Nebojme se experimentů

Asi před deseti lety mě zaujal filosof Slavoj Žižek. Aby někdo tento článek hned zkraje nepřestal číst, podotýkám, že to bylo zaujetí přechodné. Četla jsem jeho články, kupovala si jeho knihy a vší silou se snažila pochopit jeho filozofii založenou na Lacanově psychoanalýze.

Musím říct, že se mi to dařilo jen částečně, už proto, že jsem o Lacanovi vůbec nic nevěděla. Trochu jsem tíhla k levicovým intelektuálům, i když jsem se jako intelektuálka nikdy necítila. Byla jsem úplně obyčejná, už nemladá žena. Nejprve mě mrzelo, že jsem se svými třemi dětmi, které mezitím dospěly, neudělala žádnou životní kariéru. Ale pak jsem pochopila, že vlastně po kariéře vůbec netoužím. Že mi chybí něco jiného. Stala jsem se takovým „hledačem pravdy“, neboť jsem měla pocit, že nevystačím s tím, čemu mě v mládí doma naučili. Svět se totiž mezitím velmi změnil.

Žižek se ve svých knihách na mnoha místech zabýval jiným filosofem, jehož si, zdá se, dosti vážil. Byl to Alain Badiou. O něm jsem také nic nevěděla. Levicové hnutí západních studentů roku 1968 k nám do Československa (ani potom do Česka) moc neproniklo. Francouzský filosof Alain Badiou v mládí takovým levičáckým hnutím zřejmě prošel. Lze ho možná označit za neomarxistu, jakkoli je tento pojem nesmyslný, protože někteří lidé pod ten pojem bez ladu a skladu zahrnují všechno, z čeho mají hrůzu. Nicméně Alain Badiou je k Marxovi docela kritický. Vadí mu jeho přílišný materialismus. Badiou se, na rozdíl od něj, zabývá idejemi, které jsou mimo materiální svět. Tíhne spíš k Platónovi.

Brzy jsem seznala, že v Žižekových textech se často vyskytují myšlenky o svatém Pavlovi. Jako ateistka jsem o něm skoro nic nevěděla a nechápala jsem, proč ho ateista Žižek do své filosofie vlastně tahá. Ale postupně mě to začalo zajímat. Pochopila jsem, že Badiou napsal o svatém Pavlovi knihu, tak jsem si tu knihu sehnala. Je to, tuším, jediná Badiouova kniha, která byla přeložena do češtiny. Jmenuje se Svatý Pavel zakladatel univerzalismu.

Přečetla jsem knihu poprvé a nevěděla jsem, kde to má hlavu a patu. Přesto mě dílko tak zaujalo, že jsem ho přečetla ještě podruhé a potřetí. Pamatuji si, že jsem v té době stávala na autobusové zastávce a četla, abych co nejlépe využila prostoje. Četla jsem i v autobuse, cestou do práce a zpět. A četla jsem pochopitelně také doma – večer, během rodinného sledování televize. Když jsem konečně aspoň z části pochopila, co chtěl Badiou říct, byla jsem knížkou nadšená. Podotýkám, že většině křesťanů by se knížka zdála neslýchaně kacířská. Možná něco jako Parabible Alexandra Sashy Fleka, na niž zde vyšla nedávno recenze.

.Jenom s tím rozdílem, že zatímco Flekova knížka (kterou jsem nečetla) se snaží přiblížit Ježíše homosexuálům a různým netradičně či alternativně smýšlejícím lidem, Badiouova knížka naznačuje určitou podobnost křesťanství a komunismu. Což bude pro mnohé křesťany patrně ještě větší kámen úrazu. Neboť jejich odpor ke komunismu je (z pochopitelných důvodů) velmi silný. Proto to nikomu neradím číst, leda by byl příliš zvědavý. Navíc je to dost těžko srozumitelné. Nesetkala jsem se osobně s nikým, kdo by to četl a rozuměl tomu.

Ale proč to vlastně píšu? Proto, abych se pokusila ukázat, že všechno, i to, co se zdánlivě jeví jako míchání něčeho s něčím úplně jiným, co k tomu nepatří, ba dokonce i s něčím, co budí pohoršení, může nakonec vést k dobrému. Já jsem totiž nezůstala u Badiouovy filosofické teorie idejí ani u jeho svatého Pavla ateistického, nýbrž jsem se začala zajímat o skutečného Pavla. Začala jsem číst jeho listy, žasla jsem, kým byl, a začala jsem toužit po skutečném, nikoli po filosofickém Bohu. Přišla jsem na to, že On je to, co mi ve skutečnosti chybělo. Žižeka jsem nechala plavat.

Později jsem se seznámila s jedním kazatelem, který mě s velkou trpělivostí přivedl k víře. Možná, nebýt Badiouovy knížky, tak by k tomu ani nedošlo. Jakožto ateistka od narození jsem totiž ve své hlavě měla na všem, co jakkoliv souviselo s vírou a s Bohem, jakési „veto“ – nevím jak přesněji bych to vyjádřila. A to „veto“ padlo, mimo jiné i četbou knížky Alaina Badiou.

A proto chci vyzvat křesťany: Nemějte, prosím, takovou hrůzu z experimentů, nebojte se tolik, že křesťanství bude deformováno a že je to snad něco jako svatokrádež. Bůh je schopen všechno si použít. Důvěřujme mu.

 

Autor: Eva Hájková  Foto: Twitter.com – Parabible

Tags:

11 Komentáře

  1. Karel Konečný

    To je zajímavé co píšete. Rozumím tomu tak, že píšete o myšlenkových stereotypech. Tedy, když chce člověk přemýšlet měl by se vyhnout myšlenkovým stereotypům. Tak to uvádíte v závěru svého článku.

    Pak chci ještě napsat to co se toho článku příliš netýká. Dobře víte, že lidé jsou různí, a také jsou lidé, kteří se chovají jako mentálně nedospělí, a takový lídé jsou někdy i na čele společnosti, která pak vypadá jako mentálně nedospělá.

    Odpověď
      • Karel Konečný

        Ano to je Váš pohled, a nechci Vás přesvědčovat o jiném pohledu. Druhý pohled může být třeba tento:
        Každý věřící má nějakou představu o Bohu, a jeho víra se upírá k historické informaci zapsané v Bibli. Při primitivním chápání pak třeba věří, že když fouká vítr tak Bůh zametá, když se stane neštěstí nebo přírodní pohroma tak Bůh trestá lidi, a věřící často dychtí po tom aby byl někdo potrestán. V životě se musí každý člověk rozhodovat, ale jak se může rozhodnout když je na takové úrovni, že nerozlišuje dobro a zlo, často tedy používá jakousi magii, nebo proroctví někoho kdo je jeho guru. Toto uvádím z vlastní zkušenosti, a není to moje iluze.

        Odpověď
        • Já taky uvádím vlastní zkušenost o tom, jak se mnou jednal Bůh. Vždyť kdo jiný nám může říct, co je dobro a co zlo? Někdy může použít opravdu zvláštní způsob, jak proniknout do našeho srdce.

          Odpověď
      • Svrchovaný a všemohoucí Bůh skutečně může všechno. A budu jenom rád, když se dozvím, že ta kniha někomu nějak pomohla k víře v Krista a ke spasení. Přesto je nutné duchovně rozsuzovat, jak nás k tomu má Písmo, a upozorňovat na zjevná nebezpečí pramenící z falešného učení – v tomto případě si tu autor té knihy zahrává s Božím slovem.
        Vysvětlovat biblickou terminologii je samozřejmě nutné. Parafrázovat biblický text – to už je něco jiného. A transponovat Pána Ježíše Krista do jiné doby, do jiného věku – nemohu souhlasit. Proč si myslíte, že se Pán Ježíš narodil v době a v národě, kdy se narodil ? Studium Písma, proroctví, apod. nám dává odpověď.
        Ale je to všechno na dlouhou diskusi . . . možná si můžete najít k té knize záznamy panelových diskusí na YouTube . . .

        Odpověď
      • Díky za článek!. Když se nesnažíme ovládat nebo řídit druhé, může Bůh působit a my prožijeme velkou věc. Staneme se svědky Božího působení. To je neskonale víc, než naše uplahočené organizování.

        Odpověď
  2. „.Jenom s tím rozdílem, že zatímco Flekova knížka (kterou jsem nečetla) se snaží přiblížit Ježíše homosexuálům a různým netradičně či alternativně smýšlejícím lidem, “
    .. je docela odvážné knihu neznat a přesto ‚vědět‘, komu je určena.

    Odpověď
    • Je tedy určena heterosexuálům a tradičně smýšlejícím lidem?
      Obecně lze jistě říct, že knihy jsou určeny každému, koho zaujmou. A člověk si může domyslet, koho by mohla zaujmout.
      Knihu jsem nečetla, ale četla jsem o ní i o autorovi. I tak lze získat určité základní informace. Neměla jsem a nemám v úmyslu knihu ani číst ani o ní psát. Použila jsem ji jen jako doprovodný příklad pro svou úvahu, že je zbytečné bát se něčeho netradičního.

      Odpověď
      • Jsem také proti netradiční věci. Tak třeba p.Halík by mohl sloužit mši v rozervaných džínách a mikině s kapucí a vlajkou EU na hrudi. Jenže on je klerikál, tak to neudělá.

        Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář