Denní zamyšlení neděle 17. září

Nikdo z obyvatel neřekne: „Jsem nemocen.“ Lidu, který tam bydlí, bude odpuštěna nepravost.
Iz 33,24

Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.
Zj 1,17–18

Naděje byla asi vždy důležitou a potřebnou součástí lidského života. Ale v dnešní době pandemií, válek, ekonomických a jiných ohrožení se zdá být o to cennější hodnotou. V čem máme mít naději? Že se z každé nemoci uzdravíme? Že každé lidské zlo bude vyznáno, odpuštěno a napraveno? Prorok Izajáš přináší od Boha obraz, který se částečně může týkat historické obnovy Judska po asyrské invazi, ale především jde o budoucí konečné Boží království, ve kterém nebude žádná nemoc ani vina. Pro nás, kteří žijeme 2700 let po Izajášovi, se ale tento obraz už začal naplňovat: v Ježíši, který zemřel a žije navěky, v Ježíši, který zvítězil nad každou nemocí, zlem, smrtí.
Díky, Bože, za tu nepřekonatelnou naději, kterou máme v Pánu Ježíši Kristu.

Mt 6,25–34 * 1P 5,5b–11 * Gn 2,4b–15.18–25

Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář