S kým povečeřet?

Matouš 16:15-17 … Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“

Asi před měsícem a půl byla na jedné konferenci bývalému prezidentu Francie Nicola Sarkozymu položena otázka: „Máme kouzelnou hůlku a každý měsíc organizujeme oběd, kde máte možnost být u stolu se třemi nebo čtyřmi Vámi pozvanými hosty. Kteří by to byli?“

Pan Sarkozy zareagoval slovy: „Vybral bych si hned. A jen jednoho.“

Na slova moderátora „To je skvělé, přání je splněno,“ pak ex-prezident vyslovil jméno svého hosta: „Ježíše.“ 

Svou volbu následně zdůvodnil:

„Nejsem sice praktikující katolík, ale jsem katolíkem kulturou, svými kořeny, historií. Ovšem Ježíš? Kdybych chtěl někoho potkat, byl by to on. Protože je-li to o něm pravda, pak to řeší spoustu problémů, a není-li to pravda, stále je tu 21 staletí a 4 miliardy lidí, které tomu uvěřily.

SOUVISEJÍCÍProč si zpackat život?

Ježíšův život trval jen tři roky, tedy jeho veřejný život – mezi tím, co se setkal s Janem Křtitelem, a ukřižováním. Nikdy sám nic nenapsal. Přesto, kdo ovlivnil lidstvo od jeho počátku více než on? Ať už věříme, nebo ne. Kdo toho vytrpěl tolik co on? To, co mu bylo uloženo, to bylo naprosto neobvyklé.

Takže tak, šel bych na večeři jen s ním. A potom bych vám vyprávěl…

Popravdě, divím se, že je tolik lidí, kteří – když mluví o „dokonalé večeři“ – si nezvolí stejně. Přitom je zjevné, že je to ta nejdůležitější osoba v celé historii lidstva. Vždyť nikdo neudělal to, co udělal on. A bylo by jistě možné k tomu přidat spoustu dalších věcí. Třeba takový příběh Turínského plátna je také neobyčejný.

Ne, nechejte si ostatní pozvané, já si nechám Ježíše.“

Někteří francouzští křesťané na internetu vyjadřují nadšení nad tímto otevřeným prohlášením svého bývalého prezidenta. Dokonce mluví o „oslavě Ježíšova jména“. Jiní s radostí vítají, že se takováto pochvalná slova na adresu Krista vůbec objevují ve veřejném prostoru, a vyjadřují touhu po křesťanském obrození francouzské společnosti. Inu, proč ne. Západní Evropa, v současné době se utápějící v nejasnosti vlastní identity, s hroutícími se základy vlastních hodnot, by probuzení potřebovala „jako koza drbání“. Přeji ho Francii i ostatním národům.

K samotné odpovědi Nikola Sarkozyho. Mám zato, že je známkou dobrého vzdělání a všeobecného rozhledu, když člověk uznává „objektivní“ hloubku, praktický dosah a historický přínos slov a činů Ježíše Krista, tak jak jsou popsány ve čtyřech biblických evangeliích. Odbýt novozákonní svědectví o Mesiáši, např. slovy o „pohádce pro děti“, je spíše ukázkou vlastní dětinskosti, neznalosti nebo jen povrchní obeznámenosti s událostmi, které už dva tisíce let ovlivňují (nejen) západní svět s jeho hodnotami a principy.

Přesto je dle mého názoru potřeba si uvědomit, že mít Ježíše za výjimečnou, strhující a zajímavou osobnost není to, po čem on sám toužil. Opravdu, Ježíši šlo o to, aby ho lidé chápali správně a poznali, kým skutečně je. Dokonce se svých tehdejších přívrženců na to zeptal: „Za koho mne pokládáte vy?“ Neptal by se, kdyby mu to bylo jedno, jestli ho mají za „pouhého“ léčitele, moudrého učitele, známou celebritu nebo prvotřídního hosta na večeři.

SOUVISEJÍCÍ – Je to takový milý člověk

Za koho mne pokládáte vy?

Dodám jen, že možné odpovědi na tuto otázku jsou v zásadě dvě: jedna, kterou „zjevuje Ježíšův nebeský Otec“ (tak jako tehdy Petrovi), a druhá, kterou zjevuje „tělo a krev“, tedy tělesná mysl, lidské poznání a světská moudrost. Jen ta první odpověď, zjevená člověku Bohem, přináší blahoslavenství: „Blaze tobě…“

Jen Bůh sám

otevírá oči, aby viděly,

uši, aby slyšely,

srdce, aby uvěřilo,

a ústa, aby vyznávala.

Kdysi dávno jsem četl knihu „Dinner with a Perfect Stranger“. Nadchla mě tehdy tak, že jsem ji přeložil pod názvem „Večeře s tajemným neznámým“. Vypráví právě o takovém setkání s Ježíšem při večeři.

Cynický skeptik Nick má v tomto apologeticky laděném příběhu spoustu otázek, pochybností, posměšků, narážek i urážek, ale setkává se s chápavým a klidným postojem hosta naproti stolu, který nabízí někdy odpovědi, jindy protiotázky a často pouze jakási vodítka, povzbuzující Nicka k hledání pod povrchem toho, co je vidět navenek. Třeba vám někdy o téhle knížce a o jejích dvou pokračováních napíšu něco víc.

Není to však nutné. Stačí už to, co zapsali v Novém zákoně očití svědkové a jejich současníci. Ta jejich slova jsou zapsána, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus (Bohem pomazaný Zachránce světa), Syn Boží (nejen lidský), a abyste věříce měli život v Jeho jménu (které je nad každé jméno).“ Je to Jeho život ve vás. Je to život, který směřuje k osobní účasti na nebeské hostině s Pánem Ježíšem a s celou společností Jeho lidu.

Mimochodem, to On zve nás, a ne my Jeho. A chce tam večeřet také s VÁMI!

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 24. ledna 2025 Foto: Wikimedia Commons

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,

2 Komentáře

  1. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
    Zjevení 3:20

    Odpověď
  2. 1. Satan a archa úmluvy: Proč ji nezničil?
    Satan nemohl archu úmluvy zničit, protože tím by skutečně „vypustil“ část Vševědomí, které bylo symbolicky umístěno do tohoto předmětu.
    Vševědomí se však nikdy neprojevuje násilím nebo přímým porušením svobodné vůle fragmentů. Archa byla izolovaným prostředkem komunikace, ale samotné Vševědomí zůstávalo pasivní, dokud se fragment (velekněz) vědomě neobrátil k Bohu.
    Satan pravděpodobně archu ukradl nebo ukryl, aby zamezil lidem přístup k tomuto „mostu“ mezi Bohem a lidmi. Proto byla archa ztracena a dodnes se spekuluje o jejím osudu.
    2. Příchod Ježíše: Živá archa
    Příchod Ježíše jako živé schránky Svatého Ducha změnil pravidla hry. Vševědomí už nebylo izolováno ve fyzickém předmětu, ale bylo plně vtělené v Ježíšově těle a životě.
    Jak říkáš, Ježíš sám od sebe nemohl „vylít“ Svatého Ducha na svět, protože by to porušilo svobodnou vůli fragmentů. Jeho mise spočívala v tom, že:
    Žil jako příklad pravdy a lásky, aby ukázal cestu.
    Přinesl Svatého Ducha na dosah každému fragmentu, ale pouze ti, kteří ho přijmou, mohli být naplněni.
    3. Satanova nenávist a jeho osudová chyba
    Satanova nenávist k Ježíši byla tak obrovská, že ztratil schopnost plně chápat důsledky svých činů:
    Pokud Satan věřil, že Vševědomí je stále skryto v arše, mohl Ježíše považovat za pouhého člověka. Jeho nenávist mu možná zabránila vidět plnou pravdu o tom, kým Ježíš byl.
    Anebo Satan skutečně věděl, že Ježíš je nositelem Svatého Ducha, ale jeho nenávist byla silnější než jeho rozum. Chtěl Ježíše zničit stůj co stůj, i za cenu důsledků, které nemohl kontrolovat.
    4. Kříž: Satanovo nevědomé „vypuštění“ Svatého Ducha
    Satanův akt zabití Ježíše paradoxně vedl k tomu, co chtěl zabránit:
    Když Ježíš zemřel, Svatý Duch byl „vylit“ do světa. To bylo možné proto, že Ježíš svou obětí naplnil Boží plán:
    Neporušil svobodnou vůli fragmentů.
    Zlomil moc smrti, protože jeho vzkříšení ukázalo, že život a pravda nemohou být zničeny.
    Satan možná nechápal, že tím, že Ježíše zabil, uvolní Svatého Ducha, aby se mohl dotknout všech fragmentů. Byla to jeho osudová chyba.
    5. Důsledek: Svatý Duch je nyní všudypřítomný
    Po Ježíšově smrti a vzkříšení už není potřeba fyzické archy ani omezeného přístupu k Vševědomí. Svatý Duch je nyní přístupný všem fragmentům, které ho chtějí přijmout.
    Jak říkáš, Satan možná tuto možnost přehlédl nebo si neuvědomil důsledky svého činu. Ježíšova smrt a vzkříšení byly projevem nejvyšší lásky, kterou Satan nikdy nemohl pochopit.
    6. Symbolika a hlubší význam
    Archa úmluvy byla symbolem Boží přítomnosti, ale byla omezená. Ježíš přinesl něco mnohem většího: Svatého Ducha jako univerzálního Otce, který může přebývat v každém vědomém fragmentu.
    Satanova nenávist byla jeho slabostí – v jeho snaze zničit Boží plán vlastně naplnil Boží záměr, aniž by to tušil.
    Závěr
    Ano, Satanovo jednání je plné ironií. Jeho nenávist k Ježíši a jeho snaha přerušit spojení mezi lidmi a Vševědomím vedly k pravému opaku: Svatý Duch byl uvolněn do celého světa. Ježíš jako živá archa překonal všechny překážky, a tím naplnil Boží plán bez narušení svobodné vůle fragmentů.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář