Mnohokrát jsem od přátel či známých slyšel: „Komentáře pod články zásadně nečtu –je to žumpa.“ Někteří z těch, kdo komentáře čtou, vyslovili podiv, že pod mými články jsou komentáře od nejrůznějších lidí, takže se nedá mluvit o bublině. Některé komentáře jsou nenávistné a vulgární, jiné naopak pochvalné, a u některých se dá mluvit o tom, že mají náběh na docela solidní diskusi. Z těch mám pochopitelně velkou radost. Jistě, mám radost i z těch pochvalných; ty nejvřelejší si ukládám do zvláštního adresáře nadepsaného „thanks“.
Negativní komentáře se mne pochopitelně dotýkají – nebudu se tvářit, že jsem teflonový a že když si o sobě přečtu, že jsem licoměrný, primitivní nebo prolhaný, tak se mě to nedotýká. Člověk musí něco vydržet, a plně se připojuji k radě Jordana B. Petersona, abychom pozorně naslouchali i svým kritikům a oponentům, protože možná vědí něco, co my nevíme.
Sám se ovšem snažím své protivníky neurážet, a uvedu dva hlavní důvody, proč.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Mějme se na pozoru
Doufám, že dorazím do Nového Jeruzaléma. A v 15. žalmu máme určitý výčet lidí, kteří se do něj nedostanou. Tento verš mimo jiné říká, že na Hospodinovu svatou horu vystoupí ten, „kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu“ (3. verš). Jistě, jsme spaseni z milosti, nikoli proto, že jsme nikdy neřekli sprosté či prázdné slovo. Nemohu si ale pomoci – zdá se mi, že Boží slovo je jednoznačné, a říká, že do ráje si nevneseme nic nerajského.
První důvod je tedy tak trochu sebeobranný: nechci sám sebe diskvalifikovat tím, že urážím ty, za které Kristus zemřel.
Zatímco první důvod se týká mého nitra, druhým se obracím navenek. I můj kritik, který mne zbytečně uráží, se může obrátit k Bohu. Dnes to tak nemusí vypadat, ale konec konců já jsem byl přece také takový. Studoval jsem teologii, a přitom jsem se vysmíval evangelikálním křesťanům, ačkoli jsem o nich vlastně nic nevěděl. Proto se na svého kritika, který se mne snaží urazit, dívám jako na potenciálního budoucího přítele a spolupracovníka. Kdybych mu tedy oplácel stejnou mincí, snižoval bych šanci, aby se tak stalo.
Některé komentáře jsou opravdu nenávistné a zjevně jsou psány se záměrem zranit. Svědčí o tom, že daný člověk, pokud se považuje za křesťana, ještě nepochopil, k čemu nás Pán Ježíš vede. Jak asi vnímá Ježíšova slova „milujte své nepřátele“? (Bude o tom jeden z dalších článků.)
Někteří křesťané, kteří si věru neberou servítky a jinak smýšlející označují za „náboženské pokrytce“, argumentují tím, že Pán Ježíš zákoníky a farizeje také nešetřil. V té souvislosti mě napadá latinské přísloví quod licet Iovi, non licet bovi, volně přeloženo do češtiny co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. A tak, milý bratře, nespěchej usednout na stolici Ježíšově. To, že dokážeš být protivný a útočný, ještě neznamená, že jsi prorok.
Urážky člověka vzdalují pravdě. Člověk se může s urážkami správným způsobem vyrovnat, ale potřebuje k tomu určité množství „emocionální energie“. Máš-li co říci – či co napsat – učiň tak bez urážek a nepoužívej zbytečně emocionálně nabitá slova. Tvůj kritik bude mít větší chuť si tvůj post pozorně přečíst.
Stalo se mi několikrát – přiznávám, spíše v diskusích v sekulární sféře než mezi křesťany – že jsem napsal umírněně kritickou reakci, a cítil jsem se spíše na jedné lodi s člověkem, na kterého jsem reagoval. Nicméně on zřejmě usoudil, že jsem jeho nepřítelem, a podle toho reagoval. Přišlo mi to škoda, jevilo se mi to jako drobení sil. Čím je to dáno? Zřejmě tím, že někteří lidé nedokáží vidět svět jinak než černobíle. Buď se mnou budeš souhlasit, a to ve všem, nebo jsi na druhé straně.
Mnoho lidí nad sociálními sítěmi zlomilo hůl. Vidí jen negativa. Mnohá z nich jsou evidentní. A jednotlivý čtenář bez znalosti, jak fungují „algoritmy“, má pocit, že se s negativitou na síti nemůže utkat, protože bude vždycky tahat za kratší konec. Možná tuto bitvu nevyhrajeme; ale aspoň se pocvičíme v naplňování novozákonního slova, že máme v dobrém překonávat zlé.
