Oheň jsem přišel na svět uvrhnout

Mnoho lidí dělá z Ježíše jakéhosi sociálního reformátora, který se zlobil na bohaté a mocné a nadržoval chudým a slabým, ba i hříšníkům. To je velmi zjednodušený pohled. Může to vyvolávat dojem, že tady jsou dvě strany barikády a Ježíš stojí na jedné její straně proti těm druhým. Na jedné straně barikády je tedy Ježíš s chudými a s hříšnými, na druhé zastánci řádu – zákoníci, farizeové a bohatí. Tak to vidí spíš ti levicově orientovaní lidé. Zatímco jiní lidé, ti pravicově orientovaní, to chápou většinou tak, že Ježíš je na straně těch, kdo se hlásí k „tradičním křesťanským hodnotám“, zatímco na druhé straně barikády jsou (nekřesťanští) cizinci a ti, co jim nadržují.

Každá ze stran pak v textech evangelií hledá oporu pro svou představu. A každá ji, kupodivu, může najít. Bible (Nový Zákon nevyjímaje) je totiž plná rozporů a každý si tam může najít, co se mu právě hodí a tak ospravedlnit svůj způsob myšlení. Proto si mnoho lidí z Bible vybírá jen to, co se jim líbí a co jim konvenuje, zatímco to, co by mohlo svědčit proti jejich „straně“, zcela pomíjí.

Jenže pravdu nemají ani ti ani ti. Žádná taková barikáda není. A jít s Ježíšem neznamená přidat se prostě k nějakému houfu, se kterým souhlasíme. Neznamená to ani vstoupit do té „správné“ církve nebo volit tu „správnou“ stranu, kterou podporuje Ježíš. Neexistuje žádné „správné“ křesťanské učení nebo „správný“ výklad, s nímž by se stačilo ztotožnit nebo na něj prostě kývnout a být v pohodě. Ježíš totiž chce, abychom byli v pohodě, a zároveň nechce, abychom byli v pohodě. Tedy aspoň ne tak, jak jsme si to možná představovali.

Pohodovému životu ostatně nesvědčí ani čtení evangelií, která určitě nejsou pohádkou na dobrou noc. Jeden z takových známých zneklidňujících Ježíšových výroků je tento: Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! (Lk 12,49)

Někteří křesťané v tom spatřují proroctví o blížícím se konci světa. Před všezničujícím ohněm se prý zachrání jen věrní, pro něž si Ježíš přijde. Zatímco ti nevěrní v něm shoří.

Stoupenci levice (kdyby evangeliím skutečně věřili) by v tom ohni možná mohli spatřovat požár revoluce. Jenže proti představě revoluce zase stojí Ježíš ukřižovaný. Ježíš, který se nechtěl chopit zbraně, aby zachránil sebe. Co s tím?

Ne, Ježíš není revolucionář v pravém nebo v původním smyslu toho slova. Není ten, kdo by bojoval na barikádách, které od sebe oddělují lidi. Ale na druhou stranu není ani ten, kdo by nás nutil, abychom všemu, co se nám nelíbí, jen trpně přihlíželi.

Další Ježíšova věta, která by mohla nahrávat revolucionářům, je tato:

Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina“. (Mt 10; 34-36) Tohle asi bude obtížně vysvětlitelné pro zastánce tradičních hodnot. Levičák by v tom možná viděl generační vzpouru, a tak by se mu to naopak líbilo. Přiznám se, že pro mě to s tím mečem dřív bylo také těžko pochopitelné, zvlášť když se na jiném místě evangelia meč odmítá. A pokud jde o nepřátelství mezi příbuznými, připomněla jsem si, že před mnoha lety se právě takto projevovala úplně jiná víra – ta komunistická. Jakmile se objevila, postavila člověka proti jeho příbuzným. Něco o tom vím od svých předků.

Podle marxistické teorie povstávají revoluce z neřešitelných společenských rozporů. Každý ekonomicko-politický systém či každá forma společnosti má v sobě obsaženy vnitřní rozpory, které jsou v rámci daného systému neřešitelné. Mohou být vyřešeny jen změnou kvality – tedy přechodem na nový typ systému, což na nějakou dobu znovu vnese do společnosti rovnováhu, která byla předtím narůstajícími rozpory narušena. Relativní rovnováhu. Marxismus sice bazíroval na primátu výroby, proto se někdy mluvilo o výrobních způsobech místo o systémech, nicméně nepodceňoval ani ideologii držící danou společnost nerovných vztahů pohromadě – tedy vědomí, že to tak musí být. Musím podotknout, že i křesťanství se střídavě podílelo na tom, že „to tak musí být“ a na tom, že „to tak nemusí být“. Či dokonce na tom, že něco tak nemá nebo nesmí být. To dělají ty různé možnosti výkladu Bible. Nezáleží jen na tom, co je psáno, ale také na tom, jak tomu lidé rozumějí.

Jakmile lidé zjistí, že to tak „nemusí být“ (čili jakmile je narušena legitimita daného stavu a objeví se jiná možnost), jsou nakloněni tomu pokusit se o změnu, která může zlepšit jejich postavení. Může jim poskytnout buď více osobní svobody nebo více materiálního zabezpečení. Nebo obojí. Proto všechny diktatury a nedemokratické státy, které kdy měly zájem na udržení statu quo, disponovaly větší či menší cenzurou, která nepropouštěla informace, jež by mohly narušit stabilitu dané společnosti. Moderní demokracie, na rozdíl od nedemokratických režimů, zavedla všeobecné volby, aby mohlo častěji docházet k novému rozdávání karet a tím byly eliminovány společenské nepokoje, vyvolávané nahromaděnou energií odporu:

-Nechceš, aby to bylo pořád takhle? Zvol příště někoho jiného-.

Cenzura přestala být nutná. Naděje se už nevkládaly do revoluce, nýbrž do politiky. Ale funguje to k naší spokojenosti?

Nebudu se zabývat tím, co na tom je nebo není špatně. V nějaké velké politické změny, které by samy o sobě zavedly lepší pořádek, než je ten současný, už moc nevěřím. Politika není moje hobby. Nevěřím už ani v revoluci, pokud se jí myslí něco jako boj na barikádách. Zdá se mi totiž, že po každé vítězné revoluci se poměrně rychle vytvoří nové barikády. Aspoň ty pomyslné. Rozpoutají se nové politické boje. Nelze tomu zabránit, aniž by se musela znovu zavést cenzura, což by nebylo nic dobrého. Kdo chce pokoj, nenajde ho v systému, ve vnějším řádu, nýbrž ve vnitřním řádu, který mu může dát jenom Ježíš, pokud ho člověk přijme. Barikády jsou v našem nitru. Dokonce je tam i „cenzura“, která drží „svět“ pohromadě. A Ježíš to všechno chce odstranit, protože ty věci nás od něj a od jeho lásky oddělují, zatímco my si je většinou zuby nehty bráníme. Zajišťují totiž naši duševní stabilitu. Naši rovnováhu.

V našem nitru se odehrávají a vybojovávají veškeré boje, protože v našem nitru je i „svět“. Dokonce právě tam, v našem nitru, je ten svět, na který Ježíš přišel uvrhnout oheň. Oheň svého Ducha, ve kterém jednou shoří veškeré sobectví a všechno zlé a zůstane jen to, co je ryzí.

Jenom v tuto revoluci věřím.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

 

Autor: Eva Hájková  Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Tags: ,,

16 Komentáře

  1. Ano, v posledním odstavci prohlašujete Ježíše jako jediného možného vítěze. Tím však také již nyní hoří veškeré pochybnosti o tom, kdo je skutečným pánem tohoto světa, ale nejen jeho i celého Stvoření. Však také Písmo říká – kdo má Krista, má život. Čím více dovolujeme Kristu aby v nás žil, tím méně hřešíme a vysvobozujeme se z otroctví hříchu. Není to nic abstraktního nebo frázovitého, ale zcela klidné a důvěřivé spoléhání se na toho, komu je vše podřízené. Možná, že je to tak jednoduché, že si to ani nechceme připustit a spíše věříme různým návodům, teoriím, autoritám, politikům atd. Smysl Božího Stvoření a naše role v něm však jistě není „zúžena“ pouze na samotného Krista, ale i na určité poznání Stvoření, vždyť apoštol Pavel se zmiňuje o tom, že my budeme soudit anděly. Opět se trochu přibližujeme k ne-jednoduchosti našeho života a role zde na zemi.

    Odpověď
    • Vidíte, k tomu jsem ještě nedošla, co to znamená, že Boží lid bude soudit anděly (i když jsem to četla). Snad padlé anděly? Umíte to vyložit, pane Krejčí?
      Tento článek byl původně určen pro Deník Referendum, ale nechtěli ho, protože je příliš duchovní. Už několik let tam přispívám a zúčastňuji se i diskusí. Nejčastěji diskutuji s jedním člověkem, kterému je blízká antická filosofie a trochu je mu blízký i buddhismus a a taoismus. On věří, že svět je neustálým bojem protikladů a taky jakýmsi kyvadlem vychylujícím se ze strany na stranu. A že to tak bude napořád.
      Dnes jsem mu napsala:
      „Zřejmě je za tím nějaká taoistická představa, že svět jaksi sám od sebe spěje k rovnováze. Ale podle křesťanské představy se svět ubírá špatnou cestou, pokud je vzdálen Bohu. Křesťané říkají, že svět (myšleno ovšem ten lidský svět) ve zlém stojí, tedy že jeho vládcem je Satan. V Bibli se píše „tento svět“ nebo také „tento věk“, což je prakticky totéž. Lidé, kteří tomu podléhají, se pak nazývají „lidé tohoto světa“ nebo „lidé tohoto věku“.
      Vy věříte, že boj je věčný, ale já věřím v konečné Boží vítězství. I když, pochopitelně, to může nastat až někdy ve vzdálené budoucnosti, takže vám to nemohu nijak dokázat.“
      A pak jsem ho ještě upozornila na tento článek a vysvětlila mu, proč jsem ho napsala. Nedávno jsem se v noci probudila se zjevením, jak to vlastně bude s koncem světa. Nepřijde konec hmotného světa – světa, který stvořil Bůh, ale lidského světa – toho, o němž se mluví, když se říká „vládce tohoto světa“. Součástí „tohoto světa“ je veškeré ego. „Tento svět“ bude spálen ohněm Ducha svatého a ze světa zůstane jen to, co je Boží. Bude tedy s „tímto světem“ spáleno veškeré lidské ego – pýcha, sobectví a jiné hříchy, jako by to bylo ze slámy. A zůstane jenom to, co je ryzí. Kdo má jen ego, s tím bude konec. Nic mu totiž nezbude. Kdo má něco víc než ego, ten se stane součástí budoucího světa. Věřím, že každý člověk má něco víc. Aspoň malinko lásky.

      Odpověď
      • Karel Krejčí

        Nejsem si vědom, že bych se někde zmínil o věčném boji, ale je to možné. Naopak, věřím Písmu, že všechno se ubírá k naplnění všeho, co bylo předpovězeno, což chápu tak, že budou zlikvidovány všechny následky, za kterými stojí satan, počínaje katastrofou s naprostým zpustošením Země, včetně zániku všeho živého a konče zrodem všeho nového s Božím vítězstvím a satanovou konečnou porážkou. Podle Písma se však toho ještě mnoho stane, včetně období, kdy země bude procházet velkým soužením, které Bůh z milosti zkrátí na polovinu. Stejně tak Bůh dá satanovi ještě možnost výrazně zasáhnout v tomto světě a oddělit ty, kteří zůstanou věrni Kristovi i za cenu různých diskriminací a falešných svodů. Nepochybně, každý bez rozdílu budeme souzeni (nebo jsme souzeni). Avšak mimo uvedená „kritéria“ co shoří a co ne, je zde ještě něco, co je ještě mnohem „vyššího“ a to jsou ti, co jsou Bohem povolaní. Ti, kterým bylo umožněno následovat Krista a z nichž ještě ne všichni budou vyvoleni. To jsou ti, kteří budou klečet před Božím a Beránkovým trůnem a budou je oslavovat.
        Co se týče našeho soudu nad anděly, z Pavlova textu nijak nevyplývá o jaké jde, ale nepochybně se v první řadě bude jednat o padlé, kteří tomuto světu dočasně „vévodí“. Naše „převaha“ nad anděly spočívá v tom, že my máme ducha i duši, kdežto oni pouze ducha. Naše vnímání dějů kolem nás je nepochybně bohatší jak obsahově tak i citově, než jejich. Z toho vyplývá, že pravděpodobně tyto kvality, získané životem zde na Zemi, budou nás „v budoucnu“opravňovat k jejich soudu. Teď vidíme pouze částečně, ale potom úplně.

        Odpověď
        • Ne, vy jste se o věcném boji nezmiňoval, pane Krejčí. Já jsem jen citovala, co jsem napsala tomu člověku, se kterým diskutuji jinde. To on věří na věčný boj protikladů a věčné balancování člověka mezi egoismem a altruismem.
          Moje víra je naopak eschatologická, tedy že všechno směřuje k nějakému vyústění a závěru, i když možná až za dlouho. Apokalypsu svatého Jana zatím vyložit neumím (počkám si, až co napíše Dan Drápal). Rozhodně si nemyslím, že všechno vím. Spíš jen věřím Bohu, že to s námi myslí dobře.

          Odpověď
      • Děkuji za Váš příspěvek a za Vaši snahu posílat i do Deníku Referendum duchovní články. Snad Vám to vyjde příště :).
        Na Váš článek jsem Vám chtěl odepsat s nějakým poděkováním hned, protože i na Křesťanu dnes jsou duchovní články v menšině, většinou je to jen politika. Jen jsem neměl nápad, odkud začít.
        Vy jste napsala o změnách nejen politických jinak, duchovně: že nevěříte na lidské revoluce a že na našich barikádách se nic nevyřeší.
        Že nejde o to, bojovat jako pravičáci s levičáky a naopak, ale jde o víru (v) Krista ukřižovaného.
        Máme přesvědčení, že v nebi jednou budou z obou táborů, stejně tak protivníci z obou stran našich lidských barikád budou i mezi zavrženými…

        Ještě ohledně Vašeho výkladu verše o ohni Lk 12,49. Mám zato, že v textu se jedná o oheň nepřítele, oheň pronásledování, který vedl až k našemu věčnému osvobození od spravedlivé Boží odplaty za hřích, ke kříži. Svou smrt na kříži přirovnává Kristus ve verši 50 ke křtu, který s tímto ohněm souvisí. Další jeho myšlenka, v. 52-53, je v tom, že když se lidé k němu obrátí, jejich vlastní je budou za to pronásledovat, činit potíže. Tedy i jeho následovníci budou procházet podobným ohněm.
        Nevidím tedy v této pasáži, že by Kristus přišel uvrhnout oheň Ducha do našeho nitra, jak píšete, ale naopak je o vnějším pronásledování Krista a věřících.

        Odpověď
        • Pane Arone, určitě není jen jediný výklad, ale je víc možností. Hlavní je, aby to dávalo smysl vám, takže lze to jistě chápat i jako vnější pronásledování.
          Já se přikláním spíš k tomu, že nejde o oheň nepřítele, ale o oheň Ducha Svatého, který nás chce očistit. Vedou mě k tomu různé myšlenky. Například citát z Židům 12, 29: „Vždyť náš Bůh je oheň stravující…“ Popřípadě oheň na Karmelu a další. Čili, podle mě jde o Boží očišťující oheň.
          Řekla bych, že už samotné znovuzrození je utrpením. I když, u každého to může probíhat jinak – těžko nějak paušálně soudit. Člověk už není tím, čím byl. Jeho okolí to může nést různě – podle toho, čím pro ně byl předtím. Potom, samozřejmě, Bůh na člověka může dopustit různé zkoušky, které mu způsobí i to tělesné utrpení.
          Ale přesto děkuji za vaše vyjádření. Jsem ráda, když se diskutuje na duchovní téma.

          Odpověď
          • Chtěl jsem Vám pomoci vidět i jiný náhled, na kterém se shodují např. komentáře Matthew Henryho a McDonalda.
            Ještě, jestli to nebudete brát ode mne jako poučování, jedna velmi užitečná rada. Je to vlastně součást té naší diskuse na duchovní téma. Velmi pomocné pro výklad Bible, je nejdříve najít v textu přirozený celek – mám zato, že v našem případě je to Lk 12,49-53. A smysl daného verše je potřeba hledat ze všeho nejdříve nejdříve v tomto bezprostředním kontextu verše.
            Pokud budete spojovat verše z různých biblických knih do společného významu jen pomocí toho, že oba obsahují např. společné slovo „oheň“, můžete dojít k nejrůznějším závěrům, které ale nemusí odpovídat danému kontextu, v jakém byl verš napsán.
            Pokud v tomto případě vycházíme z kontextu okolí verše, dává lepší smysl oheň pronásledování pro Krista, kterým prošel nejdříve on sám, než oheň Ducha, který očistí naše nitro od sobectví.

          • Dobře, kontext je jistě důležitý. Pokud je to ale oheň pronásledování, může být těžké pochopit, proč si Ježíš přál, aby už vzplanul.
            Vzala jsem si i jiný překlad – Slovo na cestu – a tam je ta věta přeložena takto:
            „Zvěst o spáse, kterou jsem přinesl na zem, se bude šířit jako oheň; a jak si přeji, aby už vzplál!“ (https://www.bibleserver.com/text/SNC/Luk%C3%A1%C5%A112)
            Tedy zase trochu něco jiného. Ale asi poněkud nepřesného.
            V Bibli 21 je to takhle:
            „Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel!“
            Kralická:
            „Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?“
            Různé překlady se mohou lišit ( i když v tomto případě asi minimálně). Člověk by musel být velký odborník, aby dovedl posoudit, který je ten pravý. Normální člověk, teologicky nevzdělaný, dává asi přednost tomu, co mu lépe zní nebo co ho víc oslovuje. Popřípadě bere v úvahu i vysvětlení toho, komu víc věří.
            Řekněme, že to, co mi bylo nedávno v noci zjeveno (že shoří veškeré ego, ve smyslu sobectví a pýchy, a zůstane jen to, co je ryzí), by se mohlo týkat i některého jiného biblického ohně. Například ohně z tohoto úryvku: „Dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.“ (1 Kor 3)
            Ale konec konců – i ten oheň pronásledování, který je vržen na svět, vyzkouší dílo každého člověka. Takže zas takový rozdíl v tom nevidím.

  2. Pojednání je trochu popletené. Pochopitelně, že barikády byly, jsou a budou. V Německu s nástupem Hitlera někteří věřící odmítli kolaborovat s Hitlerem. Tím se na veřejnosti a v církvi totálně znemožnili, byli za své postoje pronásledováni atd. Čili oni se postavili na tu správnou stranu barikády, na druhé byla církev, která se Hitlerovi podvolila. A něco takového se může opakovat opět a proto se z historie máme poučit a stavět se na tu správnou stranu barikády. Druhá věc je, že někdo stojí na jedné straně barikády a je přesvědčen, že je na správné straně, později třeba zjistí, že se mýlil. Dnešní demonstranti proti Babišovi možná netuší, že vlastně demonstrují sami proti sobě. Nějaké to vítězství by mohlo být nakonec porážkou.

    Odpověď
      • To se hluboce mýlíte. Když byl přepaden SSSR Němci, tak bylo masakrováno civilní obyvatelstvo. A co dělat? Nic? Nechat vrahům volnou ruku? Stálo to miliony životů, ale nakonec se podařilo Hitlera odstranit i s jeho zrůdnou ideologií. Lepší řešení by bylo tu ideologii zardousit již v jejich počátcích. To řešení ve válkách není pochopitelně dobré řešení, ale řešení to je. Lepší řešení pochopitelně je, když si volí lidé skutečné demokraty a ne ty , kteří se demokracií zaklínají a když se dostanou k moci, tak nastolí diktaturu. Mezi křesťany bývají pacifisté. Pacifismus ale není křesťanský.

        Odpověď
        • Já nejsem za každou cenu proti válkám, v tom se mýlíte zase vy. Některé mohou být i spravedlivé. Ale musí to chtít Bůh. Kdyby mně Bůh dal k něčemu takovému pokyn, také bych do toho šla. Věřím, že někomu třeba takový pokyn dává. Ale mně ne. Co si o tom kdo myslí, mě málo zajímá.

          Odpověď
  3. Odpověď paní Hájkové na její příspěvek ze 4.6. 21:29:
    1/ proč si Ježíš přál, aby vzplanul oheň pronásledování: protože především On sám byl tím hlavním cílem pronásledování. Bylo to hlavním cílem jeho příchodu, snést pronásledování , přinést dokonalou oběť svému Otci!
    On přišel dobrovolně a s láskou jako trpící služebník, Iz 53, pokud by netrpěl na kříži, nikdo z nás by nebyl zachráněn, vykoupen z hříchů. Chtěl, abychom skrze jeho utrpení měli odpuštění a věčný život, v hojnosti.

    2/ Slovo na cestu není až tak překlad Bible, jako jeho parafráze. V tomto případě, který citujete, pozměnili význam verše. Osobně dávám přednost doslovnějším překladům, v češtině Kralická, Pavlíkův, ČSP, i ekumenická jsou odpovědnější ohledně zacházení s překládanými slovy, větami.

    3/ V dnešní době počítačů člověk už nemusí být odborníkem, aby poznal více původní, řecký, smysl textu. Vřele doporučuji na tablet či mobil program MyBible, zdarma, kde si můžete stáhnout např. Kralický překlad se Strongovými čísly, Tichého řecko – český slovník, řadu českých i slovenských překladů (Roháček). Pokud jste milovníkem Písma a já věřím, že jste, je MyBible výborná pomůcka i pro nás laik, nebo třeba pro lidi, kteří neumí cizí jazyky.

    4/Nechci Vám kalit radost z Vašeho zjevení, že shoří veškeré ego, sobectví a pýcha. Nevěřím, že je to pro nás možné už zde na zemi, ale v nebi to bude určitě a to na sto procent!

    Odpověď
    • Děkuji. Zkusím si to vyhledat. Bible na internetu jsou ostatně úžasná věc.

      Takže vy si tedy myslíte, že Ježíš vlastně chtěl po člověku něco (na zemi) nedosažitelného či nesplnitelného. Vždyť „miluj svého bližního jako sebe“ – to je přece návod k tomu, aby Ego úplně zmizelo. Aby byl setřen rozdíl mezi Já a Ty. Co je dobré pro tebe, je dobré pro mě, tvoje radost je moje radost atd.
      Je jasné, že bez Ducha svatého to jít nemůže. Ale s ním by to jít mělo.

      Odpověď
  4. Rádo se stalo.

    Nevím, jestli Vám správně rozumím: předpokládáte, že příkaz „miluj svého bližního jako sebe“ nějak souvisí se zmizením Ega?
    Kristus vybízí věřící k následování, dal jim nová srdce, která nechtějí hřešit. Prosí Otce, aby je zachoval od zlého. Bůh ví, jak jsme slabí a proto Duch přichází na pomoc. S hříchem budeme bojovat do té doby, dokud budeme žít v tomto světě a v těchto tělech, dokud pokušitel Satan a jeho služebníci nebudou nebudou uvrženi do ohnivého jezera. Jsme schopni porážet hřích jen díky síle Pána Ježíše Krista a bez něj to nikdo nedává.

    „…shoří veškeré ego, ve smyslu sobectví a pýchy…“ přemýšlím o tom, proč si myslíte, že právě toto Kristus po člověku chce. Nechce to.

    Napadá mě – nemáte za sebou nějaké buddhistické období prosím?
    Např. http://www.buddhismus.cz/ego.html Je to cesta sebevykoupení, falešná víra. Žádný budhista zatím neporazil vlastní ego, přestože to tak může tvrdit, upřímně tomu věřit a někdo v jeho okolí jej snad může takto i vnímat.

    Odpověď
    • Ne, budhismus je mi docela cizí. Tam prý sice také existuje něco jako konečný ráj – čili nirvána. Ale je to už jaksi mimo hmotu. Vypadá to, že hmota je prostě skrznaskrz špatná, vezdejší svět je pro budhistu skrznaskrz špatný.
      Ale není křesťanské nebe, tak jak si ho většina lidí představuje, vlastně také mimo hmotu? Přitom Bůh stvořil hmotný svět jako dobrý. Hřích se do něj dostal až dodatečně.
      Nemá to být nakonec tak, že samotné nebe také není jakýmsi „konečným řešením“? Že nebe a země se nakonec spojí dohromady a lidé vstanou z mrtvých a budou žít ve vzkříšeném těle?

      Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář