Lukáš 17:26-33 … Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. Vzpomeňte si na Lotovu ženu! Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
Přátelé, ukrytí a přebývající v Kristu, v bezpečí –
Několikrát jsem v minulosti narazil na jednu kresbu, která slouží jako jakési varování. Je na ní člověk, který v průběhu celého svého života střídá výmluvy, proč se nemůže věnovat svému vztahu s Bohem. Nejprve je příliš mladý na to, aby se věnoval vztahu s Bohem. Pak je příliš nezávislý, aby se věnoval vztahu s Bohem. Pak je příliš šťastný, pak příliš zaneprázdněný, potom příliš unavený a nakonec, když zemře, je už příliš pozdě na to, aby se věnoval svému vztahu s Bohem.
SOUVISEJÍCÍ – Síť zahrnuje, ale nerozsuzuje
Příliš, příliš, příliš. Jistě bychom mohli přidat další „příliš“: Vztah s Bohem? To je téma příliš kontroverzní, příliš radikální, příliš staromódní, příliš složité, příliš jednoduché…
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
I pro Ježíše bylo toto téma příliš vážné a příliš důležité, než aby se mu nevěnoval a přehlížel ho! Naopak, zabýval se jím opakovaně, z mnoha různých pohledů a při mnoha příležitostech, které k tomu vybízely, které k tomu byly vhodné.
Třeba ve chvíli, kdy Jeho učedníci s obdivem hleděli na velkolepost chrámových stavem v Jeruzalémě, připomněl jim, že jednou bude chrám rozmetán a nezůstane v něm kámen na kameni… a že podobně dopadne i celý svět. Řekl jim: „Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lukáš 21:26-28)
My jsme si dnes četli jiný text, ve kterém je den slavného návratu Ježíše, Syna člověka, den, kdy bude „soudit živé i mrtvé“, přirovnáván ke dvěma katastrofickým událostem v minulosti. Byla to potopa za dnů Noema a zničení Sodomy za dnů Lota. Obě tyto události jsou tak svým způsobem předobrazem, nástinem posledního soudu a konce světa – podobnost je v tom, že jednak je možné být zachráněn, když budete jako Noe nebo Lot ukryti v bezpečí, a jednak že až do poslední chvíle se lidé budou zabývat spíše běžnými starostmi než svou záchranou. Obě tyto dávné události jsou tak „lekcí lidstvu“, lekcí, které nás učí o prioritě (prvořadosti) a urgentnosti (naléhavosti) záchrany, která je stále lidem nabízena a darována v Kristu Ježíši. Ještě je čas…
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš 24 – Ezechiel
Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
Noe i Lot věděli a věřili, že se blíží konec jejich světa resp. města, ve kterém žili. Proto se připravili, aby v pravý čas vešli do korábu, případně vyšli ze Sodomy. Ostatní lidé se věnovali jen dočasnému užívání si své „chvíle pod sluncem“, podobně jako ona postava v úvodní kresbě – ženili se, vdávali, jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli… až náhle na ně přišla zkáza.
Ne, nic z toho, čemu se věnovali, nebylo samo o sobě hříšné a zlé. Ale pohltilo je to natolik, že kvůli tomu odsunuli nebo přehlíželi otázku svého vztahu s Bohem, zda jsou smířeni, zda jsou s Bohem zadobře, zda jsou bohatí před Bohem. Oni místo toho kladli přílišný důraz na věci podružné, zatímco věci hlavní a směrodatné považovali za bezvýznamné. Byla to otázka priorit, zpřeházeného žebříčku hodnot, až přílišné spoutanosti vazbami na dění, věci a lidi v tomto světě – tím trpěla i Lotova žena, která se ohlédla za „starým světem“, s nímž se nedokázala rozloučit.
Poznání Boha má mít v životě člověka prioritu; s tím je spojena také urgentnost, naléhavost uvést věci do pořádku co nejdříve. Zvažuje-li člověk, co v životě počká a co ne, najít pokoj s Bohem je zcela jistě věcí neodkladnou. „Dnes je den spásy!“ Vždyť zítřek není nikomu zaslíben. A pamatujme, že ať to stojí, co to stojí, s Bohem v Ježíši Kristu získáváme mnohem víc, než co ztrácíme, čeho se zříkáme, co v srdci opouštíme, o co zde přijdeme.
V časech blížícího se konce budeme v pokušení odpadnout od Krista ve snaze zachovat si život, postavení, statky. Ale lépe je přijít o život, než o toho, který sám je Vzkříšení a Život. „Kdo by usiloval (si) svůj život (svou duši) zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej (na živu).“
Nejsme nikdy příliš mladí, abychom nemohli chodit s Kristem v srdci a obracet se na Něho s dětskou důvěrou.
Nejsme nikdy příliš nezávislí, abychom před Ním nemohli klečet se závislou pokorou.
Nejsme nikdy příliš šťastní, abychom Ho nemohli chválit s vděčností a radostí, která nezávisí na okolnostech.
Nejsme nikdy příliš zaneprázdněni, abychom Mu sloužit svými schopnostmi a obdarováními.
Nejsme nikdy příliš unavení, abychom nemohli konat dobro v Jeho síle a moci Jeho milosti.
Ne, není zatím příliš pozdě, abychom nemohli začít právě dnes.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 28. listopadu 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
28 Komentáře
Jiří Aron
Děkuji tímto panu Krákorovi za povzbuzující článek. „V časech blížícího se konce budeme v pokušení odpadnout od Krista ve snaze zachovat si život, postavení, statky. Ale lépe je přijít o život, než o toho, který sám je Vzkříšení a Život.“
Karel Krejčí
Neuplynula příliš dlouhá doba a můžeme pozorovat ještě něco mnohem horšího, než ony vyjmenované aktivity, které oddělují člověka od Kristovy záchrany. Člověk zabíjí člověka. Stejně jako jedněmi ústy „vyznávají“ evangelium, tak stejnými ústy vyzývají k zabíjení. To je obraz a realita. To je ona nahota světa.
Eva Hájková
NÁŠ ŽIVOT JE NÁVRATEM DOMŮ
Za našich dnů
světem se touláme
S uzlíkem snů
štěstí své hledáme
S uzlíkem snů
o příštích časech
dopředu hledíme
Nikdo z nás nesleví
Proč – ještě nevíme
Až v našich vlasech
stříbro se objeví
Za našich dnů
tak často nevíme
po čem to toužíme
ve stínu stromů –
když sny si život vzal
a na nás nepočkal
Po čem to toužíme?
Vrátit se domů
pavel v
Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“ … Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě. Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí.“ (Gn 6,5-13).
———————————————-
Bůh se rozhodl zničit lidstvo potopou nikoliv proto, že lidé nevzdávali Bohu úctu a místo toho se věnovali podružným věcem, které samy o sobě nebyly hříšné a zlé. Naopak, byla to zkaženost spočívající v násilí, kterého se dopouštěli lidé vůči sobě navzájem. Člověk nejlépe vzdává Bohu úctu, když plní Boží vůli. Jeho vůlí pak je, aby se lidé navzájem milovali.
Je šílené, když se násilí (vraždění) dopouští „křesťané“ ve jménu Božím. Mám a mysli patriarchu vší Rusi Kyrilla, který žehná agresi ruské armády na Ukrajinu a vojákům, kteří tam padnou slibuje odměnou odpuštění hříchů. Je šílené, že i v naší zemi jsou „křesťané“, kteří Rusko ve válce proti Ukrajině podporují. Je šílené, že někteří „křesťané“ chtějí, abychom Ukrajinu přestali podporovat a obětovali ji ruskému teroru.
Náš vztah Ježíši Kristu vybudujeme nejlépe tak, že budeme pomáhat trpícím, s nimiž se On ztotožňuje.
Karel Krejčí
Pane Pavle v.,
Vaší cestu k Ježíši Kristu vedoucí přes citování vhodných biblických veršů s Vámi nesdílím. Touto „novinařinou“ bych se pouze utvrzoval, co všechno musím udělat, abych si získal Kristovu náklonnost, abych se mu zalíbil. Kristus po mě nic nevyžaduje, protože stejně nic není moje, nic mi nepatří Nevyžaduje po mě dokonce dobré ani špatné skutky. Kristus již vše dokonale udělal za mne. Dokonale. Opakem Kristovy pravdy, milosti a lásky je Vaše striktní, „novinářské“ chápání a uplatňování Písma. Kráčíte tragikomickou cestou, cestou nesmlouvavého prosazení dobra …
pavel v
to Karel Krejčí
Cestou nesmlouvavého prosazení dobra kráčel bolševik. Mě učarovala myšlenka filozofa Karla Poppera. Zastával nezbytnost „sociální zodpovědnosti společnosti“. Tato zodpovědnost však nesmí vycházet ze snah o „co největší míru štěstí pro všechny“, nýbrž z jeho vlastní formule, kterou nazývá „minimalizace utrpení“, tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému, čili „co nejmenší míru nepotřebného utrpení pro všechny“. Naopak veškeré snahy o řízenou „nápravu společnosti“ podle něj nutně končí u omezení individuální lidské svobody, a tím mohou skončit až u totalitárních kolektivistických snah zotročujících člověka.
Pane Krejčí, zdá se mi, že vy žádnou odpovědnost za to, co se okolo vás děje, necítíte. Vaše zásada je: Nehas, co tě nepálí! Mýlím se?
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Většina lidí to po roce 89 pochopila takhle: Jestliže chtít „co největší míru štěstí pro všechny“ je utopií, vyplývá z toho přirozeně, že se teď má každý starat v prvé řadě sám o sebe (a nikdo mu v tom nemá co bránit, neboť by to bylo omezováním lidské svobody) a že „mírnění konkrétních projevů chyb systému“ má na starosti někdo jiný než oni.
Karel Krejčí
Ne pane Pavle, Vy se nemýlíte 🙂
pavel v
Paní Evo,
vaše: teď se má každý starat v prvé řadě sám o sebe, se dá vyložit dvojím způsobem. Buď tak, že se má starat jenom sám o sebe (být sobec), nebo tak, že nemá být jiným na obtíž. Když Popper, který je ateista (nikoliv militantní), mluví o minimalizaci utrpení, nepřipomíná vám to evangelium o posledním soudu?
Jinak souhlasím, že minimalizaci utrpení někteří křesťané rádi ponechávají jiným. Například Karel Krejčí zde napsal: „Kristus po mě nic nevyžaduje, protože stejně nic není moje, nic mi nepatří Nevyžaduje po mě dokonce dobré ani špatné skutky. Kristus již vše dokonale udělal za mne.“ Nevím, ale zdá se mi, že Krejčí vychází z Martina Luthera, který hlásal, že „skutkaření“ je zbytečné, jelikož Boží milost je zadarmo.
pavel v
Pane Krejčí,
vy si opravdu myslíte, že zásada „nehas, co tě nepálí“ odpovídá učení Ježíše Krista?
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Když jsem si prohlédl komentáře pod označením PERZEKUCE, nikde jsem nenašel ani zmínku nejmenšího nesouhlasu s násilím a zabíjením, dokonce uplatňovaném zejména na křesťanech. Takže spíše naopak, s tou Vaší příkladnou angažovaností, uplatňovanou spravedlivě po celém světě to zase až tak slavné nebude. Co tedy uděláme s učením Ježíše Krista? Neustále zde plácáte spisovatelské nesmysly.
Eva Hájková
Pane Pavle, ale kdyby se to rčení obrátilo (has, co tě pálí – tedy řeš, co tě trápí), to byste jistě souhlasil, ne?
pavel v
Paní Evo, když dovolíte, odpovím citátem z Niemöllera:
Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.
Když nacisté zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli nacisté pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.
Když přišli nacisté pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.
pavel v
pro Karla Krejčího
Co kdybyste místo zkoumání mé osoby odpověděl na otázku, kterou jste si sám nadrobil? Je vaší zásadou „nehas , co tě nepálí“?
Já jen reaguji na váš názor, že Kristus po vàs nevyžaduje ani dobré, ani špatné skutky, protože již vše udělal za vás.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
s úsměvem Vám na odpovím, že základ odpovědi na ono moudré přísloví logicky bude vycházet z konkrétních okolností. Někdy svou nepatřičnou nebo neuváženou aktivitou opravdu „narazíme“ a zapříčiníme si problémy. Já a možná i leckteří čtenáři, Vám děkujeme za „mermomocnou“ aktivitu, zviditelnění a manipulaci.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Vy jste si to vyložil jinak. Já jsem chtěla naopak naznačit, že by člověka mělo „pálit“ (trápit) cizí neštěstí, i když se nejedná o nějaké „našince“ a měl by se snažit to „řešit“. Jenomže to není v silách obyčejného člověka, aby se neustále trápil neštěstím všech lidí, kterým se něco děje, a snažil se jim spontánně pomáhat. Pokud se nejedná o někoho, s kým se bezprostředně setkáme, což jistě mocně zapůsobí na naše emoce, musíme do toho zapojit i rozum – tedy přemýšlení o tom, komu pomoci a komu ne. Což už je tak trochu kalkulace.
Ale je možné, že se (aspoň někdy) trápíme nade vším – tak nějak „neadresně“, tedy že nevíme přesně nad čím. Jenom cítíme jakousi neurčitou úzkost ze světa.
Jinak mě těší, že uznáváte, že správně měli být před nacisty bráněni i komunisté. Teď se o tom většinou nemluví, ani o tom, že jich spousta zahynula v koncentrácích. (Nejspíš si lidé myslí, že jim to patřilo. Nebo o tom ti mladší ani nevědí.) Možná, kdyby bývali komunisté tenkrát cítili takovou solidaritu ze strany jiných lidí, tak by to nějak změnilo jejich pozdější chování.
pavel v
Paní Evo,
jsem s vámi zajedno, že bychom se měli snažit mírnit utrpení nejen „našinců“ – členů našeho národa či našeho kulturního okruhu. Někteří křesťané si myslí, že naši pomoc ve světě zaslouží zase jen křesťané (viz replika Krejčího ze 17.1.). Jiní křesťané jsou ochotni podpořit jen křesťanskou charitu jako formu určitého misijního obchodu (za získání dušičky se poskytuje materiální podpora). Já si myslím, že pomoc má být poskytnuta ze soucitu a ne pro splnění Božího přikázání. Ostatně v podobenství o milosrdném Samaritánovi je ukázáno, že soucit má být principiálně bez hranic (Samařan byl pro Židy cizinec druhé kategorie, ale v tom podobenství Židy neskonale převyšoval). Takže ano, soucit si může zasloužit i komunista.
My můžeme pomáhat lidem na celém světě. Tak například můžeme zvolit prezidenta, který bude úplně jiného druhu než ten dosavadní, jehož smyslem života byl byznys (blahobyt) a proto podlézal čínské vládě, o níž víme, že utlačuje křesťany a zavírá lidi do koncentráků. Mohlo by se zdát, že se jedná o vedlejší záležitost, ale není tomu tak. Čínská totalitní vláda se chytá každého stébla a tak Zemanovu servilitu umně využila ve své ideologické propagandě. Naše volba není nepodstatná drobnost. Jsme totiž součástí společenství milionů duší, kteří jsou s námi zajedno a „v jednotě je síla“.
Vaše báseň se mi líbila a věřím, že jsem pochopil její skrytý smysl. Třeba oceníte básně Emily Dickinsonové, byť si myslím, že toto upozornění na ni je nošením dříví do lesa. http://alarmo.nostalghia.cz/emily/t_ek06.htm (kliknutím na název se zobrazí originál i překlad básně, něde však překlad chybí)
Eva Hájková
Díky. Já jsem tu autorku neznala. Nepatřím k nějakým velkým znalcům poezie, zvláště ne světové. České básníky jsem měla vždycky ráda. Ze zahraničních nejvíce ruské. Ale od studentských let jsem se poezií vůbec nezabývala. Až před třemi lety jsem najednou začala psát.
pavel v
Pane Krejčí,
s křečovitým úsměvem jste mi dal odpověď, která je tak nejasná, že vlastně žádnou odpovědí není. Výhodou takové odpovědi je, že vás nikdo nemůže chytit za slovo. Její nevýhodou je skutečnost, že není čestná.
Když Ježíš vystupoval proti židovským politicko-náboženským špičkám, místo toho, aby si založil rodinu, jako každý „normální“ žid, lze Jeho počínání označit jako občanskou angažovanost. Vy byste to asi nazval zbytečnou -„mermomocnou“ angažovaností.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
není mým přáním, aby dialog mezi mnou a Vámi odradil nebo znechutil čtenáře tohoto internetového, křesťanského média. Pochybuji, že vedený v tomto duchu je pro někoho přínosný, pro mne rozhodně ne.To, zda prostřednictvím svých literárních kvalit následujete Krista, je Vaše věc. Zda za Vaše celoživotní dílo obdržíte odměnu nebo utrpíte ztrátu, posoudí právě Kristus, na kterého se vždy s oblibou odvoláváte. Přeji Vám, abyste obdržel odměnu. Amen
pavel v
Pane Krejčí,
čtenáře mohou znechutit buď moje nebo vaše názory, ne dialog jako takový. Dialog je totiž cestou k hledání pravdy. Proto se totalitní systémy dialogu vší silou bránily – nechtěly, aby pravda vyšla na povrch. Já se dialogu nebojím.
