Vatikán. Existují dva – velmi nebezpečné – postoje vlažných křesťanů. Jednak je to snaha vehnat Boha do úzkých a jednak mýt si ruce nad prosbou druhých o pomoc. Oba jsou projevem vzdoru vůči Bohu.
Papež František komentoval evangelium (Mt 21,23-27). To podává, jak velekněží a starší pokládají Ježíšovi otázku v souvislosti s jeho předchozím vystoupení v jeruzalémském chrámu, odkud vyhnal penězoměnce: »Jakou mocí děláš tyto věci?«.
„Ježíš – začal Petrův nástupce – lidi povzbuzoval, uzdravoval, učil a činil mezi nimi zázraky, což velekněze znervózňovalo, neboť svojí laskavostí a vlídností přitahoval všechny k sobě. K hodnostářům, respektovaným autoritám, se však příliš neměl, protože jim nedůvěřoval. Proto se rozhodli vehnat jej do úzkých a kladou mu onu otázku. Myslí si: nejsi kněz, učitel Zákona, nestudoval jsi na našich univerzitách, nejsi nic.
Ježíš však podává inteligentní odpověď a přivádí do úzkých velekněze a starší, když jim říká: Odpovíte-li mi, odkud byl Janův křest, zda z nebe anebo od lidí, řeknu vám, jakou mocí dělám tyto věci. Evangelista Matouš popisuje, jak mezi sebou začali uvažovat: »Řekneme-li z nebe, namítne nám: Proč jste mu neuvěřili? Řekneme-li však, že od lidí, postaví se lidé proti nám, protože všichni považují Jana za proroka.« A tak si umyli ruce a řekli: »Nevíme.« Tento postoj – dodal papež – je postojem nepoctivců, a zrádců víry.“
„Nejenom Pilát si myl ruce, také tihle si umyli ruce, když odpověděli: »Nevíme.« Nezasahovat do lidského dění, nestarat o problémy, nezasazovat se o dobro, nezápolit o uzdravení mnohých, kteří jsou v nouzi,… raději ne. Nepleťme se do toho…“
A Ježíš – pokračoval papež – odpovídá stejnou písničkou: »Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám«.
„Toto jsou dva postoje vlažných křesťanů, nás – jak říkávala moje babička – navoněných křesťanů. Křesťanů bez konzistence. To je postoj snahy vehnat Boha do úzkých: Buď mi to splníš anebo už nepůjdu do kostela. A co odpoví Ježíš?- Jdi. Udělej, jak myslíš.“
Jinou situací vlažného postoje křesťanů – řekl dále František – podává evangelium v souvislosti s emauzskými učedníky, kteří spatřili ženy, které se radovaly, protože viděly vzkříšeného Pána, ale oni jim neuvěřili. „Mají přílišnou představivost,“ řekli si učedníci a vstoupili tak do bratrstva „svatého Piláta“.
„Mnozí křesťané si myjí ruce nad výzvami, před něž nás staví kultura, dějiny a lidé naší doby; i nad těmi menšími. Kolikrát jen slyšíme křesťana skrblíka, jak odmítá dát almužnu člověku, který jej žádá, slovy: »Ne, opilcům nic nedávám.« A myjí si ruce. Nechce, aby se lidí opíjeli, a nic jim nedá, ale nedá jim ani na jídlo. »Je to jejich věc..« To slýcháme často. Vehnat Boha do úzkých a mýt si ruce jsou dva nebezpečné postoje, s nimiž nikdy nevstoupíme do ráje. Co by se stalo, kdyby si Pán umyl ruce nad námi, ubožáky?“
„Pohleďme do svého nitra, zda v sobě máme něco z těchto dvou postojů, a pokud ano, vyžeňme je a učiňme místo Pánu, který přijde,“ vybízel papež závěrem svého kázání v kapli Domu sv. Marty.
Autor: Vatikánský rozhlas Datum: 17. prosince 2019 Foto: WIkimedia Commons – papež
