Žalm 24
Tvá zem jest, Pane, a vše, co je na ní, i my, tvá neposlušná stvoření.
Co pro nás tvoje milost neuchrání, to lidská vůle sotva promění.
Konec se blíží, divnosti se dějí
a lidé nervóznějí po světě.
Teď nasloucháme slovům v beznaději chorého, nezralého dítěte…
Civilizaci chceme vrátit zpátky,
to ona prý nám vše jen poničí.
Je to však pravda? Zbývá čas jen krátký a naše zem má život jepičí.
Zhyne i s nebem, i to moře zmizí,
ty nové nebe dáš však, novou zem. Kdo vstoupí na ni? Jenom člověk ryzí, jenž proměnit se nechal v srdci svém.
Ze srdce musí zmizet nečistota –
ne uhlík, nýbrž svévole a hřích. Nechme si tebou mluvit do života, proměňuj nás ve vztazích vzájemných!
Přestaňme vraždit děti nezrozené, sobectví ať nám vládnout přestane. Jen srdce obětí tvou vykoupené
i pro tuto zem moudrost dostane.
I ona vzkvete pro své zbylé chvíle, jak ta, již lid tvůj v poušti vzdělává. A zjev se i té dívce nezletilé,
jež naivně svět k akci svolává.
Jediný „pátek pro budoucnost“ platí – ten veliký, kdy ́s za nás život dal.
Tu pravdu politika nevyvrátí:
tys světa Pán a spravedlivý Král.
Tvá země jest a všechno, co je na ní:
zem nebuď modlou – ty buď Bohem nám! Vše zhyne, co tvá milost neuchrání.
Jen ty nás k pravdě veď a k výšinám!
Autor: Ivana Kultová, Sůl a světlo
Ilustrační foto: Louis Maniquet , Unsplash