A někdy se stane zázrak a my se skamarádíme se svým bývalým kritikem.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 15. dubna 2026 Foto: Wikimedia Commons
18 Komentáře
Karel Krejčí
Nejen, že je špatné posuzovat svět černobíle, ale ještě horší je, když jsme naprosto „zazdili“ všeprostupující Boží princip a tím je funkce zrcadla. Je mnohem snazší se do něj buď úmyslně nebo nevědomky nedívat a nepozorovat se, jací v reakci se světem jsme, co nám svět zrcadlí a jak naopak on vidí nás. Není to úžasně moudrý Boží princip, jenž nám o sobě prozradí pravdu, jací ve skutečnosti jsme? Samozřejmě, je ve hře naše ego, které rozhodne, zda onen skutečný obraz (jenž je v rozporu s tím naším „správným“) přijmeme či ne, ač je třeba i nemile pravdivý. Ale o to přece právě jde, zda zaujmeme konstruktivní postoj k věcem a událostem, kterými procházíme a nutí nás k hledání správného pochopení a reakcí. Jestliže budeme alibisticky hledat chyby ve špatných lidech a jejich reakcích vůči nám nebo pochopíme, že jsou to naopak oni, kteří nám poskytují informace o nás samých a odkrývají stav, proč jsou věci právě takové, jaké jsou.
Svět kolem nás funguje daleko důmyslněji a smysluplněji než si připouštíme a mnohokrát svádíme s realitou marný boj, než rezignujeme na skutečnost, že náš zápas je marný, zbytečný a předem prohraný.
Nemá snad ve všem poslední slovo moudrý a absolutní Bůh?
Jaký je pane autore Váš názor, na funkci zrcadla?
pavel v
„Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.“ Toto rčení je myšleno ironicky. Jeho smysl nejlépe vyzní na příkladu:
Podle aktuálního znění Morálního kodexu hnutí ANO se od reprezentanta hnutí očekává rezignace na mandát, funkci i členství v hnutí v případě podání obžaloby z trestného činu a stanutí před soudem. V praxi se hnutí v případech podezření na rozsáhlou korupci (např. kauza Stoka v Brně) uchýlilo i k plošnému rušení celých místních organizací, čímž došlo k zániku členství všech tamních členů najednou. Na druhé straně předseda hnutí Andrej Babiš, který stanul před soudem, jež vydal rozsudek, že důkazy v kauze Čapí hnízdo dokazují jeho vinu, Morální kodex ignoroval. On je totiž ve svém hnutí za boha, proto je mu dovoleno i to, co jiným ne.
Jiným příkladem je Donald Trump. Člověk, který dvakrát vyměnil manželku za mladší model, jako kdyby si koupil novější model automobilu. Člověk, který uplácel prostitutku, aby mlčela. Přesto se jeho inaugurace účastnil přední evangelikál Franklin Graham a pěl tam ódu na krásu jeho manželky. Není tajemstvím, že určité církevní kruhy v USA Trumpa adorují, přestože vědí, co je to za odpornou bytost.
V obou případech se jedná o efekt vůdce sekty – guru. Členové sekty jsou ovládáni pocitem, že guru má nad nimi absolutní moc. Věří v jeho nadpřirozené schopnosti. Zdá se, že u politiků se za nadpřirozenou schopnost považuje schopnost manipulovat davem. Ta se projevuje tak, že guru určuje, co je pravda. I když členové sekty vidí rozpor mezi tím, co říká a skutečností, neodváží se na to upozornit ze strachu že by je dav pochlebovačů rozšlapal.
Ježíš neváhal říci farizeům a zákoníkům: Nejste zástupci Boha, jste děti ďáblovy. To je řešení i pro dnešní dobu. Například poslanci za Piráty ve Sněmovně otevřeně mluví o Babišových podvodech a lžích. Babiš byl 4x pravomocně odsouzen k omluvě za lež.
K čemu je sůl, která pozbyla slanosti? Křesťan by měl odhalovat pravdu i když je to vždy spojeno s rizikem.
Realtoltek Dzehenuti
Osobne kritiku miluji, prozoze mi mnohokrat ukazala jak dokaze byt ego velke ikdyz se snazim ho umensovat. Nedavno me nekdo zkritizoval za to, ze v tomto svete o nic neusiluji a netouzim (osobne)…tak jsem vlastne dosel k tomu, ze je to pravda a rekl mu… ano mas pravdu…tento svet neni mym svetem a netouzim v nem setrvat. Snazim se o to aby v nem setrvalo co nejmene bliznich…protoze tento svet bude/je v budoucnu bez jedineho Boha stane se peklem, kde budou duchove/lidsky duch recyklovani do novych dusi v kolobehu.
Eva Hájková
Pane Drápale, chci především říct, že já vás nepovažuji za nepřítele, ať už jsem kdy napsala cokoliv. V poslední době mě diskuse také omrzely, protože se mi zdá, že nikam nevedou. Ale mohu se mýlit.
Píšete, že někteří kritizují vyloženě s cílem zranit nebo ublížit. Ano, tak to jistě je, ale i toto může být k něčemu dobré.
V jedné knížce Richarda Rohra jsem totiž objevila myšlenku, že i těm, „kteří vám nerozumějí, kritizují vás, a dokonce nalézají potěšení ve vašich chybách“, patří dík, protože i to je pro vás k něčemu dobré.
