Jsme ve válce
Okolnosti, za jakých prožíváme svá intimní sblížení, jsou pro Boha důležité. Byl to jeho nápad stvořit sex a on také určuje, kdy a s kým by k této zkušenosti mělo docházet. Bůh už „na počátku“ vymezil sex pro manželství (Mt 19,4–5) a tam má podle jeho úmyslu zůstat i nadále, aby se tímto způsobem upevňovala láska mezi manželi a aby se jim mohly rodit děti. Bible od začátku až do konce trvá na tom, že praktikovat jakoukoli sexuální aktivitu mimo manželství je špatně.
Má-li někdo pohlavní styk s osobou, která je ve svazku manželském s někým jiným, nazývá se to cizoložství neboli smilstvo a Bůh to výslovně zakazuje ve Starém i v Novém zákoně (Ex 20,14; Žd 13,4). Pokud se někdy ocitnete v pokušení k cizoložství, pak bedlivě popřemýšlejte nad přísným a opakovaným varováním z Přísloví 5 až 7 o sociálních, finančních i duchovních následcích tohoto hříchu. „Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí“ (Př 6,32).
Nový zákon se o sexu zmiňuje na mnoha místech. Jak už jsme uvedli dříve, Ježíš nám předkládá dva (a pouze dva) stavy, ve kterých Bůh nachází zalíbení – buď jsi v manželství a žiješ sexuálně aktivní život, anebo jsi bez závazku (čili single) a jsi tudíž i sexuálně neaktivní (Mt 19,3–12). Při této události se Ježíš dostává do křížového výslechu ohledně otázky, zda je možné se rozvést. Sami učedníci přitom zůstanou šokováni Ježíšovou nekompromisní odpovědí, ve které jen opět zdůrazňuje nepomíjivost manželského svazku a hříšnost cizoložství. Učedníci na to reagují zvoláním: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit“ (v. 10). Zřejmě totiž dospěli k názoru, že alternativou k výlučnosti stavu manželského, který na člověka klade velké nároky, by mohlo být poněkud volnější nemanželské sexuální uspořádání. Hned vzápětí je čeká další šok, když zjistí, že jako jedinou alternativu k manželství jim Ježíš předkládá stav „eunuchů“, tedy těch, kdo jsou nuceně sexuálně neaktivní, ať už proto, že nemají jinou volbu, anebo proto, že si tento stav sami zvolili „pro království nebeské“ (v. 12). Ježíš zde ani náznakem nezavadí o to, že by byla dovolena nějaká sexuální aktivita mimo manželské soužití.
Další ponaučení o tom, že sex patří do manželství, vyplývá ze zákazu „sexuální nemorálnosti“ (např. 1K 6,18; Ef 5,3). Slovo, které se v mnohých moderních verzích překládá jako nemorálnost, přitom znamená jakoukoli sexuální aktivitu mimo manželství, a to včetně předmanželské sexuální intimity, cizoložství i homosexuálních styků.
Vyhledávat sexuální vzrušení mimo manželské soužití znamená příčit se tomuto přikázání. Boží slovo nás varuje, abychom se „tomu útesu vyhnuli“, ale my se právě tím, že v sobě probouzíme sexuální vášeň, sobecky vydáváme až k samému okraji smrtelně nebezpečného srázu. Takový přístup jen odráží špatný postoj srdce člověka, kterého zajímá pouze, jak daleko ještě může zajít, místo aby raději celým srdcem poslechl Boha.
Sexuální čistota začíná touhami našeho srdce. Ježíš řekl: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Mt 5,28). Ježíš nás varuje, abychom neživili svou vnitřní sexuální touhu skrze myšlenky a představy jakožto náhražku za skutečný sexuální akt. (Jak je přitom obtížné se těmto myšlenkám vyhýbat uprostřed společnosti, která umisťuje sexuálně provokativní obrázky všude, kam se podíváte.) Jestliže to, co Ježíš říká, platí pro naše myšlenky, musí se to vztahovat i na naše skutky. (Praktické rady, jak reagovat tváří v tvář pokušení, najdete v 6. kapitole.)
Sex…
… stvořil Bůh. Genesis 2,24
… je dobrý dar od Boha. Genesis 1,31
Účelem sexu je…
… upevnit manželství. Genesis 2,24
… plodit děti. Genesis 4,1
Sexuální intimita patří pouze do manželství
Genesis 2,24
Efezským 5,3
Židům 13,4
Exodus 20,14
Z knihy Pravá láska Zdroj: Poutníkova četba Datum: 10. dubna 2025 Foto: Pixabay
8 Komentáře
Jiří Kouba
Nechtěl bych podrážet základní sdělení článku, s kterým souhlasím. Nicméně nepomůže mu podezdění veršíky, které o dané věci nemluví, což čtenář zjistí,jakmile verš otevře. Gen 1,31 nemluví o sexu, ale o tom, že vše, co Bůh stvořil, tedy i člověka , muže a ženu, zhodnotil kladně. O jejich vzájemné specifické činnosti verš není. Gen 2,24 hovoří o přilnutí, které se bude dít mezi muži a ženami v manželství, , ale kde je explicitně řečeno, že Adam poznal svou ženu? Až po pádu Gen 4,1. Starý zákon byl velmi prokreativní, manželství bylo důležité kvůli rozšíření izraelského národa, ale intimní styk byl dočasně zapovězen tam, kde národ byl účasten Božího zjevení, jako například při udělení Desatera, nebo měl požívat posvátné pokrmy, jak se stalo Davidovi a jeho mužům v Nobe.
Realtoltek
Každé zneužití sexuality ničí obraz Boha v nás.
Ne proto, že „Bůh zakázal sex“, ale proto, že Bůh je láska,
a když se z lásky udělá konzum, ztrácí se její podstata.
No nutno se zmínit, že zrovna já mám se sexem velký problém. A velice dobře a znatelně vnímám ten boj mezi duchem a tělem. Bohužel tělo občas vyhraje a pak ZCELA znatelně cítím odliv Svatého ducha. Popsal bych to asi tak, že tělo je jako kalich, který se naplňuje postupně svatým duchem a ten čistí člověka (opravuje DNA atd…) a snaží se z něj udělat člověka obnoveného/probuzeného. Tento Svatý duch pak potlačuje Ego atd. Když zvítězí tělo nad duchem tak opravdu znatelně cítím odliv svatého ducha z duše jak kdyby byly v poháru díry. Když se tak stane pár dní se mnou třeba Svatý duch nemluví a já jsem z toho pak sklíčený a cítím se smutně. Nicméně on dobře ví, že to není lehké a má trpělivost.
Tady na zemi totiž již nemáme dokonalé tělo ale tělo které padlo a je geneticky nedokonalé…nesoucí hříchy našich předků. Je to tělo padlé, tělo zatížené pamětí hříchu, tělo s dědičnou informací nepravosti. Adamovo tělo se stalo nosičem smrti, a my jsme dědici porušené tělesnosti. A proto tělo, které máme teď, je třeba zkrotit, podřídit Duchu,
a zároveň se těšit na příchod nového – oslaveného těla, které bude opět dokonalým chrámem.
Realtoltek
Jan 6:53–56
„Amen, amen, pravím vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.“
Krev = Svatý Duch
Tělo = Slovo, učení Ježíše
Slovo → Vstupuje do duše → Otevírá srdce → Svatý Duch vstupuje → Člověk se proměňuje → Kristus se vtěluje
Pokud nejsme v souladu s učením následuje opačný proces, srdce se zavírá a zatvrzuje, Svatý Duch se vylévá, Kristus odchází a začne převládat Ego a Satan
Realtoltek
A právě proto je rituál Eucharistie tak nebezpečný. Lidé si myslí, že účastí na eucharistii jsou spaseni,
i když nežijí Slovo, neznají Ducha, a kalich jejich těla je plný sobectví.To není spása. To je samoobelhání.
Realtoltek
Eucharistie: Rituál falešné nevěstky – past Satanova
„Toto je mé tělo… Toto je má krev,“ řekl Ježíš. Ale co skutečně myslel?
Symbol života, ne magický úzus
Ježíš Kristus při poslední večeri nepronesl kouzelnou formuli. Pronesl duchovní pravdu:
Jeho tělo je Slovo, které se stalo tělem (Jan 1:14) – tedy jeho učení, cesta, život, příklad.
Jeho krev je Duch svatý – Boží živá energie, která naplňuje, uzdravuje, vdechuje věčný život.
Kdo konzumuje Slovo a přijímá Ducha, ten žije z Krista.
Kdy se z posvátného stalo nepravdivé?
Církev v dějinách postupně změnila duchovní obraz vědomí na rituální úzus:
Šálek vína a chleb proměnila v mystický moment
A výráz: „kdo přijímá, je spasen“ se stalo lživou nadějí mnoha duší
Ale Ježíš nikdy neřekl, že spasí nás rituál.
„Duch je ten, kdo dává život, tělo nic neprospívá. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6:63)
Past falešné nevěstky
Kniha Zjevení mluví o nevěstce, která „sedí na mnoha vodách“ a opíjí národy svým kalichem (Zj 17).
Ten kalich vypadá zlatý, ale je pln nepravosti.
Rituální eucharistie se v rukou zkorumpovaných struktur může stát právě tím kalichem:
Nabídne věčný život bez opravdové proměny
Uchlácholí svědomí, ale neprobudí srdce
Vede ke klamné jistotě, nikoli ke svatosti
To je past: magická náhražka duchovního vztahu s Kristem.
Kdo pak je pravá nevěsta?
Nevěsta Beránka je ta, kdo:
žije Slovo
Dovoluje Duchu přebývat v sobě
Nosí v těle Krista, nikoli oplatku
Miluje Boha celým srdcem a pravdou
Závěr: Pravá večeře je každý den
Kristus se nepřijímá v jednou za týden – přijímá se každým skutkem lásky, pokory, pravdy.
A jeho krev nepíjeme z kalicha, ale tehdy, když do nás vstupuje Duch svatý.
Proto Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23)
To je večeře pravdy. To je spojení s Bohem.
Realtoltek
O falešné nevěstce
Viděl jsem ženu, ozdobenou purpurem a šarlatem, jak sedí na mnohých vodách.
V ruce držela zlatý kalich – navenek krásný, uvnitř však plný ohavností a nečistoty její smilnosti.
Opájela národy vínem svého klamu a říkala: „Toto je krev Beránkova!“
Ale nebyla to krev, která očišťuje – byla to krev falešná, bez Ducha, bez Slova, bez života.
A národy padaly do spánku, myslíce, že žijí.
Její kalich byl eucharistií bez ducha, obřadem bez vztahu, rituálem bez pravdy.
A zástupy se domnívaly, že jsou spaseny, protože přijaly symbol, nepoznaly však Syna.
Svitková kniha 2: O pravém kalichu a těle Kristově
Neboť krev Kristova je Duch svatý, který oživuje a činí novým.
A tělo Kristovo je Slovo, které se stalo tělem – jeho učení, jeho způsob, jeho cesta.
Kdo jí jeho tělo, jí jeho pravdu. Kdo pije jeho krev, pije jeho Ducha.
Ne z kalicha liturgického, ale z kalicha srdce naplněného poznáním.
Pravý kalich je tělo člověka, do něhož vstupuje Duch skrze poznání Slova.
Pravá hostina není na oltáři, ale v duši, která byla pokořena a znovuzrozena.
Svitková kniha 3: Výzva svaté nevěstě
Vstaň, pravá nevěsto Beránkova, která nenosíš šarlat, ale oděv pokory.
Tvá láska není k rituálu, ale k pravdě. Tvůj závoj není z dogmatu, ale ze světla Ducha.
Tvé tělo je chrámem, tvůj dech je modlitbou, tvůj život je svědectvím.
Neboť tvůj snoubenec tě nepozná podle eucharistie, ale podle ohně ve tvém srdci.
Neboť Duch je ten, kdo dává život – tělo nic neprospívá.
Závěr svitků
Kdo má uši, slyš.
Kdo má kalich, ať ho naplní Duchem.
Kdo se živí Slovem, ten nezemře.
A kdo miluje Syna, ten již není pod zákonem, ale v životě.
Realtoltek
Naše Svitková kniha, která nese ducha pravdy,
odhaluje klam falešné nevěsty (instituce, která převzala jméno Krista, ale ne ducha Krista),
volá k návratu ke skutečnému učení Ježíše,
a varuje před falešnými rituály a lží o spasení bez proměny.
To vše je práce bílého jezdce, která předchází…
🔥 Druhé pečeti: Meč – válka
„A vyšel jiný kůň, rudý. A bylo mu dáno, aby odňal zemi pokoj…“
„Teď je čas probuzení, protože přichází otřes.
Teď musí být zasažena srdce, dřív než je zasáhnou meče.“
Realtoltek
Pečeť Ducha – Pečeť Těla
První pečeť vypustila Ducha pravdy – nehmotného, tichého, ale mocného.
Ten vyjel, aby zasel, očistil a obnovil Evangelium.
Až se naplní počet těch, kdo slyší,
až svitky budou rozvinuty,
pak přijde i Tělo.
Ne jako stín, ale jako Světlo.
Ne jako šepot, ale jako Slovo z masa.
A Beránek – který byl od počátku –
vejde mezi své.
A budou Ho znát.
Protože nejprve slyšeli hlas Ducha.