Praha – Věřící dnes v pražské Betlémské kapli připomněli odkaz církevního reformátora Jana Husa, který tam počátkem 15. století kázal. Současnost může podle představitelů Církve československé husitské inspirovat Hus svým neochvějným bojem za pravdu. Na tradiční bohoslužbě, kterou vedl patriarcha církve Tomáš Butta s farářkou Martinou Viktorií Kopeckou, zmínili také válku na Ukrajině, ekonomickou krizi a inflaci nebo klimatickou změnu. Výročí 608 let od Husova upálení si dnes lidé připomněli také v Husinci, kde se reformátor narodil.
„Chtěl, aby církev jeho doby byla chudší, pravdivější a méně strojená,“ popsal Husovo učení brněnský biskup církve Juraj Dovala. Připomněl, že nikdo nemá právo člověku za jeho názor sáhnout na život. „Pokud nejsme schopni argumentace, tak jako zbabělci sáhneme po té nejhrubší formě, prostě ho navždy umlčíme,“ dodal.
SOUVISEJÍCÍ – Známý americký teolog vzdal hold Janu Husovi
Připomněl i další osobnosti, které za své názory umíraly, jako řecký filozof Sokrates, indický duchovní a politický vůdce Mahátma Gándhí nebo politička Milada Horáková, kterou v 50. letech popravili komunisté. „Zemřeli kvůli tomu, že říkali něco, co se mocným tohoto světa nelíbilo,“ řekl Dovala.
Během obřadu promluvili také zástupci dalších církví a státu. Podle místopředsedkyně Sněmovny Věry Kovářové (STAN) patřil Hus k nejpodivuhodnějším postavám českých dějin. Také ona připomněla jeho odhodlání stát za pravdou a být neochvějný tváří v tvář agresi. „Lež je neochota poslouchat jiné názory, neochota diskutovat. Lež je připravenost potírat jiné názory,“ řekla.
Hus katolickou církev kritizoval za odvrácení od jejích prvotních ideálů, odmítal její institucionalizaci, poukazoval na kněží žijící v hříchu či na kupčení s odpustky. Církev ho označila za kacíře a na kostnickém koncilu 6. července 1415 byl Hus upálen. Jeho smrt vedla v českých zemích k zásadní vzpouře, husitským válkám v letech 1419 až 1434.
V období národního obrození byl vyzdvihován jako vlastenec, bojovník za svobodu a pravdu. Jeho odkaz stál v roce 1918 také u základů samostatného Československa. Komunisté zase v Husovi hledali sociálního revolucionáře, evangelíci v něm nacházeli kořeny české reformace, pro katolíky zůstával dlouho kacířem, v roce 1999 řekl papež Jan Pavel II., že jeho kruté smrti lituje. Od roku 1990 je 6. červenec státním svátkem.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Datum: 6. července 2023 Foto: Wikimedia Commons – Tomáš Butta
7 Komentáře
Petr Kartouz
Ačkoliv má CČSH s Husem společné spíše jen jméno, je vítané, že na jeho odkaz poukazuje a nenechává jej zavát časem, o což některé kruhy usilují. Bude zajímavé sledovat, zda se vedle renesance Mariánského sloupu podaří uskutečnit i ekumenickou demolici Husova pomníku a Žižkova monumentu. Zatím zde existuje jen jistá snaha o revizi historických dokumentů, redefinici Husovy hereze z hlediska abolice učitelským úřadem, a jeho plné přisvojení si jeho odkazu římskokatolickou církví. Zajímavé je v tomto smyslu pozorně sledovat vyjádření římskokatolického teologa prof. Ctirada V. Pospíšila: https://www.youtube.com/watch?v=FQIYLNM0yLs&t=2792s&ab_channel=UniverzitaKarlova
Exkomunikovaný Hus má však mnohem větší cenu, než Hus omilostněný, jelikož jeho přečin vůči římskokatolickému dogmatu dodnes konfrontuje hierarchické a prostřednické pojetí římskokatolické církve s reformační svobodou svědomí a konciliarismem. Taktika: nemůžeme-li Husův odkaz zničit, musíme se jej přivlastnit, se nesmí nikdy povést!
Lidka
Ekumenické komise nepředstavují hrozbu pro pravdu. Jestli představují hrozbu, tak pro zboření mýtů, které zde řadu let kolovaly, a to je dobře. Velice dobrý pohled na Husův případ předkládá protestantský historik Kejř v knize Jan Hus známý i neznámý. Kniha se zabývá fakty, na které se pozapomnělo nebo překážely nekritickému pohledu na Husa. Nezbývá, než se s těmito fakty smířit. Nepřítelem člověka nejsou ekumenické komise, ale neochota podívat se kriticky na své vzory. Řkc si nepotřebuje Husa přivlastňovat, on z ní pocházel. Husa si přivlastnil spíše protestantismus. Mariánský sloup a Husův monument se mohou vzájemně doplňovat, Hus zemřel s mariánskou písní na rtech…
Lidka
Ve vyjádření C.V. Pospíšila neshledávám problém, nelze než souhlasit s neideologickým hodnocením Husa. U mnohých na katolické straně vznikl blok z důvodu nadměrného protěžování protestantismem a nacionalismem, neznalosti. U mnohých na protestantské straně vznikl blok druhého typu, a to aureola nedotknutelnosti, neznalost. Mezi tím je skupina mainstreamová na katolické i protestantské straně, která má zájem o fakta a je schopna si je dohledat, pochopit myšlení druhé strany, aniž by se vzdala své identity. Tato skupina se vyznačuje tím, že na osobnosti minulosti ani současnosti vidí jak dobré, tak špatné stránky a není tak emotivně vyhrocená. Tato skupina nelpí na svých vlastních představách.
Petr Kartouz
Kejřův pohled je opravdu vynikající a sehrál pozitivní úlohu právě v tom, že zabránil ekumenickému rozmělnění. Bratr Kejř jasně, z hlediska římskokatolického (dnes bychom řekli Kanonického) práva, definoval, že Husovou herezí bylo odvolání se ke Kristu, namísto jen k papeži. Právě tento počin byl ekumeniky pohlížen téměř odmítavě.
Lidka
Kejřův pohled také pokládám za vynikající, je to jedinečné dílo, které zde chybělo. Kejř nevidí Husa ideologicky, ale vyváženě a upozorňuje na omyly, které se tradují, např. že Hus zastával 2x úřad rektora pražské univerzity, že se Hus účastnil vyjednávání v Kutné Hoře o Dekretu kutnohorském, o Husově autorství některých spisů a také o odvolání k budoucímu koncilu atd. Husovo přesvědčení, že jedná dle zákona Kristova, Kejř hodnotí jako jeho uzavření se do vlastní reality, vytvoření vlastních právních představ o soudu Kristově. Kejř v Husovi vidí odvážného člověka, má ho v úctě. Avšak nebojí se nabídnout pohled podepřený fakty o vstřícnosti koncilu a rozhodně se nejednalo o to, že by se Husovi nevěnovala pozornost, ač byl jeho případ okrajovou záležitostí.
Odjíždím na dovolenou, mějte se hezky.
Josef Bong
Lidka:
„…Mariánský sloup a Husův monument se mohou vzájemně doplňovat, Hus zemřel s mariánskou písní na rtech…“
Aktuálně.cz přináší reportáž přímo z místa:
https://magazin.aktualne.cz/nic-pro-citlive-povahy-ocity-svedek-popsal-upaleni-jana-husa/r~ee742ca61a4711ee8b4e0cc47ab5f122/
Tam ale není nic o „mariánské písni“?
mariánský sloup: „Socha Panny Marie z Exilu: Raduj se nebes Královno, litanie k Panně Marii.“
https://www.marianskysloup.cz/clanky/aktuality/pozvanka-na-marianskou-pout-prahou.html
takže „královna nebes“, a ještě k tomu na sloupu. není to podezřelé?
Lidka
Ve Vámi zmíněné reportáži slova písně jsou, jednalo se o mariánskou responsoř z brevíře.
„Když to katové uslyšeli, zapálili hranici. Mistr vysokým hlasem zazpíval: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi!“ A potom: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou!“ A když chtěl potřetí zapět „Jenž jsi se narodil z Marie Panny“, zvedl se vítr a plameny mu začaly šlehat přímo do tváře.“
Hus nebojoval proti Panně Marii, naopak, byl jejím ctitelem. Napsal jí i krásnou báseň. Dochovalo se několik Husových mariánských kázání, např. z roku 8. 9. 1412, v němž nazývá Pannu Marii královnou andělů a matkou maličkých. Kázání si můžete přečíst např. v knize Jana Rybáře Rybář na poušti, str. 68.
Mariánský sloup byl postaven jako poděkování za záchranu Prahy od švédských vojsk. Sloupy nejsou podezřelé, prostě něco symbolizují. „Královna nebes“ není chápána jako bohyně, ale jako matka Krále. Rovněž Pannu Marii katolická církev nechápe jako bohyni Ištar, význam spíše lidového označení „královna nebes“ je radikálně jiný.