Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, za Svatým Izraele, který tě oslavil.
Iz 55,5
Proto klekám na kolena před Otcem, jehož jméno nese veškerá rodina na nebi i na zemi.
Ef 3,14–15 (B21)
Boží evangelium bourá hranice mezi lidmi. Naším základním nastavením jako křesťanů by mělo být: „Jestliže Bůh zachránil mě, může zachránit kohokoliv. Jestliže Bůh miluje mě, může milovat kohokoliv.“ Bůh se rozhodl milovat všechny lidi. Bůh nás nemiluje, protože by na nás bylo něco milování hodného, ale protože on sám je milující Bůh. Když dospějete ke klamnému přesvědčení, že si vztah s Bohem zasloužíte, pak taky automaticky uvidíte lidi, kteří si to podle vás nezaslouží. Protože nejsou jako vy. Tak tomu ovšem není. Bůh nás miluje i přesto, jací jsme. A to je jak osvobozující pro nás, tak osvobozující k tomu, abychom i my tak milovali ostatní lidi.
Hospodine, proměňuj mě láskou, kterou máš vůči mně, abych i já tak mohl milovat ostatní lidi. Zvláště lidi, kteří nejsou jako já.
1K 7,17–24 * Mt 18,21–35
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