Když říkáte, že mě bude soudit Kristus, sdělujete naprostou samozřejmost. Jaký to pak má smysl?
Eva Hájková
Možná si, pane Pavle myslíte, že diskuse je duchovní boj. Ale duchovní boj spíš znamená zbavení se odporu či vzteku z toho, že události se nedějí podle našich představ a lidé se nechovají tak, jak bychom chtěli, ani nepřijímají naše názory. Aniž bychom přitom upadli do lhostejnosti.
pavel v
Paní Evo,
máte pravdu, že křesťan by nikdy kvůli hněvu neměl ztrácet vládu sám nad sebou. To je duchovní pád. Na druhé straně by měl být schopen rozeznat zlo a postavit se proti němu. Tím zlem mohou být výzvy, aby křesťané rezignovali na občanský postoj – na svoji odpovědnost vůči společnosti. Když Ježíš řekl: „Vy jste solí země“, myslím, že měl na mysli právě to, co dnes nazýváme občanským postojem.
Nemyslím si, že vichni přispěvatelé zde píší jen proto, aby prezentovali svůj názor. Myslím, že někteří z nich jsou zcela vědomě usilují o paralýzu společnosti v rámci hybridní války a k tomu velice umně využívají citáty z Bible vytržené z kontextu. Jde o to prohlédnout jejich faleš a vzájemně se proti nim podpořit.
Karel Krejčí
Bratři, sestry, vedoucí, pastoři, učitelé, zkrátka všichni, kteří čtou, studují a praktikují Písmo, zpozorněte! Touto aktivitou se dostáváte na velmi tenký led, kdy riskujete, že svým fundamentalistickým přístupem budete obviněni z účasti na vedení hybridní války! 🙂 Ale ono je to tak vlastně podle Písma v pořádku …
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Naším cílem by nemělo být vzájemně se spojovat s někým proti někomu, ale emancipace (sebe i druhých), čili vyproštění se ze závislosti na někom nebo na něčem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Emancipace
My bychom však emancipaci neměli pojímat čistě světsky (jako vymanění se vlastní silou, jak je zmíněno v textu), ale spíš duchovně (jako získání svobody v Kristu).
pavel v
Paní Evo,
snad souhlasíte, že se poslední dobou nesmírně rozšířila nestoudnost. Například prezident veřejně vysloví pomluvu (Ferdinanda Peroutky), soud prokáže, že to byla lež a rozhodne, že prezident se musí omluvit. On však soud ignoruje a neomluví se. Flagrantně poruší pravidla hry. Podobně Trump prohlásil, že mu byly ukradeny volby, ale u soudu nebyl schopen předložit důkazy, tak ho prohrál. Přesto dál mele svou lež. Podle mého by lidé měli takového člověka bojkotovat. Když to neudělají, stane se lež normou. Proto já říkám, že se lidé mají spojit. Jinak riskují, že společnost zdivočí – zvítězí právo silnějšího.
Schválně jsem vybral průhledné příklady. V praxi to tak průzračné být vždy nemusí. Spolehlivým vodítkem, že účastník dialogu má nečestné úmysly, je to, že se snaží odradit ostatní od odpovědnosti za společnost, když propaguje lhostejnost k utrpení lidí. Takoví lidé třeba ani neví, že tím prospívají Putinovi, že jsou aktéry v hybridní válce.
Cílem hybridní války je, aby vám, obrazně, obležené město samo otevřelo brány a vydalo poklad. Příkladem budiž appeasement Daladiera a Chamberlaina. Umím si představit omluvu jejich zrady pomocí citátů z Písma (vytržených z kontextu).
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Souhlasím s tím, že ospravedlňovat své jednání citáty z Písma vyvrženými z kontextu není správné. A dělá to leckdo.
pavel v
Argumentace pomocí citátů z Písma vytržených z kontextu může silně poškodit křesťanskou myšlenku. Četl jsem rozhovor o sporech amerických republikánů s demokraty o jejich vztahu ke křesťanství. Moderátor tam upozorňoval, že republikáni se opírají o konkrétní citáty z Bible. Druĥý účastník rozhovoru se tomu smál s tím, že ke každému takovému citátu, lze v Bibli najít citát tvrdící pravý opak. Ukazuje se, že argumentace literou Bible může mít za následek její naprosté znevážení.