Uvedu jeho citát, aby ta myšlenka byla trochu v kontextu, nikoliv proto, abych zde, na evangelikálním webu, Rohra nějak doporučovala, protože i já se k němu stavím kriticky, a přeji vám vše dobré.
„Když jste se posunuli za hranice „autorit“, za hranici kolektivního, za hranici všech nápodob, pak jste svým pravým Já.
Když se vám podařilo dojít až na samé dno toho, o čem se domníváte, že jste nebo potřebujete být, když se bez přestání pokořujete zpracováváním svého stínu, když jistoty a ochranné hranice pro vás znamenají čím dál tím méně a váš „projekt spásy“ selhal.
Když jste se postavili tváří v tvář zraněním i obrovským pochybnostem o sobě, k čemuž došlo díky dobrým lidem, rodině, či dokonce přátelům, kteří vám nerozumějí, kritizují vás, a dokonce nalézají potěšení ve vašich chybách.
Vnitřní svět ticha, samoty a kontemplace je nyní jediným možným způsobem, jak nalézt smysl a podstatu. Své zdroje k přežití nehledejte v ničem jiném.
Toto je nutný prubířský kámen, který vás nutí povolit sevření první poloviny života a bere vám veškeré zbytky pocitu nadřazenosti. (Je to součást nutného a žádoucího utrpení, které duše potřebuje k tomu, aby dozrála).
Nedívej se dopředu ani dozadu ve snaze nalézt ve své mysli vysvětlení či útěchu; neschovávej se za žádné zvláštní tajné praktiky, které provozuješ a o nichž si myslíš, že je můžeš všem doporučit! (Což je to, o čem si my, kazatelské nátury, vždycky myslíme, že musíme dělat.) Nyní máme pramálo jistot, zbývá jen holá víra.
Není to nic, k čemu byste došli nebo se doplazili vlastním úsilím či vhledem. Byli jste tam vzati a vaše „tam“ je právě nic. (To znamená, že je to „všechno“, nikoliv však takové všechno, které jste očekávali!) Tento druh Boha je téměř zklamáním, přinejmenším pro ty, kdo až doteď Boha nějak „používali“. Již není co tvrdit. Bůh není v žádném smyslu majetkem, neslouží egu, morálce, povýšenosti či ovládání. Tohle je ono „nada“ (nic) sv. Jana od Kříže i mystiků, a to je Ježíš na kříži. Je to pokojná prázdnota i zářící temnota a zároveň „rána“.
Ve druhé polovině duchovního života už ani tak nečiníte rozhodnutí, jako jste spíš vedeni, poučováni a směřováni – což vede k „volbě bez volby“. Jsou věci, které díky tomu, kým jste se stali, nemůžete dělat, jsou věci, které nemusíte dělat, protože vám nepřísluší, a jsou věci, které rozhodně musíte dělat, protože jsou vaším osudem a nejhlubší touhou. To, co vás pohání, už nejsou peníze, úspěch či obdiv druhých. Nalezli jste svůj posvátný tanec.
Nyní se specializujete jedině na absolutní obyčejnost, a dokonce si ani „nevybíráte“, jste nad vyhraněnými názory, potřebami, preferencemi a požadavky první poloviny života. Již nepotřebujete své „vize“; šťastně sdílíte vizi, kterou má pro vás nachystanou Bůh. Nádherné sny a ten, kdo je v raných letech snil, splynuli v sen, jejž o nás sní Někdo jiný. Přesedli jsme si z místa řidiče na sedadlo spolujezdce a jsme tak šťastní a stále můžeme Řidiči dávat užitečné návrhy. Od nynějška jsme „pokojným učedníkem“ žijícím jako nikdy předtím ve své jedinečné duši, a přesto paradoxně žijícím v mysli a srdci Božím a účastnícím se velkého všeobecného tance.“
(Richard Rohr)
pavel v
to P. Ašer
Pod článkem Lež není názor https://www.krestandnes.cz/lez-neni-nazor/ jsem napsal repliku:
V současné době Andrej Babiš porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti. Rovněž tak porušoval či stále porušuje zákon o střetu zájmů a dosud nevrátil neoprávněně získané miliardy. I když vyhrál volby, musí dodržovat zákony. To byl důvod demonstrace na Letné.
Demonstranti na Letné žádali spravedlnost (dodržování zákonů a etiky legálně zvolenou stranou). Nežádali zrušení výsledků voleb. V jejich řadách nebyli žádní trestně stíhaní lidé.
Vy jste na moji repliku reagoval takto:
„Jestliže žádali „spravedlnost“ dle svého gusta, musí zkusit do příštích voleb přesvědčit více lidí, aby tuto jejich „spravedlnost“ u volebních uren prosadili. Jinak se jako správní demokraté musí podvolit vůli většiny. Zajímavé je, že když jim prý tak jde o dodržování zákonů a ethiky, proč stejně masově nevstoupili proti představitelům minulé vlády, kteří měli máslo na hlavě (namátkou Fialova kampelička, Dozimetr, Blažkovy bitcoiny). Že by dvojí metr? Mimochodem, jak víte, že v řadách těch údajně 250 000 lidí nebyli žádní trestně stíhání?“ – konec citace
Dovolte mi uvést věci na pravou míru:
1. Spravedlnost či pravda není na nikom závislá. Spravedlnost je nestranná. O tom, co je spravedlivé nerozhoduje vítěz voleb, ale soud.
