Pod univerzalismem míním přesvědčení, že pravda, láska, spravedlnost, dobro a krása jsou objektivní a tudíž poznatelné. Každý člověk je ale poznává pouze částečně, a platí to nejen o jednotlivcích, ale do jisté míry i o národech nebo náboženských skupinách. A protože naše poznání je pouze částečné, mohou (ale nemusí) vznikat konflikty.
Konflikty vznikají tehdy, když je nějaký člověk (nebo skupina) přesvědčen, že pravdu zná nepochybně lépe než ti druzí, a tudíž má právo ji druhým vnutit nikoli cestou dialogu, ale násilím, manipulací a zákazy. Pokud se někdo vydá touto cestou, zůstanou mu nepřístupné hodnoty těch, které se snaží násilím potlačit. Jordan B. Peterson ve své knize Dvanáct pravidel pro život nabádá, abychom pozorně naslouchali svým nepřátelům, protože mohou vědět něco, co my nevíme. Kdo se tedy ve veřejné debatě uchýlí k násilí, o mnohé se připravuje. Takovému člověku to ovšem zpravidla nevadí, protože je přesvědčen, že (1) žádná pravda není, nebo (2) každý má svou pravdu, nebo (3) on už tu jedinou správnou pravdu našel a druzí se tomu musí podřídit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ztráta univerzalismu
Abych hned na počátku přiznal barvu: Věřím (1), že pravda existuje a je poznatelná, (2) že pravda je objektivní, a (3) že i když jsem o své pravdě plně přesvědčen, nemohu ji nikomu vnucovat násilím a musím počítat s tím, že se mohu mýlit. Nicméně to, že jsme omylní, neznamená, že nemůžeme pravdu poznávat.
Jedním z rysů západní civilizace je, že dokáže být kritická sama k sobě – dokáže o sobě pochybovat. „Vím, že nic nevím,“ řekl Sokrates. „Nyní poznávám částečně,“ napsal apoštol Pavel (1. Korintským 13,12).
V posledních desetiletích to s tou kritičností určitá (a velmi hlasitá) skupina veřejných intelektuálů nebezpečně přehání. Západní civilizaci vyčítá rasismus, utlačování žen a nejrůznějších menšin, potlačování jiných kultur. Známý britský intelektuál Konstantin Kisin dobře zná jak civilizaci ruskou, tak tu západní. V diskusíchz o skutečných či domnělých nedostatcích západní civilizace reaguje na některá tvrzení – např. že západní civilizace utlačuje ženy – žádostí, aby dotyčný jmenoval některou zemi, kde je v tomto směru situace lepší než ve Spojeném království nebo ve Spojených státech.
Co se týče rasismu, žijí kritici západní civilizace v minulosti. Většinou nevědí, že piráti z islámských zemí severní Afriky lovili lidi žijící na jihu Evropy a prodávali je do otroctví. Na rozdíl od otroků dovážených do Ameriky byli takto unesení muži zpravidla vykastrováni. Tento stav trval mnohem déle, než trvalo dovážení Afričanů k práci na bavlněných plantážích či plantážích cukrové třtiny na jihu dnešních Spojených států a v Karibiku. Že kritici současného rasismu neznají dějiny otroctví, bych jim ale vyčítal méně než to, že nebojují proti skutečnému otroctví, které se zcela legálně provozuje v některých islámských zemích v naší současnosti. K těmto skutečnostem se kritici západního rasismu zpravidla nevyjadřují. Kdyby jim opravdu ležely na srdci otrokářství a rasismus, mohli by se angažovat třeba v Nigérii, kde jsou každoročně povražděny tisíce křesťanů a další tisíce zejména žen jsou prodány do otroctví.
Když jsem byl malý, objevil jsem v tátově knihovně několikasvazkovou sérii knih s názvem Velikáni našich dějin. V minulosti měl snad každý národ podobnou literární sbírku. Podobně jako církev měla životopisy svatých, měla i sekulární sféra knihy určené zejména mládeži. Tyto sbírky měly inspirovat k následování. Jistě, hrdinové v těchto sbírkách byli někdy líčeni v lepších barvách, než odpovídalo skutečnosti. A je jistě dobře, pokud usilujeme o co nejvyšší pravdivost.
V posledním půlstoletí ale intelektuálové vyvíjejí velké úsilí nikoli o to, aby mladí lidé následovali velikány vlastních dějin, ale o to, aby na každém z těchto velikánů našli nějakou poskvrnu. A tak se děti už od útlého věku dovídají, že jejich národ utlačoval jiné národy a jejich údajní velikáni byli ve skutečnosti odpudivými postavami. Výsledkem je, že děti si neváží vlastního národa ani jeho institucí, a když jsou ve věku, v němž mnohé státy i dnes povolávají brance do armády, je pouze šest procent Britů ochotných svou vlast bránit. (V jiných státech to může být trochu jiné, ale v západní civilizaci snad není jediný stát, kde by byla svou vlast ochotna bránit většina. S jedinou výjimkou. Tou jsou, jak jinak, občané Izraele.)
Jeden konzervativní intelektuál položil skupince studentů v jedné skandinávské zemi otázku, zda považují západní civilizaci za lepší, než jsou jiné civilizace – třeba hinduistická nebo islámská. Už si nepamatuji, zda se zvedly alespoň dvě nebo tři ruce. Téměř všichni zaraženě mlčeli.
Mnozí budou patrně považovat za drzost takovou otázku vůbec položit. Zásadně totiž odporuje kánonu postmoderny, který tvrdí, že žádná civilizace není lepší nebo horší. Pokud ovšem naše civilizace není lepší, tak proč ji hájit, bude-li napadena? Já jsem ale přesvědčen, že naše civilizace je lepší. Byla to naše civilizace, která prosadila zrušení otroctví. Byla to naše civilizace, díky které se v Indii skončilo s upalováním vdov. Byla to naše civilizace, která začala budovat špitály, tedy nemocnice. Byla to naše civilizace, která postupně prosadila oddělení moci výkonné od moci soudní.
A není vůbec náhoda, že právě v západní civilizaci se rozvinula medicína do té míry, že se průměrný věk dožití v posledních sto padesáti letech více než zdvojnásobil. Západní civilizace poskytla své výdobytky civilizacím ostatním, takže i v chudých zemích se prudce snížila kojenecká úmrtnost.
Přes tato nesporná a mnohdy i statisticky doložitelná fakta si někteří studenti z bohatých zemí myslí, že jiné civilizace jsou stejně dobré jako ta západní. Tato hluboká slepota vůči faktům zaslepuje natolik, že zastánci této postmoderní ideologie nejsou schopni vidět ten nejpřesvědčivější důkaz nadřazenosti západní civilizace: Hlasování nohama. Skandinávci se netouží přestěhovat do subsaharské Afriky. Eritrejci se nemusí bránit přílivu zbídačených Kanaďanů toužících po zrovnoprávnění žen. A tak bychom mohli pokračovat.
Dokážu si představit, že mnozí mohli být pohoršeni slovem „nadřazenost“, které bylo použito v předchozím odstavci. Domnívám se, že tuto nadřazenost nám nikdo neodpáře, ale můžeme si volit, jak s ní naložíme. Existují takové krásné ctnosti jako je ušlechtilost a nezištnost. Mnozí lékaři a mnohé zdravotní sestry, případně mnozí učitelé a učitelky věnují menší či větší část svého života pomoci chudším a potřebným, ačkoli by mohli zůstat doma a vydělávat si slušné peníze. Jistě, vím i o druhém pólu: O „pomoci“ některých bohatých států, která rozhodně není nezištná a za níž je snaha z již beztak chudých zemí ještě něco vytlouct. Jako křesťan vím, že svět ve zlém leží, a že mnohdy tatáž věc může sloužit dobru i zlu. Západní civilizace poskytla těm ostatním penicilin, ale také napalm.
Tato skutečnost by nás neměla vést ke klamné myšlence, že dobro a zlo jsou relativní pojmy. Pokud na univerzální hodnoty rezignujeme a budeme tvrdit, že každý má svou pravdu a že žádná objektivní pravda neexistuje, budeme posilovat ten negativní pól západní civilizace. Bez hodnotových soudů se neobejdeme. Díky Božímu Slovu se můžeme v tomto složitém světě orientovat a najít své poslání. Každý z nás dostal do vínku určitá obdarování a poznáme-li, proč tady jsme, je život mnohem bohatší a smysluplnější.
Autor je teolog a publicista, Datum: 14. srpna 2026, Foto: Wikimedia Commons
6 Komentáře
Karel Krejčí
Komentář je opět tím nekonečným a nic neřešícím výplodem lidského myšlení, vnímání a uvažování.
Napadá mě ovšem jedna otázka a to zcela zásadní a téměř biblická: „Proč autor nedochází na základě svého výjimečného vhledu a „objektivního“ pozorování tohoto světa, jeho univerzální marnost, ke které došel Šalamoun?“ Šalamoun byl v oné době nejbohatším a patrně i nejmocnějším vládcem světa a z této jedinečné a vrcholné pozice poznal i jeho falešnou tvář. Bohatství a moc nezabránila jeho morálnímu pádu a odloučení od Boha. Dokonce ho nezachránila ani výjimečná moudrost, kterou ho Bůh obdaroval.
Stejně tak tento svět nevyvedou z bludného kruhu podobné komentáře (ani jejich nástřely), ale opravdové poznání marnosti tohoto světa. Avšak k tomuto poznání nelze dojít na základě intelektuálních studií a vytržením z univerzálního kontextu, protože vše souvisí se vším.
A co tedy vede ke skutečnému poznání oné marnosti?
Právě řešení oněch „pravd a nepravd“, které tvoří uzavřený, bludný kruh, protože když se podaří vyřešit jeden problém, nepochybně se dostaví další a tak dále.
Ale to je přece hnací silou tohoto světa a tuto sílu nelze ovládnout.
A proč?
Protože je to paradoxně boj proti samotnému Bohu …..
pavel v
Kdybych si měl vybrat mezi životem v Británii nebo Saudské Arábii, vybral bych si Británii. Kdybych si však měl vybrat mezi Saudskou Arábií a nacistickým Německem nebo stalinistickým Ruskem, vybral bych si tu Arábii. Nelze proto jednoznačně určit, která civilizace je lepší. Momentálně je to ta naše, ale z dlouhodobého pohledu přinesla světu velmi shnilé ovoce:
– ateismus
– eugeniku
– komunismus
– nacismus
– 2 extrémně kruté světové války s desíkami milionů mrtvých
Eugenika (sociální darwinismus) byla přímým důsledkem ateismu. Než ji Hitler zprofanoval, byla nesmírně populární na celém světě. První zákon o sterilizaci „méněcenných a asociálních živlů“ byl vydán v roce 1907 ve Spojených státech. Zákon umožňoval sterilizovat zatvrzelé zločince a duševně nemocné a v roce 1914 byl na podnět psychiatrů rozšířen na zloděje recidivisty a alkoholiky. Kanton Vaud přijal již v roce 1928 vůbec první zákon o eugenické sterilizaci duševně chorých a postižených v kontinentální Evropě. Platnost si zachoval až do roku 1985. V Německu byl sterilizační zákon vydán v roce 1933, když se vlády ujali nacisté. Švédsko schválilo sterilizační zákony v roce 1934 a programy pokračovaly až do 70. let 20. století.
Ke komunismu, nacismu a světovým válkám s průmyslovým vražděním není co dodat.
Mohlo by se zdát, že Západ své těžké pády již překonal. Objevuje se však recidiva rasismu, nacionalismu a iperialismu.
Rasismus se projevuje například tvrzením, že muslimové jsou nekompatibilní. Projevem nacionalismu je snaha extrémistických (nesystémových) stran rozbít Evropskou unii a oslabit demokratické instituce ve prospěch národních diktátorů.
Objevují se snahy zlehčovat nacismus. Komiks Maus od Arta Spiegelmana, který vypráví o holokaustu formou, kde Židé jsou jako myši a nacisté jako kočky, byl v lednu 2022 stažen z výuky školní radou v okrsku McMinn County v Tennessee. Záminkou byla údajná nevhodná mluva a kresba nahé postavy (kreslené židovské matky, která spáchala sebevraždu ze strachu před nacisty). Alexander Gauland, spolušéf Alternativy pro Německo (AfD), popsal nacistickou éru coby pouhou „trochu ptačího trusu“ ve více než tisíciletých úžasných německých dějinách.
Imperialismus je státní politikou Ruska i Trumpa.
Vrací se sociální darwinismus v jiné formě – extrémní zásluhovost (meritokracie): Představa, že každý bohatý člověk si svůj úspěch zasloužil jen tvrdou prací a každý chudý člověk si za svou chudobu může sám vlastní leností. Zcela se přitom přehlíží startovní čára, jako je rodinné zázemí, zdraví nebo štěstí.
Karel Konečný
Mezi lidmi ve společnosti jsou rozdíly dané mentální hierarchií. To znamená, že někteří lidé nerozumí jistým tématům a nedá se to změnit, protože jejich intelekt to nedovolí. Jako příklad mohu uvést výraz Gender. Každý kdo se odborně zabýval historií tak ví, že společnost bývá slepá. Všichni znají pojem Potěmkinova vesnice. Lidé totiž snadno uvěří názorům, které jim konvenují. Když se třeba jedná o nějakou pravdu tak ta se jim musí líbit, stejně jako Husovi se líbilo, že papež nemůže být zástupce Krista na zemi, protože papež je člověk jako on a nemůže jej tedy ponižovat a pokořovat. To lidé nemají rádi a za každou cenu se ponižování či pokořování před lidmi vyhýbají.
Konečný Fr.
Je třeba se držet Krista. On je ta pravda, cesta i život. A lidé mají všelijaké své pravdy.
Kristus je pravda nad pravdami a pravda nemusí být Kristus.
Lída A.R.
Není jmenován ani jeden veřejný intelektuál, který to s kritikou západní společnosti přehání. Pokud vím, tak kritika nemusí většinou znamenat vždy neúctu k Západu. Kdysi se ti „velikáni“ idealizovali, proto je dnes pro některé těžké podívat se i na jejich nedokonalé lidství. Výdobytky Západu stály nejen na tvrdé dřině, ale i z výtěžku kolonialismu. Nevím, komu by mělo vadit, že se kritizují špatné věci, na kterých se Evropa podílela. Obviňovat kritiky z neznalosti dějepisu je generalizace a myslet si, že za neúctu k vlasti může dějepis, nestojí na správném základě. Dějepis je jen jeden z faktorů a aspoň za mé školní docházky měl funkci boje proti katolické církvi. A jednu nadřazenost jsme tu už měli, a ta měla na svědomí miliony mrtvých. Jako křesťané jsme se učili bojovat proti ateismu a obhajovat křesťanství. Dnes to již není potřeba, daleko smysluplnější je stavět na faktech, např. že náš hrdina nebyl jako Mirek Dušín, ale měl i stinné stránky. Nebo že nacismus se týkal i křesťanů. Kam mě to z křesťanské stránky posouvá? Miluji foglarovky a jsem vděčná, že žiji, kde žiji. Kampak to ale má Evropa s tou nadřazeností dospět dnes? Dříve rasa, dnes celá Evropa? A nezapomíná se na to, že starověké civilizace byly vyspělejší ve svém zlatém věku než Evropa? Dnes má Evropa svůj zlatý věk. Není vůbec špatná. A kritika nedostatků ještě hned neznamená přehánění. Kdo chce přehánět, nechť přehání. Nedostatků v článku je celá řada, zmínila jsem jen ty základní. V případě potřeby a zájmu autora mohu nabídnout konkrétní komentář ke konkrétním bodům, byl by však dlouhý a až se vrátím, budu odjíždět. Vysvětlila bych tam, proč tento článek nepřesvědčí tábor mimo pana Drápala, nebo si myslím, že ta pravděpodobnost je nízká. Nejspíš se k tomu článku ani nedostanou. Najdu i věci, ve kterých bych se s autorem shodla, jsou však nepodstatné pro směřování Evropy. Oceňuji autorovu snahu vyzdvihovat to dobré v západní civilizaci. Nesmí to však být na úkor druhých.
Lída A.R.
Pane Drápale,
mohl byste uvést, proti kterým intelektuálům bojujete? Abychom si mohli ověřit jejich výroky a zasadit do kontextu. Váš článek je obecný a dá se do něj zahrnout cokoliv. Každý člověk si totiž představí pod Vašimi pojmy něco jiného. Chcete-li, aby Vám lidé rozuměli přesně co máte na mysli, měl byste to definovat.
Mohu se zeptat, proč používáte emotivně vyhrocené výrazy jako např. „nebezpečně přehání“, „západní kritici žijí v minulosti“, „hluboká slepota vůči faktům“ atd.? O slově „nadřazenost“ ani nemluvím. Víte, jaké má toto slovo konotace? Zajímalo by mě, co je cílem tohoto článku. Myslíte, že má článek šanci přesvědčit Vaše kritiky?