Otázky ohledně tragédie misionáře zavražděného indickým kmenem

Je nemožné si beze smutku prohlížet fotografii Johna Allena Chaua, mladého Američana zabitého domorodci indického ostrova Severní Sentinel. Byl v rozpuku mládí, před sebou měl desítky let života.

„Byl to náš milovaný syn, bratr, strýc a nejlepší přítel. Pro ostatní byl křesťanským misionářem, zdravotníkem, mezinárodním fotbalovým trenérem a horolezcem,“ uvedli jeho blízcí na Instagramu. V dojemném příspěvku žádají o pochopení a respekt. Jejich zármutek je hmatatelný. Tato tragédie však vyvolává otázky, které ani smutek nesmí umlčet.

Ostrov Severní Sentinel je obýván několika desítkami až stovkami domorodců, kteří patří k nejizolovanějším lidem světa. Ačkoliv se zdá, že se pravidla poslední dobou uvolnila, kmen turistům stále není přístupný. Indická vláda věří, že je pro ostrovany nejlepší dopřát jim izolaci, kterou si očividně přejí – v roce 2006 zabili dva rybáře, a proto je pobřeží hlídáno. Domorodce tak neohrožují moderní nemoci, proti kterým jim chybí ochranné protilátky.

První zprávy o smrti Johna Chaua byly rozporuplné, některé popíraly, že by na ostrov mířil jako misionář. Nyní to však vypadá, že právě takové úmysly měl. Zpráva organizace All Nations Missions v Kansasu jej popisuje jako jednoho z misionářů, kteří studovali, plánovali a pilně trénovali už od vysoké školy, aby mohli sdílet evangelium s lidmi ze Severního Sentinelu.

Vedoucí organizace Mary Ho jej popsala jako „milostivého a citlivého velvyslance Ježíše Krista, který chtěl, aby ostatní věděli o obrovské Boží lásce“. „Víme také, že privilegium šíření evangelia v historii církve často znamenalo velké oběti. Modlíme se, aby Johnovy snahy nesly v tento čas věčné ovoce,“ uvedla.

K dispozici jsou také záznamy z Chauova deníku, kde píše o svých pokusech kontaktu s ostrovany. Domorodý chlapec na Chaua vystřelil šípem, který probodl jeho Bibli. Napsal, že na ně zakřičel: „Jmenuji se John. Miluji vás a Ježíš vás také miluje… Tady jsou nějaké ryby!“

Svým rodičům napsal: „Můžete si myslet, že je to šílené, ale domnívám se, že zvěstovat těmto lidem Ježíše stojí za to. Prosím, nebuďte naštvaní na ně nebo na Boha, pokud budu zabit. Spíš prosím žijte své životy v poslušnosti v čemkoliv, k čemu vás povolal.“ Ve své misi viděl velký smysl. „Není to zbytečná věc. Věčný život tohoto kmene je v sázce a nemůžu se dočkat, až je uvidím u Božího trůnu chválit v jejich vlastním jazyce, jak uvádí Zjevení 7:9-10,“ napsal.

Chauovo přistání na ostrově bylo nelegální. Mohlo mu jeho osobní přesvědčení dovolit porušit zákon? A nejen, že sám porušil zákon – a určitě existují případy, kdy se k tomu křesťané cítí svobodní – ale zapojil do toho i jiné lidi. Je to ospravedlnitelné? Navíc ohrožoval životy – nejen svůj vlastní, ale i životy samotných domorodců, kteří postrádají imunitu vůči patogenům, které mohl nést.

Předpokládejme, že cenou za jeho evangelizaci by mohlo být úmrtí těch, které chtěl evangelizovat – opravdu by to stálo za to? Šel proti jasně vyjádřeným přáním, vnikl na jejich území. Proč by si měl myslet, že jej uvítají, když všichni ostatní byli zahnáni nebo zabiti? Kdo věděl o tom, co dělá, a komu se zodpovídal? Jak by jim mohl efektivně svědčit, když neovládal jejich jazyk?

Chau svým rodičům napsal, že „věčné životy tohoto kmene jsou v sázce.“ Jinými slovy – pokud jim nebude kázáno evangelium a oni neuvěří, půjdou do pekla. S tímto vědomím jsou všechny výše uvedené otázky bezpředmětné: všechno, na čem záleží, je záchrana duší. Toto je úhel pohledu, který je v určité části evangelikalismu hluboce zakořeněn. Ve svých vlastních očích, v souladu s teologií a církevní kulturou, se Chau nechoval nerozumně. S velkou odvahou následovat logiku svého přesvědčení.

Nepotřebujeme se hádat o tom, zda je tento názor správný. Je ale správné se ptát, zda je oslava takových skutků vhodná – i pro ty, kteří sdílejí Chauovy názory.

Protože i když člověk věří, že každý, kdo není křesťanem, jde do pekla, neopravňuje to misionáře k neetickému a nemoudrému chování. Nejsme zodpovědní za Boží chování, ale za své vlastní. Pokud se ukáže, že je taková teologie správná, ať je – ale mezitím se musíme snažit, abychom dělali správnou věc. To neznamená porušování zákonů, vnikání na cizí území a snaha přinést „dar“, kterému oni nerozumí a ani nechtějí. Znamená to uznat, že existují věci, které nesmíme, a nechat konečný výsledek na Bohu.

Existuje obrovská propast mezi pohledem na svět domorodců a amerického evangelikála jednadvacátého století. Tragédií je, že John Chau byl evidentně povzbuzován, aby věřil, že na tom nezáleží. Měli bychom jej, jak rodina žádala, respektovat za jeho odvahu. Ale tyto otázky stejně zůstávají.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

 

Autor: Mark Woods  Zdroj: Christian Today  Foto: Instragram John Chau

3 Komentáře

  1. Myslím, že třeba smrt Svatého Vojtěcha byla velmi podobná, spíše se o tu smrt říkal příměji. A pokládáme ho za člověka hodného úcty. Kdybychom se na evangelium dívali takto, asi by tady v Evropě bylo stále leckde pohanství. Který antropolog, který zkoumá izolované kmeny z vědeckých důvodů, nebyl nikdy v situaci ohrožení života? Myslím, že málokterý. První kontakt je vždycky složitý. Již mnoho misionářů zaplatilo životem svůj úmysl kázat evangelium. Dějiny misií jsou plné takových příběhů. Tento muž byl, zdá se na svou misi, relativně dobře připraven. Proč zpochybňovat jeho vizi a vidění smyslu? Asi tam bude jednou kostel a u něj jeho pomník.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář