V pondělí vyšli na své „pochody“ v mnoha městech běloruští důchodci. V Minsku jich zase o něco přibylo, bylo jich několik tisíc. Na stejnou dobu ovšem svolali pochod také prorežimní důchodci pod lukašenkovskými vlajkami. Sešli se pod Leninem a pak vyrazili po chodníku, v jednu dobu šly oba průvody paralelně, každý po jedné straně ulice, pak dokonce za sebou. „Lukašistů“ bylo také docela hodně, ale na rozdíl od „bílo-červeno-bílých“ byli svezení autobusy z různých měst. Bylo tam vidět mnoho uniforem, značnou část toho průvodu tvořili vysloužilí vojáci.
V úterý oznámila Volha Sieviaryniec, že Pavlovi znovu o dva měsíce prodloužili vazbu. V dopise Pavel Volze napsal, že se mu zdál sen a v tom snu viděl Winstona Churchilla, ale ne v Buckhingenském paláci, ale na radnici v Minsku, jak tam přednáší svůj proslulý projev „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávejte!“ a klepe přitom na stůl takovým dřevěným kladívkem, kterým klepou soudci. Pavel je velmi prorocký člověk, je to vidět ze všech jeho knih, teď ještě sen s poselstvím… Také Volha napsala, že Pavel posílá dopisy i Franciškovi, a že ty je pro ni emocionálně velmi těžké číst. V příloze jeden takový dopis pro synka najdete. Je to Omalovánka pro Franciška a píše tam: „Ahoj, Francišku. Maminka i babička a kamarádi tě chválí, že už jsi samostatný a že posloucháš maminku. To je dobře, ale nediv se: všechno nejlepší máme od Boha a všechno špatné sami od sebe. Musíme se modlit a táhnout se k Ježíši, a On nám pak žehná a my můžeme dělat dobro pro druhé. A tady jsem ti nakreslil omalovánku. Možná přijdeš na to, jak ji vymalovat. Objímám tě, tisknu tvou ručičku a modlím se za tebe. Poslouchej mámu i Boha. Uvidíme se. Tvůj táta.“ Slova vhánějí slzy do očí, nedivím se, že pro Volhu je to těžké. Již více než 4 měsíce chlapeček tátu neviděl. Teď mu je 2,5 roku.
S. Cichanouská se minulý týden setkala s ministry zahraničních věcí Litvy, Lotyšska, Estonska a Kanady. V úterý se ve Varšavě setkala s polským premiérem Mateuszem Morawieckim a se šéfem polského kabinetu Krzysztofem Szczerskim. V pondělí měla videorozhovor se čtyřmi Bělorusy, kteří se léčí v Praze z těžkých zranění. V příloze je fotka paní Sviatlany a Franka Viačorky při tomto rozhovoru. Také paní Sviatlana vydala výzvu příslušníkům silových složek, ve které říká, že do „národního ultimata“ zbývá už jen pět dnů a že mají poslední možnost přejít na stranu národa. Pokud to udělají, nebudou později souzeni podle principu kolektivní viny.
V úterý Běloruský soud rozhodl o zařazení informačního kanálu NEXTA-Live i jeho loga na seznam extremistických materiálů. Kanál, který na platformě Telegram sledují dva miliony lidí, se v posledních měsících stal jedním z hlavních zdrojů informací o protirežimních protestech.
Z vězení byli ke stíhání na svobodě propuštěni další lidé z řad „politických“, celkem jich po schůzce s Lukašenkem bylo propuštěno již sedm. Bělorusové vycházejí po skupinách na ulice měst na řetězy a pochody solidarity; studenti vycházejí na „sedící akce“; na domy byly vyvěšeny další národní vlajky; ve dvorech a na ulicích se konají večerní koncerty, divadla, tanečky, promítání… To se prostě teď děje každý den. Ve všední dny většinou pořádkové síly nezasahují.
Jedna z vás mi napsala: „Láme mi srdce, když vidím tu kázeň a mírumilovnost Bělorusů v boji, kde jde opravdu o všechno, o ty nejzásadnější věci, a kde lidé opravdu trpí neodůvodněné bezpráví. Když to srovnám třeba s tou ostudnou demonstrací na Staromáku, kde se protestovalo – v nepovoleném počtu lidí – kvůli takové pitomosti, jako je nemožnost sledovat na místě fotbal (když přitom ta opatření jsou skutečně pro ochranu života, navzdory tomu, že se na tom třeba leckdo přiživí s farmaceutickým podnikáním)… A zase to stálo peníze za potlačení demonstrace i snad nějaká ta zranění. Opravdu si nevážíme svobody, kterou máme, protože jsme zapomněli, co je žít v nesvobodě. Měli bychom se při modlitbě za Bělorusko modlit i za naši zemi, které je ta statečná země na východ od nás zářným příkladem.“ Mohu k tomu říct jen „amen!“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 20. října 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku
