Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe.
Oz 11,8.9
Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit.
J 12,47 (SNC)
Mnozí lidé, včetně některých křesťanů, vidí Boha jako někoho, kdo je vysoko nad námi lidmi, kdo je vnitřně nezúčastněný stvořitel nebo naopak přísný, rozhněvaný soudce. Dnešní biblický text nám ale zdůrazňuje, že Bůh je jiný. On sám skrze proroka Ozeáše vyznává svou lásku k Izraeli, svému lidu, lásku, která je často neopětovaná. A najednou vidíme Boha plného citů – lítosti, hněvu, soucitu, slitování. Není to ale ufňukaná sebelítost, kterou možná známe sami u sebe, když nás někdo druhý neocení. U Boha je to především žal a lítost nad hříšníky, kteří se ženou do zkázy. Skvělou zprávou je, že Boží zájem, láska a slitování zůstávají! Bůh je pečující Otec, kterému opravdu jde o jeho děti. A vrcholným projevem tohoto trvalého Božího postoje je dar jeho Syna, který nás a tento svět nepřišel odsoudit, ale zachránit.
Děkuji, Otče, za tvou vášnivou a trvalou lásku k nám.
J 13,31–35 * Mt 17,1–13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