2. V pokročilé demokracii není pravdou, že poražený ve volbách se ve všem musí podřídit vítězi voleb. Vítěz i poražený musí se musí podřizovat zákonu. Zákon platí, dokud ho vítěz voleb nezmění. Změnit ho nemusí být moudré. Arogantní přístup vítěze může odradit jeho voliče – viz prohra Orbána.
3. Ve věci Fialovy kampeličky a kauzy Dozimetr nebylo na představitele minulé vlády podáno ani trestní oznámení. Pokud tyto představitele někdo obviňuje, musí podat důkazy, jinak se jedná o pomluvu. Považte, že Babiš byl již 4x odsouzen k omluvě za lež.
4. Ve věci Blažkových bitcoinů spolek Milion chvilek požadoval, aby Blažek přijal odpovědnost a Blažek také odstoupil ze všech funkcí, jak se v civilizovaném státě sluší.
Pane Ašere, vy zde vytrvale prosazujete, že křesťan by neměl dělat politiku. Jste pokrytec. Sám politiku děláte, když zde argumentujete pomluvami Babišovy koalice na adresu Petra Fialy
Radek
Děkuji, pastore Dane Drápale
P. Ašer
Ježíš se nikdy k žádným politickým vyjádřením nenechal vyprovokovat. Ani tehdy, když za ním přišli a oznámili mu, že Pilát zmasakroval obětující Galilejce, přičemž zřejmě čekali, jak se k tomu Ježíš vyjádří (L 13:1-2), ani tehdy, když ho pokoušeli záludnou otázkou, zda je dovoleno dávat daň císaři, kdy se nepřiklonil se ani k zélótům ani ke kolaborantům s Římem (Mk 12:13-17). Ani v jednom z těchto případů nesklouznul k nějakým politickým proklamacím, nenechal se zatáhnout do sporů tohoto světa.
Ale autor článku se podivuje nad tím, že když po celá léta urputně zapleveluje křesťanský diskurs politickými tématy tohoto světa, přičemž ani neváhá deklarovat svou jednostrannou politickou zaujatost či přímo stranickou příslušnost, je za to Ježíšovými následovníky někdy třeba i poněkud nevybíravě kritizován. A co čekal? Že za svádění čtenářů jeho článků od záležitostí Božího království k záležitostem tohoto světa bude ještě chválen?
Cožpak nemají být následovníci Krista soustředěni na to, co je nahoře a nezabývat se pozemskými věcmi?
„Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na pravici Boží. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu.” (Kol 3:1-2)
Pokud jsme s Kristem zemřeli (Ř 6:8), jsme pro tento svět mrtví, nejsme už ze světa (J 15:19; J 17:14). Proč bychom tedy měli nadále mluvit to, co mluví tento svět?
“Oni jsou ze světa, proto věci ze světa mluví a svět jim naslouchá.” (1 J 4:5)
Tím bychom jen dokazovali, že jsme s Kristem vlastně nezemřeli a nevstali z mrtvých.
Autor článku poukazuje na to, že styl Ježíšovy kritiky vůči zákoníkům a farizeům (Mt 23) není dovolen Ježíšovým následovníkům (podle citovaného přísloví volům). Ale cožpak stejně nevybíravě nekritizoval apoštol Pavel hlasatele obřízky?
“Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme my hlásali, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte.” (2 K 11:4)
“Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy. A není divu; vždyť sám satan se přestrojuje za anděla světla. Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků.” (2 K 11:13-15)
Jaké jiné reakce Ježíšových následovníků na hlásání evidentně jiného evangelia (tzn. evangelia kontaminovaného politikou tohoto světa) by si tedy autor představoval?
pavel v
to P. Ašer
Vy kritizujete pana Drápala, že „po celá léta urputně zapleveluje křesťanský diskurs politickými tématy tohoto světa.“ Říkáte, že Ježíš se politice vyhýbal a že křsťan se nemá nechat „zatáhnout do sporů tohoto světa.“
To by znamenalo, že když nějaký politik realizuje totalitní praktiky jako to dělal Stalin či Hitler, křesťan by se měl při pozvolném nástupu totality podle vás tvářit, že nevidí, jakou nespravedlnost páchá. To by také znamenalo, že kdyby vás někdo zmzačil, křesťané by nemohli u soudu svědčit ve váš prospěch, jelikož by se tím „nechali zatáhnout do sporů tohoto světa.“ Totalita plodí válku, což je exploze hříchu. Když se podle svých možností nebudu snažit totalitě zabránit, ponesu spoluodpovědnost za všechna zvěrstva války, kterou totalita vyvolá. Demokracie dává každému občanu odpovědnost a té se nelze vyhnout.
Ježíš nežil v demokracii. Nemohl kritizovat Piláta. Vyvolal by vzpouru, kterou by Pilát utopil v krvi. Tím by těžce poškodil vyvolený národ. Židé tu vzpouru za cca 35 let sami vyvolali. Byla potlačena. Při další vzpouře výsledky války byly pro Židy hrozivé. Císař Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal vlastnit a užívat Tóru. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví. Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou vlastní, Hadriánovou. Judeu přejmenoval podle dávných Pelištejců na Palestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení. Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát, tak na dlouhá staletí vzaly za své.
Karel Krejčí
Paní Hájková,
za onu kritiku si může pan Drápal sám a nikdo jiný. Co zasel, to také sklízí – i toto je jinak formulovaná funkce zrcadla. Jeho spisovatelská aktivita ve dvou od sebe navzájem protichůdných světech je neslučitelná a kontraproduktivní. Nelze totiž na jedné straně být znovuzrozen a být následovatelem Krista a na druhé straně toto popírat okázalou angažovaností ve světských záležitostech. Pan Drápal není schopen pochopit tento zásadní kontrast.
Ano, jeho světské komentáře jsou lákavé, čtivé, ale nic platné – jsou to modly.
Realtoltek Dzehenuti
Pan Aser to napsal vystizne. Takovy soudruh Pavek je presne takovym ….andelem… svetla.
Jiří Aron
Je pravda, že lidé by se neměli urážet.
Články p. Drápala, aktivního místního politika z Jeseníku, zde na KD byly velmi často o politice. Politické zájmy strany, smíchané s náboženskou rétorikou. Tato nešťastná kombinace (podobně jak píše p. Krejčí a p. Ašer) vnášela napětí a toto napětí se odráželo v diskusích.
Nemyslím ale, že by konkrétně zde na KD se vyskytovaly nenávistné či vulgární komentáře. Je to napsáno velmi nadsazeně: nenávistné, vulgární, zjevně jsou psány se záměrem zranit, zbytečně uráží či snaží se urazit. Možná je to také to černobílé vidění, pokud se ti mé texty nelíbí, jsi nepřítel.
pavel v
to Karel Krejčí
Je to drzost, když říkáte, že komentáře pana Drápala jsou modly. Jestli myslíte, že nemá pravdu, řekněte v čem a dokažte své odlišné stanovisko. Když Ježíše u výslechu uhodil veleknězův služebník, Ježíš mu řekl: „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to. Jestli ne, tak proč mě biješ?“ Vy i ten služebník máte společné to, že chcete určovat, co ten druhý smí říci.
Farizeové a zákoníci vedli zbožné řeči o Bohu. Ježíš je zhodnotil takto: „Oni mluví, ale nečiní.“
Karel Konečný
Lidé jsou na různé úrovni chápání různých témat. Pak lidem, kteří některá témata nechápou, nemá smysl jim to říkat. Běžně lidé nechápou co to jsou vysoké školy a univerzity, mají jen takové lidové porozumění, ale to je naprosto falešné. Ovšem často ani absolventi těchto škol nevědí ten pravý účel studia.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Spravedlnost či pravda není na nikom závislá. Spravedlnost je nestranná. O tom, co je spravedlivé nerozhoduje vítěz voleb, ale soud.“
Pouze Boží spravedlnost a Boží pravda není na nikom závislá. Světská spravedlnost a světské pravdy jsou však relativní, tudíž závislé na řadě okolností. A světský soud v demokratické společnosti rozhoduje pouze o oné relativní spravedlnosti – tedy o tom, zda nějaké skutky jsou v rozporu nebo v souladu s aktuálně platnými zákony, které si ustanovili lidé na základě diktatury většiny, která zvítězila ve volbách, a díky tomu tyto zákony zavedla. Zákony jsou tak vytvářeny na politickou objednávku většiny, resp. zástupců zástupců oné většiny. Proto třeba dnes lze v některých demokratických státech např. trestně stíhat lidi i za biblicky podložené odmítání normalizace sexuálních deviantů apod. Boží spravedlnost zjevená v Písmu je takto odmítána a nahrazována protibiblickou pseudospravedlností, která je založena na momentální společenské poptávce (módě), která je vytvářena zaujatými médii a zkorumpovanými experty, kteří metodou tisíckrát opakovaných lží, které stávají „pravdou“, formují názor většiny, která pak generuje zákony popírající tvrzení a ustanovení Písma.
Navíc je zde problém samotných soudců. Soudcové snad nemají politické či jiné názory? Žijí někde v kosmu odtrženi od tohoto světa, aby mohli být nezávislí, aby mohli být nestranní? Vidí do srdcí lidí? Nic takového není možné. Tedy nemohou nikdy rozhodovat spravedlivě, neboť mají různé předsudky a předpoklady jako každý jiný člověk.
A biblický názor na světské soudy je zřejmý. Apoštol Pavel světské soudce jasně označuje za nespravedlivé:
„Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nespravedlivými místo před svatými?” (1 K 6:1)
Napsal jste:
„V pokročilé demokracii není pravdou, že poražený ve volbách se ve všem musí podřídit vítězi voleb. Vítěz i poražený musí se musí podřizovat zákonu. Zákon platí, dokud ho vítěz voleb nezmění.“
Pokročilá demokracie? Co to je? Nepletete si to náhodou se snahou těch „chvilkařů“ o ochlokracii? Kromě toho každá demokracie s jakýmkoli přívlastkem i bez něj je vždycky diktaturou většiny. Ale většina lidí, jak jistě uznáte, je spíše hloupá a špatná než moudrá a dobrá. (Takže demokracie nebývá aristokracií sensu stricto, k níž by měla směřovat, nýbrž kakistokracií.) Ačkoli když zvítězí ve volbách někdo podle vašeho gusta, tak té většině budete ochoten připisovat spíše moudrost a dobrotu, ale když zvítězí někdo, s kým nesouhlasíte, tak budete souhlasit spíše s tím, že ta většina je hloupá a špatná.
Napsal jste:
„Ve věci Fialovy kampeličky a kauzy Dozimetr nebylo na představitele minulé vlády podáno ani trestní oznámení. Pokud tyto představitele někdo obviňuje, musí podat důkazy, jinak se jedná o pomluvu. Považte, že Babiš byl již 4x odsouzen k omluvě za lež.“
Ještě není všem dnům konec. Uvidíme, jak se ty případy vyvinou za současné politické garnitury. Víte dobře, jak dlouho se vleče vyšetřování a pak následné soudy. Každopádně ta minulá má rovněž máslo na hlavě. Já nejsem nějakým obhájcem Babiše, já mám pouze za to, že jednotlivé světské politické garnitury si nemají co vyčítat, když mají všechny stejného vládce (J 14:30), ale přitom si navzájem usilují v konkurenčním boji nasazovat psí hlavu.
Napsal jste:
„Pane Ašere, vy zde vytrvale prosazujete, že křesťan by neměl dělat politiku. Jste pokrytec. Sám politiku děláte, když zde argumentujete pomluvami Babišovy koalice na adresu Petra Fialy.“
Nikoli. Já politiku nedělám. Pouze těm, co se ji v rozporu s Písmem soustavně snaží tlačit do křesťanského diskursu, poukazuji na jejich úzkoprsou stranickost a zaujatost. Kdyby zde neustále nezačínali se svými politickými tirádami, neměl bych důvod uvádět nějaké alternativní světské politické náhledy. Byl bych rád, kdyby politika z křesťanského diskursu po vzoru Nového zákona zcela zmizela, neboť jen rozeštvává církev, což je ďáblův cíl.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“To by znamenalo, že když nějaký politik realizuje totalitní praktiky jako to dělal Stalin či Hitler, křesťan by se měl při pozvolném nástupu totality podle vás tvářit, že nevidí, jakou nespravedlnost páchá.“
Ano, přesně to by to znamenalo. Apoštol Pavel se přece v době Neronova vrcholného teroru vůči křesťanům i jiným proti Neronovi nevyjádřil ani slůvkem. Místo toho Římanům napsal, že není autority (vlády), leč od Boha (Ř 13:1). Řeknete snad proto, že tímto udělal z křesťanů jen Neronovy užitečné idioty?
Napsal jste:
“To by také znamenalo, že kdyby vás někdo zmzačil, křesťané by nemohli u soudu svědčit ve váš prospěch, jelikož by se tím „nechali zatáhnout do sporů tohoto světa.“
Proč by měli křesťané u soudu svědčit v můj prospěch? Cožpak Ježíš neříká, že se o to, co se s námi bude dít před soudy, nemáme starat?
„Když by vás vedli do synagóg a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, jak a čím byste se obhájili nebo co byste řekli. Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“ (L 12:11-12)
Cožpak nemáme být připraveni trpět škodu?
“Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému, ale kdokoli tě bije do tvé pravé tváře, otoč k němu i tu druhou.” (Mt 5:39)
“A kdo se chce s tebou soudit a vzít ti košili, tomu nech i plášť. A kdokoli tě bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.” (Mt 5:40-41)
“Vůbec už to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?” (1 K 6:7)
Následovník Ježíšův zkrátka nepotřebuje soudní ochranu tohoto světa, když jej chrání ten Nejvyšší z nejvyšších…
Napsal jste:
“Totalita plodí válku, což je exploze hříchu. Když se podle svých možností nebudu snažit totalitě zabránit, ponesu spoluodpovědnost za všechna zvěrstva války, kterou totalita vyvolá. Demokracie dává každému občanu odpovědnost a té se nelze vyhnout.“
Je to přesně naopak. Totalita neplodí hřích, nýbrž hřích plodí totalitu. Proto se Ježíš zabývá hříchem (J 8:34.36), a ne politickými nešvary, které z něj vyplývají, které jsou pouze jeho důsledkem. Pokud jde o světskou totalitu, tak lze říct, že otrokářský společenský systém byl pro otroky totalitou svého druhu. Ježíš ani apoštolové však otrokářský společenský systém vůbec neřeší. Řeší však kořen veškerého zla, jímž je otroctví hříchu (J 8:34.36; Ř 7:23; Ř 8:15.21) – čili totalitu metafyzickou, ne totalitu společenskou, totalitu politickou. Apoštol Pavel dokonce píše, že otroci mají své pány poslouchat ve všem (Kol 3:22), tedy mají totalitu, jíž byli nedobrovolně podrobeni, akceptovat.
Demokracie mi žádnou odpovědnost nemůže ukládat, jelikož jsem si ji dobrovolně nevybral. Považuji ji za stejně zhoubnou jako všechny ostatní politické systémy tohoto světa. Nenesu tedy žádnou odpovědnost za války tohoto světa. Já jsem si vybral Boží království a odpovědnost mám jedině vůči němu. To znamená, že se musím řídit jeho principy, jako je neodpírání zlému (Mt 5:39), snášení křivdy (Mt 5:40) atd., ne principy, které mi nutí mnou dobrovolně nevybraná demokracie – což je tento svět, který mě nenávidí (J 15:19).
Napsal jste:
“Ježíš nežil v demokracii. Nemohl kritizovat Piláta. Vyvolal by vzpouru, kterou by Pilát utopil v krvi. Tím by těžce poškodil vyvolený národ.“
Samozřejmě, že Piláta kritizovat mohl, kdyby chtěl. Ježíš se na nikoho neohlížel:
„Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nezáleží ti na nikom, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale pravdivě učíš Boží cestu…” (Mk 12:14)
Ježíš k tomu, aby někoho kritizoval, nepotřeboval žádná demokratická “práva”. Pokud Piláta nekritizoval, pak to bylo proto, že nechtěl odvádět pozornost svých posluchačů na politické podružnosti tohoto světa, jako bylo třeba právě ono Pilátovo povraždění Galilejců (Ježíšových krajanů – sic!). Místo toho využil zprávy o tomto masakru k tomu, aby své posluchače vyzval k pokání (L 13:3), tudíž této politicky zabarvené zprávy využil pro účely Božího království, ne k prosazování nějakých vlastních politických ambicí, které vůbec neměl. Proto se ani nemusel zabývat hypotetickými politickými dopady svých slov v tomto světě.
Národ by poškodil ne přivolanou pohromou, o níž stejně věděl předem (L 19:43-44), že tak jako tak na jeho národ přijde, nýbrž tím, že by mu svou eventuální politickou angažovaností zavřel cestu do Božího království (srov. Mt 23:13) a svedl ho k marnému světskému odboji proti Římu po vzoru zélótů. Ježíš tedy Piláta nekritizoval ne proto, aby nepoškodil svůj národ, ale proto že Řím nebyl žádným konkurentem Božího království (J 18:36), které je mimoběžné s královstvími tohoto světa. Proto neměl důvod římskou okupaci svého národa jakkoli řešit.
Lída A. R.
Sleduji kauzu Andyho Janoty, který byl napadán v komentářích pod článkem 10 milionů chvilek, poté i v článku Lež není názor. Z toho důvodu jsem očekávala reakci pana Drápala, která se vyskytla zde. Kdo zvládne dávku křesťanské zloby, doporučuji znovu si komentáře pečlivě přečíst v kontextu.
Zde se vyskytl názor, že politické komentáře pana Drápala vnášely do diskusí napětí. Není tomu tak, neboť za reakci v komentáři může jeho autor, nikoliv autor článku. I nesouhlasný názor lze napsat slušně, není k tomu potřeba obratů, jako že je někdo zasažený duchovní slepotou, je k smíchu a mnohé další. Každý komentátor musí přijmout za své komentáře zodpovědnost, za ně nemůže pan Drápal.
Za druhé je to web pana Drápala a jeho týmu. Pan Drápal si může psát, co chce, tedy i politické články. My s tím můžeme akorát souhlasit, nesouhlasit či to ignorovat. Pokud se někomu nelíbí, že pan Drápal píše politické články, může si založit svůj vlastní, duchovnější, web. Pan Drápal nemůže vyhovět všem, on sám musí vědět, kam chce web směřovat.
Za třetí, křesťané nezvládli komunikaci na sítích. Čest výjimkám, které se našly i zde a pokoušely se o smysluplný rozhovor bez toho, aniž by někoho urážely.
Za čtvrté, každá redakce si může zvolit, co bude na jejích stránkách možné. Zde urážky, spamování i ruská propaganda (dezinformační scéna popírá ruské útoky ve Vrběticích např.) možné jsou. Pan Drápal čas od času napíše článek o diskusích, což je dobře. Pro samotné diskuse to však nestačí, tam je potřeba moderátor. Moderátor neznamená cenzor, ale ten, který zasáhne v případě, když je překročena hranice toho, co web považuje za slušné, a slovního agresora upozorní. Za své komentáře jsou zodpovědní diskutující, redakce je však zodpovědná za hranice, které diskusím vymezí.
Za páté, ne každý, kdo volil pana Babiše, je ruský propagandista a ne každý, kdo volil Piráty, je zelený nepřítel. Osobně věřím tomu, že volba pana Babiše byla špatnou volbou. Lze však dojít shody alespoň v mezilidských vztazích i mezi těmito lidmi, jak píše pan Drápal v jednom článku, že i v jeho rodině je různé politické spektrum, a přesto se ti lidé mají jako křesťané rádi. Ruský propagandista je ten, kdo cíleně a systematicky využívá mediálního prostoru, aby podkopal základy českého státu a rozšířil zde ruský narativ. Z druhé strany to může být ten, kdo nepřipouští žádnou kritiku Green Deelu. Kdo je však rozumný, může se pobavit o výhodách a nevýhodách dané věci bez emocí. Trollové vnášejí do diskusí emotivní slovník, chtějí vyprovokovat lidi k reakci a k tomu, aby se začali obhajovat. Tím odvedou pozornost od tématu, větví témata, až se v tom už nikdo nevyzná. Rozumnou reakcí na ně je ignorace, neboť troll vyžaduje pozornost, bez ní by byl ztracen. Není žádný důvod se domnívat, že církev je vůči těmto jevům imunní.
Za šesté věřím tomu, že církev zde má své místo a má co lidem říci. Lidé potřebují ty ze současných autorů, kteří mají co říci jak ve vztahu k Bohu, tak ve vztahu k politice i k čemukoliv jinému. Autoři se musí obrnit hroší kůží, ale soukromý život nebývá tak vypjatý. Alespoň z mé zkušenosti probíhají diskuse s různými lidmi různého názorového spektra, a zdaleka nejsou tak vypjaté, jako na sítích ty písemné. Inu, za klávesnicí je každý hrdina. Tomáš Magnusek bude točit seriál „Najdi svého hejtera“ nebo tak nějak se to jmenuje. Umím si představit, že by to zavedlo i křesťanské prostředí, přijde mi to jako dobrý nápad. Tomáš Magnusek bude jezdit společně s nějakou osobností za jejími hejtery a konfrontovat je před kamerou. Myslím, že se obecně diskuse celkově nezlepší, ale třeba alespoň v něčem někdy ano. Musíme to vidět nadějně a jako hlavní nyní vidím, že před křesťany stojí úkol mediálně se vzdělávat a osvojovat si kritické myšlení. Tímto se naučí rozeznávat, že když někdo hájí „pravdu Boží“, může ve skutečnosti hájit jen svůj názor. Kritické myšlení ochraňuje před zbožnou manipulací i jakoukoliv jinou.
pavel v
to P. Ašer
1. Demokracie a soudy
V demokracii existují tři pilíře moci: moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Když někdo vyhraje volby a obsadí první dva pilíře, stále to není diktatura většiny. Většina je omezena mocí soudní, která se stará o to, aby většina nemohla moc zneužít. Pokud většina nerespektuje moc soudní a porušuje zákony, nejedná se o demokracii, ale totalitu. Moc soudní nerozhoduje jen podle zákonů, ale také podle přirozeného práva, což je právo nepsané, věčné, univerzální a nezávislé na státu (resp. společenství států), jehož podstatou je obecná rovnost všech lidí, požadavek spravedlnosti a zákaz diskriminovat kteroukoli lidskou osobu.
Máte pravdu, že soudní instituce jsou nedokonalé, ale to neznamená, že jsou obecně nespravedlié. V našem sporu o demokracii nešlo o absolutní spravedlnost soudů, ale o skutečnost, že v demokratickém systému vítěz voleb nemá absolutní moc (například zabavit menšině její majetek).
2. Fialova kampelička a kauza dozimetr
Není podstatné, co vyjde na povrch v budoucnosti. Dokud nemáte v rukou důkazy, musíte mlčet, jinak jde jen o pomluvu. Považte, že takto byste mohl pomocí (vymyšlené) pomluvy zničit libovolného člověka. Rozhodují jsou důkazy. Jestli je nemáte, znamená to, že jste nactiutrhač. K tomu stačí, když reprodukujete nactiutrhání kohosi jiného. Nesete pak stejnou vinu jako on.
3. Strpění křivdy
Křesťan může strpět křivdu jen vůči své osobě. Může ji strpět i vůči druhému, jestliže nemá prostředky, aby křivdě zabránil. Ježíš takto strpěl křivdu vůči Galilejcům, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. V Písmu není zmínky, že by mu byla jejich smrt lhostejná, protože pisatel evangelia považoval za samozřejmost, že by se Ježíš nemohl lhostejně s nespravedlností smířit – Bůh je spravedlivý. Otázka zněla, zda ti Galilejci zahynuli kvůli svému hříchu (jak si mysleli saduceové). Ježíš odpověděl, že ne. Jestli byli nevinní, jak by Ježíši mohla být lhostejná jejich smrt?
Strpět křivdu vůči druhému, které mohu zabránit, je podlost, tedy zlo.
Když apoštola Pavla chtěli židé v Jeruzalémě zabít, zachránili ho pohané. U pohanského soudu nepřijal mlčky křivdu, ale hájil se, a stále se odvolával k vyšším soudům – dokonce i k císaři.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
komentáře pana Drápala týkající se světské problematiky, svou podstatou nemají moc něco změnit, i když jsou lákavé a čtivé.
Ano, jsou lákavé a čtivé, ale v principu stejně falešně lákavé a se stejným výsledkem – „budete jako Bůh, budete znát co je dobré a zlé.“
Je na každém čtenáři, jaký si udělá závěr.