„Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce” (Efezským 4,18).
Vánoce asi slavíš po většinu života. A je více než pravděpodobné, že jsi ještě předtím slyšel i vánoční příběh. Víš všechno o Marii, o Josefovi i o maličkém Ježíši. Slyšel jsi o pastýřích i o mudrcích. Zpíváš o nich písničky a vídáš je o Vánocích v televizních programech.
Všechno je ti to důvěrně známé.
Možná tě to už neinspiruje, a nežasneš nad tím.
Pravda, nejsi v tom sám. Už o těch docela prvních Vánocích existovala skupina lidí, kterým Ježíšovo narození uniklo právě proto, že o něm dávno dobře věděli. Byli to náboženští vůdcové v Jeruzalémě.
Ve vánočním příběhu si můžeš všimnout jedné věci: že k právě narozenému Ježíši nebyl pozván ani jediný náboženský představitel. Zrovna ti lidé, kteří toho o Ježíšově narození měli vědět nejvíc – duchovní a náboženští vůdcové Izraele – neměli nic a nikoho, kdo by jim ukázal cestu.
Z východu (nikoli z Izraele) přišli muži, kteří nestudovali hebrejské Písmo. Věděli, že se narodil Spasitel světa, protože spatřili hvězdu. Nevěděli pouze to, kde se měl narodit.
Když se ptali izraelského krále Heroda, neměl o tom ponětí. Zeptal se na to svých náboženských učenců. Ti přesně věděli, o čem mluví – vždyť na to čekali stovky let. Diskutovali o tom, debatovali, rozebírali a pitvali to do podrobností…
Podle Bible král Herodes „svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: ‚V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka‘” (Matouš 2,4-5).
Ti mudrci, o kterých se traduje, že byli tři – cizí hodnostáři – přišli z veliké dálky, aby se stali svědky Ježíšova narození. Králi na tom tolik záleželo, že svolal zvláštní poradu. A přesto náboženští rádci, kteří už byli přímo v Izraeli, nebyli ochotni si ani to, co po nich chtěl, ověřit. Náboženští vůdcové čekali na Ježíšův příchod celá staletí. Jenže jak běžel čas, začali věnovat více pozornosti tradicím než čekání na Mesiáše.
To zní nějak povědomě, co? Kolik jen máme těch vánočních tradic – a pořád jich přibývá: Santa Claus, jeho sobík Rudolf, Děda Mráz, nejnověji i elfí zvěd, který špehuje, zda jsou děti hodné a zaslouží si dárky… Jedna nová tradice stíhá druhou, ale žádná neuvádí pravý důvod, kde mají Vánoce původ.
Žádná z těch tradic nepřinese do tvého života opravdovou, trvalou změnu. Vztah s Bohem ano!
Náboženští předáci znali v Ježíšově době nazpaměť kdejakou náboženskou tradici, ale aby si vyšlápli pět mil z Jeruzaléma do Betléma a stali se svědky narození Božího Syna, to ne. Dnes lidé zapalují svíčky, pořádají večírky, rozdávají dárky a rozesílají pohlednice. Dají se nalákat na každou vánoční tradici, jaké jen lze v prosinci holdovat.
Nebuď jako ti náboženští vůdcové, kterým šlo víc o tradici. Následuj letos příkladu mudrců a hledej Boha. To je pravý důvod, proč slavíme Vánoce: Bůh chce s tebou navázat vztah!
Otázky a pokyny k zamyšlení
- Které vánoční tradice mají tendenci bránit lidem v tom, aby získali zkušenost s pravým významem Vánoc?
- Jak můžeš letos prožít vánoční příběh – svěže a nově?
- Uveď nějaké způsoby, jak se osvobodit od běžné vánoční rutiny, abys celou sváteční dobu plněji prožíval s Ježíšem.
Překlad: Ivana Kultová. Foto: Youtube Denní úvaha nad Božím slovem © 2019 Rick Warren. Všechna práva vyhrazena. Použito se svolením.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
