Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným.
Iz 60,20
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
J 12,46
Různé národy, například Babylóňané, ztotožňovaly slunce a měsíc se svými božstvy. Vzhlížely k nim se zbožnou úctou. Také my říkáme, že se někdo stal naším světlem. Nalezená láska může rozzářit náš šedý život ve slunečný den navzdory počasí. Dobré slovo zase přinese trochu světla jako měsíc do temné noci duše. Na druhou stranu také dobře víme, jak tomu někdy bývá s lidskou láskou a slovem. Na co se v životě začneme až zbožně spoléhat, to se dřív nebo později může ukázat jako vrtkavé a nespolehlivé. Izajáš však obrací naši pozornost ke zdroji pravého světla, které není náladové, nebliká jako zářivka ani nepřestane svítit, jako i ta nejvytrvalejší z LED žárovek.
Drahý Bože náš, buď naším světlem a prosvěcuj i stíny naší náladovosti, abychom byli stálí ve víře a naději, kterou máme v tobě.
Ř 3,9b–20 * L 15,11–32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
