Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Ž 139,11–12
Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
L 4,40
Les. Tma. Ticho. Jen občas zazní hlas nočních ptáků a lupnutí dřeva stromu. Čekání na stezce odvahy. Z dáli se blíží nejisté, pomalé kroky a do ticha se ozývá slabý, roztřesený dětský hlas, zpívající známou melodii: „Má Pán Ježíš, má mě rád, dí to Písmo nastokrát.“ Do tmy zní tichá slova vyjadřující naději dítěte, že i v tom tmavém a trochu strašidelném lese ho dobrý Bůh neopouští a dává mu sílu jít dál. Je slyšet víra v Boží blízkost i tam, kde nedokážeme nic vidět a nevíme, kam došlápneme každým dalším krokem. Do tmy zní ujištění o víře v Boží sílu, i přes nejistý krok a roztřesený hlas. Žádná tma života, strachu a smutku není pro Hospodina dost temná.
Bože dobrý, dej nám pevnou víru v tvou sílu, když máme strach.
Sk 16,9–15 * Joz 8,1–29
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
