Pán Ježíš řekl : “Syn člověka nepřišel, aby se Mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé” (Mt.2O,28). Mnoho věřících lidí zůstává u první části tohoto výroku. Berou si Pána Ježíše za příklad Služebníka a když o Něm mluví s druhými, poukazují na Jeho služebnost.
Vynechat však druhou část Ježíšova výroku je nemyslitelné. On přišel, aby dal svůj život jako výkupné. Když Pán Ježíš hovoří se svými učedníky o své smrti, o svém ukřižování, říká jim : “Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci ? `Otče, vysvoboď mne z této chvíle ?` Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli . . . .” (Jan 12,27). Jak byste mi odpověděli, kdybych se vás zeptal, proč přišel Pán Ježíš Kristus – Boží Syn – na tuto zem ?
Dvakrát za sebou připomíná apoštol Pavel Korintským věřícím, že přišel kázat Krista – Krista ukřižovaného (1.Kor.1,23 a 2,2). Nejen Krista, ale Krista ukřižovaného ! Pavel věděl velmi dobře, že nejrůznější šarlatáni mohou zneužít jméno Pána Ježíše Krista v nejrůznějším spojení, a proto definuje Krista jako ukřižovaného. Již tehdy nebylo snadné zvěstovat ukřižovaného Božího Syna, Ježíše Krista. A není to snadné ani dnes. Pavel se tomu však nijak nevyhýbal, nijak si evangelium nepřikrášloval, nijak si jeho zvěstování neusnadňoval. A neusnadňoval to nijak ani těm, kterým envagelium zvěstoval – uvěřit nebylo logické, nebylo to snadné, nebylo to populární.
Řekové mají rádi moudrost – filosofii – tak jim ukaž Ježíše, který je chytřejší a moudřejší na vyřešení všech lidských problémů – a budš mít kostel plný lidí. Židé chtějí vidět zázraky, tak jim ukaž, že Ježíš uzdravuje, že dokáže vyhnat nenáviděné Římany – budou takového Ježíše obdivovat a vyhlásí ho za svého krále. Ale zkus kázat Krista jako ukřižovaného Služebníka, a každý se ti bude vyhýbat, kostel bude prázdný a lidé půjdou za tím, kdo jim nabídne to, co chtějí, o čem si myslí, že je to uspokojí.
Církev je tu proto, aby svou existencí a svým zvěstováním odvedla naši pozornost od nás samých a od našich dobrých skutků a ukázala na Boha a na Jeho skutky. Aby namísto našeho různého misijního úsilí vylepšit a zachránit svět nám připomínala Boží misii, dokonané vykoupení skrze Ježíše Krista. Jestli poselství, které Církev zvěstuje, dává smysl bez pokání a obrácení, jestli alespoň čas od času nepohorší svým poselstvím zaběhlé církevníky, jestli nekonfrontuje každého člověka s pravdou – pak to, co zvěstuje, není evangelium. Když lidé mluví o Kristu, něco se děje. A nemusí to být nutně nějaké viditelné zázraky. Když je zvěstován ukřižovaný Kristus, Církev se stává divadlem smrti a vzkříšení k novému životu, životu lásky, obecenství, služby, stálého odpouštění . . . a takový život je neklamným a mocným svědectvím o platnosti Kristovy oběti a o dopadu evangelijního poselství.
Dnešní svět nabízí Církvi množství rozptýlení, která odvádějí od Krista. Ano, jméno Pána Ježíše uslyšíme, píše se o Něm v knhách, v kázáních, uvidíme Jeho jméno na autech, na plakátech, uslyšíme o Něm mluvit v rozhlase a v televizi. Jenomže v docela jiném kontextu, v jiném spojení, než jak je nám představován v Písmu, v Bibli. Snad nikdy jindy v dějinách jako dnes není jméno Pána Ježíše tak zneužíváno ke všem možným aktivitám, jako dnes. Vymýšlíme si nejrůznější církevní a dobročinné programy, které často nemají s evangeliem nic společného – ale dáme jim nálepku Ježíše Krista. Tím si to pojistíme.
Zabýváme se pouze symptomy, vnějšími příznaky zákeřné a smrtelné nemoci člověka, namísto abychom stále mířili tam, kam mířil Bůh, když poslal svého Syna na tento svět : hřích, oddělení od Boha, nutnost smíření s Bohem, uspokojení Boží spravedlnosti, Kristova zástupná smrt na kříži, vkříšení, věčný život. Měří dnes Církev a měříme dnes každý z nás jednotlivě naši církevní aktivitu těmito měřítky ? Jsme jen nábožní, možná křesťanští – ale bez Krista ? Myslíme si, že evagelium bez ukřižovaného Ježíše Krista bude přijatelnější pro svět kolem nás ? Pak jsme na velkém omylu.
