Hospodine, tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!
Ž 142,6
On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!
L 20,38 (B21)
Neviditelný, neuchopitelný, tajemný a paradoxní Bůh představuje jediné bezpečné „místo“, kam se žalmista (a každý v nouzi) může uchýlit. Neviditelný, neuchopitelný, tajemný a paradoxní Bůh je tím jediným, co na žalmistu (a každého v nouzi) zbylo. Z jedné strany to vypadá, že nezbylo nic. Ale je tu i druhá strana. Z její perspektivy se toto „nic“ naopak jeví jako „všechno“. To je pohled víry. Když je zle a vypadá to, že už nic nezbylo, může se člověk vírou přece jen přimknout – a nalezne ochranu a život. Když je zle a zdá se, že jsme zůstali úplně sami, pořád je tu Bůh: pro chudé, ztrápené, opuštěné, odepsané a jim podobné jako jejich podíl v zemi živých. S ním zůstáváme stále v zóně života.
Pane, jsi naše útočiště, ten, kdo na nás zbyl, i ten, kdo oživuje. Děkujeme.
1K 12,12–18 * Sk 20,17–38
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
