Informatorium – poklad dobrého rodiče

Komenského Informatorium školy mateřské je právem zařaditelné do kategorie „známé neznámé“ – každý o něm ví a málo kdo ho opravdu zná. A ti z mála, kteří ho znají, mu většinou buď nerozumějí, nebo rozumět nechtějí. A přitom se jedná o vzácný poklad z našeho národního „rodinného stříbra“, a to poklad nejen pro pedagogy, ale především pro rodiče. Z tohoto důvodu jsem nejprve pro potřeby našeho sboru a nyní i pro širší veřejnost připravil praktický výtah určený zejména rodičům.

Hned na úvod je třeba vyvrátit zažitý omyl, který kupodivu vězí v hlavách i některých učitelů (kteří se s Informatoriem alespoň formálně setkali v rámci svého pedagogického vzdělání): vůbec se zde nejedná o výchovu v předškolním zařízení, ale naopak o výchovu předškolního dítěte výslovně rodiči. Ten zmatek v našich hlavách zřejmě vyvolává termín „mateřská škola“ absurdně užívaný pro předškolní zařízení, což jde přímo proti smyslu Informatoria. Komenský radí předškolní dítě NESVĚŘOVAT žádnému cizímu vychovateli (tím méně předškolnímu zařízení); mají ho vychovávat rodiče, zejména matka. Proto „škola mateřská“.

Nyní již k vlastnímu obsahu: na úvod je třeba znovu zdůraznit, že děti do šesti let věku mají vychovávat a vyučovat rodiče. Špatná výchova se v pozdějším věku velmi těžko napravuje. Dítě do šesti let věku, aby bylo užitečné lidem i Bohu (jak píše Komenský), má být vycvičeno v trojím: zbožnosti, mravech a znalostech.

Výchova k mravnosti

Komenský zde definuje dvanáct příkladů mravů a cností, kterým mají být malé děti učeny.

Střídmosti, aby jedly a pily podle přirozené potřeby, nepřejídaly se a nemlsaly. Hezky jedly a hezky o sebe pečovaly. Pozornosti ke starším – co říkají, co dělají, jak se dívají. Poslouchaly ihned na slovo či pouhé gesto. Pravdomluvnosti vždy a všude, aby ani žertem si nezvykaly klamat. Spravedlnosti tím, že se učí nesahat na cizí věci, nekrást, nepřetvařovat se, nedělat nic ze vzdoru. Pracovitosti a ne zahálčivosti. Nejen mluvit, ale i mlčet, kde je potřeba: při modlitbách, když mluví starší… Trpělivosti a ustupování své vůle, aby se učili sebeovládání dříve, než se vkoření vášně. Ochotně pomáhat starším. Zdvořilosti – vlídnému chování, zdravení, děkování, podávání ruky. Klidnému a rozvážnému chování, které není drzé a divoké; dítě má vystupovat zdrženlivě, rozvážně a stydlivě.

Pokud rodiče takto dítě vychovají, tím vším bude milé lidem i Bohu.

Jak učit děti mravům a ctnostem

K takové mravné výchově je třeba užívat jen správné prostředky, kterými jsou: stálý příklad ctností a mravů, včasná a moudrá poučování, kázeň mírná (kázeň, která je mírná, pokojná).

Stálý příklad ctností a mravů: Dětem dal Bůh povahu opičí, nemusí člověk ani nic říkat a již vyučuje. Proto tam, kde jsou děti, je třeba bedlivě dbát, aby se vše dělalo a mluvilo, jak se patří – tedy tak, jak je výše napsáno a tak, jak sami po dětech chceme. (Dítě nemá být svědkem zlého a nemravného a pokud je, vždy má vidět jistý výkon spravedlnosti.) Když jsme sami takovým příkladem, není zapotřebí mnoho vyučování a kázně. Ale protože se tak většinou neděje a člověk přirozeně tíhne ke zlému, pak se nelze divit nemravnosti mládeže.

Včasná a moudrá poučování: Poučení je však rovněž třeba – včasné a moudré. Musí přijít tam, kde příklad nestačí a kde dítě příklad nepochytilo. Krátce a jasně poučit (takhle ano, takhle ne; dívej, takto…; dívej jak to dělám; nedělej to, hanba, tak to dělají zlobiví lidé a bezbožníci… ), obšírněji vysvětlovat zatím nemá smysl.

Kázeň mírná: Kázeň má být někdy připojena pro podporu a pochopení příkladu a ponaučení. Má dva stupně:

  • rozumné okřiknutí, někdy doplněné slovním potrestáním a zahanbením; za ním má následovat poučení a napomenutí, aby tak již nečinilo, doplněné pohrůžkou. Pokud je vidět náprava, je dobré hned nebo za chvilku pochválit. Tímto moudrým kázněním lze mnohé u dětí (i jiných lidí) docílit
  • nepomůže-li to, je třeba užít tělesného trestu – rukou nebo metličkou dát ránu, s tím cílem, aby si to dítě zapamatovalo, bylo pro neposlušnost zahanbeno a příště bylo pozornější.

Rodič pouze sklízí, co zasel. Pokud nasel dětem do mysli svévoli, nemůže sklízet ovoce kázně, jako nešlechtěný strom nemůže plodit ušlechtilé ovoce. Protože mnozí rodiče zanedbávají kázeň, nelze se divit, je-li mládež svévolná, divoká, bezbožná – a Boha dráždí a zbožné rmoutí.

Výchova ke zbožnosti

Pravá a spasitelná zbožnost znamená, že člověk vždy a všude Boha hledá celým srdcem; vždy, všude a ve všem Boha ctí bázní, milováním a poslušností a skrze to vše v Něm prožívá pokoj, radost a potěšení. U šestiletého dítěte to má vést k vědomí, že: Bůh je; je všudypřítomný a na vše se dívá; stará se o toho, kdo jej poslouchá; toho, kdo jej neposlouchá, čeká smrt. Proto má mít dítě před Bohem bázeň, má se modlit a milovat Ho jako nejvyššího Otce a dělat, co se Jemu líbí.

O výchově ke zbožnosti dále Komenský říká, že je ze všeho nejdůležitější, bez ní je mravnost a vzdělání více ke škodě než k užitku. Vlastní výchova začíná již před narozením – rodiče mají za dítě děkovat, modlit se za něj a také budovat svou vlastní zbožnost poslušností, věrností, modlitbou… Maminka se má rovněž vyvarovat stresu, dbát na životosprávu, přiměřeně pracovat a nelenošit.

Po narození dítěte za něj mají rodiče nadále děkovat, modlit se za jeho spásu i svou moudrost k výchově, za jeho i svoje požehnání. Mají se starat, aby dítě, které jim bylo Bohem svěřeno, zase Bohu vrátili a vyznávat, že ho chtějí vést jedině k Boží slávě a ne k marnostem světa.

Ve druhém roce věku dítěte je již možné začít jej přímo vést ke zbožnosti. Přiměřeně věku a jeho vývoji k jednoduchým modlitbám ráno, u jídla a před spaním. Dbát, aby během modliteb tiše sedělo a nevyrušovalo, když se modlí dospělí. Dítě se tím přirozeně učí vděčnosti Bohu za vše dobré, co dostává.

Rodiče mají využívat všech příležitostí ke krátkým jednoduchým promluvám o Bohu, aby dítě o Něm často slyšelo, zvykalo na Něj často myslet, bát se Ho a milovat Ho (např.: ukázat do nebe, že tam Pán Bůh bydlí, na slunce, že nám takto Pán Bůh svítí, při bouřce na hrom, že to Pán Bůh varuje; když cokoliv dostane, říci mu, že to Pán Bůh nám vše dává atp.). Cílem toho všeho je, aby se Bůh a myšlení na Něj dítěti vkořenilo do mysli.

Aby se zbožnost a mravnost v srdci dítěte dobře zakládala a neměla překážky, je nevyhnutelné bezpodmínečně dbát na to, aby nic zlého, nemravného a bezbožného, co by nakazilo dětskou mysl, dítěti nepřicházelo na oči a na uši. Protože co v mládí jako první přichází člověku na mysl, to tam nejhlouběji vězí až do smrti. Mysl dítěte je podobná vosku, co se do ní první vtiskne, to tam zůstane a další se už jen násilně formuje a těžko.

Rodiče tedy mají především vynaložit veškerou snahu na to, aby je všemu dobrému učili a nic zlého k nim nepřipustili – aby si podle toho počínali oni sami, ale i všichni v domácnosti a všichni kolem. Protože Pán Ježíš říká, že běda tomu, kdo by jednoho z těchto maličkých pohoršil (Evangelium podle Matouše 18).

Učení znalostem

Zde Komenský říká, že děti mají některé věci znát, některé dělat a o některých mluvit, anebo lépe všechno (kromě zlého) znát, všechno dělat a o všem mluvit. Neboli učit děti všemu dobrému, jak jen to půjde. Ohledně tohoto bodu se nebudu více rozepisovat, jelikož bych nosil „dříví do lesa“ – z díla Komenského je didaktika právě tím, co je obecně neznámější a nejpoužívanější. Pouze bych opět zdůraznil, že je třeba bedlivě dbát, aby dítě bylo učeno dobrému a ne zlému, na což je dnes nejen zapomínáno, ale někdy i záměrně ignorováno, když otázka dobra a zla je relativizována.

Dobrý a milující rodič si spolu s Komenským uvědomuje, že děti jemu svěřené jsou „zvláštním, drahým a slavným klenotem“. A pro takového dobrého a milujícího rodiče je Informatorium cenným nástrojem. Na závěr si dovolím citovat „moudré povědění“, kterým Komenský své Informatorium zahajuje: „Nejpřednější stráž lidského pokolení v kolíbce jest. Protože na začátku záleží všecko, k dobrému i zlému: Kam jak co jíti začne, tam tak jde: za hlavou tělo, za ojem vůz. A nejsnáze jest začíti na počátku, jinde těžko.“

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

 

Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K. Šenov Datum: 12. prosince 2019  Foto: Wikimedia Commons – J.A. Komenský

Tags: ,,,

7 Komentáře

  1. Karel Konečný

    Jan Amos Komenský, to je doba před třista padesáti lety. Společnost prošla známým vývojem, a je nutné si uvědomovat realitu společnosti s vyspělou technikou a technologií používanou k informacím.

    Odpověď
    • No tom, co píše Komenský v Informatoriu, se nezměnilo vůbec nic. Informatorium – a vůbec celá Komenského pedagogika – nejen, že předběhla svou dobu, ale je nadčasová.

      Odpověď
    • Laskavá, ale přitom důsledná výchova dětí je stále platná. Potvrdí to většina psychologů a pedagogů. A moderní technologie nejsou doporučovány vůbec u dětí do 3-4 let a v pozdějším věku spíše sporadicky. Čím více se rodiče dětem v tomto nejmladším věku věnují osobně, tím lépe. Je důležité jim dát nejen co nejvíce lásky, ale také jim stanovit hranice v jejich chování. Prostě jsou věci, které fungují dlouhodobě a není na nich potřeba nic měnit. Sama jsem si to ověřila u svých tří dětí.

      Odpověď
      • Určitě velmi záleží na vzdělanostní úrovni rodičů. Když místo myšlení jednají jen podle emocí a pocitů, jako mnoho lidí ve společnosti, pak to není příznivé prostředí pro důvěru ve vztazích v rodině.

        Odpověď
  2. A ještě jenom jak jsem si to ověřila, u nejstaršího syna jsem začala s tzv. liberální výchovou a následně mi dalo daleko více práce ho usměrnit. U mladších dcer jsem to již raději neriskovala a vrátila se k osvědčené klasice dle Komenského.

    Odpověď
    • Já kdybych bývala chtěla být přísnější, jako byla moje maminka, tak by mi to nedovolil manžel, který vždycky všechno rozhodoval. Ale děti nejsou špatné. Jenom nejmladší dcera, už také dospělá, je pořád hrozně nesamostatná.

      Odpověď
      • Asi moje největší chyba u výchovy nejstaršího syna byla, že jsem dělala všechno za něho. Zavazovala tkaničky, dělala úkoly. Když mu bylo kolem třinácti let, vážně onemocněla moje i manželova maminka, a já se najednou musela začít starat i o ně. Takže jsem jela do nemocnice a syn musel jít vyzvednou nejmladší dceru do školky, doma zatopit apod. (manžel je většinou déle v práci). To mu asi nejvíce prospělo. A také je pravda, že největším příkladem dětem jdou rodiče. Vy jste, paní Hájková, určitě slušný člověk, takže ani jiné děti mít nemůžete. A z toho, že je nejmladší dcera nesamostatná bych si hlavu nedělala, já jsem byla taky nejmladší ze čtyřech dětí a nakonec jsem se otrkala 🙂 Ať Vás ještě nepřekvapí.

        Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář