Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Ž 8,5
Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Ef 2,10
Někdy, když si uvědomíme svůj hřích, býváme zděšeni a zároveň překvapeni, že ještě žijeme, že nás Bůh nerozdrtil jako červa. Poté naše srdce začne plesat vděčností. Možná právě ve chvíli, kdy se rozpomeneme na slovo, že i všechny vlasy na naší hlavě má Bůh sečteny. Někdy se zastydíme, když zapomeneme na narozeniny dětí, partnera či někoho blízkého, avšak naše nitro jásá, když slyšíme, že on pamatuje na člověka, na své dílo. Má v počtu nejen naše vlasy, ale i roky a dny, a nejen to! On se člověka ujímá v jeho opuštěnosti, slabosti a bezradnosti a naplňuje jej slávou a důstojností. Ano, toto je postavení člověka v Kristu Ježíši. Je předmětem zvláštního Božího zájmu. Haleluja.
Hospodine, děkujeme ti, že nejsme jenom nějakým evolučním článkem, ale lidmi stvořenými k tvému obrazu. Otevři naše oči, ať vidíme ty dobré skutky, které jsi pro každého z nás připravil a které je třeba dělat.
Mt 28,16–20 * Ř 6,3–8(9–11) * Ž 89,20–53
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
