Italští věřící mají z iniciativy papeže nové znění Otčenáše

Vatikán – Italští věřící mají nové znění Otčenáše – při této modlitbě už nebudou říkat „neuveď nás v pokušení“, ale „nedopusť, abychom upadli do pokušení“, napsal britský deník The Guardian. Změnu inicioval papež František, podle něhož z původního překladu vyplývá, že pokušení přivozuje Bůh. Kardinál Dominik Duka na serveru cirkev.cz uvedl, že úpravu textu schválila italská biskupská konference a netýká se žádných dalších národních jazyků.

Americký katolický portál UCatholic uvádí, že Vatikán přijal změnu 22. května po 16 letech zkoumání odborníky, kteří našli chybu v současném překladu „z teologického, pastoračního a stylistického hlediska“.

Papež František argumentuje tím, že současný překlad vykresluje Boha ve falešném světle. „Otec nevede do pokušení, otec vám pomůže vstát,“ řekl papež v roce 2017. „Není to dobrý překlad, protože mluví o Bohu, který vyvolává pokušení.“ „Ten, kdo vás vede do pokušení, je Satan,“ dodal. „To je Satanova role.“

Navrhovaná změna modlitby Pána zpočátku vyvolala smíšené reakce ze strany širšího duchovenstva, přičemž většina z nich uvedla, že důvěřují papežovi a procesu, jak uvádí Houston Chronicles.

Philip F. Lawler, redaktor Catholic World News, řekl pro The New York Times, že papežova kritika tradičního překladu „není rozumná.“

„Papež František si zvykl říkat věci, které vrhají lidi do zmatku, a to je jedna z nich,“ řekl Lawler. Albert Mohler, prezident Jižního baptistického teologického semináře a autor knihy o modlitbě Páně, označil změny jako „hluboce problematické“.

„Byl jsem šokován a zděšen,“ řekl pro Seattle Times. „Toto je modlitba Páně. Není to a nikdy nebyla papežova modlitba a v Novém zákoně máme Ježíšova slova. Právě ta slova, která papež navrhuje změnit. Není to jen hluboce problematické, je to téměř dech beroucí.“

„Také jsem přesvědčen, že Bůh nás neuvádí do pokušení v tom smyslu, že by navodil situaci, v níž bychom museli padnout. Nicméně dopouští na nás zkoušky. Jak to je, lze poměrně snadno vysvětlit v kázání. Jakmile ale jednou začneme měnit biblické texty, ocitneme se na šikmé ploše. Není to dobrý nápad,“ uvedl pro Křesťan dnes teolog Dan Drápal.

„Žádost o úpravy Otče Náš a Gloria podala Italská biskupská konference již v roce 2018. Jde o lokální italskou záležitost. Dalších jazyků se změna netýká. Na schválení ze strany papeže je třeba nahlížet také z jeho postavení římského biskupa – primase Itálie. ČBK změny zatím neplánuje,“ uvádí ve svém stanovisku České biskupské konference.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

 

-mn-  Foto: Wikimedia Commons – Vatikán

Tags: ,,,

16 Komentáře

  1. Také si myslím, že papežova aktivita v tomto směru není správná. Že správný je naopak text původní. Rozumím, že chce ukázat Boha zdánlivě v lepším světle těm, kteří jsou dle jeho náhledu méně chápaví.
    Myslím si však, že jde o interní římskokatolickou záležitost. Neberme to jako zasahování do textu Bible. Ostatně, když se to tak vezme, i křesťanské (nebo katolické?) Desatero se trochu liší od toho původního Mojžíšova.

    Odpověď
  2. Jen pro upřesnění úvodní zprávy: Papež „neschválil“ oficiálně změnu modlitby Páně. Papež dal imprimatur na ITALSKÝ misál, kde je tento volnější překlad modlitby Páně. To znamená, že v italštině (podobně jako např. ve francouzštině) se může používat modlitba Páně v tomto upraveném znění.
    Ale širší dopad to nemá (zpráva vyznívá, jako by šlo o nějakou celosvětově platnou změnu).

    Odpověď
  3. Nemění slova Písma, ale jen zpřesňuje překlad. Ne všechno se dá přeložit naprosto přesně, takže papežovo nový překlad je jen jiný náhled na originální text, aby náhodou si tuto modlitbu nevyložil někdo špatně (konkrétně ten verš). Osobně mne nikdy ani ta druhá varianta chápání verše nikdy nenapadla, ale někoho zřejmě ano.

    Odpověď
  4. Já si zase myslím, že modlitba Páně je ještě napůl starozákonní. Sice už v ní je Bůh nazývaný Otcem, což dřív nebylo obvyklé, ale „neuveď nás do pokušení“ je podle mého názoru starozákonní prvek. Protože ve Starém Zákoně se mluví o Bohu ještě jako o původci dobra i zla (Izajáš). O Satanovi není před Jobem téměř řeč, pokud pomineme hada v ráji. Zatímco v Novém Zákoně už je Bůh jen Dobro, Světlo a Láska. Zlo dělá jenom Satan.
    Podobně uvidíme rozdíl mezi SZ a NZ, když si vezmeme slovo „protříbit“.
    „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.“
    Přemýšlela jsem o tom a hledala slovo „tříbit“ v Bibli na internetu. Našla jsem ho vícekrát. Pak jsem hledala i význam, ve výkladovém slovníku. Znamená to „čistit“, „zušlechťovat“ a také „zkoušet“. (Žalm 66)
    V Bibli jsou zmínky o tříbení zlata, stříbra a také pšenice. Přemýšlela jsem i o tom, proč ve Starém zákoně tříbí svůj lid sám Hospodin, kdežto v Novém Zákoně je to naopak Satan, kdo tříbí, zatímco Bůh to „jen“ připouští:
    „Šimone, Šimone, satan si vás vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla“.

    Odpověď
  5. Docela bulvarni click-bait nadpis „Vatikán schválil změnu modlitby Páně.“ Ja bych rekl, ze jde o schvaleni zmeny prekladu ane zmenu modlitby Páne. Vyzniva to jakoby nabubrely „Vatikan“ zasahoval do originalu Bible (a je to i videt, ze to tak chapali i nekteri komentujici), ackoli nikdo do zadneho originalu nezasahuje. Mimochodem i „original“ je preklad modlitby Pane do rectiny. Dale nadale je v v nejvetsi – latinske – vetvi katolicke Cirkve oficialnim jazykem latina, ktera je tez slavnostnim liturgickym jazykem (napr. pri slavnostnich msich na Velikonoce – https://www.youtube.com/watch?v=PmqPitYBErM ) a i zde nikdo nezasahuje do prekladu z rectiny do latiny, ale zachovava Vulgatu (2:06:30). Slova Alberta Mohlera (co to je za udajnou autoritu, ze autor clanku cituje zrovna jeho???) ukazuji, jak by prezident jizniho baptistickeho seminare udelal dobre, aby se naucil alespon zakladum katolicke nauky (bud je povazuje za krestany, a pak je dobre se zajimat o viru naproste vetsiny krestanu, nebo ne, a pak je logickou konsekvenci ignorovat co se mezi katolickymi nekrestany deje ) a nebo alespon poslouchal, co je obsahem zpravy. Papez nic neinicioval (cili se nechova, jako by to byla papezova modlitba), nybrz pouze vzal na vedomi zadost, ktera vysla z lokalni cirkve, ktera je pravdepodobne vetsi, nez cirkev, ktere je pan Mohler clenem. A ta lokalni cirkev zadala na zaklade nazoru komise z odborniku. Kdyby papez neco menil na originalu, pak by se to dotklo prekladu do vsech jazyku, coz se nestalo. Mimochodem, nasi evangelikalni bratri by udelali dobre se zamyslet nad vztahem mezi Cirkvi a Bibli (v krestanskem pojeti). Cirkev neni podminena esixtenci Bible, ale Bible je podminena existenci a pravomoci Cirkve. Evangelicky princip ´sola scriptura´ obsahuje nedobre teologicke konsekvence. Protoze kdo ma pravomoc rict, co ta ´scriptura´ vubec je a co neni? Ktere knihy do ni patri a ktere ne? (taky Bible katoliku&pravoslavny oproti evangelikum a reformovanym obsahuje jine knihy). Ma pravomoc to rozhodnout jeden velmi velmi vzdelany teolog (napr. Luther?). Pokud ano, pak tedy musi existovat mimo principu ´scriptura´ jeste jiny normativni princip (napr. Luther a jeho nazory, coz je presne to, cemu katolicka teologie rika „traditio“) a ona scriptura neni sola ale je to ´sola scriptura secundum Luther´ (pouze Pismo v pojeti Luthera). Anebo ma (a i v 16. stoleti mela) tu pravomoc Cirkev jak tvrdi katolicke uceni (jak jeji nazor lze najit je jina teologicka otazka) a usetrime si protireceni a problemy principu „sola scriptura“, ktere jsou znatelne i v textu tohoto clanku. Tohle neni zadna provokativni polemika, ale teologicka perspektiva pro posuzovani teologickych aktu Cirkve. Text enexistuje sam o sobe, ale je vzdy nejak interpretovan. Jak – to je otazka prave tradice. Deje se to neustale v jakekoli denominaci, pouze jaksi protestantske cirkve si to nechteji nahlas priznat a je to znat i v tomto textu.

    Odpověď
    • Souhlas s „Oldou“ v tom, že dějiny vzniku Bible a vztah mezi novozákonní biblickou Církví (nikoli ŘKC) a Biblí jsou věci, o kterých se moc nepíše a ve společentsví věřících nemluví – když tak spíš povrchně. Apoštol Pavel píše Timoteovi, že „církev živého Boha je sloup a opora pravdy“ (1.Tim.3,15). Každý, kdo věří v Bibli jako v Boží slovo člověku, by měl vědět, proč tak věří.

      Odpověď
  6. „Deje se to neustale v jakekoli denominaci….“
    A co když Duch svatý žádné denominace nechce? Co když je prostě rozbije?

    Odpověď
  7. Celá tato událost ukazuje na problematiku spojenou s výkladem této modlitby. Především to, čemu se říká „modltba Páně“ není vlastně modlitba Páně, modlitba Pána Ježíše. Pravá modlitba Páně je v 17.kapitole Janova evangelia. Zadruhé – do určité míry v souhlasu s Evou Hájkovou – tzv. „modlitba Páně“ – tedy „modlitba pro učedníky – je podle mého názoru modlitbou dobovou, svým obsahem náleží do kontextu Božího království a života Pána Ježíše na této zemi, a nikoli do kontextu novozákonní, biblické Církve. Nikde v písmech NZ nenajdeme zmínku o tom, že by se Církev modlila tuto modlitbu. Tato skutečnost je podstatná jak pro tu větu, kterou papež nechal „upravit“, tak i pro výklad obsahu celé té modlitby.

    Odpověď
  8. Bůh jistě nikoho do pokušení neuvádí, ale my těmito slovy prosíme, aby nás Bůh chránil a zachovával, když nás ďábel, svět a naše vlastní tělo chtějí svést k pověře, zoufalství a nešlechetnostem. A jestliže se v takovém pokušení ocitneme, abychom je vždycky přemohli a zvítězili. – M.Luther
    V Bibli je mnoho míst nesrozumitelných a tajemných a to není důvod, aby byly z Bible odstraněny, když jim zrovna nerozumím.. Modlitba Páně je klasika a rodinné stříbro, nejsem pro změnu.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář