Hana Pinknerová: Jak na Nový rok

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Jako malá jsem tomu věřila. Skutečně jsem si představovala, že to, co budu dělat 1. ledna, budu pak jakýmsi setrvačným kouzlem vykonávat po celý rok. Takže jsem se pokusila vyhnout žehlení (což šlo) a mytí nádobí (což nešlo). Hned zrána jsem si oblékla něco hezkého, svátečního, slavnostně jsem se naladila a doufala, že mi to přes další dny v novém roce vydrží. Snažila jsem se být hodná, poslušná, zdvořilá, abych takovou vzornou dívkou byla i po celý další rok.

Kupodivu mi to ten první den nového roku docela šlo. Zdálo se mi, že jsem docela nová bytost. Mé odhodlání ke vzornosti nacházelo dobrou odezvu od všech ostatních členů mé rodiny a nový rok vypadal docela slibně nově. Ani jednou jsem se nepohádala s bratrem a ani jednou jsem neodmlouvala mamince. Cítila jsem se jako nový lepší člověk, který se oddělil od staré pošramocené minulosti. To bylo nejspíš tím Novým rokem. Na začátku všechno vypadalo tak nějak snadné a jasné, ode dneška budu hodná. Přece platí jak na Nový rok, tak po celý rok. Ale už třetího nebo čtvrtého ledna bylo všechno jinak. Má dobrá předsevzetí nějak ztrácela sílu. Kam se to ztratilo? Začátky jsou snadné, nejtěžší bývá vytrvat.

Během adventu jsem dokázala téměř každý den najít chvilku, abych si přečetla nějaký biblický text, abych požehnala někomu, kdo to potřeboval. Skoro každou čokoládu z adventního kalendáře jsem darovala tomu, kdo ji potřeboval ještě víc než já. Ten přehledný nedlouhý čas do Vánoc, které se zdály být odměnou za trpěná příkoří, se dal docela dobře vydržet. Odměna se byla na dosah, odříkání dávalo smysl. Proč to pak v jiném čase tak dobře nejde? Může to být tou budoucí odměnou? Normálně si ji samozřejmě neuvědomujeme. Žijeme tady, jako by snad nikdy neměla přijít. Nebo až někdy za věčnost. To vypadá hodně podobně jako nikdy. Ono se to nezdá, ale naše odměna na věčnosti je dost reálná a ohromná. Může být motivem našeho úsilí. Já vím, že tak většinou neuvažujeme, ale měli bychom. Vážně bychom měli.

Autorka je spisovatelka  Datum: 1. ledna 2020  Foto: YouTube – ilustrační

Tags:

1 Komentář

  1. Eva Hájková

    Novoroční předsevzetí je založeno v podstatě na zákonictví. Usmyslíme si, že se změníme k lepšímu (jak jinak než vlastní silou, že?)
    Ale Bůh nám potom řekne: no, když si myslíš, že to zvládneš sám, beze mne, tak mě asi nepotřebuješ. A poodstoupí od nás.
    Myslím, že bychom to měli nechat raději na něm. Pane Bože, jsem Tvůj, udělej se mnou, co chceš, veď mě kam chceš, všechno přijímám….. jak říká Komenského Poutník v Labyrintu.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář