Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze

Mariánský sloup (jeho stavba byla dokončena 30. září 1650) byl vysvěcen 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III., což ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou. Nápis na jeho podstavci zněl: „Panně rodičce bez poskvrny počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař“. Na vrcholu sloupu byla socha Panny Marie, šlapající po hlavě draka, který symbolizuje poražené protestanty — kacíře, a na podstavci sloupu byla čtyři sousoší obdobné symboliky — zneškodnění kacířů v podobě ďáblů bojujícími anděly, majícími v ruce kříž a meč, tj. symboly duchovní a světské moci. Vzorem pro stavbu tohoto sloupu byl sloup (sochař P. Candidus), který dal postavit v Mnichově roku 1638 vévoda Maxmilián na paměť vítězství císařských vojsk na Bílé hoře v roce 1620.

Čtyři roky po uhájení Prahy před švédským vojskem, bojujícím na straně reformace, a po podepsání Vestfálského míru (který znamenal definitivní konec náboženské svobody v Čechách a na Moravě a který zabránil exulantům, mezi nimi i J. A. Komenskému, v návratu do vlasti) byl tedy vztyčen v srdci Evropy památník, o jehož smyslu prof. J. Pekař napsal, že oslavuje vítězství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím. Toto Pekařovo konstatování legitimovalo oprávněnou představu toho, že sloup je památníkem vítězství nad českou reformací a nad českým státem a nikoli pouhým památníkem mariánské úcty, jak se někteří obhájci znovupostavení sloupu snaží tvrdit.

Významným svědectvím o tom, jak důležitá úloha byla sloupu přisuzována, je Škrétův obraz, známý z rytiny z roku 1661, na které je tento mariánský sloup chápán jako budoucí duchovní střed římskokatolické Evropy. Zobrazená mapa Evropy zřetelně ukazuje, kam až měla sahat moc tohoto sloupu. Zahrnuje nejen jižní a jihozápadní římskokatolickou Evropu a střední Evropu obsazenou po Vestfálském míru, ale i východ a sever Evropy, které „patřily“ pravoslavným a protestantům. Bylo tak nepřímo naznačeno, že tento sloup má být středem budoucí tzv. jednotné Evropy, ovšem s jediným náboženstvím, a to potridentským římským katolicismem (tridentský koncil, konaný 1545–1563, odmítl jednat s protestanty).

Ke stržení sloupu došlo krátce po vyhlášení samostatného státu — 3. listopadu 1918, tentýž den, co se na Bílé hoře konala obrovská manifestace, které se zúčastnilo asi 30000 lidí. To pravděpodobně vedlo některé římskokatolické historiky k omylu, že rozvášněný dav sloup zničil. Ve skutečnosti ho strhli žižkovští hasiči, které pro tento čin získal František Sauer. O tom, že nešlo o čin směřující proti veřejnému zájmu ani o vandalství, svědčí skutečnost, že nebylo na F. Sauera, který se svým činem nijak netajil, ani na žižkovské hasiče podáno trestní oznámení.

Myšlenka na znovuvybudování sloupu se začala šířit mezi našimi krajany v USA, zvláště v Chicagu, v padesátých letech 20. století. U nás vyvrcholila ustavením Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1990. Přípravný výbor ve své zprávě mj. uvedl: „Tato významná památka byla neuváženě zničena pouličním davem v prvních dnech po získání samostatnosti v roce 1918. Účastníci schůzky se shodli na tom, že tento čin je dodnes skvrnou na kulturní pověsti českého národa a že konečně nastala doba tuto škodu odčinit“. Společnost cílevědomě podniká kroky ke znovupostavení „mariánského sloupu“.

Třebaže postavení sloupu nebylo pro odmítavý postoj odboru památkové péče pražského magistrátu povoleno, v přípravě se stále pokračuje. V listopadu 1993 byla do dlažby Staroměstského náměstí zapuštěna kamenná deska s tímto nápisem: „Zde stál a opět bude stát Mariánský sloup“ (a to ve čtyřech jazycích). Protože bylo magistrátem povoleno pouze označení místa, kde sloup stál, Společnost musela zaplatit pokutu. Ani to jí nezabránilo ve vyhlášení celonárodní sbírky doma i mezi krajany v zahraničí, ani v plánech na dovoz materiálu na postavení sloupu z ciziny.

Snaha o znovuvybudování sloupu je dnes anachronismem. I z hlediska urbanistického, protože náměstí vypadá zcela jinak než v 17. století. A obsahově ve svobodném demokratickém státě by pokus o obnovení tohoto památníku první „železné opony“ v Evropě musel být chápán na stejné úrovni jako například vyvěšování vlajek s hitlerovskými hákovými kříži nebo obnova Stalinova pomníku. Ve všech případech jde přece o symboly vítězství totality.

Některé důležité informace:

Co jsou ve skutečnosti sloupy mariánské?

Jsou to sloupy se sochami Panny Marie, které nejsou spojovány s žádnou politickou událostí (například v Praze na Hradčanském náměstí, na Zlíchově aj.), které strženy nebyly.

Co jsou sloupy morové?

Jsou to děkovné pomníky za ukončení morové epidemie v místě výskytu (v roce 1650 žádný mor v Praze nebyl, ba ani nápis o morovém onemocnění se nikdy na sloupu na Staroměstském náměstí nenalézal).

Kdo objednal rytinu od Karla Škréty?

Rytina byla provedena podle ideového námětu Jana Bedřicha z Valdštejna, pozdějšího pražského arcibiskupa, který ve své univerzitní práci obhajoval právě toto přesvědčení, totiž, že mariánský sloup má být středem rekatolizované Evropy.

Existují doklady o ideologickém využívání „mariánského sloupu“ na Staroměstském náměstí?

V předvečer výročí bitvy na Bílé hoře se zde pravidelně konala děkovná procesí a modlitby za vítězství nad reformací. Účastnili se jich i habsburští císaři (Ferdinand III. a Leopold I.). Procesí byla zakázána za vlády Josefa II.

Za společnost pro aktualizaci odkazu české reformace VERITAS

PhDr. Vladimír SAKAŘ, CSc.

Otištěno: Evangelický týdeník Kostnické jiskry 83, 1998, č. 7, ze dne 18. 2. 1998. Zveřejněno se souhlasem redakce týdeníku Kostnické jiskry,

redakčně upraveno  Foto: Wikipedie – Stržený sloup v roce 1918