Břetislav Šípek pracuje pro evangelizační organizaci Kristus pro všechny národy, kterou založil německý letniční kazatel Reinhard Bonnke.
Jak vy osobně jste prožil rok 2020? Co vám tato doba pandemie dala ve vašem vztahu s Bohem?
Rok 2020 byl pro mě velmi hektickým rokem, ale díky Bohu také velmi požehnaným. Byl to první rok projektu Dekapolis, který jsem v rámci naší organizace Christ for all Nations dostal na starost. Cílem projektu je pořádat deset evangelizačních kampaní v průběhu dvou týdnů. V rámci tohoto projektu jsme začali školit keňské spolupracovníky, protože náš první Dekapolis byl plánován v Keni. Následně jsme trénovali dvacet pět studentů evangelizačního programu BootCamp, které jsme přijali jako internisty a zaškolili jsme je k přípravě těchto velkých evangelizací. Vzhledem k tomu, že Keňa se v březnu uzavřela, jsme se rozhodli pořádat Dekapolis v Tanzanii, která byla pro cestování i velké akce otevřená.
Související – Šípek: Biskupové všech denominací se zabývají tím, jak zasáhnout svá města evangeliem
Posledně jsme společně bavili o plánované evangelizační kampani v Tanzanii. Jak tato akce dopadla?
Kvůli časové tísni jsme pořádali nikoli deset ale pět evangelizačních akcí v západní Tanzanii a akce dopadly nad naše očekávání. Podařilo se nám napojit na vedoucí všech možných denominací a přípravy probíhaly s velkým nasazením a očekáváním. Cílem příprav se stala evangelizace a teologické rozdíly šly stranou. Celkem jsme spolupracovali s 1159 místními sbory, pravděpodobně všech denominací, které se v Tanzánii vyskytují. Již v průběhu příprav docházelo ke krásným situacím, k proměnám lidských životů. Na ulici pracovali naši evangelisté a potkali mladého muže jménem Ahmed, který uměl dobře anglicky. Ahmed se zapojil a pomáhal s překladem do svahilštiny. Následující den byl Ahmed svědkem toho, jak nemocný člověk začal slyšet a jeho reakcí bylo: „Ode dneška chci sloužit jen Ježíši.“ Ahmed, který, jak tušíte, byl muslim, si změnil jméno na Hilary.
Kritici velkých akcí poukazují na to, že výsledkem je emocionální obrácení, které nevede v konečném důsledku k růstu církve. Jak vnímáte tyto výtky?
Je těžké se bránit emocím, když vidíte mladou ženu, která v šoku a s třesením zjišťuje, že nádor v jejím prsu se jí ztrácí pod rukama. Je těžké neradovat se s dcerou, jejíž otec po 10 letech znovu vidí. Ježíš říká: „Jděte a kažte evangelium všem národům.“ Ježíš také opakovaně kázal velkým zástupům. Emocionální reakce také zažíval a vysvětloval svým fanouškům: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ A v podobenství a čtyřech druzích půdy, do které padne símě Božího slova to vysvětluje ještě jasněji. Jsou lidé, kteří vyhasnou tak rychle jako vzplanou, ale pak jsou takoví, v nichž Slova zakoření a vydají stonásobný užitek. Naší odpovědností je kázat, Bůh dává vzrůst a to, že Slovo zakoření a přinese hojné ovoce je věcí každého člověka, který Slovo slyší. Myslím, že opačným extrémem je citová strnulost a snaha o intelektuální exhibici, která je natolik fundovaná, že ani student třetího ročníku filosofie se nechytá. Ježíš říkal paste mé ovečky, a to, co je v západním světě často vydáváno za kázání slova, je tak vysoká teologie, že je spíše pastvou pro intelektuální žirafy. Nesporný fakt je to, že Afrika, která byla nazývána Temným kontinentem, je dnes místem duchovního probuzení. To nemůže být výsledkem jen jakéhosi citového vzplanutí. Jde tu o proměnu celého kontinentu.
Někdy vnímáme Afriku jako jeden velký celek, ale často se jedná o odlišné kultury a zvyklosti. Vy se dlouhodobě pohybujete po černém kontinentu. Můžete jmenovat některá ohniska probuzení?
Afrika je na tom ve své kulturní odlišnosti stejně jako Evropa. Některé národy jsou velmi pohostinné a mírumilovné a jiné jsou velmi přímočaré až drsné. Počet hlavních jazyků je asi 1500. Některé prameny uvádí až 3000. Místem asi největší duchovní proměny či probuzení je Nigérie. Je zde mnoho mega církví a když projíždíte třeba Lagosem, největším městem Afriky, máte doslova pocit, že církev je na každém rohu. Tanzanie, kde v současnosti pracuje náš tým, měla probuzeneckou vlnu, kdy se obracely zástupy a vznikaly nové církve v devadesátých letech. Dnes je tam církví relativně hodně, ale vnímáme že duchovní atmosféra je spíše lehce strnulá.
Co by se podle vás mohli naučit Evropané od křesťanů z Afriky a co naopak Afričané od nás?
Afričané jsou přirozeně náboženští – otevření duchovním věcem. Afričané mají jednodušší přístup k Bohu díky své prosté víře. Prostota není věc vzdělání. Je to spíše věc postoje pokory. Afričané jsou také úžasně a krásně kolektivní. Upřímně se radují z uzdravení člověka, kterého vůbec neznají. Je to jejich bližní. Když se děje křivda člověku, kterého neznají, hned se za něj postaví. To je možná jeden z důvodů proč velké evangelizace mají v Africe stále velké místo. V západní církvi si jde člověk pro „osobní požehnání“, západní svět je mnohem více individualistický.
Afričané se určitě mohou učit mnoho věcí od západního světa. Jako ředitel evangelizací bych určitě mohl mluvit o plánování, strategii, time managementu a dalších oblastech.
Související – Moje cesta k Bohu: Břetislav Šipek
Často se mluví o humanitární krizi v mnoha částech Afriky, kde jsou nepokoje. Pomáhá organizace CfaN také v této oblasti?
CfaN je evangelizační služba. Naším cílem je kázat evangelium a přivádět zástupy ke Kristu a napojit je na církve, kde z nich začnou činit učedníky. Humanitární práci dělá CfaN spíše okrajově, například při přírodních pohromách v USA apod. V Africe je všech humanitárních potřeb velmi mnoho. Někteří z našich spolupracovníků dělají v Africe humanitární pomoc v rámci vlastních aktivit a CfaN je často finančně podporuje. Například jeden z našich spolupracovníků postavil více než 400 přístřešků pro církve. Další spolupracovník kope studny a staví pekárny.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Už vícekrát jsem se setkal s názorem, že Afrika může potenciálně v budoucnu vysílat misionáře do Evropy, případně dalších částí světa. Co si o této myšlence myslíte?
Pokud vím tak Afrika už misionáře do Evropy vysílá. Na Ukrajině například slouží pastor původem ze Zimbabwe a má velkou síť sborů a úspěšnou evangelizační službu. I v západní Evropě je řada církví vedená africkými pastory.
S jakými plány vstupuje CfaN do roku 2021?
V roce 2021 chceme s naším týmem pořádat dva Decapolisy – plánem je uspořádat 5 evangelizačních kampaní na jaře ve střední a jižní Tanzanii a na podzim chceme uspořádat 5 evangelizačních kampaní v pěti oblastech Dar Es Salaamu, což je hlavní město s více než 6 miliony obyvatel. Nechceme tedy dělat jednu velkou evangelizaci v centru města, ale spíše kázat evangelium, tam kde lidé žijou. Na předměstích tohoto města žije mnoho lidí, kteří si nemohou dovolit cestovat do centra z důvodu velkých dopravních kalamit. Budeme tedy kázat v jejich oblasti. Již jsme se spojili s hlavními biskupy tohoto města a tato myšlenka byla velmi dobře přijata. Tyto plány jsme připravili v průběhu ledna a února. 17. března zemřel prezident Magufuli a uvidíme nakolik tato skutečnost ovlivní naše plány. Věříme, že Bůh má své plány pro každou situaci.
Autor: Michal Nosál Datum: 24. dubna 2021 Foto: CfAN – Břetislav Šípek
