Denní zamyšlení středa 19. října

Na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Ž 38,23

Bartimaios, slepý žebrák křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“
Mk 10,46.48–49

Už jste tak volali? Už jste křičeli k nebi trýznivou litanii, aby Bůh pomohl, aby si rychle pospíšil a něco udělal? Tuším, že ano. Tuším, že denně z celičké země Pána Boha mnoho srdcí vzývá, aby se spěšně sklonil s pomocí. Mnoho lidských srdcí má svou úzkost, bolest, strach, proto volají. A je dobré říct, že volat mohou, že není lepšího místa, lepší adresy než volat o pomoc k nebi. Možná někdy voláme a je to spíš spílání, možná si na Boha víc stěžujeme, možná druzí spíš slyší naše žaloby vůči nebi. Stěžujme si, když je úzko a těsno v životě, ale stěžujme si na Boha u Boha, to je adresa vhodná k žalobám. Pak podobně jako slepého u cesty i nás přivedou k Spasiteli.
Kriste, náš Vykupiteli, prosíme, pospěš a pomoz nám v úzkosti.

Pís 8,4–7 * Zj 12,1–6

Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář