Tento článek je na základě knihy Úzkostná generace: Jak chytré telefony proměnily dětství od J. Haidta
Kniha se mi líbila, měl bych ale jednu připomínku. Stačí se projet hromadnou dopravou a vidíte, že chytré telefony proměnily nejen děti, ale i dospělé. Když tuto realitu vztáhneme do křesťanské sociální bubliny, pak by vám leckteří kazatelé mohli vyprávět o svých „posluchačích“ zírajících během kázání do mobilů. Možná namítnete, že čtou texty z Písma. Snad, ale nějak se mi tomu nechce věřit. Ale abychom jen nekritizovali mládež či posluchače nedělních kázání. Zajeďte si někdy na nějakou konferenci, kde jsou křesťanští vedoucí. Zjistíte, že se jedná o stejné závisláky na telefonu, jako je to u běžné populace… Ale zpět k mládeži a dětem.
Haidt tvrdí, že se spojily dva nebezpečné trendy: nadměrná ochrana v reálném světě a nedostatečná ochrana ve světě virtuálním. Rodiče začali děti více střežit a omezovat jejich volný pohyb či spontánní hru, protože se obávají nechat děti jen tak napospas cizím lidem někde venku, zatímco online prostředí nechali téměř bez omezení. Z obavy o bezpečnost svých dětí omezili jejich samostatný pohyb a spontánní setkávání se s vrstevníky. Zatímco dříve bylo běžné, že děti po škole zmizely ven a vrátily se až na večeři, dnes je jejich čas strukturován, dozorován – a když už mají chvíli volno, často ho tráví online.
Výsledkem je generace, která tráví dospívání s chytrým telefonem v ruce – nástrojem, jenž je vtahuje do alternativního, vzrušujícího, ale návykového a často škodlivého světa. Zároveň generace, která tráví čas v pro ni mnohem nebezpečnějším prostředí. To, že venku vaše dítě narazí na nějakého úchyla je mnohem méně pravděpodobné, než že se setká s úchylným obsahem ve svém telefonu. Tam je naopak téměř jistota, že se tak stane. A když ne u vašeho dítěte, pak mu to ukáží kamarádi.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Vedení a služba
Haidt nazývá tuto proměnu „Velkým přepojením“. Je to přechod od dětství založeného na volné hře, fyzickém pohybu a přímých mezilidských interakcích, k dětství strávenému převážně v digitálním světě.
Kolem roku 2010 se v tichosti odehrála revoluce, kterou si tehdy málokdo uvědomil. Do kapes dětí a dospívajících se dostaly chytré telefony s přední kamerou, a zároveň se zrodila sociální síť Instagram. Od té chvíle se svět dospívajících začal proměňovat rychleji než kdykoli v moderní historii. Problém je, že právě v online prostředí jsou vystaveny nepřetržitému proudu podnětů, sociálnímu tlaku, kyberšikaně a manipulativním algoritmům. To vše bez jasných pravidel a omezení.
Sociální sítě, původně prezentované jako prostředek spojení, se staly paradoxně zdrojem osamělosti a deprese. „Čím více se do nich ponoříš, tím osamělejší a deprimovanější se cítíš,“ píše Haidt.
Sociální média, jak známo, posilují tendenci k porovnávání se s ostatními, a to nejen u dospívajících dívek, které jsou citlivé na vzhled a sociální status. Na Instagramu a TikToku vidí pečlivě vybrané a upravené záběry z cizích životů – a poměřují svůj vlastní každodenní život s nereálnými standardy.
U chlapců se často projevuje jiný vzorec: únik do světa videoher a online pornografie. Tyto digitální úniky mohou vést k úbytku motivace, horší schopnosti navazovat reálné vztahy a k pocitu, že offline svět je nudný či obtížný.
Digitální prostředí mění způsob, jakým se vyvíjí mozek dospívajících. Nedostatek spánku způsobený nočním používáním telefonu narušuje regeneraci nervového systému. Neustálé přepínání mezi aplikacemi fragmentuje pozornost a ztěžuje soustředění.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Potíže při čtení Bible
Závislost na digitálních podnětech vede k tomu, že běžné činnosti – čtení, sport, rozhovor tváří v tvář – se mohou zdát málo stimulující. Perfekcionismus a strach z hodnocení zase prohlubují úzkostné stavy.
Statistiky, které Haidt prezentuje, jsou znepokojivé: od roku 2010 prudce stoupl počet případů sebepoškozování u dívek, sebevražedné myšlenky se objevují u stále mladších ročníků, a diagnózy deprese a úzkostných poruch rostou v nebývalém tempu.
Jak to změnit? Konkrétní návrhy
Haidtova kniha není jen pesimistickým varováním. Nabízí i cestu ven. Apeluje na rodiče, školy, technologické firmy a státy, aby přijali několik jednoduchých, ale zásadních pravidel:
- První chytrý telefon až na střední škole.
- Sociální sítě až od 16 let.
- Omezení denního času na obrazovce.
- Podpora fyzické hry a samostatného pohybu dětí venku.
- Ve školách omezit závislost na digitálních nástrojích a posílit reálné mezilidské interakce.
- Přidal bych ještě jeden bod – být příkladem, že to zvládáme. Dítě se učí tím, co vidí.
Cílem není děti od technologií zcela izolovat, ale umožnit jim vyrůst s dostatečným prostorem pro zdravý vývoj mozku, těla a sociálních dovedností.
Chápu, že autorovy návrhy mohou pro někoho znít jako příliš přísné, ale něco s popsanou realitou prostě dělat musíme. Telefon může působit jako zdroj tzv. levného dopaminu a může působit jako droga. Jde o to, že mnozí odborníci upozorňují, že sociální sítě, videohry a streamovaná videa působí na mozek velmi podobně jako drogy – aktivují dopaminový systém odměny, který nás motivuje opakovat určité chování. Rozdíl je v tom, že zatímco fyzické drogy mohou mít rychlé a destruktivní účinky, digitální „drogy“ jsou levné, dostupné a neustále přítomné. Každé „like“, nové video či zpráva poskytuje malou dávku dopaminu, která vyvolává pocit potěšení a nutí děti a dospívající trávit stále více času online.
Spojení droga a to, co má naše dítě v kapse, nepůsobí úplně dobře…
Výzva k návratu k „opravdovému dětství“
„Jsme tělesné bytosti; děti by se měly naučit zvládat své tělo ve fyzickém světě, než začnou trávit velké množství času ve světě virtuálním,“ připomíná autor.
Nechci tím, co jsem napsal, nikoho strašit, jen vyzvat k tomu, abychom znovu promysleli, co vlastně znamená zdravé dětství – a zda jsme ochotni mu obětovat trochu pohodlí, které nám digitální technologie přinesly.
Pokud chceme, aby naše děti vyrůstaly odolné, sebevědomé a schopné zvládat nejistoty života, musíme jim vrátit možnost zažít dobrodružství mimo obrazovku. Protože generace, která si v dětství nevyzkouší reálné riziko, může v dospělosti selhávat tváří v tvář skutečným výzvám. Zároveň se to nemusí týkat jen dětí, ale i nás…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 19. srpna 2025 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
