Nechť jsou tvé oči otevřené k prosbě tvého služebníka i k prosbě Izraele, tvého lidu, a slyš je, kdykoli budou k tobě volat.
1Kr 8,52
Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
J 14,14
Dnešní úryvek je z Šalomounovy modlitby při posvěcení jeruzalémského chrámu. Moudrý král věděl, že ani celé nekonečné nebe nemůže pojmout Boha. Není to úžasné? Že ten, jehož nemohou pojmout ani myriády světů, se snižuje ke mně, člověku z prachu země. Je ochoten žít v mém srdci, vyslyšet mne a být mně milostiv, když k němu volám a žadoním v tísni, nebezpečí, s rozbouřeným nitrem, zahanbený, že jsem opět padl do hříchu. Tato Šalomounova modlitba může být vzorem pro mé prosby: aby byl Bůh přítomen v mém životě, abych konal vždy jeho vůli, aby mi dal dar žít užitečným, dobrým a zbožným životem a aby se i skrze mne šířilo království jeho lásky tam, kde žiju, kam jsem poslán.
Bože, Otče laskavý, dej, ať dokážu ve svém životě prosit o správné věci dle tvé vůle a ať v ní nalézám zalíbení a pokoj.
1K 10,23–31 * Mk 6,14–29
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
