„Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy“ (Koloským 3,13).
Chceš prokazovat lidem milost? Právě to od nás Bůh chce, ale není vždy snadné si to připomínat a konat, protože se často zaměřujeme sami na sebe. Někdy je snazší být sobecký než milostivý. Ty třeba spíše vnímáš jen to, že ti účetní v prodejně potravin svou pomalostí o pět minut naruší tvůj denní program, a nenapadne tě, že možná má co dělat, aby si udržel zaměstnání, nebo že zrovna pět minut předtím dostal tu nejhorší zprávu v životě.
V některé ženě ve své rodině možná vidíš jen někoho, kdo ti drásá nervy[nebo kdo z tebe jenom tahá peníze], ale ušlo ti, že je v zoufalé situaci a plná beznaděje. Na dálnici ti kdosi vjel do cesty a je pro tebe ztělesněním satana, a on je to třeba jenom človíček, který nemá všech pět pohromadě a potřebuje, aby mu někdo ukázal Boží lásku.
Všichni jsme prosťáčci, kteří ji potřebují. Právě kvůli tomu přišel Ježíš Kristus na tento svět. A prokazovat lidem milost znamená připomínat si, co pro nás Bůh udělal. Vrcholem toho, jak nám prokazuje milost, je odpuštění. A právě tak pro nás je vrcholným způsobem prokazování milosti bližním to, že jim odpouštíme.
V listě Koloským 3,13 se praví: „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy..“
Lidé se mne často ptají: „Jak mohu najít sílu k odpouštění? V sobě ji nemám.“ Já také ne! Jedinou pomocí, jak ji získat, je připomínat si, kolik toho Ježíš odpustil mně. Když si to připomenu, daruje mi sílu a milost, abych dokázal odpouštět jiným.
Kláře Bartonové, která založila Americký červený kříž, připomněla jedna přítelkyně cosi zvlášť krutého, co jí kdosi před lety provedl. Bartonová se chovala tak, jako by se ani nepamatovala. „Ty si na to nevzpomínáš?“ ptala se kamarádka. Klářina slavná odpověď zněla: „Ne. Vzpomínám si zřetelně na to, že jsem to té osobě odpustila.“
Co potřebuješ, abys uměl odpouštět? Uvědomit si, že když to nebudeš dělat, připravíš se až do konce života o potěšení sdílet Boží pohled, protože se neodpištěním [předpokládám, že v originále je chyba] zasekneš v minulosti. Odpouštět potřebuješ kvůli sobě samému – abys mohl v životě vykročit dál. Odpustit neznamená prohlásit, že to, co někdo udělal, bylo správné, nebo že by to, co se stalo, nemělo mít žádné důsledky. Znamená to jenom, že odhodíš hněv a zranění a předáš celou tu záležitost Bohu, abys mohl s jeho pomocí pokračovat v plnění záměru, který má s tvým životem.
Pokud ti to připadá nemožné, pokud máš pocit, že nedokážeš být vůči někomu milostivý, připomeň si jen jedno: tobě Ježíš odpustil. A když si připomeneš milost, kterou Bůh prokázal tobě, dodá ti to sílu být milostivý a odpouštět jiným.
Otázky k zamyšlení
- Jaký účinek bude to, že někomu odpustíš, na toho druhého mít? A jaký na tebe?
- Co potřebuješ nechat plavat, abys – s Boží pomocí – dokázal někomu odpustit a dát mu najevo milost?
- Jak ti zatrpklost a hořkost brání splnit Boží záměr s tvým životem?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Překlad: Ivana Kultová Foto: Youtube Denní úvaha nad Božím slovem © 2018 Rick Warren. Všechna práva vyhrazena. Použito se svolením.
