David Novák: Výročí popravy M. Horákové spojené se slavnostními přípitky

Připomínáme si výročí justiční vraždy M. Horákové. Je dobře, že o této kauze v poslední době vyšlo mnoho skvělých článků, které připomínají hrůzy padesátých let, výborný pořad na toto téma měla i mnohými zatracovaná ČT.

Zároveň jak bude ubývat pamětníků této doby, bude tendence (nejen) tento zločin relativizovat. Možná si někteří ještě pamatujeme výroky komunistické poslankyně Semelové, že si za svoji popravu dr. Horáková mohla sama. Navíc tato slova byla podpořena svého času druhým mužem KSČM Petrem Šimůnkem, který řekl, že to, co Semelová řekla o procesu s dr. Horákovou, byla pravda. Ani stopa po omluvě, ani stopa po pocitu viny. Děsivé, neuvěřitelné. Stojí za to dodat, že pokud člověk necítí potřebu se omlouvat, pak se necítí ani vinen. A pokud se necítí vinen, udělal by to, co udělal, klidně znova. Vyznání vin nemůže vrátit životy, ale může vyjádřit lítost, distancovat se od zločinů minulosti a může je veřejně prohlásit za nepřípustné. A to není málo. Vyznání vin není slabost, ale síla. Naopak zamlčování vin a bagatelizování zločinů je slabost.

Na druhou stranu je postoj komunistů v něčem pochopitelný, protože ani soudruzi v zemi, kde se myšlenka komunistického ráje na zemi realizovala v masivním měřítku jako první, necítí jakýkoli náznak viny. Co na tom sejde, že zlikvidovali milióny a milióny lidí. Komunisté se neomlouvají. Milióny mrtvých byl pouhý historický přehmat. Stejně tak vražda dr. Horákové. To se tak prý někdy stane…

Rád bych ale v souvislosti s dr. Horákovou poukázal na jinou věc. Před dvěma lety prezident Zeman jmenoval vládu, v níž poprvé od roku 1989 hrají zásadní roli komunisté. Ceremonie se uskutečnila přesně v den, kdy jsme si připomínali den popravy M. Horákové. Jak milovníci, tak odpůrci M. Zemana se shodnou přinejmenším na jedné věci. M. Zeman svoje kroky promýšlí, a zvláště když chce někoho provokovat, ví moc dobře, proč to či ono dělá. Umí to mistrně.

Ceremonie vlády podporované komunisty, a navíc vedené bývalým agentem STB v inkriminované datum byl další plivanec do obličeje „kavárně“ a Zemanovým odpůrcům. Třeba dodat, že se to prezidentovi povedlo skvěle! Když už to muselo být, pak vybrat toto datum bylo naprosto ubohé.

Chápu, že mnozí berou komunisty jako fakt. Dějiny píšou vítězové, a asi proto je komunistická ideologie pro mnohé přijatelná, kdežto např. nacismus je nepřijatelný, byť co se počtu mrtvých týká, má toho komunismus na svědomí víc. Zároveň se mnohokrát stalo, že kdo se nepoučí ze svých dějin, bude si je muset zopakovat.

A na závěr ještě jedna věc. Je mi líto těch, kterým komunisté zničili životy a kteří se na jejich rostoucí vliv musí dívat. Nechtěl bych něco podobného zažít.

 

Autor je předseda Církvi bratrské Zveřejněno na blogu iDNES.cz  Datum: 29. června 2020  Foto: Wikipedie – M. Horáková

Tags: ,,,,

17 Komentáře

  1. Karel Konečný

    Když píšete o prezidentu Zemanovi jak svoje kroky promýšlí, tak dobře poslouchejte co říká. Lehce zjistíte, že si neuvědomuje co říká. Například v proslovu k veřejnosti nejprve zkritizuje ty, kteří se mu nelíbí, a pak řekně veřejnosti mějte se rádi. Je to komické. Každý kdo je veden ve své řeči záští a nenávistí k druhým lidem se sám zesměšní. Pak v pozici jaké je prezident, není schopen pochopit, že jeho jednání doma i v zahraničí je nepřijatelné.
    Samozřejmě politika není o pravdě, ale o zalíbení se většinové populaci , která drží politiky u moci. Takových lidí jako Zeman je však mnoho, to není žádná vyjímka.

    Odpověď
    • Pane Konečný,

      vaše charakteristika toho Zemana byla trefná.

      Že je politika „o zalíbení se většinové populaci“ nemusí být vždy pravda – ne všichni politici jsou populisté. Řekl bych, že politika se odehrává ve vlnách. Nyní jsou u moci populisté, rozdávají, ale i jim jednou dojde dech. Až vytvoří veliké škody, přestanou být populární. Pak přijdou na řadu ti střízliví, aby společnost dali do pořádku.

      Odpověď
  2. Komunisté se omluvili v roce 1990. Podobně Chruščov se distancoval od Stalina. Horáková věděla co dělá a musela vědět, kdo jsou to komunisti. Mohla si myslet, že třeba může dostat nějaký ten rok. Tak možná komunisty podcenila. Myšlenky komunismu se přestěhovaly na Západ a tam je nyní demokracie ohrožena. Naši komunisté se dostali do vlády díky demokratům a nepředstavují žádné nebezpečí. Kdyby měli ve volbách 10%, tak snad by to mohlo být nějaké varování. Myšlenka komunismu je správná, ale jde o utopii, která obvykle špatně končí. Církev sama má komunity – církevní řády, takže komunismus a křesťanství jsou si v tomto blízké. Proto by se křesťané ke komunistům měli chovat bez zášti po vzoru svého Pána. Horáková údajně prohlásila – “ Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi.“ Také považovala za správný odsun Němců po válce. Dnes by Horáková volila nejspíše SPD nebo Trikoloru, tedy proti totalitě, která byla tehdy a která hrozí i dnes.
    Z nedávné minulosti se nyní vynořují i jiné zajímavé věci. Fotografie Obamy, Albrightové nebo Schwarzenberga se zločincem Thacim, který se podílel na obchodu s lidskými orgány Srbů. Slušný člověk by asi neměl volit TOP.

    Odpověď
    • To snad nemyslíte vážně! „Horáková věděla co dělá a musela vědět, kdo jsou to komunisti. “
      Popíráte snad (spolu se soudružkou Semelovou), že celý ten proces byl vykonstruovaný a Milada Horáková byla popravena za to, co nikdy neudělala?
      J jejími činy můžeme souhlasit či nikoliv – podle naší politické preference. Nelze však zpochybnit, že se jednalo o demonstrativní justiční vraždu, která měla za cíl zastrašit společnost – a pokud to popíráte dopouštíte se sám schvalování zločinu!

      Odpověď
      • Proces neznám. Myslím, že Horáková vedla stejný boj jako Mašínové, s tím rozdílem, že se nedopustila násilí. Její provinění mohlo být podobné jako když někdo podepsal Chartu 77. Souhlasím s Vámi, že šlo o justiční vraždu s cílem zastrašení. V ovzduší studené války její činnost komunisté vyhodnotili jako vlastizradu. Něco takového se mohlo stát i na druhé straně. Voskovec jednou řekl – “ Proč bych chodil na sochu svobody, když jsem se z internace musel 11 měsíců dívat na její zadek “ . Asi ho podezírali, jestli není špion.
        Horáková byla zastánkyně demokracie oproti demokracii lidové a tudíž byla na straně Západu proti své vlasti, která zůstala na Východě.

        Odpověď
        • … a vy jste se zasekl na jaké straně?
          Prosím, nepište sem nesmysly – Vaše zjevná a arogantní neznalost naprosto deklasuje i veškeré ostatní Vaše názory publikované na tomto fóru!

          Milada Horáková byla přesvědčená stoupenkyně SOCIALISMU! Nevěnovala se „velké“ politice ale otázkám třídní a „genderové“ rovnoprávnosti. Tehdy dozajista oprávněně. Její cíle v sociální oblasti byly v podstatě shodné s plány komunistů – tudíž ji nevnímali jako opozici – ale jako KONKURENCI. Vaše řeči o tom, že byla na straně Západu (nebo snad dokonce kapitalismu) jsou zcela zcestné.
          Od roku 1929 byla členkou Československé strany národně socialistické (ČSNS), ačkoli těžiště její činnosti byla nestranická Ženská národní rada (ŽNR). Připravovala legislativní návrhy směřující k řešení postavení neprovdaných žen, nemanželských dětí, ke zlepšení postavení žen v rodinném právu, v dělnických profesích, ale například i zaměstnankyň veřejné správy. Horáková usilovala především o uplatnění žen v pracovním procesu, ale věnovala se i otázce jeho skloubení s rodinným životem. Podílela se na tvorbě nového občanského zákoníku, na částech o rodině a ženské rovnoprávnosti atd…

          Odpověď
          • Děkuji za poučení. Když máte západ a východ, tak uprostřed mezi tím není ani západ ani východ. Zvláštní, že. Třeba, že bych šel bojovat za EU proti Rusku – to asi sotva. Dneska to vypadá na dva tábory – progresivisté a konzervativci. Tak to první v žádném případě nepodporuji.

        • Pane Konečný,

          pod jiným článkem jste přiznal, že byste byl ochoten volit KSČM. Tím je řečeno vše. Pište si, co se vám zlíbí. Není zde nikdo, kdo by vás bral vážně.

          Pavel Vybíhal

          p.s.: Pane Bárto, reagovat na něj je pouhou ztrátou času.

          Odpověď
          • Pane Vybíhale – no, možná by se našel někdo, kdo by to vážně bral. Tak považuji za lepší to okomentovat a pokud možno uvést na pravou míru. Navíc si tím sám pro sebe osvěžím některá fakta.

          • Špatně jste to pochopil. Když bych si měl vybrat mezi KSČM nebo TOP, tak bych radši volil komunisty. Pořád jsou tady ještě jiné strany. Říkáte to, co jsem neřekl.

  3. Také jsem se dočetl, že M.Horáková za války bojovala za to, aby české ženy mohly být členky v nacistických organizacích a spolupracovala s E.Moravcem a s jeho ženou měla lesbický vztah. Takže to vypadá, že kolaborovala s Němci. To je pro mně dosti překvapující, zároveň si nemyslím, že bych tímto znal 100% pravdu.

    Odpověď
    • “ Za druhé světové války se zapojila do protinacistického odboje. Spolupracovala s Politickým ústředím a navázala spojení s Petičním výborem Věrni zůstaneme. Podílela se na formování ideového programu Za svobodu do nové Československé republiky. Dne 2. srpna 1940 byla spolu s manželem zatčena a uvězněna na Pankráci a později v Malé pevnosti v Terezíně. V roce 1944 byla vrchním zemským soudem v Drážďanech odsouzena k trestu odnětí svobody na osm let. Do dubna 1945 byla vězněna v káznici Aichach.“
      https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/horakova-milada-25-1-1901/

      Laskavě sem nepište takové pitomosti

      Odpověď
      • Také jsem se dočetl, že po válce svědčila v případech některých lidí, kteří byli pak popraveni. Zrádců a kolaborantů bylo za války dost. To je asi pro Vás taky pitomost. Je třeba znát fakta a pak říkat, co je pitomost.

        Odpověď
  4. M.Horáková byla členkou vedení Svazu přátel SSSR a jako vzor pro naše ženy považovala postavení žen v SSSR. Také požadovala urychleně pražské Němce umístit do internačních táborů a odsunout z republiky. Než člověk vysloví nějaké soudy je správné, aby znal fakta. Není správné se nechat strhnout davem, když křičí – ukřižuj. Po válce u nás někteří psali oslavné básně na Stalina a mysleli to upřímně.

    Odpověď
  5. Saša Štěpánovský

    Také jste se pane Konečný mohl někde dočíst, že Milada Horáková se jako mladé děvče podílela na skácení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v r.1918. Osobně prý přehodila smyčku provazu okolo krku této kontroverzní sochy. Při tom je to naprostý nesmysl. Člověk by měl pečlivě vážit slova, než něco zveřejní a měl by zodpovědně zkoumat, zda je to skutečně pravdivé. Pozítří si připomínáme upálení Mistra Jana Husa. Nejvíce jsem se o jeho postojích, motivech a víře dozvěděl z jeho dopisů z kostnického vězení. Před smrtí padá každá maska. U Milady Horákové to vnímám podobně. Pominu-li její statečný postoj během nenávistného zmanipulovaného soudu, dotýkají se mne slova hluboké víry a odpuštění v dopisech, které psala na rozloučenou. Přečtěte si je. A její poslední slova na popravišti, ze kterých jej cítit Husův odkaz, nám mohou být velkou inspirací a závazkem k životu v pravdě.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář