Před pár lety vydalo nakladatelství Návrat domů knihu „Nekončící milost“. Vzpomínám si, že jsem tuto knihu přečetl jedním dechem. I když jsem Bibli celkem znal, vyrůstal jsem v církvi a byl jsem kazatelem, autorův pohled na milost na mě zapůsobil jak polití živou vodou. Když za mnou před pár dny přišel syn s otázkou, zda bych mu nedoporučil jednu dobrou křesťanskou knížku s tím, že nemá moc času číst, a proto ta knížka musí být „fakt dobrá“, doporučil jsem mu tedy Nekončící milost.
P. Yancey v této knize ukazuje milost na mnoha příbězích, které by se daly shrnout do následujícího vzorce. Popíše nějakého člověka, který napáchal mnoho zla nebo se dopouštěl nemorálního chování – od nacistických vrahů, zkorumpovaných politiků až po prostitutky a notorické opilce. Poté ukáže, jak se tito lidé káli a jak se jich následně dotkla Boží milost a proměnila je. Zároveň už ale mnozí z nich nemohli napravit to, co napáchali. Yancey ukazuje, jak je milost pro mnoho lidí provokativní a vlastně nepochopitelná, a to včetně křesťanů. Představa, že to někomu tak snadno projde jen na základě pokání, je pro někoho neakceptovatelná.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Naši občané především, tohle není naše válka! Stále to zabírá, že ANO?!
Když jsem jednotlivé příběhy četl, říkal jsem si, jak je to smutné, že lidé nedokážou akceptovat něčí pokání. Dobře se čtou příběhy o pokání a milosti z celého světa i z různých etap historie, pokud se nás netýkají. Stejně tak nám nedělá problém číst příběhy o napravené cizoložnici, marnotratném synu, Zacheovi atd. Ano, byli to nepochybně hříšníci, ale nijak osobně se nás tyto příběhy netýkají.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jenže pak se stalo, že těsně před smrtí uvěřil bývalý premiér S. Gross. Pochopitelně nevidíme do srdce člověka, ale pokud uvěřil v Krista, pak není důvod pochybovat, že ho Kristus přijal, ačkoli bylo s jeho osobou spojeno několik skandálů. Napsal jsem o tom článek a strhla se mela. Pro inspiraci přikládám jeden komentář: „Jen si poslužte, nějaký ten palec dolů rád snesu. Prosím, nalistujte si paragraf 1459 Katechismu katolické církve, abyste (jen pro ilustraci) viděli, jak pokání obvykle chápe katolická církev. Ano, luteráni a další reformované církve a církvičky to mají mnohem jednodušší, tam platí jiná pravidla. A jak jsem řekl, vám, moji mladší protestanští bratři, to vřele přeju, máte to prostě v porovnání s námi starověrci jednodušší. Na nás jsou kladeny jinačí nároky a jsem na to hrdý.“
Před pár dny se nechal slyšet hradní mluvčí Ovčáček, že lituje své minulosti a jedovatých výroků, které vnášel do společnosti. Není třeba psát, jak moc Ovčáček této společnosti škodil, jak ji rozeštvával, jak se svými přidrzlými a zlými tweety i výroky dobrovolně stával nástrojem svého šéfa a jeho podivné hradní party. Když se nechal slyšet, že svých přehmatů lituje, zvedla se vlna odporu. Lidé dávali na sociální sítě Ovčáčkovy zlé výroky a postoje s tím, že něco se prostě zapomenout nedá.
Chápu tyto reakce. Ano, zapomenout se leccos nedá, ale odpustit ano. Milost je skandální, provokativní, nelogická. Přece není možné, aby se někomu jen tak odpustilo! Případně ano, ale jen malým hříšníkům, nebo i těm velkým, ale těm, o kterých se píše v Bibli, nebo těm, co si to odpracují…
Příběh hradního mluvčího ukazuje, jak moc si dovedeme představit, že je milost a odpuštění pro každého. Chce se mi dodat i pro Ovčáčka, ale místo toho napíšu i pro mě. A s jistou bázní dodávám i pro vás, co se cítíte přece jen o trochu lepší než pán, o kterém je tento článek.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 18. února 2023 Foto: screenshot YouTube – Jiří Ovčáček
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
8 Komentáře
Karel Krejčí
Pane Nováku,
„znám“ Vás pouze z Vašich zde zveřejňovaných komentářů. Je dobře, že se Vás hluboce dotkla zmíněná kniha „Nekončící milost“. Kéž byste také prakticky uvěřil, že Boží nekončící milost nemá žádné hranice, není ohraničena časem a není pouze pro někoho. Pak byste byl nepochybně méně předpojatý a vyhraněný pro současné události, které se ve světě odehrávají. A především, nenechal byste se těmito událostmi unášet.
Konečný Fr.
Domnívám se, že Ovčáček roli mluvčího vcelku zvládal. Největší provinění Zemana bylo, že neměl srdečný vztah k velvyslanci USA a pochody hrdosti ho nezajímaly. Příští prezident to vše napraví. Bude oddaně sloužit svým pánům, tak jako sloužil soudruhům. Postoje Zemana a jeho mluvčího vyvolávaly hysterii protivné strany. Za názor se nelze omlouvat, názory člověk může měnit. Třeba mluvčí prodělal konverzi a nad postelí má portréty prezidenta Zelenského a Bidena.
Pokud se mluvčí někdy vyjádřil nevhodně a omlouvá se tak je to pouze jeho plus. Myslím, že protivná strana se dopouštěla různých slabomyslných urážek a vulgarismů, ale zdá se, že pokání nepatří do jejich repertoáru. Kdo smrdí, smrď ještě.
Když člověk řekne pravdu, tak prostě někoho může urazit.
Takový K.H.Borovský si nebral servítky i třeba proti církvi a dnes je to součást české literatury.
Adam Hladky
Ovčáček se omluvil za některá svá SLOVA, ale ne za zlé skutky, které jej provázely celý dosavadní život. Včetně třeba svého působení pisálka v komunistických Haló novinách, spolupráce s komunistickou kandidátkou na prezidenta Bobošíkovou, nebo třeba vysmívání se národu z pozice Zemanova mluvčího. Zkuste s tím srovnat třeba sebereflexi a život exkomunisty Petra Pavla.
P. Ašer
Ad Adam Hladky
Napsal jste:
„Ovčáček se omluvil za některá svá SLOVA, ale ne za zlé skutky, které jej provázely celý dosavadní život. Včetně třeba svého působení pisálka v komunistických Haló novinách…“
A opovrhujete stejně tak servilními proamerickými pisálky v Bakalově Respektu a jeho dalších médiích?
Konečný Fr.
Spolupráce s Bobošíkovou není zlý skutek. V divadelních hrách se často setkáváme s výsměchem lidským charakterů. A je to správné, potrefená husa začne kejhat. Dnes by Ježíš nad českým národem nejspíše zaplakal.
Olga Nedbalová
Děkuji za článek bratru Novákovi. A musím přiznat, že já sama jsem často soudila dopředu – kdo je vhodný adept na milost a kdo ne. Ale Ježíš je velmi trpělivý učitel a skrze Písmo mě napomínal. Třeba skrze podobenství o nemilosrdném služebníkovi. Nakonec poznáme, že my vskutku nemáme mít úlohu soudce.
Petr Adamec
Myslím, že u p. Ovčáčka budí kontroverze nedůvěra. To je přirozené po jeho působení a vyložených lžích, které by se profesionální mluvčí neměl dopouštět. Pokud vyznává, že lituje, věřme mu. Není žádné měřítko, jak jeho lítost měřit. Osobně ho pokládám za trochu slabou a závislou osobnost, která mohla být snadno manipulována k tomu, dělat, co se mu řekne. Jeho pokání plně věřím. Nikdo by neměl zpochybňovat pokání druhého. To je mezi ním a Bohem. To ovšem ještě neznamená, že je každý povinen jeho pokání a změně důvěřovat. Důvěra není na rozkaz, roste ze zkušenosti. Je přirozené, že mu mnoho lidí nevěří. Nikdo by ale možné pokání neměl zpochybňovat. Do srdce mu nevidíme. Ani se ale zase odsuzovat, pokud chybí důvěra.
Konečný Fr.
Nějakých lží Ovčáčka se nejsem vědom, možné je vše. Zato dnešní vláda lže jako když tiskne. Ta je naprosto nedůvěryhodná a jakéhokoliv pokání naprosto vzdálená.