Mnohokrát jsem od přátel či známých slyšel: „Komentáře pod články zásadně nečtu –je to žumpa.“ Někteří z těch, kdo komentáře čtou, vyslovili podiv, že pod mými články jsou komentáře od nejrůznějších lidí, takže se nedá mluvit o bublině. Některé komentáře jsou nenávistné a vulgární, jiné naopak pochvalné, a u některých se dá mluvit o tom, že mají náběh na docela solidní diskusi. Z těch mám pochopitelně velkou radost. Jistě, mám radost i z těch pochvalných; ty nejvřelejší si ukládám do zvláštního adresáře nadepsaného „thanks“.
Negativní komentáře se mne pochopitelně dotýkají – nebudu se tvářit, že jsem teflonový a že když si o sobě přečtu, že jsem licoměrný, primitivní nebo prolhaný, tak se mě to nedotýká. Člověk musí něco vydržet, a plně se připojuji k radě Jordana B. Petersona, abychom pozorně naslouchali i svým kritikům a oponentům, protože možná vědí něco, co my nevíme.
Sám se ovšem snažím své protivníky neurážet, a uvedu dva hlavní důvody, proč.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Mějme se na pozoru
Doufám, že dorazím do Nového Jeruzaléma. A v 15. žalmu máme určitý výčet lidí, kteří se do něj nedostanou. Tento verš mimo jiné říká, že na Hospodinovu svatou horu vystoupí ten, „kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu“ (3. verš). Jistě, jsme spaseni z milosti, nikoli proto, že jsme nikdy neřekli sprosté či prázdné slovo. Nemohu si ale pomoci – zdá se mi, že Boží slovo je jednoznačné, a říká, že do ráje si nevneseme nic nerajského.
První důvod je tedy tak trochu sebeobranný: nechci sám sebe diskvalifikovat tím, že urážím ty, za které Kristus zemřel.
Zatímco první důvod se týká mého nitra, druhým se obracím navenek. I můj kritik, který mne zbytečně uráží, se může obrátit k Bohu. Dnes to tak nemusí vypadat, ale konec konců já jsem byl přece také takový. Studoval jsem teologii, a přitom jsem se vysmíval evangelikálním křesťanům, ačkoli jsem o nich vlastně nic nevěděl. Proto se na svého kritika, který se mne snaží urazit, dívám jako na potenciálního budoucího přítele a spolupracovníka. Kdybych mu tedy oplácel stejnou mincí, snižoval bych šanci, aby se tak stalo.
Některé komentáře jsou opravdu nenávistné a zjevně jsou psány se záměrem zranit. Svědčí o tom, že daný člověk, pokud se považuje za křesťana, ještě nepochopil, k čemu nás Pán Ježíš vede. Jak asi vnímá Ježíšova slova „milujte své nepřátele“? (Bude o tom jeden z dalších článků.)
Někteří křesťané, kteří si věru neberou servítky a jinak smýšlející označují za „náboženské pokrytce“, argumentují tím, že Pán Ježíš zákoníky a farizeje také nešetřil. V té souvislosti mě napadá latinské přísloví quod licet Iovi, non licet bovi, volně přeloženo do češtiny co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. A tak, milý bratře, nespěchej usednout na stolici Ježíšově. To, že dokážeš být protivný a útočný, ještě neznamená, že jsi prorok.
Urážky člověka vzdalují pravdě. Člověk se může s urážkami správným způsobem vyrovnat, ale potřebuje k tomu určité množství „emocionální energie“. Máš-li co říci – či co napsat – učiň tak bez urážek a nepoužívej zbytečně emocionálně nabitá slova. Tvůj kritik bude mít větší chuť si tvůj post pozorně přečíst.
Stalo se mi několikrát – přiznávám, spíše v diskusích v sekulární sféře než mezi křesťany – že jsem napsal umírněně kritickou reakci, a cítil jsem se spíše na jedné lodi s člověkem, na kterého jsem reagoval. Nicméně on zřejmě usoudil, že jsem jeho nepřítelem, a podle toho reagoval. Přišlo mi to škoda, jevilo se mi to jako drobení sil. Čím je to dáno? Zřejmě tím, že někteří lidé nedokáží vidět svět jinak než černobíle. Buď se mnou budeš souhlasit, a to ve všem, nebo jsi na druhé straně.
Mnoho lidí nad sociálními sítěmi zlomilo hůl. Vidí jen negativa. Mnohá z nich jsou evidentní. A jednotlivý čtenář bez znalosti, jak fungují „algoritmy“, má pocit, že se s negativitou na síti nemůže utkat, protože bude vždycky tahat za kratší konec. Možná tuto bitvu nevyhrajeme; ale aspoň se pocvičíme v naplňování novozákonního slova, že máme v dobrém překonávat zlé.
A někdy se stane zázrak a my se skamarádíme se svým bývalým kritikem.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 15. dubna 2026 Foto: Wikimedia Commons
