Když v roce 1517 Martin Luther zveřejnil svůj protest proti v jeho době velmi rozšířené odpustkové praxi, bylo mu už 34 let, působil jako vikář saského distriktu kongregace řádu augustiniánů a byl již známým profesorem biblické exegeze na vitemberské univerzitě.
Zpočátku nešlo než o pokus doktora teologie vyvolat diskuzi o přeceňování odpustků, a hlavně praxi jejich prodeje („když zazvoní pokladnička, letí duše do nebíčka“), jež využívala žízně lidí po odpuštění. Luther cítil, že nemůže dál mlčet k takovému kupčení s odpuštěním. Viděl nebezpečí duchovního sebeuspokojení, jež vede lidi proti skutečnému vnitřnímu pokání, které má být navíc celoživotním postojem křesťana: „Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: Čiňte pokání, chtěl, aby celý život věřících byl pokáním. Tomuto výroku nelze rozumět ve smyslu pokání svátostného, to jest zpovědi a dostiučinění, udílených kněžími.“ Prodej odpustků vedený Johanem Tetzelem mu byl přímo popřením evangelia o zdarma nabízené Boží milosti, kterou pro věřící Pán získal na kříži!
SOUVISEJÍCÍ – William Tyndale a anglická Bible
A to ještě Luther nemohl znát celé pozadí odpustkového prodeje. Albrecht Braniborský, nový mohučský arcibiskup, získal povolení od papeže Lva X. Polovina výtěžku měla být odvedena na stavbu svatopetrské baziliky v Římě, druhou si Albrecht ponechal, aby mohl zaplatit dluh u Fuggerovy banky, kde si na koupi arcibiskupského úřadu od papeže půjčil…
Přestože byly Lutherovy teze v mnohém ještě umírněné, byly vysloveny s rezolutní naléhavostí a obsahově zpochybnily celou teoretickou základnu odpustkového prodeje. Papež má právo odpustit jen ty tresty, které na základě kanonického práva sám udělil. Nemůže odpustit žádnou vinu, odpustit může jen Bůh. Proti údajné pokladnici zásluh, tvořené nadbytečnými zbožnými výkony světců, z níž má papež údajně právo udílet potřebným, ukazuje, že pravý poklad církve je svatosvaté evangelium slávy a milosti Boží.“ Není možné stavět odpustky do centra pozornosti: „Ti, kteří kvůli hlásání odpustků zcela umlčují v ostatních kostelích kázání Božího slova, jsou nepřátelé Krista i papeže.“ „Je třeba vybízet křesťany, aby následovali svou hlavu, Krista, strázněmi, smrtí i peklem, a tak raději mnohou strázní vcházeli do nebe, nežli spoléhali na falešný smír.“
Spojení kritiky církevní zkorumpovanosti s horlivým odmítnutím pokřivování evangelia o Boží milosti z Lutherových tezí učinilo rozbušku v již i tak třaskavém německém prostoru. Když je pak kdosi přeložil a vydal tiskem, ukázalo se, že čas pro reformy je tu.
Vyznávat Krista a evangelium Boží milosti, byť i v opozici k církevní tradici a lidským ustanovením, je třeba stejně naléhavě i dnes.
Autor: Robert Hart Psáno pro časopis Brána Datum: 30. října 2021 Foto: Wikimedia Commons – Martin Luther
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.