Říkáme, že dnes žijeme v post-křesťanském období dějin. Nejsem si tak docela jist, že s totuo terminologií souhlasím, ale budiž. Podstatné je to, čím je dnešní křesťanství ovlivněno a poznamenáno. Položím vám otázku : zamyslete se nad známým kázáním Ježíše Krista na hoře (Mt.5-7) a nad obsahem listů apoštola Pavla. Jak tyto biblické oddíly spolu souvisejí ? Vykládáme epištoly přes filtr Ježíšova kázání, anebo Ježíšovo kázání přes filtr Pavlových epištol ? Ježíšovo kázání představuje především kritéria lidské morálky, Ježíš učí, jak by lidé ideálně mohli žít pod Boží vládou, v Božím království. Listy apoštola Pavla představují především doktrínu, učení o ukřižovaném Kristu (i když se Pavel samozřejmě nevyhýbá otázkám lidské morálky).
Může si křesťanská víra dovolit odloučení lidské morálky od biblického učení ? To není myslitelné. Pokud vynecháme dokrtínu a zůstaneme u morálky, stane se z křesťanství jen další náboženství. A přece dnes existuje celá řada kazatelů, kteří opouštějí zásadní články křesťanského učení jak je nám Bůh zachoval v Bibli, a propagují křesťanskou morálku. Jako by bylo možné následovat Ježíše, žít podle Jeho příkladu, bez víry v Jeho zástupnou oběť na kříži.
Když podlehneme tomuto pokušení, začneme poukazovat na to, že často lidé nevěřící anebo vyznavači nejrůznějších náboženských směrů “žijí lépe než plno křesťanů” – a budeme mít pravdu. Jinými slovy, budeme definovat křesťana jako někoho, kdo následuje Ježíše jako vzor a příklad, aniž by Ježíše Krista znal osobně, aniž by věřil v Jeho oběť na kříži. Toto je dnes největší pokušení pro Církev, milí posluchači. Myslet si, že být učedníkem Ježíše Krista, Jeho následovníkem, je možné bez spásné víry v Kristův kříž. Takoví “učedníci” se chtějí podílet na všelijakých křesťanských aktivitách ve jménu lásky a sebeobětování, aniž by kdy zakusili lásku Boží, kterou Bůh prokázal tím, že nejen poslal, ale nechal ukřižovat svého Syna. Přeji vám všem, abyste našli Boží milost a uvěřili, že i za vás Kristus zemřel.
Autor: Otakar Vožeh Foto: CC Search – iôustrační
13 Komentáře
Eva Hájková
Díky. Zase mám o trochu víc jasno o tom, co nám chcete sdělit.
Určitě si tady časem všichni porozumíme.
Jaroslav Rada
Myslím si, že tato kritická analýza stavu současné církve vůbec není přehnaná. Opravdu se jménem Ježíš zažehnává kdejaká lidská snaha o dobročinnost a význam kříže zůstává vyprázdněn. Občas se sice objeví kázání, kde se Ježíš ukřižovaný káže a ne jenom to, dokonce i o ukřižování sebe sama spolu s Kristem (Řím 6:6), bez kterého by učení o kříži nebylo celé, ale to jsou opravdu jen vyjimky. Celkový stav církve je kritický a odpovídá popisu v tomto článku.
Jaroslav Rada
Myslím si, že tato kritická analýza stavu současné církve vůbec není přehnaná. Opravdu se jménem Ježíš zažehnává kdejaká lidská snaha o dobročinnost nebo pozemskou prosperitu a význam Kristova kříže zůstává vyprázdněn. Ne, že by se vůbec nikde o kříži nekázalo, občas dokonce i o ukřižování sebe sama spolu s Kristem (Řím 6:6), bez kterého by učení o kříži nebylo vlastně úplné, ale to jsou spíše vyjimky. Celkový stav věrouky současné evangelikální obce zdá se být celosvětově opravdu kritický.
Konečný Fr.
V církvi u nás lze pozorovat určité rozdělení, 2 tábory. U katolíků reprezentované Halíkem se vstřícností k homosexuálům a multi-kulti a na opačné straně Dukou se sympatiemi k vlastencům. Tyto dva tábory jsou i v ostatních církvích. S Halíkem mohu v mnohém souhlasit, ale ne třeba s jeho kladným vztahem k současné EU. Víra v Ježíše znamená mimo jiné, že se správně orientuji v tomto světě a postavím se na správnou stranu barikády. Volit nějakou stranu, to nelze vyřadit jako jakousi nenáboženskou činnost. Po válce mnozí upřímní křesťané zřejmě volili komunisty a důsledky známe. Dnes je to podobné, proto jsem volil Davida.
Eva Hájková
Ale vždyť Ježíš řekl: Milujte i své nepřátele. Jaképak tedy barikády, pane Konečný?
Vy ho neberete vážně?
Konečný Fr.
Mějte v nenávisti to, co zlého jest. Třeba antisemitismus nebo učení islámu. Když vidíte dav rozzuřených muslimů žádajících smrt člověka, tak je člověk zrovna asi nemá rád. Otče odpusť jim neboť nevědí co činí. Milovat nepřátele? To máte jako kdybych byl brankář a v brance si četl noviny, to by to asi dopadlo. Sport je zápas a politika také. Když by jste letěla v letadle a pilot by se zabarikádoval v kabině a namířil by to k zemi, tak by jste ho určitě nemilovala a když by ho někdo zabil a zachránil ostatní cestující, tak by byl za hrdinu. A EU tak někdy vypadá, jakoby ti šéfové chtěli poslat Evropu k zemi.
Eva Hájková
Ale říká se taky nenávidět hřích a milovat hříšníka, ne? Jak se může hříšník polepšit, když ho budou všichni nenávidět? Totéž platí pro nepřítele. Jak se z něj může stát přítel, když bude pořád nenáviděn?
Nemám ráda zápasy ani politiku. Obojí se bude muset obejít beze mne.
Jiří Kouba
Taky mám pocit, že o stavění se na stranu barikády nejde. U mně spíš proto, že ve všech politických tendencích a směrech vidím různé podoby jednoho starého směru – převráceného lidského srdce, v pestré směsi se snahou člověka se nějak vztáhnout k dobru – které nám ale uniká. Vždyť : jak dobře si rozumí sociální inženýři na pravici i na levici, kde je jejich antagonismus ?
Angažovanost křesťana se vždy jeví jako příkladná v daný okamžik, při zpětném ohlédnutí vypadá vždy naivně a zaslepeně. Boj s oligarchou za zájmy a někdy i fondy jiného oligarchy ve prospěch dalších 2, kteří se rozcvičují v zákulisí … , A plédovat pro různé asociální, elitářské směry je ve vztahu k Ježíšově poměru k těm nejpřehlíženějším skoro rouhavé.
Konečný Fr.
A co chartisté. Podpisem Charty 77 se postavili na jednu stranu barikády – stranu svobody proti totalitní moci. Bylo jich nemnoho a nakonec zvítězili. Příkladů by se našlo více, vždy budou ti, kteří se budou lísat k mocným a ti, kteří se nebudou před vrchností hrbit.
Eva Hájková
Ano, zvítězili. Ale místo pokoje tu kupodivu máme nové barikády.
Karel Krejčí
Církevní svět celkově dospívá k zajímavému stavu. Je spousta teologické literatury, kterou můžeme studovat donekonečna, můžeme dosáhnout různých možných i nemožných teologických titulů a ocenění a přesto se s největší pravděpodobností budeme míjet cíle. To nepřeberné množství teologické teorie je však pouze „duchovním mlékem“. Apoštol Jan jednoduše upozorňuje: „Kdo má Krista, má život …“ Tím jistě nemyslel mít spoustu teologických pouček a teorií v hlavě, ale v první řadě, mít Krista jako život. Dokonce i Kristova zástupná smrt na kříži se bude míjet pro každého jednotlivce zcela účinkem, pokud si plně neuvědomíme, že to je jediná možná cesta, jak navždy skoncovat s naším nevyléčitelným, hříšným tělem. Apoštol Pavel to výstižně vysvětluje v 1.Kor. 7. Jednoduše vyjádřeno, čím více si my sami, budeme uvědomovat smrt našeho těla na kříži, tím více budeme svobodní a vliv toho Zlého se bude zmenšovat. Nic se nestane samo o sobě a pokud si to myslíme, mýlíme se. Jestliže křesťanství nezačne chtít a přijímat „hutnou“ stravu, stane se v této a následující době z Písma jakási „krásná“, ale bezmocná a lehce zranitelná literatura. Na této „vlně“ se veze právě ten, koho stále kritizuji …
Eva Hájková
Anebo to také dobře vyjadřuje 1. Petrův 5, 10, pane Krejčí. Dnes večer jsem myslela právě na tento verš.
Na ten pevný základ.
Karel Krejčí
Ano, máte pravdu 🙂 Bůh je úžasný Otec. Někdy se s námi přímo „mazlí“ a někdy nás moudře posílá do světa, abychom obohatili jiné nebo získali zase nové zkušenosti. Vždycky nás bude s láskou vyhlížet. Sláva Bohu 🙂