Piper a Kellerová se vyjádřili k manželství mezi věřícími a nevěřícími

Baptistický teolog a pastor John Piper a Kathy Kellerová se ve svých článcích vyjádřili k tématu, které je pro mnohé křesťany a církve velmi citlivé a existují různé způsoby, jak je daná denominace uplatňuje v praxi.  Kellerová to dokonce označila za nejčastější dotaz, kterému spolu s manželem čelili.

Křesťané, kteří vstoupili do manželství s nevěřícím partnerem, „kompromitovali“ svou lásku ke Kristu tím, že jednají „v otevřeném vzdoru vůči učení apoštolů a Boha“, a proto je podle pastora Johna Pipera potřebné ukončit jejich členství v církvi.

Americký baptistický pastor ve svém nedávném blogu na webové stránce DesiringGod odpověděl čtenáři, který se zeptal, jak by měla církev reagovat, když se křesťan bere nevěřícího partnera.

Pastor nejprve zdůraznil závažnost takové situace, když věřící „odmítne radu staršovstva a ožení se s nevěřícím“. „Věřící se zaprvé vzpírá a bouří proti výslovnému příkazu Nového zákona,“ uvedl Piper s odvoláním se na 1. Korinťanům 7,39, který zmiňuje důležitost toho, aby byl křesťan v manželství s partnerem, který je rovněž „v Pánu“.  „Pokud je tedy toto učení církve vysvětleno věřícímu, a ten odmítne poslušnost tohoto příkazu, jedná v otevřeném vzdoru vůči učení apoštolů a Boha.“

Piper dále poznamenal, že křesťan, který se rozhodl mít nevěřícího partnera, tím krokem ohrožuje svou lásku vůči Kristu. „Jak může srdce věřícího přijmout Ježíše jako svůj nejvzácnější poklad a zároveň odmítnout Ježíšova slova, aby byl v náručí toho, kdo nemá víru a opravdovou náklonnost k nejcennějšímu pokladu věřícího?“ zeptal se. 

Nakonec Piper uvedl, že pokud si křesťan i přes rady staršovstva vezme nevěřícího  partnera, pak je manželství „zavrhnutím autority starších církve, kterou Bůh dal na ochranu věřících před hříchem“.

Autor několika teologických knih napsal, že křesťan, který vstupuje do manželství navzdory radám starších, musí přijít o členství v církvi, aby ho to mohlo vést k pokání.

„Mnoho dnešních křesťanů, kteří by takovou exkomunikaci považovali za více zraňující než užitečnou, to označují za netolerantní; dokonce to nazývají nenávistným. Ale to proto, že povznášejí svou vlastní moudrost nad tu Boží moudrost, “ dodal Piper.

Nejčastější otázka se týkala manželství mezi věřícími a nevěřícími

Kathy Kellerová, manželka bývalého prominentního newyorského pastora Tima Kellera, již dříve uvedla, že během jejich společné služby „nejčastější pastorační otázka“, se kterou se svým manželem setkali, se týkala manželství mezi věřícími a nevěřícími.

Kellerová mimo jiné varovala, že v takovém manželství bude muset křesťan buď dát Krista na okraj svého života, nebo bude muset být nevěřící partner marginalizován. „Takže takové manželství prožívá stres a rozpadá se nebo prožívá stres a zůstává pohromadě,“ uvedla v článku pro The Gospel Coalition.

„Pokud nedokáže pochopit smysl biblického studia a modlitby nebo misijních aktivit, pak se na těchto aktivitách nemůže nebo nebude podílet spolu s věřícím partnerem. Hluboká jednota mezi partnery nemůže růst, když se jeden z nich nemůže účastnit nejdůležitějších aktivit té druhé osoby.“

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 19. prosince 2020 Foto: CC Search – ilustrační

Tags: ,,,,,

8 Komentáře

  1. Taková prohlášení nemají žádnou cenu, pokud nedokážeme definovat, co znamená věřící / nevěřící.
    Samozřejmě se zdá, že ideální by byl vztah manželů ze stejné denominace pokud možno i stejného sboru, kteří prošli podobnou duchovní formací…
    Jenže za dobu mojí pastorační praxe jsem poznal řadu věřících manželů, kteří se měli rádi, rozuměli si a žili by v podstatě spokojeně – kdyby nebyli věřící. Čím je totiž víra hlubší a přesvědčení pevnější – tím více se jedná o niternější vztah k Bohu. A ten je nepřenosný. Je tedy velmi naivní očekávat, že můj věřící partner bude prožívat svoji spiritualitu stejně jako já…. Problém (především evangelikálních) církví bývá v tom, že se svoje členy snaží zformovat podle stejných parametrů a nedopřávají jim dostatek svobody pro vlastní duchovní růst. Takže to, co říká s. Kellerová: „…bude muset křesťan buď dát Krista na okraj svého života, nebo bude muset být nevěřící partner marginalizován. Takže takové manželství prožívá stres a rozpadá se nebo prožívá stres a zůstává pohromadě.“ To platí nejen pro „smíšená“ manželství, ale i pro ta, ve kterých manželé považují svoje prožívání vztahu s Kristem, případně svoji „doktrínu“ na univerzálně platnou i pro jejich partnera, děti, atd…

    Odpověď
    • Mgr. Ryšánek Marek

      Přesně – kdo je věřící a kdo je nevěřící – pokud máme duchovní život jako fasádu, tak je to potom problém.

      Odpověď
  2. Problém je symetrický, jde i na druhou stranu: čím hlubší a niternější bude vztah k Bohu, tím vážněji bude brán Boží hlas volající k tomu, abychom nejednali podle toho, jak chce tělo, ale Duch – zatímco manželství se bez tělesných funkcí neobejde.
    Prakticky vypozorováno, nejstabilnější manželství mají evangelikálové, kteří se ještě vejdou do biblické definice spasených, ale do hlubšího, mystického vztahu k Bohu se příliš nehrnou. Být mezi 144 000 vyvolenými podle Zjevení nekvalifikuje členství v organizaci Svědků Jehovových, jak se tito badatelé Bible mylně domnívají, ale panictví a pravdomluvnost.

    Odpověď
  3. Piper se zde prezentuje jako sektář. Rady staršovstva jsou příkazem -jejich neuposlechnutí je zavrhnutím autority staršovstva. Radil bych snoubencům stejně, ovšem takový postoj autority se mi příčí. Nevěřím, že staršovstvo má právo takto přikazovat i pokud dělá člen církve velkou chybu. Zdá se, že pokání ten člověk nepotřebuje udělat ze špatného rozhodnutí, ale z neuposlechnutí „rady“ staršovstva. V evangelikálních společenstvích není takový postoj úplně vyjímkou. Častá je i snaha uzavírání manželství členů řídit tak, aby to posloužilo sboru. Často i bránit tomu, aby si člen sboru vzal někoho z jiného sboru.

    Odpověď
  4. “ křesťan, který vstupuje do manželství navzdory radám starších, musí přijít o členství v církvi, aby ho to mohlo vést k pokání.“
    .. a výsledek toho „pokání“ má být co? Rozvod a návrat do lůna té bigotní denominace?

    Odpověď
  5. Problém je, že lidé, místo toho, aby se snažili poznávat druhého člověka takového, jaký skutečně je, se navzájem zařazují do jakýchsi kategorií (věřící x nevěřící, ta či ona denominace, atd.). Staví si tak mezi sebou umělé hranice. Věřící pak mívají předsudky o nevěřících a naopak.

    Odpověď
  6. Bůh někdy spojí dohromady dva naprosto protichůdné typy lidi – z pohledu duchovní cesty – že lze těžko připustit, jak tato kombinace nebo spojení vůbec může nějak fungovat a pokud ano, tak jak dlouho a s jakým výsledkem. Ne, takové spojení rozhodně nepřináší vzájemnou podporu a harmonii, ale pravý opak. Ale Bůh ví, co dělá a proč. Někdy se zdá, že situace dojde tak daleko, že pokud chceme jít správným způsobem a cestou k vytčenému cíli, není už možné dělat kompromisy, které mají také svou mez a jako jediné možné řešení nebo východisko se jeví útěk. Ne, takové spojení rozhodně neumožňuje praktikovat křesťanský život podle měřítek, které spatřujeme u příkladných manželských párů, kde jsou oba dva zapálení, praktikující křesťané. Po mnoha letech však začneme zjišťovat a pozorovat, že i tento vztah má nějaký smysl a v oněch zásadních rozdílnostech je skryt velký potenciál, který je právě nutný pro přeměnu nebo transformaci nežádoucích charakteristik našeho „tvrdého a neústupného“ Já. Nepodléhejme až příliš liteře nebo duchovním teoriím a mějme důvěru v Boží cesty, protože je pravděpodobné, že teprve čas odhalí, zda jsme pochopili, co nám tento vztah měl přinést a zda jsme prošli zkouškami, které právě Bůh před nás kladl. A stejně tak nepochybujme, že právě On je s námi na každém kroku. Dokonce začneme i vnímat způsoby a taktiku, jak si s námi ten „zlý“ pohrává a snaží se nám znepříjemňovat život. (Ale i to je nepochybně forma duchovní cesty). Je však jisté, že nic nelze paušalizovat. Každý vztah je jiný a prožívá rozdílné krize a problémy. Avšak je nepochybně naše velké vítězství, jestliže nakonec Bohu poděkujeme, že i když to kolikrát vůbec nebylo jednoduché a na první pohled jsme utrpěli jsme ztrátu, jako odměnu jsme obdrželi něco, co nás ve skutečnosti naopak obohatilo. Důvěřujme Bohu, On nás dokonale zná a připravuje naše cesty.
    Ano, netáhněme jho s nevěřícím, ale i ten Nejvyšší někdy dělá výjimky pro nejlepší výsledek …

    Odpověď
  7. Souhlasíme nadprůměrně s těmi doktrínami od John Piper. A to máme už v současnosti podle Vás heretické doktríny. Psilanthropism, určitý adoptionism liberálně (biblický). Kdysi jsme měli všechny doktríny stejné jako John Piper

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář