V dopise Galatským apoštol Pavel popisuje ovoce Ducha: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání (Ga 5,22–23 ČSP).
Co se ztratilo v překladu: Slovo „ovoce“ je v češtině podstatné jméno hromadné – to znamená, že označuje větší množství. To nás svádí k představě plné mísy nejrůznějších druhů, a tak se někdy mluví o „devatero ovoci Ducha“. Pro správné pochopení je klíčové, že původní řecký text mluví o ovoci v jednotném čísle. Tedy o jednom jediném kusu ovoce. Přesnější překlad slova karpos by byl „plod“ – ale uznávám, že není tak zvukomalebný.
Zdánlivě nepatrný posun má dalekosáhlý dopad. Máme dojem, že podobně, jako si lze vybírat z různých druhů ovoce, můžeme mít jednu nebo více výše uvedených vlastností jaksi samostatně. Apoštol Pavel však nemluví o více druzích ovoce! Není řeč o kvantitě, ale o kvalitě. Nejde o množství – kolik ovoce je –, ale o podstatu: jaké je. Z různé stránky popisuje jeden jediný plod, kterým je charakter člověka žijícího s Bohem.
Jinými slovy: Jak by člověk žijící z Ducha mohl být radostný, ale nemít pokoj, protože na ten ještě nedosáhl? Jak by mohl být laskavý, ale nedokázal se ovládat, protože to se ještě musí naučit? Jak by mohl být mírný, ale zároveň nevěrný, protože to teprve přijde? Ne, není devět druhů ovoce. Je jen jeden jediný plod, a i když může dozrávat nerovnoměrně, jeho vlastnosti od sebe není možné oddělit. Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání – tak vypadá Boží člověk, jehož život je proměňován působením Ducha.
Důležitý je také fakt, že ovoce roste a zraje. Potřebuje čas. Na rozdíl od daru, který člověk dostane hotový, ovoce nelze dostat. Musí vyrůst, a to nějakou dobu trvá. Vysvětlete to však člověku, který se modlí: „Bože, dej mi trpělivost. A prosím tě, ať je to rychle…“
Mohl bych vyjmenovávat řecké termíny a rozebrat významy jednotlivých slov, mohl bych definovat, co která vlastnost znamená. Na to by mi však nestačilo místo, tak aspoň popíšu zkušenost, jak jsem ovoce Ducha nedávno zahlédl naživo.
Mladá žena toužila stát se zdravotní sestrou, ale kvůli víře jí komunistický režim nedovolil studovat. Když se vdala, s manželem si k vlastním třem dětem postupně vzali ještě sedm dalších. Většinou znevýhodněné, opožděné nebo postižené – takové, které nikdo nechtěl. Od věku miminka je vychovali až do dospělosti, vedli je k víře a postavili je do života.
Z jejich svědectví jsem porozuměl, že ovoce Ducha není možné získat žádnou snahou ani úsilím o sebezdokonalení. Zraje v životech lidí, kteří se otevřou proměňující moci Božího Ducha.
Autor: Jaroslav Pleva Datum: 27. dubna 2026 Ovoce – foto NickyPe, Pixabay
Ukázka z dubnového čísla Života víry. Jeho tématem tentokrát je laskavost. Je Bůh plný hněvu, nebo soucitu? Jde to dohromady? Kdo jsou „ředitelé prvních dojmů“ a jak to souvisí s tím, jak se k sobě v církvi chováme? Jak můžu mít správně rád sám sebe? Nad laskavostí Boží, mezilidskou i k sobě samému se zamýšlejí Martin Moldan, Ondřej Kameníka Dita Frantíková. Příhodu ze života maminky malých dětí přidává Johana Ondráčková, téma doplňuje kreslený vtip Pavla Bosmana.
Dubnové číslo přináší rozhovor s polskými misionáři Agatou a Maciejem Strzyżewskými.
kteří na ulicích Gdaňsku vytvořili „Pouliční sbor“. Jak jejich služba vypadá a co lidé nikdy neodmítnou? A jak se tito dva bývalí učitelé dostali z Polska do Pákistánu? V rozhovoru vyprávějí o modlitbách a zázracích uzdravení, o dělnících v cihelnách, které vykupují z otroctví, o pomoci sirotkům nebo o vrtání studní. Mluví také o tom, co znamená být Boží dítě a jak nalézt své povolání.
V dalším textu se Tomáš Dittrich se zamýšlí nad tím, jak si „zjednodušit život“. Velikonoční události přibližují dva články: V tom prvním se David Novák zamýšlí nad křížem, pohoršujícím symbolem křesťanství. Druhý článek je mimořádný: Mapuje všechny biblické zmínky o tom, s kým se Ježíš po svém vzkříšení potkal. Možná vás překvapí, že těch setkání bylo minimálně deset.
Jana Bielava popisuje své zkušenosti z evangelizace v Zambii, o sdílení evangelia nejen u egyptských pyramid píše Michal Krchňák v souvislosti s mezinárodním setkáním GO Movement. Na něj navazuje rozhovor s bývalým spolupracovníkem Reinharda Bonnkeho Stephenem Mutuou.
Rodičům je určen článek o tom, zda a jak chválit děti. Jeden čtenář sdílí svůj příběh o partě mužů, kteří se v garáži vydávají po stopách biblických příběhů. Ohlédnutí do historie představí příběh Johanna Dobera, ochranovského misionáře vKaribiku, který byl připraven stát se otrokem. Dubnové číslo doplňuje článek o matematikovi, který se pokusil dokázat existenci Boha, recenze knihy Když Bůh nikomu nechybí nebo jarní „sadařské“ přemítání Ondřeje Kameníka. Nechybí zprávy o dění v církvi doma i v zahraničí, aktuální náměty k přímluvným modlitbám a přehled chystaných křesťanských akcí.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupitjednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
