Poláci a jejich kontroverzní zákon o holocaustu

V Polsku minulý týden prošel Senátem zákon, který zakazuje označovat tamější nacistické vyhlazovací tábory jako „polské“. Za veřejnou prezentaci názoru, že jsou Poláci spoluodpovědní za holocaust a jiné válečné zločiny, hrozí pokuta nebo až tříletý pobyt ve vězení. Aby kontroverzní zákon vešel v platnost, musí jej ještě podepsat prezident Andrzej Duda.

Poláci tímto způsobem chtějí očistit své jméno, protože pojem „polské vyhlazovací tábory“ může v zahraničí mást. Toto geografické označení je podle nich zavádějící, protože může vést k domněnce, že tábory, ve kterých bylo za války zabito kolem tří milionů Židů, provozovali sami Poláci. Což samozřejmě není pravda. Přesto v minulosti „polské tábory smrti“ v jednom ze svých projevů zmínil například i americký prezident Barack Obama, později se za použité slovní spojení omluvil.

Tvůrci zákona se snaží upozornit na skutečnost, že ačkoliv se tábory nacházely na polském území, byly čistě nacistické, a kromě Židů v nich zahynuly i dva miliony Poláků. Zároveň ale souběžně vylučují i další domněnky o jakékoliv polské spoluúčasti na tehdejších zvěrstvech. Zákon sice připouští výjimky v akademickém či uměleckém kontextu, značně ale limituje diskuzi a omezuje svobodu slova. Tím, že zakazuje jakékoliv zmínky o teoretické spoluzodpovědnosti polského národa či republiky za nacistické zločiny, vede k jednostranné interpretaci historie.

Mnozí Poláci riskovali své životy, aby Židy chránili, na druhou stranu ale i v polské společnosti existoval antisemitismus. Stát se sice na pronásledování Židů nepodílel, nelze ale popřít, že se do něj někteří jedinci aktivně zapojovali. Zákon tedy zavání snahou o idealizaci vlastních dějin a naznačuje jejich preferovaný výklad, což nikdy nevěstí nic dobrého.

Reklama

 

Zmínky o tom, že ne všichni Poláci byli za druhé světové války oběťmi, vyvolávají bouřlivé diskuze už od pádu komunistického režimu. Za připomenutí stojí například kauza kolem pogromu v Jedwabném, ke kterému došlo v červenci 1941. Až do roku 2000 se věřilo, že smrt 340 Židů měli na svědomí výhradně Němci, nový pohled nabídla až kniha Sousedé amerického historika polského původu Jana Tomasze Grosse. Podle něj jsou za masakr zodpovědní sami Poláci, kteří nejprve zabili 40 mužů a další stovky lidí následně zavřeli do stodoly a upálili. Němci podle Grossovy verze pogromu pouze přihlíželi.

Grossovo tvrzení potvrdil i Ústav národní paměti. Nově objevená historická fakta vyvolala v Polsku ohnivou diskuzi, která ve společnosti rezonovala ještě dlouhá léta. V roce 2016 historiku Grossovi vláda chtěla kvůli jeho údajně nevlasteneckým názorům odebrat řád, který v minulosti za svou práci obdržel. O přezkoumání vyznamenání požádal prezident Andrzej Duda.

Nový zákon jako by jen navázal na dlouhodobou snahu zachovat image Polska-oběti a zabránit jakémukoliv zpochybňování černobílého náhledu na dějiny. A svým důrazem na slovíčkaření ukazuje, že více než 70 let stará historie je stále živý tématem, se kterým se budeme vypořádávat ještě dlouho.

 

Autor: Kristýna Gillíková Foto: CC Search

Kategorie: Komentáře

1 Komentář

  1. Je správné, že Poláci protestují proti označování koncentráků – polské. Kolaboranti s režimem byli i u nás a byli i v Polsku. Měla by se říkat pravda i když je nepříjemná.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář