho evangelia (podle jeho morálních zásad) žít.

            Dotkla jste se vztahu křesťana ke světské moci. Pavel z Tarsu na toto téma píše (Židům 13,17) Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.“ Kdo je v demokracii pánem? Je to „jeho veličenstvo volič“. V Ústavě ČR se píše: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Mnozí křesťané nepochopili, že už nežijeme ve starověku, že jsme to my, kdo má v rukou politickou moc a že, jak píše apoštol Pavel, budeme se za užívání své moci zodpovídat. To znamená, že se budeme zodpovídat i za zlovůli úředníků (například prezidenta), které jsme zvolili. Jsou lidé, kteří se holedbají tím, že oni zůstávají čistí, protože se o politiku nezajímají. Tím však implicitně říkají, že se nezajímají o utrpení lidí, které politika semlela.

      • I já věřím, paní Nedbalová, že jediný, kdo to myslí opravdu dobře a spravedlivě, je jedině Ježíš Kristus. Těším se na to, až přijde podruhé, jak to slíbil.

        Odpověď
        • Olga Nedbalová

          Ano, pane Arone, také to tak cítím. Proto nejsem už rozčarovaná z toho, že některý z lidí nesplnil mé očekávání. Přestala jsem si dělat svoje bohy z lidí a zaměřila jsem se na toho pravého Spasitele.

          Odpověď
  15. Eva Hájková

    „I kdybych žil uprostřed lidí, kteří by od rána do večera páchali smrtelné hříchy, nemohlo by mi to bránit milovat Pána a sloužit bližním, ani by mne to nepřipravilo o žádné duchovní dobro. I kdyby se svět kolem mne hroutil, stále mám možnost modlit se, vkládat veškerou naději v Boha a milovat.“

    „Obrácení, o které nám jde, není obrácení bližního, ale naše vlastní. Nespatříme obrácení bližního, dokud se nejprve nepustíme do svého vlastního. Tento úhel pohledu je realističtější a povzbudivější; na druhé mám pramalý vliv, moje pokusy změnit je uspějí jen vzácně…. Pokud se v prvé řadě starám o své vlastní obrácení, mám více naděje, že věci pokročí. Je lépe hledět zreformovat vlastní srdce než reformovat svět nebo církev – bude to pro všechny přínosnější.“

    /Z knížky Jacquesa Philippa „Vnitřní svoboda“/

    Odpověď
    • Olga Nedbalová

      Moc krásné, paní Hájková. Je to hluboká pravda a také jsem to sama na sobě poznala. První skutečně musím spatřit svoje hříchy a pochopit, proč potřebuji spasení já osobně.

      Odpověď
    • Paní Evo,

      mám přítele, vyznavače východního (monoteistického) náboženství. Je paradoxní, že on vyznává stejné zásady, jaké jste citovala ve svém příspěvku. Stručně řečeno: starat se na prvním místě o svou vlastní spásu a vše ostatní ponechat na Bohu. Jsem přesvědčen, že tudy cesta nevede. Je to cesta otce Školastyka ze hry Hrátky s čertem. Když mu Martin Kabát řekne, že princezna Dišpereanda a její služebná Káča upsaly duši čertu, Školastykus opáčí, že je mu to jedno, že by se každý měl starat hlavně o svou duši. Vyjde najevo, že Školastykus přes své svatouškovství je vlastně sobec a cesta ke spáse se mu uzavře. Mnohem větší sympatie v nebi si získá Martin Kabát, „hříšný“ karbaník. Řeknete, že se jedná o pouhou pohádku. Každá dobrá pohádka je však svého druhu podobenstvím. V tomto případě velice cenným.

      Odpověď
      • Eva Hájková

        Každá dobrá pohádka je svého druhu podobenstvím a každá vidí svět zjednodušeně, tedy černobíle.
        Ale těší mě, že se vám tahle líbila. Aspoň něco máme společného. Martin Kabát je sympatická postava. Jan Drda prý ho považoval za esenci češství, jak se před devíti lety zmínila ve svém Ilona Švihlíková.
        https://denikreferendum.cz/clanek/9184-spolecnost-strachu

        Odpověď
  16. Já bych tedy Dana Drápala za jeho přínos k romské problematice pochválil. Sbory Církve Křesťanské společenství na severozápadě Čech většinou mají velmi přínosný vliv na romskou komunitu. Právě proto, že neprovozují jen sociálně-politické evangelium, ale snaží se s nimi budovat skutečné vztahy. Cítí-li se člověk osobně přijat, je pro něj jednodušší změnit se k lepšímu ( viz. případ vrácení nalezené peněženky, jako úžasné svědectví na ÚP ). Pražský sbor podporuje nízkoprahové centrum na Žižkově navštěvované romskými dětmi, mládežníci dělají příměstské tábory v lokalitách na Slovensku.
    Bohužel posametový kapitalismus Romům spíše uškodil. Zahraniční dělníci jako konkurence na trhu práce, sestěhovávání Romů do neatraktivních lokalit a konečně neregulovaný úvěrově-exekutorský byznys, kterému nezabránil pravoblok ani levoblok. Jakože jsem ANO nikdy nevolil, to, že se snaží řešit tuto problematiku, má u mě k dobru.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář