David Novák: Predátoři plní Ducha (ale jakého???)

Jsou v mnoha (nikoli ve všech) sborech… jsou tvrdí, mají jasné postoje, dokáží se ozvat, většinou dobře znají řád a rádi s ním operují, jsou v opozici proti vedení sboru, jsou znepokojení, jak je veden sbor a někdy i celá denominace. Většinou mají velmi dobré argumentační dovednosti, rádi vzpomínají na „starou dobrou církev, kde se lidé měli rádi, a vládl pořádek“.

Členové včetně kazatele z nich mají obavy, snad proto, že se obávají konfliktu. Přes svojí tvrdost tito lidé velmi dobře ovládají křesťanský slovník a netají se svojí láskou ke sboru a k církvi. Svoje ostré chování si zdůvodňují tím, že bojují za Boží věci, za nápravu sboru a církve. Rádi píší dlouhé maily, které bývají ostré jak břitva a ze kterých adresáti mají někdy bezesné noci. Záludné na jejich argumentaci je, že v lecčem mají pravdu, jenže způsob, jak o ní komunikují, je těžko přijatelný.

Další jejich charakteristikou je, že jsou vlastně stále nespokojení a stále vidí chyby. Běda, když kazatel nebo staršovstvo někde udělají chybu! Je to další důkaz o jejich „nekompetentnosti“, „nelásce ke sboru“, „lenosti“ atd. Jedná se často o upřímně věřící bratry a sestry, kteří to velmi dobře myslí, ale nechávají za sebou bolestná zranění a mokvající rány. Často jde o loajální členy sboru, kteří jsou přesvědčeni, že svatě slouží Bohu, ale ve skutečnosti rozdávají tvrdé rány a zůstává po nich spáleniště v mezilidských vztazích doma i ve sboru. (Draci s dobrými úmysly).

Tito lidé dokáží kazatelovi a někdy i starším udělat ze služby peklo. Dokáží ho (je) znejistit, zpochybnit vše co dělá a říká. Postupně kazatel a vedení sboru zjišťují, že až tak nejde o věc samotnou, ale o styl komunikace, o osobnostní nastavení dotyčného člověka, o nepochopitelnou tvrdost a někdy i aroganci. Většinou se snaha po smíření míjí cílem, anebo je druhou stranou vnímána jako slabost.

Pokud nevíte, co popisuji, děkujte Bohu za svůj sbor. Pokud víte, pak vám přeji upřímnou soustrast. Soucítím s vámi (i když na sboru, kde jsem, nikoho takového nemám, stejně tak v denominaci). Dokážu pochopit vaše bezesné noci, nekonečné rozhovory s manželkou, bolesti břicha, úzkostné stavy, strach o sbor, který vedete a možná (to byl můj případ), chuť dotyčnému dát pár facek. Jiná věc je, když je takovýmto predátorem kazatel… to první je průšvih, je-li to kazatel, je to velký průšvih.

Co s tím? Nemám jednoduché řešení, ale řešit se to nějak musí. Jinak dotyčný nebo dotyční „rozhořčení svatí“ postupně rozvrátí sbor anebo vás přivedou k žaludečním vředům či depresím.

Pokusím se dát pár návrhů.

Nikdy si s dotyčnými nepište maily. Před dvěma lety mi došel velmi vyčítavý a obviňující mail. Zde je moje odpověď: Ahoj… jedna za zásad, kterou se řídím je nepsat maily, ale sejít se a pobavit se napřímo. Tvůj mail je útočný, vyčítající a občas i zavádějící a v těchto intencích komunikovat nechci. Pokud máš problém, prosím nepiš, pokud ano, pak pouze kdy se sejdeme.

Nakonec jsme se sešli, a byť jsme si porozuměli jen částečně, bylo to lepší, než množení dalších literárních skvostů. Prostě a jednoduše, mail není nástrojem k řešení konfliktů. Řešte věci napřímo, tváří v tvář, nikoli písemně. Já sám jsem toto párkrát nedodržel a byla to zásadní chyba.

Smiřte se s tím, že s dotyčným predátorem prostě budete muset jít do konfliktu. Obecně se konfliktu obáváme, nikdo z nás ho nevyhledává, máme být činitelé pokoje, ale někdy není zbytí. Bude to bolet, bude to těžké, ale predátor potřebuje pocítit, že nemůže řádit beztrestně. Navíc s jídlem roste chuť a budete-li mlčet, nezastaví se. Problém je, že často lidé útrpně mlčí a nechají v konfliktu vymáchat kazatele případně starší, místo aby se za ně postavili.

Občas je dobré, když je u rozhovoru nějaký svědek, nebo je-li to hodně vyhrocené, je-li u rozhovoru nějaký moderátor či prostředník.

Je-li to jen trochu možné, neneste konflikt sám anebo sám jen se svojí manželkou, manželem, ale sdílejte toto břemeno ještě s někým dalším. Sdílené břemeno bývá lehčí.

Pokud dotyčný „nemůže už ve sboru vydržet“, nepřemlouvejte ho, aby zůstal, ale berte to jako vysvobození zhůry a požehnejte mu na cestu pryč.

Obyčejně dotyční trablemakeři předstírají, že mluví za sbor, za církev, za druhé, ale v drtivé většině mluví jen a pouze za sebe a svoje zhrzené ego. Nenechte se proto jejich názory vychýlit. To, že jsou hlasití, neznamená, že mají pravdu anebo že bychom je měli brát vážněji, než jiné. Jinými slovy nenechte se ošálit křikem, nebojte se položit otázku „a za koho konkrétně mluvíš“?

Jakkoli se jedná o konkrétní lidi, stále platí, že nevedeme svůj bol proti tělu a krvi… Proto se modlete a věřte, že Pán Bůh si váš sbor navzdory tomu, co prožíváte, uchová. Zároveň se ptejte, co je za podivnými způsoby chování některých dotyčných lidí? Co nebo kdo je ovládá? Proč jednají, jak jednají? Modlete se za ně, jakkoli se vám to jen těžko dere přes rty.

Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nevyhrazuji se proti kritice, jiným postojům a názorům, ale proti způsobu, jak se ona jinakost prosazuje.

Je smutné, že i toto se v církvi děje, zároveň se jedná o nic nového. Nakonec sám Pavel píše o vlcích, kteří nebudou šetřit stádo. Tedy hádky a rozkoly znala církev hned od počátku. Proto je úžasnou milostí a darem, pokud vládne ve sboru a církvi jednota. A pokud nikoli, je velká milost, dokážeme-li to řešit a s Boží pomocí i vyřešit.

 

 

Autor: David Novák, předseda Rady CB Zdroj: blog Davida Nováka    Foto: Pixabay, ilustrační

Kategorie: Komentáře

8 Komentáře

    • Maruško, evidentně jste nezažila podobnou situaci, buďte za to vděčná.
      Pan Novák velmi trefně popsal to, co prožíváme v našem církevním shromážděni my. Je to smutné, ale taková je realita v mnoha společenstvích 🙁

      Odpověď
  1. Jako vždy cele souhlasím, jen s malinkou odchylkou. Ač také vidím jako podstatně lepší se sejít než si psát, v řadě situací se mi osvědčilo, že na rozhovor, o němž jsem předpokládal, že bude vyhrocený, jsem si přinesl dopis, v němž jsem vyjadřoval své stanovisko. Pokud se rozhovor vyvíjel příznivě, dopis jsem nepoužil. Pokud ne, tak jsem ho na konci rozhovoru předal. Byla to obrana proti nařčení, že jsem „řekl to a to“, a často následovalo nějaké zkreslení toho, co jsem řekl. Takto jsem mohl odkázat na dopis se svým stanoviskem a vyvrátit zkreslenou informaci, někdy i vyloženou lež.

    Odpověď
  2. Karel Konečný

    Vidím, že velmi dobře víte jaké lidi v církvi máte. Lidi, kteří nevědí co to je křesťanství a absolutně to nechápou.

    Odpověď
  3. Mnoho let jsem si také myslela, že osobní komunikace pro řešení nějakého problému je lepší, ale teď vím, že vždycky lepší není. Když se jedná o psychopaty a manipulátory a jinak zákeřné lidi, je vždy lepší věcná písemná komunikace. To je má vlasntní zkušenost. Osobní komunikace dává příliš prostoru pro manipulaci, snadnosti měnit téma uprostřed hovoru, odvádění pozornosti od zásadního problému atd. Po písemné komunikaci vás navíc druhá strana nemůže jen tak lehce obvinit ze lži. Proto doporučuji s problematickými lidmi důležité věci řešit jedině písemně a dopisy si ještě mnoho let uchovávat…. Prostě co je psáno, to je dáno.

    Odpověď
  4. Oveľa horšie je ak sa stane duchovným predátorom sám pastor zboru a namiesto kázania Božieho slova z kazateľnice pravidelne a bez okolkov ohovára svojich kritikov či kohokoľvek z iným názorom. A postupne pretvorí svoj zbor so spoluúčasťou servilných starších na kresťanskú sektu.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář