Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných.
Iz 57,15
Ježíš uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře.
Mk 6,34
Jak povzbudivé může být biblické slovo! Jsou chvíle, kdy se nedaří. Na člověka všechno padá. Ztrácí sílu a chuť se o něco pořádného snažit. Všechny pokusy jsou marné, vládne rezignace, uzavírání se do sebe. A Bůh? Zdá se tak daleko. Přebývá ve výšinách. Dobře, že je tam, protože tak mohu mít jistotu, že ho nestáhnu dolů, ale že on vytáhne mne. Jak se to děje? Třeba tak, že najednou zazní slovo, které povzbudí, zahřeje, ukáže skulinu v dosud slepé uličce. Někdy skrze druhého člověka (to je pak ten Boží posel), někdy z četby, někdy prostě zazní, ani neumíme popsat jak. Boží cesty k člověku jsou pestré.
Bože, díky za povzbuzení. Díky za tvé slovo. Díky, že oživuješ ducha i srdce. Přijď i dnes.
Žd 12,18–25 * 2P 2,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
